11.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 177/48

1.1

EHSV podporuje iniciativu Komise, neboť zajišťuje jistotu pramenů práva Unie, jejím cílem je zjednodušení a vyšší účinnost a zaručuje plný výkon pravomoci v oblasti demokratické kontroly a jasné a transparentní informace pro všechny dotčené subjekty.

1.2

EHSV vyjadřuje uspokojení nad tím, že Komise při vypracování nynějších návrhů zohlednila různé připomínky z jeho dřívějších stanovisek.

1.3

EHSV konstatuje, že návrh Komise zahrnuje změny více než 80 právních aktů – nařízení a směrnic, a lituje, že vzhledem k množství následujících dotčených témat není s to provést hodnocení každého jednotlivého aktu:

1.4

EHSV doporučuje provést další, důkladnější hodnocení cílů, obsahů, rozsahu a doby trvání přenesení pravomoci, neboť to umožní plný výkon demokratické kontroly na evropské úrovni i plný výkon výlučných pravomocí a funkcí zaručených vnitrostátním parlamentům v evropském zákonodárném procesu. EHSV se domnívá, že musí být definovány jednotně a musí plně respektovat výklad Soudního dvora EU a pojetí „jiného než podstatného opatření“ a „pravomoci přenesené na Komisi“.

1.5

Výbor zdůrazňuje význam následujících aspektů:

1.6

Výbor zdůrazňuje, že postupy ve výborech musí být co nejtransparentnější a nejsrozumitelnější pro všechny evropské občany, zejména pro osoby přímo dotčené předmětnými akty.

1.7

Výbor připomíná, že má-li být občanům a občanské společnosti zaručen úplný přístup k informacím, bude třeba řídit se plně článkem 8a Lisabonské smlouvy, který stanoví, že rozhodnutí mají být přijímána co nejblíže občanům.

1.8

Výbor v neposlední řadě požaduje, aby byl hodnocen dopad použití nového předpisového rámce. Parlamentu, Radě i samotnému EHSV by měla být pravidelně předkládána zpráva o účinnosti, transparentnosti a šíření informací.

2.1

Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost bylo zavedeno rozlišení mezi pravomocemi přenesenými na Komisi, aby mohla přijímat nelegislativní akty, konkrétně nelegislativní akty s obecnou působností, kterými se doplňují nebo mění prvky legislativního aktu, jež nejsou podstatné, a to postupem stanoveným v článku 290 SFEU (postup delegování), a pravomocemi přenesenými na Komisi v souladu s postupem stanoveným v článku 291 SFEU, aby mohla přijímat takzvané prováděcí akty, tj. jednotné podmínky pro provedení právně závazných aktů Unie.

2.1.1

Způsoby výkonu přenesené pravomoci jsou upřesněny v nezávazných právních aktech, jako je:

2.2

Jak EHSV připomněl ve svém stanovisku k regulativnímu postupu s kontrolou (3), Rada již v červenci 2006 (4) změnila rozhodnutí o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (5) a zavedla nový regulativní postup s kontrolou.

2.2.1

Díky tomuto postupu se zákonodárce může postavit proti přijetí „pseudolegislativních“ opatření, tj. opatření obecné působnosti, jejichž účelem je změnit jiné než podstatné prvky základního aktu přijatého postupem spolurozhodování, a to vždy, když shledá, že návrh opatření přesahuje prováděcí pravomoci přidělené v základním aktu, není v souladu s účelem nebo obsahem základního aktu nebo nerespektuje zásadu subsidiarity nebo proporcionality.

2.2.2

Jedná se o opatření typická pro postup projednávání ve výborech, jež jsou upravena rozhodnutím Rady 1999/468/ES změněné rozhodnutím 2006/512/ES a ukládají Komisi povinnost předkládat návrhy prováděcích opatření výborům složeným ze státních úředníků členských států v souladu s pěti postupy projednávání ve výborech (poradní, řídící, regulativní, regulativní s kontrolou a ochranný postup). Již v prosinci 2006 přijala Komise souvisejících 25 návrhů (6), ke kterým měl Výbor možnost se vyjádřit (7).

2.3

Regulativní postup s kontrolou byl uplatňován pro přijímání prováděcích opatření, jejichž účelem bylo změnit jiné než podstatné prvky základního aktu. Mezi lety 2009 a 2014 byl dočasně v platnosti článek 5a rozhodnutí o postupu projednávání ve výborech a regulativní postup s kontrolou do doby, než byla stávající ustanovení upravena na režim aktů v přenesené pravomoci na základě uvedení několika nařízení, směrnic a rozhodnutí v soulad.

