17.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 360/65

(1)

Dne 19. prosince 2013 Evropská komise (dále jen „Komise“) zahájila antisubvenční šetření týkající se dovozu polyesterových střižových vláken pocházejících z Čínské lidové republiky, Indie a Vietnamu (dále jen „dotčené země“) na základě článku 10 nařízení (ES) č. 597/2009 (dále jen „základní nařízení“). V Úředním věstníku Evropské unie  (2) uveřejnila příslušné oznámení (dále jen „oznámení o zahájení řízení“).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který podalo dne 4. listopadu 2013 Evropské sdružení pro umělá vlákna (European Association Man-made Fibres Association, CIRFS) (dále jen „žadatel“) jménem sedmi výrobců. Žadatel představoval více než 70 % celkové výroby polyesterových střižových vláken (dále jen „PSV“) v Unii. Podnět obsahoval důkazy prima facie o subvencování a výsledné podstatné újmě, které byly uznány za dostatečné k zahájení šetření.

(3)

Před zahájením řízení a podle čl. 10 odst. 7 základního nařízení Komise uvědomila vládu Čínské lidové republiky, vládu Indie a vládu Vietnamu o tom, že obdržela podnět s náležitými podklady, v němž se tvrdí, že subvencovaný dovoz PSV pocházejících z jejich zemí působí podstatnou újmu výrobnímu odvětví Unie. Příslušné vlády byly přizvány k individuálním konzultacím za účelem vyjasnění situace ohledně obsahu podnětu a dosažení řešení na základě vzájemné dohody.

(4)

Čínská vláda nepřijala nabídku konzultací a poukázala na nedorozumění týkající se dne podání podnětu. Čínská vláda však předložila stanoviska k tvrzením uvedeným v podnětu, pokud jde o napadnutelnost programů.

(5)

Indická vláda přijala nabídku konzultací a ty se uskutečnily. Řešení na základě vzájemné dohody se v těchto konzultacích nedosáhlo. Bylo však řádně přihlédnuto k stanoviskům, jež čínská vláda předložila, pokud jde o programy uvedené v podnětu.

(6)

Vietnamská vláda přijala nabídku konzultací a ty se uskutečnily. Řešení na základě vzájemné dohody se v těchto konzultacích nedosáhlo. Bylo však řádně přihlédnuto ke stanoviskům, jež vietnamská vláda předložila, pokud jde o programy uvedené v podnětu.

(7)

Komise ve svém oznámení o zahájení řízení vyzvala zúčastněné strany, aby ji za účelem účasti v šetření kontaktovaly. Kromě toho Komise výslovně informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce a čínskou, indickou a vietnamskou vládu, známé dovozce, dodavatele a uživatele, obchodníky, jakož i sdružení, o nichž je známo, že se jich šetření týká, o zahájení šetření a vyzvala je k účasti.

(8)

Zúčastněné strany měly možnost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(9)

Vzhledem ke zjevně vysokému počtu vyvážejících výrobců, výrobců v Unii a dovozců, kteří nejsou ve spojení, byli všichni známí vyvážející výrobci a dovozci, kteří nejsou ve spojení, požádáni, aby se Komisi přihlásili a aby v souladu s oznámením o zahájení řízení uvedli základní údaje o svých činnostech souvisejících s PSV v období od 1. října 2012 do 30. září 2013. Tyto informace byly požadovány podle článku 27 základního nařízení, aby Komise mohla rozhodnout, zda bude zapotřebí výběr vzorku, a pokud ano, umožnit jí tyto vzorky vybrat. Konzultace byly vedeny i s orgány Číny, Indie a Vietnamu.

(10)

V oznámení o zahájení řízení Komise uvedla, že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Komise vybrala vzorek na základě objemu prodeje a výroby PSV během období šetření, přičemž zohlednila jejich zeměpisné rozložení. Tento vzorek sestával ze čtyř výrobců v Unii. Výrobci v Unii vybraní do vzorku představovali 54 % celkové výroby PSV v Unii.

(11)

Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily. Komise žádná stanoviska neobdržela. Vzorek je reprezentativní pro výrobní odvětví Unie.

(12)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(13)

Osm dovozců, kteří nejsou ve spojení, poskytlo požadované informace a souhlasilo se zařazením do vzorku. V souladu s čl. 27 odst. 1 základního nařízení vybrala Komise původně vzorek tří dovozců, kteří nejsou ve spojení, na základě největšího objemu dovozu do Unie. V souladu s čl. 27 odst. 2 základního nařízení byly se všemi známými dotčenými dovozci vedeny konzultace ohledně výběru vzorku.

(14)

Jeden z dovozců zařazených do vzorku se ze vzorku stáhl a informoval Komisi, že vyplněný dotazník nepředloží. Následně se Komise zřekla výběru vzorku vzhledem k omezenému počtu zbývajících dovozců (nezařazených do vzorku), kteří byli všichni požádáni, aby předložili vyplněný dotazník. Dvě společnosti, které dovážejí a rovněž využívají dotčený výrobek, uvedly, že si nepřejí spolupracovat jako dovozci, nýbrž jako uživatelé. Ze zbývajících pěti dovozců, kteří nejsou ve spojení, vyplněný dotazník předložili čtyři.

(15)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny známé vyvážející výrobce v Číně, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení. Kromě toho Komise požádala zastoupení Číny při Evropské unii, aby našlo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(16)

Zpočátku poskytlo požadované informace a souhlasilo se zařazením do vzorku 23 čínských vyvážejících výrobců/vyvážejících skupin výrobců. Na základě informací získaných od vyvážejících výrobců/skupin vyvážejících výrobců a v souladu s článkem 27 základního nařízení navrhla Komise původně vzorek pěti spolupracujících vyvážejících výrobců/skupin vyvážejících výrobců s největším objemem vývozu do Unie během období šetření. Později poskytli požadované informace další dva čínští vyvážející výrobci/skupiny vyvážejících výrobců. Nicméně velikost těchto dvou čínských vyvážejících výrobců/skupin vyvážejících výrobců nebyla taková, aby si vyžádala změnu vzorku, kdyby poskytli požadované informace ve stanovené lhůtě.

(17)

Dva čínští vyvážející výrobci/skupiny vyvážejících výrobců požadovali, aby byl vzorek vybrán na základě surovin používaných při výrobě PSV. Proto tvrdili, že do vzorku by měl být zahrnut stejný počet výrobců PSV používajících přečištěnou kyselinu tereftalovou/ethylenglykol („PTA/MEG“) na jedné straně a výrobců PSV používajících PET vločky na straně druhé. Tvrdili také, že výrobní procesy se liší v závislosti na použité surovině a že výrobci používající různé suroviny nejsou konkurenty na stejném trhu. Kromě toho bylo uvedeno, že výrobci PSV, kteří nepoužívají PTA/MEG jako suroviny, nebudou mít výhodu z dodání PTA/MEG za cenu nižší než přiměřenou popsanou v podnětu.

(18)

Komise vybrala vzorek na základě největšího objemu vývozu do Unie během období šetření v souladu s čl. 27 odst. 1 základního nařízení. Vzorek také zohlednil, že některé programy nemohly být využity všemi vyvážejícími výrobci v Číně. Kromě toho je třeba poznamenat, že vzorek zahrnoval společnosti využívající oba výrobní procesy.

(19)

Výběr vzorku pouze na základě typů výrobních procesů by mohl předjímat výsledek šetření předpokladem, že napadnutelné subvence budou zjištěny pouze u výrobců PSV používajících PTA/MEG jako suroviny, a nikoli u výrobců PSV používajících jako surovinu PET vločky. Kromě toho bylo zohledněno, že takové kritérium výběru by bylo svévolné, protože výsledný vzorek se stejným počtem podniků by nebyl reprezentativní, pokud jde o objem vývozu do Unie v souladu s čl. 27 odst. 1 základního nařízení, a proto byla žádost zamítnuta.

