Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62017CA0369

    Věc C-369/17: Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 13. září 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Fővárosi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság – Maďarsko) – Shajin Ahmed v. Bevándorlási és Menekültügyi Hivatal „Řízení o předběžné otázce – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Hranice, azyl a přistěhovalství – Postavení uprchlíka nebo status doplňkové ochrany – Směrnice 2011/95/EU – Článek 17 – Vyloučení ze statusu doplňkové ochrany – Důvody – Odsouzení za vážný zločin – Určení závažnosti na základě trestu, který lze uložit podle vnitrostátního práva – Přípustnost – Nutnost individuálního posouzení“

    Úř. věst. C 408, 12.11.2018, p. 25–26 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    12.11.2018   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 408/25


    Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 13. září 2018 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Fővárosi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság – Maďarsko) – Shajin Ahmed v. Bevándorlási és Menekültügyi Hivatal

    (Věc C-369/17) (1)

    („Řízení o předběžné otázce - Prostor svobody, bezpečnosti a práva - Hranice, azyl a přistěhovalství - Postavení uprchlíka nebo status doplňkové ochrany - Směrnice 2011/95/EU - Článek 17 - Vyloučení ze statusu doplňkové ochrany - Důvody - Odsouzení za vážný zločin - Určení závažnosti na základě trestu, který lze uložit podle vnitrostátního práva - Přípustnost - Nutnost individuálního posouzení“)

    (2018/C 408/32)

    Jednací jazyk: maďarština

    Předkládající soud

    Fővárosi Közigazgatási és Munkaügyi Bíróság

    Účastníci původního řízení

    Žalobce: Shajin Ahmed

    Žalovaný: Bevándorlási és Menekültügyi Hivatal

    Výrok

    Článek 17 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany, musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, podle které se žadatel o doplňkovou ochranu považuje za osobu, která „se [dopustila] vážného zločinu“ ve smyslu tohoto ustanovení, což jej může vyloučit z nároku na takovou ochranu, pouze na základě trestu, který lze za daný trestný čin uložit podle práva tohoto členského státu. Příslušnému vnitrostátnímu orgánu nebo soudu, který rozhoduje o žádosti o doplňkovou ochranu, přísluší posoudit závažnost dotčeného trestného činu na základě úplného přezkoumání všech okolností daného jednotlivého případu.


    (1)  Úř. věst. C 293, 4.9.2017.


    Top