EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62022TN0599

Věc T-599/22: Žaloba podaná dne 26. září 2022 – Hypo Vorarlberg Bank v. SRB

Úř. věst. C 424, 7.11.2022, p. 51–53 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, GA, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

7.11.2022   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 424/51


Žaloba podaná dne 26. září 2022 – Hypo Vorarlberg Bank v. SRB

(Věc T-599/22)

(2022/C 424/65)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Žalobkyně: Hypo Vorarlberg Bank AG (Bregenz, Rakousko) (zástupci: G. Eisenberger a A. Brenneis, advokáti)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí ze dne 25. července 2022 o výpočtu příspěvků předem na rok 2022 do Jednotného fondu pro řešení krizí pro společnosti Hypo Vorarlberg AG a Portigon AG (SRB/ES/2022/41) včetně jeho příloh, každopádně pak v rozsahu, v němž se týká žalobkyně, a

uložil Jednotnému výboru pro řešení krizí náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby uplatňuje žalobkyně deset důvodů.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení podstatných formálních náležitostí z důvodu neúplného oznámení napadeného rozhodnutí.

Napadené rozhodnutí nebylo v rozporu s čl. 1 druhým pododstavcem SEU, články 15, 296 a 298 SFEU, jakož i články 42 a 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) žalobkyni plně oznámeno. Znalost neoznámených údajů jakožto ústředního prvku napadeného rozhodnutí je nezbytná k pochopení toho, jak byla individuální situace žalobkyně zohledněna při výpočtu příspěvků s ohledem na situaci všech ostatních dotčených institucí.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady právní jistoty z důvodu přijetí napadeného rozhodnutí se zpětnou účinností.

Zpětné přijetí napadeného rozhodnutí porušuje zásadu právní jistoty, jelikož není nezbytné k dosažení sledovaného cíle.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení článku 102 směrnice 2014/59/EU (1), čl. 69 odst. 1 a 2 a čl. 70 odst. 2 nařízení (EU) č. 806/2014 (2), článku 3 a čl. 4 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 (3), jakož i zásady proporcionality z důvodu nesprávného stanovení cílové úrovně, jelikož žalovaný stanovil tuto úroveň příliš vysokou, což je v rozporu s unijním právním rámcem.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení podstatných formálních náležitostí z důvodu nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Napadené rozhodnutí porušuje povinnost uvést odůvodnění plynoucí z čl. 296 druhého pododstavce SFEU, jakož i čl. 41 odst. 1 a čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny z důvodu, že sděleno bylo jen několik částečných výsledků. Požadavky týkající se rozsahu povinnosti odůvodnění stanovené Soudním dvorem ve věci C-584/20 P (4) nebyly dodrženy.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení podstatných formálních náležitostí z důvodu nedostatečného odůvodnění uplatnění značného prostoru pro uvážení.

Napadené rozhodnutí porušuje povinnost odůvodnění, jelikož pokud jde o prostor pro uvážení, kterým žalovaný disponuje, nebylo upřesněno, k jakým posouzením dospěl ani z jakého důvodu. Nelze tedy vyloučit svévolný výkon posuzovací pravomoci ze strany žalovaného.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z porušení článku 102 směrnice 2014/59/EU, čl. 69 odst. 1 a 2 a čl. 70 odst. 2 a 3 nařízení (EU) č. 806/2014, čl. 4 odst. 2, čl. 6 odst. 2 písm. a), čl. 7 odst. 2 písm. a) a čl. 17 odst. 3 a 4 a přílohy 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63, jakož i zásad účinné soudní ochrany a proporcionality z důvodu nezohlednění skutkového stavu.

Napadené rozhodnutí porušuje unijní právní rámec, jakož i zásady účinné soudní ochrany a proporcionality, jelikož žalovaný nezohlednil skutkový stav panující v okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí a založil ho na chybných prognózách (zejména pokud jde o cílovou úroveň).

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z porušení podstatných formálních náležitostí z důvodu nevyslechnutí žalobkyně a porušení jejího práva být vyslechnuta.

Žalobkyně nebyla v rozporu s tím, co stanoví čl. 41 odst. 1 a čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny vyslechnuta před přijetím napadeného rozhodnutí ani před vydáním výměru, který byl na něm založen. Provedená konzultace jí neumožnila účinným a vyčerpávajícím způsobem zaujmout stanovisko.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z protiprávnosti nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 jakožto základu oprávnění k přijetí napadeného rozhodnutí, jakož i metodologie úpravy příspěvku podle rizikového profilu stanovené v uvedeném nařízení a prostoru pro uvážení přiznaného Jednotnému výboru.

Články 4 až 7 a 9, jakož i příloha I nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, vytvářejí netransparentní systém stanovování příspěvků, který je v rozporu s články 16, 17, 41 a 47 Listiny a který nezaručuje dodržování článků 20 a 21 Listiny ani soulad se zásadami proporcionality a právní jistoty. Žalovaný disponuje značným prostorem pro uvážení, jehož využívání není přezkoumatelné.

9.

Devátý žalobní důvod vychází z protiprávnosti prováděcího nařízení (EU) č. 2015/81 (5) jako základu pro přijetí napadeného rozhodnutí.

Napadené rozhodnutí porušuje Smlouvy, jelikož článek 8 prováděcího nařízení (EU) 2015/81 překračuje meze stanovené v čl. 70 odst. 7 nařízení (EU) č. 806/2014 ve spojení s článkem 291 SFEU a jelikož prováděcí nařízení ani základ pro zmocnění nejsou opatřeny odůvodněním, které by bylo v souladu s čl. 296 odst. 2 SFEU. Tato protiprávnost se zrcadlí v napadeném rozhodnutí.

10.

Desátý žalobní důvod vychází z protiprávnosti směrnice 2014/59/EU a nařízení (EU) č. 806/2014 jako zmocňujícího základu pro nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 a prováděcího nařízení (EU) 2015/81, a tudíž i napadeného rozhodnutí.

Podpůrně žalobkyně uplatňuje protiprávnost ustanovení směrnice 2014/59/EU a nařízení (EU) č. 806/2014, která činí systém příspěvků povinným a přiznávají žalovanému příliš široký prostor pro uvážení. Vzhledem k tomu, že tato ustanovení nemohou být vykládána způsobem, který by byl v souladu s primárním právem, porušují zásadu odůvodnění, zásadu právní jistoty, jakož i Smlouvy (zejména čl. 1 druhý pododstavec SEU a články 15, 296 a 298 SFEU) a Listinu (zejména články 16, 17, 41, 42 a 47).


(1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. 2014, L 173, s. 190).

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014, L 255, s. 1).

(3)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014, kterým se doplňuje směrnice 2014/59, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 11, s. 44).

(4)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB, 584/20 P a 621/20 P, EU:C:2021:601.

(5)  Prováděcí nařízení Rady (EU) 2015/81 ze dne 19. prosince 2014, kterým se stanoví jednotné podmínky uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014, pokud jde o příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 15, s. 1).


Top