(20)

Jeden z čínských vyvážejících výrobců/skupin vyvážejících výrobců tvrdil, že vzorek by měl být založen na hodnotě vývozu, a nikoli objemu vývozu, a požádal o zařazení do vzorku. Výběr vzorku podle hodnot vývozu by nevedl k reprezentativním a objektivním výsledkům, protože ceny mohou být zkresleny subvencováním. Komise vybrala pět největších vyvážejících výrobců/skupin vyvážejících výrobců co do objemu, kteří představují 53 % celkového objemu vývozu do Unie spolupracujících čínských vývozců. To se považuje za největší reprezentativní objem vývozu, který je možno přiměřeně prošetřit během stanovené doby v souladu s čl. 27 odst. 1 základního nařízení. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(21)

Táž strana tvrdila, že se její surovina skládá výhradně z recyklovaného textilního odpadu a neměla výhodu z žádných subvencí, které mohou být spojeny s použitím PTA/MEG. Tato strana tvrdila, že by jí nemělo být přiřazeno subvenční rozpětí, které bylo vypočítáno na základě informací týkajících se společností, které PTA/MEG používají jako suroviny. Jak je vysvětleno výše v 18. bodě odůvodnění, vzorek také zohledňuje, že některé programy nemohly být využity všemi vyvážejícími výrobci v Číně. Tato žádost byla tedy zamítnuta.

(22)

Předběžný vzorek pěti vyvážejících výrobců, jak je popsán v 16. bodě odůvodnění, byl proto potvrzen jako konečný vzorek.

(23)

Po poskytnutí informací žadatel zpochybnil metodiku výběru vzorku, kterou Komise použila. Vznesl pochybnosti o reprezentativnosti 23 spolupracujících čínských vyvážejících výrobců/skupin vyvážejících výrobců uvedených výše v 16. bodě odůvodnění, pokud jde o celkové množství PSV vyvážených z Číny do Unie. Kromě toho se domníval, že vzorek tvořený pěti společnostmi není dostatečný vzhledem k údajnému počtu 150 výrobců PSV v Číně. Navíc tvrdil, že výběr vzorku nezohlednil zeměpisné rozložení čínských výrobců a podíl čínských výrobců využívajících různé výrobní postupy. Žadatel také tvrdil, že Komise nesdělila skutečný objem PSV vyráběných čínskými společnostmi zařazenými do vzorku, a zda je objem výroby reprezentativní ve vztahu k celkovému objemu PSV vyráběných v Číně.

(24)

Dovoz 23 spolupracujících čínských vyvážejících výrobců/skupin vyvážejících výrobců představoval 83 % celkového objemu čínského dovozu, a úroveň spolupráce byla tudíž považována za vysokou. Jak je zmíněno v 16. bodě odůvodnění, Komise vybrala vzorek pěti vyvážejících výrobců/skupin vyvážejících výrobců, kteří spolupracovali při šetření, s největším objemem vývozu do Unie během období šetření v souladu s článkem 27 základního nařízení. Na tomto základě byl vzorek považován za reprezentativní. Vybrané společnosti byly požádány, aby vyplnily celý dotazník. Každopádně vyvážející výrobci, kteří nebyli ochotni spolupracovat při šetření, nemohou být vybráni do vzorku, protože Komise usiluje o zjištění založená na informacích získaných od spolupracujících vyvážejících výrobců prostřednictvím jejich odpovědí na dotazník, které jsou na místě ověřeny.

(25)

Pokud jde o výběr vzorku vyvážejících výrobců zohledňující jejich zeměpisné rozložení v Číně, žadatel své tvrzení neodůvodnil. Žadatel zejména nevysvětlil, proč by byl vzorek založený na kritériu zeměpisného rozložení v souladu s článkem 27 základního nařízení, který stanoví možnost, aby byl vzorek vybrán na základě největšího objemu vývozu.

(26)

Co se týká tvrzení, že vzorek nezohlednil podíl čínských výrobců využívajících různé výrobní postupy, je třeba zdůraznit, že vzorek zahrnoval společnosti využívající oba výrobní procesy, jak je vysvětleno výše v 18. bodě odůvodnění. Kromě toho největší čínští vývozci používají PTA/MEG k výrobě PSV pro trh Unie.

(27)

Kromě toho třebaže se žadatel zmiňuje o výrobě, nikoli vývozu do Unie, je třeba poznamenat, že Komise nemusí stanovit objem PSV vyrobených čínskými vyvážejícími výrobci/skupinami vyvážejících výrobců zařazenými do vzorku, protože účelem tohoto řízení je posoudit subvencování vzhledem k objemu PSV vyrobených v Číně a vyvezených do Unie.

(28)

Proto veškerá tvrzení žadatele ohledně metodiky výběru vzorku byla odmítnuta.

(29)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny známé vyvážející výrobce v Indii, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení řízení. Kromě toho Komise požádala zastoupení Indie při Evropské unii, aby našlo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(30)

Osm vyvážejících výrobců v Indii poskytlo požadované informace a souhlasilo se zařazením do vzorku. V souladu s čl. 27 odst. 1 základního nařízení Komise vybrala vzorek čtyř společností na základě největšího reprezentativního objemu vývozu do Unie, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně prošetřen. V souladu s čl. 27 odst. 2 základního nařízení byl výběr vzorku projednán se všemi známými dotčenými vyvážejícími výrobci a s indickými orgány. Nebylo předloženo žádné stanovisko.

(31)

Po poskytnutí informací žadatel poukázal na existenci 17 výrobců PSV v Indii a vznesl otázku, zda je vzorek čtyř vyvážejících výrobců reprezentativní. Komise potvrzuje, že vzorek čtyř indických vyvážejících výrobců byl považován za reprezentativní, protože pokrývá přibližně 90 % celkového objemu indického vývozu do Unie během období šetření.

(32)

Komise požádala všechny známé vyvážející výrobce ve Vietnamu, aby poskytli informace stanovené v oznámení o zahájení řízení. Kromě toho Komise požádala zastoupení Vietnamu při Evropské unii, aby našlo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(33)

Pět vyvážejících výrobců ve Vietnamu poskytlo požadované informace a souhlasilo se zařazením do vzorku, ale jedna z těchto společností nevykázala žádný prodej na vývoz do Unie během období šetření. Proto se Komise rozhodla tuto společnost neprošetřovat. S ohledem na malý počet zbývajících vyvážejících výrobců Komise rozhodla, že výběr vzorku není nutný.

(34)

Po poskytnutí informací žadatel uvedl, že v případě Vietnamu byly obdrženy odpovědi na dotazník od tří ze čtyř vyvážejících výrobců a že Komise měla usilovat o dosažení stejného pokrytí rovněž pro čínský a indický vývoz. Komise zdůrazňuje, že situace výrobního odvětví ve Vietnamu byla značně odlišná vzhledem k velmi omezenému počtu spolupracujících vyvážejících výrobců (tj. třem) na rozdíl od významného počtu vyvážejících výrobců v Číně a Indii. Proto byl výběr vzorku zapotřebí pouze v těchto dvou posledně jmenovaných zemích. Komise rovněž upřesňuje, že tři spolupracující vietnamští vyvážející výrobci, jichž se šetření týkalo, představují více než 99 % celkového objemu dovozu dotčeného výrobku z Vietnamu do Unie.

(35)

O individuální zjišťování podle čl. 27 odst. 3 základního nařízení požádali tři vyvážející výrobci/skupiny vyvážejících výrobců v ČLR. Vzhledem k počtu žádostí o individuální zjišťování a velikosti vzorku vyvážejících výrobců z Číny by posuzování těchto žádostí znamenalo příliš velké zatížení. Uvedené žádosti byly proto zamítnuty.

(36)

O individuální zjišťování podle čl. 27 odst. 3 základního nařízení požádal jeden vyvážející výrobce v Indii. Přezkoumání této žádosti bylo přijato. Zejména bylo rozhodnuto, že individuální zjišťování by v tomto konkrétním případě neznamenalo příliš velké zatížení a nebránilo by včasnému ukončení šetření.

(37)

Komise rozeslala dotazníky zástupcům Číny (včetně zvláštních dotazníků pro banky a výrobce PTA a MEG), zástupcům Indie (včetně zvláštních dotazníků pro banky) a zástupcům Vietnamu (včetně zvláštních dotazníků pro banky a výrobce PTA a MEG). Komise dále zaslala dotazníky pěti vyvážejícím výrobcům v Číně zařazeným do vzorku, pěti vyvážejících výrobcům (čtyřem zařazeným do vzorku a jednomu nezařazenému do vzorku) v Indii, čtyřem vyvážejícím výrobcům ve Vietnamu, čtyřem výrobcům v Unii, pěti dovozcům, kteří nejsou ve spojení, a 105 uživatelům.

