9.4.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 123/25

—

zrušil rozhodnutí odvolací komise Jednotného výboru pro řešení krizí ze dne 28. listopadu 2017 ve věci 43/2017, jakož i potvrzující rozhodnutí SRB/CM01/ARES(2017)4898090 ze dne 6. září 2017 a

—

uložil Jednotnému výboru pro řešení krizí náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod, vycházející z toho, že rozhodnutí SRB/ES/2017/01 o přístupu veřejnosti k dokumentům Jednotného výboru pro řešení krizí (rozhodnutí o přístupu) je v rozporu s článkem 90 nařízení č. 806/2014 a s článkem 4 nařízení č. 1049/2001, neboť právo na přístup k dokumentům upravuje ultra vires a zavádí výjimky z práva na přístup k dokumentům, které nařízení č. 1049/2001 nestanoví. Vzhledem k tomu, že právní základ rozhodnutí komise nelze v souladu s článkem 277 SFEU použít, musí být toto rozhodnutí zrušeno.

2.

Druhý žalobní důvod, vycházející z toho, že rozhodnutí komise je v rozporu s článkem 296 SFEU, neboť se v něm jen vágně a povšechně uvádí, že zpřístupnění plánu [řešení krize] z roku 2016, rozhodnutí o řešení krize a posudku týkajícího se ocenění v jejich plném znění je v rozporu s čl. 4 odst. 1 písm. a) a odst. 2 nařízení č. 1049/2001.

3.

Třetí žalobní důvod, vycházející z toho, že rozhodnutí komise je v rozporu s článkem 15 Smlouvy o fungování Evropské unie a článkem 42 Listiny základních práv, jakož i s čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001, neboť (i) politika řešení krizí úvěrových institucí není platnou výjimkou odůvodňující omezení základního práva na přístup k dokumentům, (ii) nejsou splněny požadavky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 a (iii) ze zvažování dotčených zájmů plyne, že přístup k požadovaným dokumentům musí být poskytnut.

4.

Čtvrtý žalobní důvod, vycházející z toho, že rozhodnutí komise je v rozporu s článkem 15 Smlouvy o fungování Evropské unie a článkem 42 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i s čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, neboť poskytnutí úplného přístupu k rozhodnutí o řešení krize, posudku týkajícímu se ocenění a k plánu [řešení krize] z roku 2016 (i) nenarušuje obchodní zájmy fyzických ani právnických osob a (ii) zvažování dotčených zájmů vede v každém případě k závěru, že přístup k dokumentům má být poskytnut.

5.

Pátý žalobní důvod, vycházející z toho, že rozhodnutí komise je v důsledku odepření přístupu k informacím, na které se nevztahuje profesní tajemství, v rozporu s článkem 15 SFEU a článkem 88 nařízení č. 806/2014, neboť (i) neexistuje domněnka důvěrnosti podle článku 88 nařízení č. 806/2014 a článku 339 SFEU a (ii), i kdyby taková domněnka existovala, nebylo by možné ji použít, protože dokumenty jsou požadovány pro účely jejich použití v soudním řízení.

6.

Šestý žalobní důvod, vycházející z toho, že přijetím rozhodnutí komise došlo ke zneužití pravomoci, neboť jím byl žalobkyni odepřen úplný přístup k plánu [řešení krize] z roku 2016 s tím, že tento plán „v plném rozsahu spadá pod výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážce a písm. c) jakož i čl. 4 odst. 2 [rozhodnutí o přístupu]“, ačkoli ve skutečnosti existuje důvodné podezření, že účelem onoho odepření není nic jiného než zatajení chyb, mezer a nedostatků, jimiž zmíněný plán trpí.