Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62019TN0766

    Věc T-766/19: Žaloba podaná dne 8. listopadu 2019 – Just Eat Holding v. Komise

    Úř. věst. C 45, 10.2.2020, p. 43–44 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    10.2.2020   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 45/43


    Žaloba podaná dne 8. listopadu 2019 – Just Eat Holding v. Komise

    (Věc T-766/19)

    (2020/C 45/40)

    Jednací jazyk: angličtina

    Účastnice řízení

    Žalobkyně: Just Eat Holding Ltd (Londýn, Spojené království) (zástupci: M. Whitehouse a P. Halford, Solicitors)

    Žalovaná: Evropská komise

    Návrhová žádání

    Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

    zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

    podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU nebo volný pohyb kapitálu podle článku 63 SFEU, a

    uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

    Žalobní důvody a hlavní argumenty

    Na podporu žaloby předkládá žalobkyně jedenáct žalobních důvodů.

    1.

    První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když vyslovila závěr, že systém osvobození příjmů z financování v rámci skupiny („napadené opatření“) zakládá hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a spadající do působnosti tohoto článku.

    2.

    Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení při identifikaci referenčního systému pro účely analýzy „selektivnosti“.

    3.

    Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně či neúplně identifikovala a nesprávně pochopila relevantní cíle jejího zvoleného referenčního systému.

    4.

    Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když napadené opatření identifikovala jako opatření představující odchylku od jejího zvoleného referenčního systému.

    5.

    Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně kvalifikovala napadené opatření jako prima facie selektivní, přičemž nesprávně určila, že obnáší rozdílné zacházení s podniky nacházejícími se v právně i fakticky srovnatelné situaci.

    6.

    Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, kdy při posuzování selektivnosti napadeného opatření vzala v úvahu směrnici Rady (EU) 2016/1164 (1), ačkoli tento předpis vstoupil v platnost až po skončení období, během kterého dle rozhodnutí Komise napadené opatření představovalo státní podporu.

    7.

    Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komisí, které je v rozporu s daňovou svrchovaností Spojeného království.

    8.

    Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tvrzená odchylka není odůvodněná ve vztahu ke zdanění neobchodních finančních zisků ze způsobilých úvěrových vztahů, které prima facie spadají pod článek 371EB („činnosti ve Spojeném království“) Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010]. V souvislosti s daňovým osvobozením v případě „způsobilých zdrojů“ a „zisků z odpovídajícího úroku“ je rozhodnutí Komise rovněž vadné v důsledku toho, že neuvedla žádné odůvodnění, pokud jde o jejich odůvodněnost či neodůvodněnost.

    9.

    Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise jednala v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) a v rozporu s povinností řádné správy podle článku 41 Listiny základních práv. Konkrétně ve svém rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla, že má pochybnosti ohledně odůvodněnosti „75% osvobození“ podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010, aby se tak vyhnula praktickým obtížím s provedením analýzy významných rozhodovacích funkcí ve vztahu k vnitroskupinové úvěrové činnosti, kterážto analýza by zúčastněným stranám poskytla přiměřenou příležitost se k tomu vyjádřit; v průběhu svého vyšetřování si v tomto ohledu nevyžádala vyjádření zúčastněných stran a v napadeném rozhodnutí ponechala taková vyjádření, jež byla ve skutečnosti zúčastněnými stranami v tomto ohledu poskytnuta, bez povšimnutí. V důsledku toho je napadené rozhodnutí neplatné.

    10.

    Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že zdanění společnosti ze Spojeného království ze zisků zahraničních dceřiných společností „v rozsahu, v jakém je lze připsat domácím aktivům a činnostem“ neomezuje svobodu usazování a že sporné opatření není zapotřebí k zajištění souladu se svobodami zakotvenými ve Smlouvě.

    Na podporu svého podpůrného návrhového žádání znějícího na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí předkládá žalobkyně následující žalobní důvod:

    11.

    Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že i kdyby (což je popíráno) sporné opatření představovalo režim státní podpory, dopustila se Komise nesprávného právního posouzení, když určila, že by navrácení podpory neporušovalo základní zásady unijního práva, a když nařídila navrácení bez ohledu na to, zda zřízení ovládaných zahraničních společností a poskytování jejich úvěrů společnostem ve skupině-nerezidentům ve skutečnosti obnášelo výkon svobody usazování nebo volný pohyb kapitálu. V projednávané věci by navrácení konkrétně porušilo svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU a volný pohyb kapitálu podle článku 63 SFEU. V rozsahu tohoto porušení musí být příkaz k navrácení obsažený v článku 2 napadeného rozhodnutí zrušen.


    (1)  Směrnice Rady (EU) 2016/1164 ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu (Úř. věst. 2016, L 193, s. 1).

    (2)  Nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9).


    Top