(38)

Pokud jde o Čínu, obdrženy byly odpovědi na dotazník od čínské vlády (ministerstva obchodu) a pěti vyvážejících výrobců/skupin vyvážejících výrobců v Číně, kteří byli zařazeni do vzorku. Pokud jde o Indii, obdrženy byly odpovědi na dotazník od indické vlády (ministerstva obchodu a průmyslu), čtyř vyvážejících výrobců v Indii, kteří byli zařazeni do vzorku, a indického vyvážejícího výrobce, který požádal o individuální zjišťování. Pokud jde o Vietnam, byly obdrženy odpovědi od vietnamské vlády (vietnamského úřadu pro hospodářskou soutěž, ministerstva průmyslu a obchodu a různých bank). Jeden vyvážející výrobce, který představoval velmi malý objem vývozu do Unie, ukončil svoji spolupráci a na dotazník neodpověděl. Odpovědi na dotazník byly obdrženy od zbývajících tří vyvážejících výrobců (dva z nich patří do stejné skupiny) ve Vietnamu. Kromě toho odpovědi na dotazník předložili čtyři výrobci v Unii, čtyři dovozci, kteří nejsou ve spojení, a dvanáct uživatelů.

(39)

Po poskytnutí informací žadatel uvedl, že patrně existuje neúměrnost mezi počtem dotazníků rozeslaných výrobcům v Unii zařazeným do vzorku na jedné straně a vývozcům a uživatelům na straně druhé. V první řadě počet dotazníků zaslaných jedné skupině hospodářských subjektů (výrobcům v Unii, vyvážejícím výrobcům, dovozcům nebo uživatelům) neukazuje, jakou váhu Komise přisuzuje jejich situaci. Jediným účelem je získat informace na správné úrovni a ve správném množství tak, aby byla analýza subvence, újmy a zájmu Unie co nejlepší.

(40)

V tomto případě byly dotazníky zaslány čtyřem výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, pěti čínským vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku, pěti indickým vyvážejícím výrobcům, čtyřem vietnamským vyvážejícím výrobcům, pěti dovozcům, všem známým uživatelům a těm uživatelům, kteří se přihlásili. Článek 27 základního nařízení skutečně nestanoví výběr vzorku uživatelů. Kromě toho dosavadní zkušenosti získané při šetřeních týkajících se ochrany obchodu ukazují, že ačkoli v některých případech může být na základě dostupných informací kontaktován velký počet uživatelů, obvykle jen jejich omezený počet je ochoten poskytnout odpovědi na dotazník. Proto Komise i v tomto případě aktivně usilovala o spolupráci maximálního počtu uživatelů.

(41)

Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné ke stanovení subvencování, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě podle článku 26 základního nařízení byly prováděny u těchto státních orgánů, finančních institucí a společností:

(42)

Po poskytnutí informací žadatel tvrdil, že většina čínských výrobců je regionálně koncentrována v provinciích Ťiang-su a Če-ťiang na jihovýchodním pobřeží a ani v jedné z těchto dvou provincií se neuskutečnila inspekce na místě. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že Jiangsu Xinsu Chemical Fibre Co a Jiangsu Huaxicun Co se nacházejí v provincii Ťiang-su, zatímco Zhejiang Anshun Pettechs Fibre se nachází v provincii Če-ťiang. Tvrzení bylo proto odmítnuto.

(43)

Žadatel dále tvrdil, že dva velcí čínští výrobci z hlediska výrobní kapacity nebyli zahrnuti do vzorku. V tomto ohledu je třeba připomenout, že – jak je vysvětleno v 16. a 18. bodě odůvodnění – Komise vybrala vzorek na základě objemu vývozu do Unie a vybrala pět největších vývozců/skupin výrobců vyvážejících do Unie v souladu s článkem 27 základního nařízení. Samotná skutečnost, že existují jiní velcí výrobci PSV v Číně jako taková nezpochybňuje reprezentativnost vzorku.

(44)

Žadatel uvedl podobné tvrzení ohledně Vietnamu s tím, že dva významní vietnamští výrobci PSV nebyli do rozsahu šetření zahrnuti. Jak Komise vysvětlila v 32. až 34. bodě odůvodnění, šetření zahrnovalo všechny vietnamské výrobce PSV vyvážející do Unie a obdrženy byly odpovědi od tří vyvážejících výrobců, kteří představují téměř celý vývoz PSV do Unie. Skutečnost, že mohou existovat další významní výrobci PSV ve Vietnamu, kteří dotčený výrobek nevyvážejí do Unie, nemá význam pro reprezentativnost spolupracujících vyvážejících výrobců.

(45)

Šetření subvencování a újmy se týkalo období od 1. října 2012 do 30. září 2013 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2010 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(46)

Po poskytnutí informací předložil žadatel připomínky k délce období šetření, které považoval za krátké a které podle něj „nepříznivě ovlivnilo“ zjištění Komise. Žadatel uvedl, že doba dvanácti měsíců nezohlednila skutečnost, že újma, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, údajně trvala několik let. Žadatel byl rovněž toho názoru, že subvence uvedené ve stížnosti nemohly být dostatečně analyzovány použitím období šetření v délce dvanácti měsíců.

(47)

Co se týče analýzy újmy, je třeba zdůraznit, že Komise posoudila roky 2010, 2011, 2012 a období šetření, a nikoli, jak stěžovatel uvádí, pouze dvanáct měsíců období šetření. Pokud jde o stanovení existence subvence, Komise rozhodla, že v rámci svého prostoru pro uvážení a v souladu s články 5 a 11 základního nařízení zvolila období šetření v délce dvanácti měsíců. Do poskytnutí informací se ani žadatel, ani žádná jiná zúčastněná strana nevyjádřili k délce období šetření, které bylo stanoveno v oznámení o zahájení řízení a v dotaznících. Komise se domnívá, že období šetření v délce dvanácti měsíců je vhodné k zajištění reprezentativních výsledků pro účely šetření. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(48)

Dne 2. října 2014 poskytla Komise všem zúčastněným stranám základní fakta a úvahy, na jejichž základě hodlala zastavit řízení a vyzvala všechny zúčastněné strany, aby se vyjádřily. Vyjádření poskytli sdružení uživatelů, žadatel, jeden čínský vyvážející výrobce a jeho přidružené podniky, čtyři indičtí vyvážející výrobci, čínská vláda a vietnamská vláda. Poskytnutá vyjádření Komise zvážila a v odůvodněných případech zohlednila.

(49)

Vyjádření poskytnutá sdruženími uživatelů se zabývala otázkou zájmu Unie, která nebyla posuzována, protože neexistují důvody pro uložení opatření.

(50)

Dotčeným výrobkem jsou syntetická polyesterová střižová vlákna, nemykaná, nečesaná ani jinak nezpracovaná pro spřádání, pocházející z Čínské lidové republiky, Indie a Vietnamu, v současné době kódu KN 5503 20 00 (dále jen „dotčený výrobek“).

(51)

Dotčený výrobek lze obvykle vyrábět buď s použitím PTA (přečištěné kyseliny tereftalové) a MEG (ethylenglykolu), nebo s použitím vloček z recyklovaných PET lahví k výrobě recyklovaných PSV. Výrobek se používá v široké řadě aplikací, například v oblečení, oděvech a bytovém vybavení, v automobilovém průmyslu, v odvětví hygienických a zdravotnických prostředků a také ve stavebnictví.

(52)

Šetření ukázalo, že tyto výrobky mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti i stejná základní užití:

(53)

Komise rozhodla, že uvedené výrobky jsou proto obdobnými výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

(54)

Dva státní orgány a jedno sdružení zastupující vyvážející výrobce jedné z dotčených zemí tvrdily, že PSV vyrobená z PTA/MEG a PSV vyrobená z recyklovaných PET lahví by měla být považována za dva odlišné výrobky. Toto tvrzení bylo založeno na rozdílu v hlavních surovinách, protože u některých typů PSV se používají PTA/MEG, zatímco u některých jiných typů se místo toho používají vločky vyrobené z recyklovaných PET lahví. V souvislosti s tím byly zmíněny náklady a prodejní ceny jako důležité rozdíly. Uvádělo se rovněž, že existují podstatné rozdíly v jakosti mezi PSV vyrobenými z PTA a MEG a PSV vyrobenými z recyklovaných PET lahví, které mají dopad na použití a uplatnění.

