—

Výše administrativního poplatku, která je uvedena v rozhodnutí správní rady ECHA MB/43/2014, které je základem pro vydání napadeného rozhodnutí a faktur, je, vzhledem k funkcím, které musí administrativní poplatek plnit, nepřiměřeně vysoká a rovná se tedy pokutě. To je v rozporu se zásadou svěření pravomocí, která je zakotvena v článku 5 SEU, ve spojení s jedenáctým bodem odůvodnění nařízení Komise (ES) č. 340/2008.

—

Žalobkyně opírala své prohlášení o velikosti podniku o informace, které pocházely mimo jiné od ECHA, a o vnitrostátní informace. Velikost podniku bylo nutno určit podle zákona o svobodném výkonu hospodářské činnosti ze dne 2. července 2004. Podle tohoto zákona se podniky nevymezují podle vlastnické struktury. ECHA dostatečně neinformovala o pravidlech registrace a vybrala poplatky, aniž by chyba mohla být odstraněna.

—

Podle ustanovení nařízení Komise (ES) č. 1907/2006 a nařízení Komise (ES) č. 340/2008 musí být administrativní poplatky přizpůsobeny skutečným nákladům ECHA na kontrolu. Za nepřípustnou je nutno považovat praxi ECHA, podle níž jsou podnikům, které nesprávně uvedly velikost, ukládány náklady na kontrolu všech podniků.

—

Výběrem administrativních poplatků a stanovením výše těchto poplatků na základě velikosti podniku ECHA porušila zásadu rovného zacházení. Je v rozporu se zásadou rovného zacházení zatížit podnik, jenž musí být pouze na základě kapitálové účasti veřejného subjektu klasifikován jako velký, stejným administrativním poplatkem jako podnik, který musí být klasifikován jako velký na základě svého ročního obratu a své personální velikosti.

—

Na základě zrušení rozhodnutí ECHA č. SME (2016) 2851 musí být zrušeny ty faktury, které byly základem výzev ze strany ECHA k zaplacení. Na vybrané poplatky rovněž neexistoval nárok, protože žalobkyně v době vydání rozhodnutí ECHA č. SME (2016) 2851 a vystavení faktur nebyla povinna provést registraci v systému REACH.