2.4

Také nedávno měl EHSV možnost se vyjádřit (8) ke dvěma návrhům pozměňovacích nařízení, tzv. „omnibusů“, ke 12 různým odvětvím a tuto iniciativu podpořil, neboť „je nezbytná pro (právní) jistotu pramenů práva Unie a jejím cílem je zjednodušení a účinnost“, nicméně doporučil Radě a Parlamentu, „aby byly nanejvýš obezřetné a podrobně vyhodnotily všechny akty, které jsou součástí zmíněného bloku“, včetně 165 legislativních nástrojů, jež původně podléhaly regulativnímu postupu s kontrolou a nyní spadají do nového režimu pro akty v přenesené pravomoci.

2.5

EHSV připomíná, že nedávno byla přijata jeho podrobná zpráva o postupu delegování, a doporučuje, aby byla zohledněna pro pochopení tohoto stanoviska.

3.1

V nynějším návrhu byl uplatněn stejný přístup jako u návrhů předcházejících a použit regulativní postup.

3.2

Navržený předpisový rámec zahrnuje změny 76 právních aktů – nařízení a směrnic – pro různé oblasti. Za účelem uvedení v soulad s ustanoveními SFEU jsou rovněž naplánovány další změny v podobě zrušení nařízení (ES) č. 66/2010 a nařízení (ES) č. 1221/2009 týkajících se životního prostředí, změna směrnice 97/70/ES o dopravě, nařízení (ES) č. 1333/2008 a směrnice 2002/46/ES o zdraví a spotřebitelích (9) a nařízení Rady (ES) č. 1257/96 o humanitární pomoci.

4.1

EHSV podporuje iniciativu Komise, neboť zajišťuje jistotu pramenů práva Unie, jejím cílem je zjednodušení a vyšší účinnost a zaručuje plný výkon pravomoci Evropského parlamentu a Rady v oblasti demokratické kontroly.

4.2

EHSV vyjadřuje uspokojení nad tím, že při vypracování předmětných návrhů bylo přihlédnuto k různým připomínkám z jeho dřívějších stanovisek, a upozorňuje na to, co nedávno prohlásil, totiž že podle článku 290 SFEU doba trvání přenesené pravomoci musí být výslovně uvedena v základním právním aktu a že dosud až na několik vzácných výjimek bylo přenesení pravomoci stanoveno na dobu určitou, případně s možností prodloužení, a to po poskytnutí zprávy o provádění přenesené pravomoci  (10).

4.3

EHSV připomíná, že sám Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 5. května 2010 o přenesení zákonodárné pravomoci vyzdvihl choulostivost přenášení pravomocí a zdůraznil, že „v každém základním aktu je nutné výslovně a přesně uvádět všechny cíle, obsah a rozsah a délku trvání každého přenesení pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování EU“. Podle EHSV musí tyto aspekty umožnit i plný výkon výlučných pravomocí a funkcí zaručených vnitrostátním parlamentům v evropském zákonodárném procesu.

4.4

Podle EHSV by rovněž přenesení pravomoci mělo být schváleno pouze v případě, že je nutné „přijímat nelegislativní akty s obecnou působností, kterými se doplňují nebo mění některé prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné“ ve smyslu článku 290. U čistě prováděcích aktů by měla být použita ustanovení článku 291 SFEU a u aktů týkajících se „podstatných prvků dané oblasti“ by měla být vyloučena jakákoli možnost přenesení pravomoci. Taktéž je ještě třeba vymezit „prvky, které nejsou podstatné“, a bylo by třeba vypracovat precizní vyhodnocení zaměřené na fungování tohoto mechanismu.

4.5

V této souvislosti EHSV upozorňuje na své doporučení Komisi „změnit její přístup k uvedení do souladu en bloc a více zohlednit specifika některých základních legislativních aktů“ (11) a přihlédnout k výkladům pojmu „jiné než podstatné opatření“ a „pravomoc přenesená na Komisi“ ze strany Soudního dvora Evropské unie.

4.6

Výbor zdůrazňuje význam následujících aspektů:

4.7

Výbor opět připomíná, co již uvedl dříve, a to, že „postupy projednávání ve výborech, do nichž jsou zahrnuti pouze zástupci Komise a vlád členských států a jejichž cílem je (...) správa, konzultace nebo regulace vyplývající z monitorování a uplatňování právních aktů, by měly být transparentnější a srozumitelnější“ pro všechny, „a zejména pak pro osoby dotčené těmito akty (12)“.

4.8

Podle EHSV je třeba pravidelně hodnotit dopad použití návrhu nového předpisového rámce. Parlamentu, Radě a Výboru by tedy měla být předkládána periodická zpráva o účinnosti aktů v přenesené působnosti, o jejich transparentnosti a o šíření „uživatelsky přátelských“ a široce přístupných informací o nich, aby bylo možné provést sledování tohoto postupu, jenž spojuje regulaci a skutečné provádění.

4.9

V tomto ohledu EHSV připomíná, že má-li být občanům a občanské společnosti zaručen úplný přístup k informacím, je třeba se – i v tomto případě – plně řídit článkem 8a Lisabonské smlouvy, který stanoví, že rozhodnutí mají být přijímána co nejblíže občanům.