(55)

PSV vyrobená z PTA/MEG a PSV vyrobená z recyklovaných PET lahví skutečně představují dva různé typy PSV spadající pod definici PSV. Nicméně tyto dva typy mají stejné fyzikální a chemické vlastnosti a jejich konečná užití jsou v podstatě stejná. Uznává se, že ne všechny typy výrobku jsou vzájemně zaměnitelné, ale v předchozích šetřeních a ve stávajícím šetření bylo zjištěno, že existuje alespoň částečná zaměnitelnost a možnost souběžného použití různých typů výrobků. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(56)

Jeden vyvážející výrobce ve svém podání znovu uvedl, že použití recyklovaných PET lahví ve srovnání s použitím vloček vyrobených z recyklovaných PET lahví znamená odlišný výrobní proces a odlišnou surovinu. Táž strana také dodala, že náklady a prodejní ceny, jakož i jakost jsou u PSV vyrobených z recyklovaných PET lahví výrazně nižší než u „běžných PSV“. Komise zastává názor, že surovina, ať už jsou to recyklované PET lahve nebo vločky vyrobené z recyklovaných PET lahví, je v zásadě stejná. Další kroky nezbytné při použití PET lahví ve srovnání s PET vločkami jsou třídění a mytí lahví, po nichž následuje drcení lahví do podoby vloček. Všechny následné fáze výrobního procesu jsou stejné. Kromě toho má konečný výrobek stejné vlastnosti za předpokladu, že mohou existovat různé třídy jakosti, jak bylo rovněž stanoveno v kontrolním čísle výrobku. Cenový rozdíl (pokud existuje) v důsledku různých tříd jakosti je proto rovněž zohledněn kontrolním číslem výrobku. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(57)

Jeden státní orgán a čtyři vyvážející výrobci tvrdili, že ke komoditním PSV a speciálním PSV se má přistupovat jako k odlišným výrobkům vzhledem k rozdílům ve výrobních nákladech, prodejních cenách a použití. Bylo rovněž uváděno, že výrobní odvětví Unie se zaměřuje na speciální PSV jako na hlavní typ PSV, zatímco dotčené země dodávají hlavně komoditní PSV.

(58)

Státní orgán a čtyři vyvážející výrobci, kteří předložili tvrzení popsané v 57. bodě odůvodnění, neposkytli definici speciálních PSV.

(59)

Speciální PSV podle definice výrobců v Unii zařazených do vzorku, sahají od PSV vyrobených z kombinace polyesteru a polyetylenu pro použití v hygienických výrobcích, barevných (barvených) PSV, PSV se specifickou pevností, PSV zpomalujících hoření, PSV pro technické použití (jako jsou geotextilie a netkané textilie používané ve stavebnictví), PSV definovaných, vyvinutých a upravených spolu se zákazníkem pro specifické aplikace používané v automobilovém průmyslu (obzvláště viditelné obložení automobilů musí být barevně konzistentní).

(60)

Standardní PSV podle výrobců v Unii zařazených do vzorku zahrnují PSV, která mají širší škálu pružnosti, pokud jde o jejich specifikace.

(61)

Podle navržené definice typu speciálních PSV a typu komoditních PSV mají oba typy stejné základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti. Skutečnost, že existuje několik typů, tříd nebo jakostí nevylučuje, že mohou být považovány za jediný výrobek. Možná užití u komoditních PSV se jeví jako širší než u typu speciálních PSV, avšak tyto rozdíly nepostačovaly k tomu, aby byly kvalifikovány jako dva samostatné výrobky. Ačkoli typy PSV mají různé vlastnosti odpovídající jejich konkrétnímu účelu, jejich základní fyzikální vlastnosti, uplatnění a použití jsou stejné.

(62)

Kromě toho je nutné vyjasnit, že během období šetření nebyly typy speciálních PSV hlavním typem PSV vyráběných výrobci v Unii. V průměru představovaly kolem 40 % všech typů PSV vyráběných výrobci v Unii zařazenými do vzorku podle jejich definice komoditních PSV a speciálních PSV.

(63)

Po poskytnutí informací jeden vyvážející výrobce znovu předložil vyjádření, že speciální typ PSV a komoditní typ PSV nejsou „obdobné výrobky“, a tudíž nemohou být přezkoumány společně. Táž strana poukázala na to, že typ speciálních PSV a typ komoditních PSV se liší v konečném užití, výrobních nákladech a prodejní ceně. Proto považoval za selhání Komise, že nepřezkoumala rozdíly v nákladech a prodejních cenách typu speciálních PSV a typu komoditních PSV. Uvedl, že není jasné, jak byly stanoveny výrobní náklady a prodejní ceny výrobku, který je předmětem šetření, a požádal Komisi, aby prozkoumala analýzu cenového podbízení po oddělení údajů pro komoditní PSV a speciální PSV.

(64)

Komise potvrzuje, že se PSV prodávají v různých typech pro použití při spřádání nebo v netkaných výrobcích. Například PSV mohou mít mono- nebo bikomponentní složení a také odlišné specifikace, jako jsou decitex, pevnost, lesk, třídy jakosti atd. Tyto zvláštnosti byly zohledněny kontrolním číslem výrobku, k němuž Komise neobdržela připomínky. Uznává se, že komoditní a speciální PSV nejsou vzájemně zaměnitelná ve všech možných aplikacích, ale existuje částečná zaměnitelnost a možnost souběžného použití mezi různými typy výrobku. Jak je popsáno v 61. bodě odůvodnění a stanoveno v předešlých řízeních týkajících se stejného výrobku, fyzikální a chemické vlastnosti, jakož i konečné užití těchto typů výrobků jsou v podstatě stejné. Všechny typy jsou vyrobeny ze stejných surovin (PTA/MEG nebo recyklované PET), jež představují více než 60 % výrobních nákladů. Do nich je možno přidávat aditiva nebo doplňkové složky, aby se dosáhlo jistých specifických vlastností vlákna. Kontrolní číslo výrobku zahrnuje údaje o původu surovin a další prvky, které mají dopad na výrobní náklady a prodejní ceny. Nicméně neexistují podstatné rozdíly ve výrobním procesu komoditních a speciálních PSV. Je to patrné v případě výrobců v Unii zařazených do vzorku, z nichž žádný nevyráběl výhradně buď komoditní PSV, nebo speciální PSV. Kromě toho zřejmě neexistuje konzistentní a a společně stanovená definice speciálních PSV. Například, jak je popsáno v 59. bodě odůvodnění, PSV používaná v odvětví hygienických prostředků jsou považována některými výrobci v Unii za speciální typ. Různí uživatelé a jedno sdružení uživatelů naopak uvedli, že PSV, která se mají používat v odvětví hygienických prostředků například pro vlhčené ubrousky, jsou komoditním typem, ačkoli by ze zdravotních a bezpečnostních důvodů pokud možno neměly být z recyklovaných surovin. Kromě toho někteří výrobci v Unii považují typy PSV, které plní určité specifické požadavky zákazníků (například na konkrétní barvu) za speciální PSV, ačkoli tyto typy mohou procházet úplně stejným výrobním procesem a mít stejné výrobní náklady jako kterýkoli jiný (komoditní) typ. Komise proto nemohla vycházet ze samozvané kategorizace typu komoditních a speciálních PSV, a proto bylo toto tvrzení odmítnuto.

(65)

Jeden uživatel a jedno sdružení uživatelů tvrdili, že PSV dovážená z Číny mají vyšší jakost než PSV vyráběná v Unii. Jedním z argumentů bylo, že PSV pocházející z Čínské lidové republiky neobsahují kusy tvrdých polymerů. Dalším uplatněným argumentem byla světlost čínských PSV, zatímco o PSV vyráběných v Unii se tvrdilo, že obsahují odstíny šedé, protože většina PSV z Unie jsou PSV z recyklovaných PET lahví.

(66)

První argument, že PSV z Unie obsahují kusy tvrdých polymerů, nebyl podložen žádnými důkazy. Navíc byl v jiných podáních uživatelů a v odpovědích na dotazník pro uživatele uveden opak (to znamená, že PSV vyráběná výrobci v Unii jsou obvykle vyšší jakosti než PSV vyráběná dotyčnými zeměmi).

(67)

Pokud jde o druhý argument týkající se světlosti, informace poskytnuté v průběhu šetření potvrzují, že PSV vyrobená z PTA/MEG jsou obvykle světlejší než PSV z recyklovaných PET lahví (nepřidávají-li se během výrobního procesu pigment a/nebo zjasňovače). Nicméně oba typy PSV mají stejné fyzikální a chemické vlastnosti a jejich konečná užití jsou v podstatě stejná. Je také třeba poznamenat, že při výpočtu újmy byla základní surovina jednou ze skutečností, které byly zohledněny. Jinými slovy, dovážená PSV z recyklovaných PET lahví by byla srovnávána pouze s PSV vyrobenými v Unii z recyklovaných PET lahví. Obdobně by byla dovážená PSV vyrobená z PTA a MEG srovnávána pouze s PSV vyrobenými v Unii z PTA a MEG.

