22.2.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 52/45

—

zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v jakém soubor opatření, která podle Komise představují takzvaný španělský systém zdanění leasingu („SEAF“), kvalifikuje jako novou státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem;

—

podpůrně zrušil články 1 a 4 napadeného rozhodnutí, které jako příjemce údajných podpor a jako jediné adresáty příkazu k navrácení určuje investory AIE (hospodářských zájmových sdružení);

—

podpůrně zrušil článek 4 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v jakém v rozporu s obecnými zásadami unijního práva nařizuje vrácení údajných podpor;

—

zrušil článek 4 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v jakém rozhoduje o legalitě soukromých smluv mezi investory a dalšími subjekty, a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1)

První žalobní důvod

Žalobkyně má za to, že napadené rozhodnutí porušuje článek 107 SFEU tím, že kvalifikuje údajný SEAF a individuální opatření, která jej tvoří, jako státní podporu. Žalobkyně tvrdí, že Komise se dopustila pochybené, když posuzovala celek, a když Španělskému království přičetla soubor veřejných a soukromých nezávislých a samostatných opatření. Žalobkyně také popírá, že by dotčená opatření mohla mí za následek selektivní hospodářskou výhodu pro údajné příjemce, jakož i možnost, by mohla narušit hospodářskou soutěž mezi uvedenými příjemci a dalšími subjekty a jejich údajný dopad na obchod mezi členskými státy.

2)

Druhý žalobní důvod

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného právního posouzení a porušení článků 107 a 108 SFEU, když v určitých případech kvalifikovala uplatnění španělského režimu zdanění podle tonáže jako novou podporu místo jako stávající podporu. Pokud Komise chtěla zpochybnit použití režimu zdanění podle tonáže, měla tak vzhledem k tomu, že uvedený režim oznámený Španělskem v roce 2002 schválila, učinit v každém případě prostřednictvím postupu použitelného na stávající podpory. Žalobkyně má za to, že argumenty uvedené v rozhodnutí na obhajobu existence podpory jsou zjevně neopodstatněné.

3)

Třetí žalobní důvod

Třetím důvodem směřujícím ke zrušení žalobkyně podpůrně uplatňuje, že došlo k porušení článků 107 a 296 SFEU, neboť Komise se zmýlila v důvodech, a v každém případě neuvedla dostatečné odůvodnění, proč jsou subjekty jako žalobkyně (investoři v hospodářských zájmových sdruženích uskutečňující plnění dotčená rozhodnutím) považovány za konečné a jediné příjemce sporných opatření.

4)

Čtvrtý žalobní důvod

Začtvrté žalobkyně tvrdí, také podpůrně, že příkaz k navrácení obsažený v článku 4 napadeného rozhodnutí porušuje obecnou zásadu právní jistoty, když pro uplatnění uvedené zásady neodůvodněně stanoví časovou lhůtu.

5)

Pátý žalobní důvod

V pátém důvodu směřujícím ke zrušení žalobkyně uvádí důvody, proč napadené rozhodnutí porušilo také zásadu svěřených pravomocí, články 107 a 108 SFEU, článek 14 nařízení Rady 659/1999 a článek 16 Listiny základních práv EU, když rozhodlo o platnosti smluvních ustanovení obsažených v soukromých smlouvách uzavřených na základě španělského práva mezi investory a dalšími soukromými subjekty.