(68)

Jedno sdružení uživatelů, jeden vyvážející výrobce a státní orgán tvrdili, že následní uživatelé často vyžadují, aby výrobky byly vyrobeny s použitím PSV pocházejících z dotčených zemí (zejména Číny).

(69)

Nebyly předloženy žádné důkazy, které by toto tvrzení podpořily či by podrobně rozvedly odůvodnění, proč je vyžadováno PSV ze tří dotčených zemí (pokud následní zákazníci takový požadavek skutečně předkládají).

(70)

Sdružení uživatelů konkrétněji uvedlo, že Svaz automobilového průmyslu připouští pouze PSV pocházející z Číny.

(71)

Neodůvodnilo však své tvrzení a neprokázalo, že PSV vyráběná výrobci v Unii nemohou být používána Svazem automobilového průmyslu. Kromě toho ověřené údaje prokázaly, že výrobci v Unii rovněž prodávají značná množství PSV Svazu automobilového průmyslu, což svědčí o opaku.

(72)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že PSV vyráběná tímto vyvážejícím výrobcem a PSV vyráběná výrobci v Unii jsou odlišné výrobky, ačkoli se oba vyrábějí z recyklovaných PET lahví. Podle tohoto vyvážejícího výrobce se jeho PSV (převážně) vyrábějí z recyklovaných PET lahví (nikoli vloček), které procházejí odlišným výrobním procesem a představují odlišné suroviny ve srovnání s výrobci PSV používajícími vločky vyrobené z recyklovaných PET lahví.

(73)

Toto tvrzení bylo odmítnuto, neboť PET lahve a vločky z PET lahví (které jsou PET lahvemi rozdrcenými na vločky) jsou v podstatě stejné suroviny, i když v jiné formě.

(74)

Proto byl vyvozen závěr, že všechny typy PSV, které jsou předmětem tohoto šetření, mají stejné základní fyzikální, technické a chemické vlastnosti a jejich konečná užití jsou v podstatě stejná.

(75)

Na základě informací v podnětu a odpovědí na dotazník Komise byly předmětem šetření následující režimy, jež byly údajně zapojeny do poskytování subvencí čínskými vládními orgány:

(76)

Komise podrobila šetření všechny režimy uvedené v podnětu. U každého režimu bylo šetřeno, zda je podle ustanovení článku 3 základního nařízení možné prokázat finanční příspěvek čínské vlády a výhodu získanou vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku. Šetření odhalilo, že v daném případě je jakákoli zjištěná výhoda u šetřených režimů nižší než použitelná minimální prahová hodnota stanovená v čl. 14 odst. 5 (3) základního nařízení. Proto se nepovažuje za nutné vyvodit závěr o napadnutelnosti jednotlivých režimů.

Podrobné údaje o režimech a odpovídající míry výhody pro jednotlivé společnosti jsou uvedeny níže.

(77)

U níže uvedených režimů bylo zjištěno, že je čínští vyvážející výrobci/skupiny vyvážejících výrobců během období šetření nevyužily, a proto výhoda nemohla být prokázána:

(78)

Co se týče poskytování PTA a MEG za cenu nižší než přiměřenou, v podnětu se tvrdilo, že čínská vláda kontroluje některá dodavatelská odvětví a výrobky, aby poskytovala výrobcům PTA a MEG vstupy za příznivé ceny. Na tomto základě získávají výrobci PSV napadnutelné subvence prostřednictvím nákupu PTA a MEG vyrobené státem od státem vlastněných podniků za cenu nižší než tržní, a tudíž za cenu nižší než přiměřenou.

(79)

Šetření však odhalilo, že čínští vyvážející výrobci nebo skupiny vyvážejících výrobců PSV dováželi většinu vstupů PTA a MEG pro výrobu PSV na vývoz v režimu aktivního zušlechťovacího styku.

(80)

V důsledku nebylo možné prokázat subvence pro společnosti zařazené do vzorku na základě tohoto údajného programu.

(81)

Po poskytnutí informací žadatel uvedl, že Komise poskytla částečnou analýzu pouze jednoho programu subvencování nevyužívaného čínskými vyvážejícími výrobci zařazenými do vzorku během období šetření, a to dodávek PTA/MEG za subvencované ceny. S ohledem na tento režim žadatel tvrdil, že způsob, jakým byl vzorek vybrán, a skutečnost, že významný výrobce PSV v Číně nebyl předmětem šetření, ovlivnila stanovení subvencování u tohoto režimu.

(82)

Jak bylo objasněno výše v 16. a 18. bodě odůvodnění, z 23 čínských vyvážejících výrobců/skupin vyvážejících výrobců, kteří při šetření spolupracovali, vybrala Komise vzorek sestávající z pěti největších vyvážejících výrobců/skupin vyvážejících výrobců, který byl považován za reprezentativní ve smyslu článku 27 základního nařízení. Čínský výrobce, o němž se žadatel zmínil a jenž nebyl zařazen do vzorku, během období šetření nevyvážel PSV do Unie ve významném množství. Proto nezařazení tohoto výrobce neovlivnilo reprezentativnost vzorku a nemělo zásadní vliv na závěry o dotčeném režimu subvencí.

(83)

Komise potvrzuje, že si vyžádala informace a odpovědi týkající se všech subvenčních režimů uvedených v podnětu, včetně těch, které uvádí žadatel ve svém stanovisku k poskytnutým informacím, avšak bylo zjištěno, že tyto režimy nebyly využity vyvážejícími výrobci/skupinami vyvážejících výrobců zařazenými do vzorku. V 78. bodě odůvodnění Komise uvedla další podrobnosti o dodávkách PTA/MEG za cenu nižší než přiměřenou, neboť tohoto režimu subvencí se týkalo významné tvrzení obsažené v podnětu a tento režim mohl poskytovat významnou napadnutelnou subvenci.

(84)

Žadatel tvrdil, že výrobci PSV mají výhodu z půjček s nízkými (subvencovanými) úrokovými sazbami od bank zajišťujících vládní politiku a obchodních bank ve státním vlastnictví na základě politiky čínské vlády poskytovat finanční pomoc, jež má stimulovat a podporovat růst a rozvoj odvětví textilních a chemických vláken.

(85)

Preferenční úvěry v Číně jsou upraveny těmito právními předpisy: Zákon ČLR o obchodních bankách (zákon o bankovnictví), obecná pravidla týkající se půjček vyhlášená Čínská lidovou bankou (PBOC) dne 28. června 1996 a rozhodnutí č. 40 Státní rady.

(86)

Ustanovení čl. 6 písm. b) základního nařízení stanoví, že výhoda u preferenčních půjček by se měla vypočítat jako rozdíl mezi částkou zaplacených úroků a částkou, která by byla zaplacena za srovnatelnou obchodní půjčku, kterou by společnost mohla získat na trhu. Komise vytvořila tržní referenční hodnotu pro srovnatelné obchodní půjčky.

(87)

Referenční hodnota byla vypočtena na základě čínských úrokových sazeb, upravených tak, aby odrážely běžné tržní riziko (tedy se mělo za to, že všem podnikům v Číně je udělena pouze nejvyšší známka pro dluhopisy neinvestičního stupně (BB dle agentury Bloomberg) a byla uplatněna na standardní úvěrovou sazbu Čínské lidové banky adekvátní prémie předpokládaná u dluhopisů, jež podniky s tímto ratingem vydávají).

(88)

Výhoda pro vyvážející výrobce/skupiny vyvážejících výrobců byla vypočtena tím způsobem, že úrokový diferenciál v procentním vyjádření byl vynásoben nesplacenou výší půjčky, tj. byl uvažován úrok nezaplacený během období šetření. Tato částka byla poté přepočtena na celkový obrat z prodeje výrobků spolupracujících vyvážejících výrobců.

(89)

Výhoda prokázaná u tohoto programu se pohybuje mezi 0 % a 0,50 %.

(90)

Ustanovení týkající se práva k užívání pozemků v Číně je součástí zákona o správě půdy Čínské lidové republiky a zákona o nemovitostech Čínské lidové republiky.

(91)

Podle článku 2 zákona o správě půdy je vlastníkem veškerých pozemků vláda, neboť podle čínské ústavy a příslušných právních předpisů je půda v kolektivním vlastnictví čínského lidu. Podle tohoto zákona nelze pozemky prodávat, lze však přidělovat práva k jejich užívání. Státní orgány tak činí na základě veřejné výzvy k podávání nabídek, cenových odhadů či dražby.

(92)

Spolupracující vyvážející výrobci/skupiny vyvážejících výrobců předložili údaje k pozemkům, jež mají v držbě, i smlouvy či osvědčení o příslušných užívacích právech; čínská vláda však neuvedla údaje k tomu, jak jsou užívací práva k pozemkům oceňována.

(93)

S ohledem na učiněný závěr, že situace v Číně, pokud jde o práva k užívání pozemků, není řízena trhem, se zdá, že soukromé referenční hodnoty nejsou v Číně k dispozici. Úprava nákladů či cen tedy není v případě Číny proveditelná. Za těchto okolností se má za to, že v Číně neexistuje příslušný trh, a v souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení je oprávněné použít vnější referenční hodnotu tak, aby bylo možno určit výši výhody. S ohledem na to, že čínská vláda nenavrhla vnější referenční hodnotu musela Komise ke stanovení vhodné vnější referenční hodnoty využít dostupných údajů. V této souvislosti se mělo za to, že z důvodů uvedených níže v 94. bodě odůvodnění je jako přiměřenou referenční hodnotu vhodné použít údaje ze samostatného celního území Tchaj-wan.

(94)

Podle názoru Komise jsou ceny pozemků na Tchaj-wanu aproximačně nejbližší k oblastem v Číně, kde jsou spolupracující vyvážející výrobci usazeni. Většina vyvážejících výrobců se nachází ve východní části Číny, v rozvinutých oblastech s vysokým HDP (hrubým domácím produktem) v provinciích s vysokou hustotou obyvatelstva.

(95)

Výše napadnutelné subvence se vypočte na základě výhody, kterou získal příjemce subvence a která je zjištěna za období šetření. Tato výhoda se vypočte s ohledem na rozdíl mezi částkou, kterou zaplatí každá společnost za práva k užívání pozemků, a částkou, která by měla být běžně placena na základě tchajwanské referenční hodnoty.

(96)

Při tomto výpočtu použila Komise průměrnou cenu pozemků za metr čtvereční na Tchaj-wanu, jež byla upravena o znehodnocení měny a vývoj HDP ode dne, kdy byla uzavřena ta která smlouva o přidělení užívacích práv k pozemkům. Údaje o cenách pozemků pro průmyslové využití byly získány z internetových stránek odboru průmyslu tchajwanského ministerstva obchodu. Znehodnocení měny a vývoj HDP pro Tchaj-wan byly vypočteny na základě míry inflace a vývoje DPH na obyvatele při současných cenách v USD na Tchaj-wanu zveřejněných Mezinárodním měnovým fondem v jeho výhledu na rok 2011 s názvem World Economic Outlook. V souladu s čl. 7 odst. 3 základního nařízení byla výše této subvence (čitatel) přepočtena na dobu šetření; přitom byla uvažována běžná doba trvání práv k užívání pozemků určených k průmyslovému využití v Číně, tj. 50 let nebo 70 let. Tato částka byla následně přepočtena na celkový obrat z prodeje výrobků, jehož vyvážející výrobci zařazení do vzorku za období šetření dosáhli, neboť daná subvence nebyla poskytnuta v závislosti na vývozní výkonnosti, ani podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(97)

Výhoda prokázaná u tohoto režimu se pohybuje mezi 0,02 % a 0,82 %.

(98)

Právní základy těchto osvobození od daně z výnosů z dividend jsou články 25–26 zákona o dani z příjmu podniků a článek 83 nařízení, kterými se provádí zákon o dani z příjmu podniků.

(99)

Tento program se skládá z preferenčního daňového zacházení pro podniky se sídlem v Číně, které jsou akcionářem v jiných podnicích se sídlem v Číně v podobě osvobození tuzemských mateřských podniků od daně z příjmu z určitých dividend, bonusů a jiných kapitálových investic.

(100)

Dva vyvážející výrobci/skupiny vyvážejících výrobců ve svém přiznání k dani z příjmů vykázali osvobození od daně z příjmů u částky, která je označena jako dividendy, bonusy a jiné příjmy z kapitálových investic, které plynou způsobilým rezidentům a podnikům v souladu s podmínkami dodatku 5 k přiznání k dani z příjmů (roční výkaz daňových zvýhodnění). Příslušné společnosti neodvedly z vykázaných částek daň z příjmů.

(101)

Výše napadnutelné subvence se vypočte na základě výhody, kterou získal příjemce subvence a která je zjištěna za období šetření. Za výhodu získanou vyvážejícími výrobci se považuje výše celkové daňové povinnosti se zahrnutím příjmu z dividend, jenž příjemcům plyne od jiných podniků se sídlem v Číně, po odečtení částky, kterou příjemci skutečně zaplatili při zohlednění osvobození dividend od daně. V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení byla výše této subvence (čitatel) přepočtena na celkový obrat z prodeje výrobků, jehož spolupracující vyvážející výrobci za období šetření dosáhli, neboť daná subvence nebyla poskytnuta v závislosti na vývozní výkonnosti, ani podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(102)

Výhoda prokázaná u tohoto programu se pohybuje mezi 0 % a 0,06 %.

(103)

Právní základ tohoto programu tvoří oběžník Státní rady o úpravě daňové politiky v případě dováženého zařízení, „Kuo Fa č. 37/1997“, sdělení ministerstva financí, všeobecné celní správy a státní daňové správy [2008] č. 43, oznámení národní komise pro rozvoj a reformy č. 316 2006 ze dne 22. února 2006 o důležitých otázkách k vyřizování potvrzení o státem podporovaných projektech financovaných z domácích a zahraničních zdrojů a katalog zboží dováženého pro podniky se zahraničními investicemi nebo podniky domácí, jež nelze vyjmout z celní povinnosti, pro rok 2008.

(104)

Tento program poskytuje osvobození od DPH a dovozních cel ve prospěch podniků se zahraničními investicemi nebo tuzemských podniků pro dovoz kapitálového vybavení použitého v jejich výrobě. Osvobození od daně je podmíněno tím, že zařízení nesmí být uvedeno na seznamu nezpůsobilých zařízení a že podnik musí obdržet osvědčení o státem podporovaných projektech, jež vydávají čínské orgány nebo národní komise pro rozvoj a reformy v souladu s příslušnými právními předpisy týkajícími se investicí, daní a cel.

(105)

Osvobození od DPH a dovozních cel pro dovážená zařízení vykázali čtyři čínští vyvážející výrobci/skupiny vyvážejících výrobců.

(106)

Výše napadnutelné subvence se vypočte na základě výhody, kterou získal příjemce subvence a která je zjištěna za období šetření. Výše výhody, kterou příjemci získali, je stanovena ve výši osvobození dovezeného zařízení od DPH a cla. Získaná výhoda byla odepisována po dobu životnosti zařízení v souladu s běžnými účetními postupy společnosti. V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení byla výše této subvence (čitatel) přepočtena na celkový obrat z prodeje výrobků, jehož spolupracující vyvážející výrobci za období šetření dosáhli, neboť daná subvence nebyla poskytnuta v závislosti na vývozní výkonnosti, ani podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(107)

Výhoda prokázaná u tohoto programu se pohybuje mezi 0 % a 0,45 %.

(108)

Právní základ tohoto programu tvoří oběžník státní daňové správy o vyhlášení prozatímních opatření o vracení daně při nákupu zařízení vyrobeného v tuzemsku subjekty se zahraničními investicemi, č. 171, 199, 20.9.1999; oznámení státní daňové správy o zastavení uplatňování slevy na daň z příjmů podniků a opatření týkajících se výjimek pro investice podniku do nákupu zařízení vyrobeného v tuzemsku státní daňové správy, č. 176 [2008] ministerstva financí.

(109)

Tento program poskytuje výhody subjektům se zahraničními investicemi v podobě vracení DPH při nákupu zařízení vyrobeného v tuzemsku. Zařízení nesmí být klasifikováno jako zboží bez možnosti osvobození a jeho hodnota nesmí překročit celkový investiční limit pro subjekty se zahraničními investicemi podle „zkušebních správních opatření pro nákup zařízení vyrobeného v tuzemsku“.

(110)

Dva vyvážející vývozci/skupiny vyvážejících výrobců zařazení do vzorku předložili o tomto režimu podrobné informace, včetně údajů o výši získané výhody.

(111)

Výše napadnutelné subvence se vypočte na základě výhody, kterou získal příjemce subvence a která je zjištěna za období šetření. Za výhodu, kterou příjemci získali, se považuje výše DPH proplacené při nákupu zařízení vyrobeného v tuzemsku. Získaná výhoda byla odepisována po dobu životnosti zařízení v souladu s postupy běžnými v daném odvětví.

(112)

Výhoda prokázaná u tohoto režimu se pohybuje mezi 0 % a 0,01 %.

(113)

Šetření potvrdilo, že společnosti zařazené do vzorku nezískaly z programů zmíněných v 75. bodě odůvodnění během období šetření žádnou výhodu.

(114)

Výše subvencí stanovená v souladu s ustanoveními základního antisubvenčního nařízení, vyjádřená valoricky, se u čínských vyvážejících výrobců pohybuje mezi 0,76 % a 1,77 %.

(115)

Po poskytnutí informací žadatel tvrdil, že není jasné, jak Komise vypočetla rozsah celkového subvenčního rozpětí. Rozsah celkových souhrnných subvencí pro čínské vyvážející výrobce/skupiny vyvážejících výrobců zařazené do vzorku vyjádřený valoricky stanovený ve 114. bodě odůvodnění představuje nižší a vyšší celkové subvenční rozpětí pěti čínských vyvážejících výrobců/skupin vyvážejících výrobců.

(116)

Vzhledem k zanedbatelným částkám napadnutelných subvencí pro čínské vyvážející výrobce by opatření na dovoz PSV pocházejících z Číny neměla být uložena. Byl vyvozen závěr, že by v souladu s čl. 14 odst. 3 základního nařízení mělo být šetření ohledně dovozu výrobků pocházejících z Čínské lidové republiky zastaveno.

(117)

Na základě informací v podnětu a odpovědí na dotazník Komise byly předmětem šetření následující režimy, jež údajně zahrnovaly poskytování subvencí indickými státními orgány:

(118)

Šetřením bylo zjištěno, že v období šetření tyto programy poskytly výhody ověřeným vyvážejícím výrobcům:

(119)

Režimy uvedené výše v 118. bodě odůvodnění podbodech 1), 2), 4) 5) a 6) vycházejí ze zákona o rozvoji a regulaci zahraničního obchodu z roku 1992 (č. 22 z roku 1992), který vstoupil v platnost dne 7. srpna 1992 (dále jen „zákon o zahraničním obchodu“ nebo „ZZO“). Zákon o zahraničním obchodu opravňuje indickou vládu vydávat oznámení týkající se vývozní a dovozní politiky. Tato oznámení jsou shrnuta v dokumentech o politice zahraničního obchodu, které jsou každých pět let vydávány ministerstvem obchodu a pravidelně aktualizovány. Dokumentem o politice zahraničního obchodu, který se týká období šetření tohoto šetření, je dokument „Foreign Trade Policy 2009–2014“ (dále jen „FTP 09–14“). Postupy, jimiž se FTP 09-14 řídí, stanovila indická vláda v publikaci „Příručka postupů, svazek I“ (dále jen „HOP I 09-14“). Příručka postupů se pravidelně aktualizuje.

(120)

Režim navracení cla (DDS) uvedený výše v 118. bodě odůvodnění podbodě 3 vychází z paragrafu 75 celního zákona z roku 1962, z paragrafu 37 zákona o spotřební dani z roku 1944, z paragrafů 93 A a 94 finančního zákona z roku 1994 a z Pravidel pro výběr cel, spotřební daně a vracení daní za služby z roku 1995. Sazby tohoto navracení jsou pravidelně zveřejňovány.

(121)

Režim PSI uvedený výše v podbodě 7) je založen na souboru pobídek vlády státu Maháráštra z roku 2007, usnesení PSI-1707/(CR-50)/IND-8 ze dne 30. března 2007.

(122)

Pro tento režim jsou způsobilí všichni vyvážející výrobci a vyvážející obchodníci.

(123)

Vývoz všech výrobků, včetně vývozu PSV, v rámci tohoto režimu do zemí uvedených v tabulkách 1 a 2 dodatku 37(C) příručky HOP I 09-14 má nárok na úvěry na clo rovnající se 3 % hodnoty FOB. Ke dni 1. dubna 2011 má vývoz všech výrobků do zemí uvedených v tabulce 3 dodatku 37(C) („Special Focus Markets“) nárok na úvěry na clo rovnající se 4 % hodnoty FOB. Tento režim se nevztahuje na určité typy vývozních činností, např. na vývoz dováženého či překládaného zboží, domnělý vývoz, vývoz služeb a vývozní obrat jednotek působících v rámci zvláštních hospodářských zón/jednotek orientovaných na vývoz. Nevztahuje se ani na určité typy výrobků, např. na diamanty, vzácné kovy, rudy, obilí, cukr a ropné produkty.

(124)

Úvěry na clo v rámci režimu FMS jsou volně přenositelné a platné po dobu 24 měsíců ode dne vydání příslušného osvědčení o nároku na úvěr. Mohou být použity k zaplacení cla u následného dovozu jakéhokoliv vstupního materiálu nebo zboží včetně kapitálových statků.

(125)

Osvědčení o nároku na úvěr se vydává v přístavu, ze kterého se vývoz realizuje, po uskutečnění vývozu nebo po odeslání zboží. Pokud žadatel předloží orgánům kopie všech příslušných vývozních dokumentů (např. příkazu k vývozu, faktur, přepravních dokladů, potvrzení banky o uskutečnění vývozu), nemůže indická vláda rozhodnutí o poskytnutí či neposkytnutí úvěrů nikterak ovlivnit.

(126)

Tento režim během období šetření využili čtyři ověření vyvážející výrobci.

(127)

Po poskytnutí informací tři indičtí vyvážející výrobci zařazení do vzorku tvrdili, že ačkoli byli způsobilí k výhodě, vůbec o ni nepožádali v případě prodeje na vývoz do Unie, a tudíž nelze učinit závěr o využití této výhody. Tvrdili také, že režim FMS geograficky souvisí se zeměmi, které nejsou součástí Unie, a proto nemůže být Unií napadnut. V tomto ohledu inspekce na místě potvrdily, že nárok na výhodu FMS byl uplatňován u vývozu do třetích zemí, protože tento program se v zásadě týká vývozu do třetích zemí. Příslušní vyvážející výrobci však nedokázali uvést argumenty, kterými by zpochybnili praktické provádění programu popsané v 123. až 125. bodě odůvodnění či skutečnost, že může být výhoda režimu FMS využívána pro dotčený výrobek, totiž že úvěry na clo v rámci režimu FMS jsou volně přenositelné a že mohou být použity k zaplacení cla u následného dovozu jakéhokoliv vstupu nebo zboží, včetně kapitálových statků. Tato strana zejména nedokázala uvést argumenty, kterými by zpochybnila skutečnost, že úvěry na clo poskytnuté v rámci FMS na vývoz do způsobilých třetích zemí mohou být použity ke kompenzaci dlužného dovozního cla ze vstupů zapracovaných do dotčeného výrobku vyváženého do Unie.

(128)

Tyto výhody jsou zaúčtovány na akruální bázi v účetnictví společnosti ke dnům, kdy se vývozní transakce uskutečnily, a prokazují, že nárok na výhodu vzniká v okamžiku vývozní transakce a že není pochyb o tom, že získaný úvěr na clo bude využit později. Toto tvrzení muselo být proto odmítnuto.

(129)

Režim FMS poskytuje subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Úvěr na clo v rámci režimu FMS je finančním příspěvkem indické vlády, protože bude nakonec použit ke kompenzaci dovozního cla, a bude tak snižovat výnosy indické vlády z cla, které by bylo jinak splatné. Nadto úvěr na clo v režimu FMS vývozce zvýhodňuje, protože zlepšuje jeho likviditu.

(130)

Kromě toho režim FMS právně závisí na vývozní výkonnosti, a je proto považován za specifický a napadnutelný podle čl. 4 odst. 4 prvního pododstavce písm. a) základního nařízení.

(131)

Tento režim nelze považovat za povolený režim navracení cla nebo režim navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Režim nevyhovuje přísným pravidlům uvedeným v příloze I písm. i), příloze II (definice a pravidla pro navracení) a příloze III (definice a pravidla pro navracení u náhradních vstupů) základního nařízení. Vývozce nemá žádnou povinnost skutečně spotřebovat bezcelně dovezené zboží ve výrobním procesu a částka úvěru není vypočtena ve vztahu ke skutečně použitým vstupům. Neexistuje režim nebo zavedený postup pro potvrzení, jaké vstupní materiály jsou spotřebovány ve výrobním procesu vyváženého výrobku nebo zda došlo k nadměrné platbě dovozního cla ve smyslu přílohy I písm. i) a příloh II a III základního nařízení. Vývozce je způsobilý obdržet výhody režimu FMS bez ohledu na to, zda vůbec nějaké vstupní materiály doveze. Pro získání výhody stačí, aby vývozce prostě vyvezl zboží, aniž by prokazoval, že byl dovezen nějaký vstupní materiál. Dokonce i vývozci, kteří nakupují veškeré své vstupní materiály v místě a nedovážejí žádné zboží, které lze použít jako vstupní materiál, mají tedy přesto nárok na výhodu poskytovanou v rámci režimu FMS. Kromě toho může vývozce využít úvěry na clo v rámci režimu FMS k dovozu kapitálových statků, ačkoliv kapitálové statky nespadají do působnosti povolených režimů navracení cla, jak je uvedeno v příloze I písm. i) základního nařízení, protože nejsou spotřebovány při výrobě vyvážených výrobků.

(132)

Výše napadnutelných subvencí byla vypočtena na základě výhody, kterou získal příjemce a u které bylo zjištěno, že v období šetření byla zaúčtována spolupracujícím vyvážejícím výrobcem na základě časového rozlišení jako příjem ve stadiu vývozní transakce. V souladu s čl. 7 odst. 2 a čl. 7 odst. 3 základního nařízení byla tato výše subvence (čitatel) přepočtena na vývozní obrat v období šetření (jmenovatel), protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta na základě množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(133)

Subvenční sazba zjištěná u tohoto režimu v období šetření u čtyř dotčených společností činí 0,15 %, 0,19 %, 0,42 % a 0,63 %.

(134)

Podrobný popis tohoto režimu je uveden v odstavcích 3.15 až 3.17 dokumentu FT-policy 09-14 a v kapitolách 3.9 až 3.11 příručky HOP I 09-14.

(135)

Podle odstavce 3.15.2 dokumentu FT-policy 09-14 jsou pro tento režim způsobilí vývozci oznámených výrobků uvedených v dodatku 37D příručky HOP I 09-14.

(136)

Vývozce výrobků uvedených na seznamu v Dodatku 37D příručky HOP I 09-14 může požádat o potvrzení o úvěru na clo v rámci FPS ve výši 2 % až 5 % hodnoty FOB vývozu. Dotčený výrobek, který je předmětem šetření, je uveden v tabulce 1 dodatku 37D a má nárok na 2 % úvěr na clo.

(137)

Režim FPS je povývozním režimem, což znamená, že společnost musí uskutečnit vývoz, aby byla způsobilá pro získání výhod v rámci tohoto režimu. V souvislosti s tím předkládá společnost příslušnému orgánu on-line žádost a kopie příkazu k vývozu a faktury, potvrzení banky prokazující uhrazení poplatků spojených se žádostí, kopii přepravních dokladů a potvrzení banky o realizovaném přijetí platby nebo potvrzení o přijetí cizí měny ze zahraničí v případě přímého jednání o dokumentech. V případech, kdy byly originály přepravních dokladů a/nebo potvrzení banky o uskutečnění platby odeslány za účelem nárokovat výhody v rámci jakéhokoliv jiného režimu, může společnost předložit kopie, které sama ověří a na nichž uvede příslušný orgán, kterému byly originály dokumentů zaslány. On-line žádost o úvěry v rámci režimu FPS se může vztahovat nejvýše na 50 přepravních dokladů.

(138)

Bylo zjištěno, že v souladu s indickými účetními standardy mohou být úvěry v rámci režimu FPS při splnění vývozní povinnosti zaúčtovány do komerčních účtů na akruální bázi jako příjem. Tyto úvěry mohou být použity k zaplacení cla z následného dovozu jakéhokoliv zboží s výjimkou kapitálových statků a zboží, pro nějž existují dovozní omezení. Zboží dovezené na základě takových úvěrů může být prodáno na domácím trhu (přičemž podléhá dani z prodeje), nebo použito jinak. Úvěry FPS jsou volně přenosné a jsou platné po dobu 24 měsíců od data vydání.

(139)

Tento režim během období šetření využilo všech pět ověřených vyvážejících výrobců.

(140)

Po poskytnutí informací tři indičtí vyvážející výrobci zařazení do vzorku tvrdili, že ačkoli byli způsobilí k výhodě, vůbec o ni nepožádali přinejmenším v některých případech prodeje na vývoz, a tudíž nelze učinit závěr o využití této výhody. Nicméně příslušní vyvážející výrobci nedokázali uvést argumenty, kterými by zpochybnili praktické provádění režimu popsané v 123. až 125. bodě odůvodnění či skutečnost, že může být výhoda režimu FPS využívána pro dotčený výrobek, totiž že úvěry na clo v rámci režimu FPS jsou volně přenositelné a že mohou být použity k zaplacení cla u následného dovozu jakéhokoliv vstupu nebo zboží, včetně kapitálových statků. Je třeba zopakovat, že tyto výhody jsou zaúčtovány na akruální bázi v účetnictví společnosti ke dnům, kdy se vývozní transakce uskutečnily, a prokazují, že nárok na výhodu vzniká v okamžiku vývozní transakce a že není pochyb o tom, že získaný úvěr na clo bude využit později.

(141)

Režim FPS poskytuje subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Úvěr v rámci režimu FPS je finančním příspěvkem indické vlády, jelikož nakonec bude použit ke kompenzaci dovozních cel, a bude tak snižovat výnosy indické vlády z cel, která by byla jinak splatná. Úvěr v rámci režimu FPS navíc příjemci přináší výhodu, protože zvyšuje jeho likviditu.

(142)

Režim FPS je mimoto ze zákona podmíněn vývozní výkonností, a proto je považován za specifický a napadnutelný podle čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení.

(143)

Tento režim nelze považovat za povolený režim navracení cla nebo režim navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení, jelikož nevyhovuje pravidlům uvedeným v příloze I bodě i), příloze II (definice a pravidla navracení) a příloze III (definice a pravidla navracení u náhradních vstupů) základního nařízení. Zejména jde o to, že vývozce nemá žádnou povinnost skutečně spotřebovat bezcelně dovezené zboží ve výrobním procesu a částka úvěru není vypočtena ve vztahu ke skutečně použitým vstupům. Navíc neexistuje systém nebo postup pro potvrzení, jaké vstupní materiály jsou spotřebovány ve výrobním procesu vyváženého výrobku nebo zda došlo k nepřiměřené platbě dovozního cla ve smyslu přílohy I písm. i) a příloh II a III základního nařízení. A v neposlední řadě je vývozce způsobilý obdržet výhody režimu FPS bez ohledu na to, zda vůbec nějaké vstupy doveze. Pro získání výhody stačí, aby vývozce prostě vyvezl zboží, aniž by prokazoval, že byl dovezen nějaký vstupní materiál. Dokonce i vývozci, kteří nakupují veškeré své vstupy místně a nedovážejí žádné zboží, které lze použít jako vstup, mají tudíž nárok na výhodu vyplývající z režimu FPS.

(144)

V souladu s čl. 3 odst. 2 a článku 5 základního nařízení se výše napadnutelných subvencí vypočítala na základě výhody, kterou získal příjemce subvence, zjištěné v období šetření. V tomto ohledu se mělo za to, že výhodu příjemce získá v okamžiku, kdy dojde k vývozní transakci uskutečněné v rámci tohoto režimu. V uvedeném okamžiku se musí indická vláda vzdát cla, které představuje finanční příspěvek ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Jakmile celní orgány vydají vývozní přepravní doklad, kde je uvedena mimo jiné výše úvěru FPS, jež má být poskytnuta na tuto vývozní transakci, nemůže indická vláda rozhodnutí o poskytnutí či neposkytnutí subvence nikterak ovlivnit. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se považuje za odpovídající stanovit výši výhody vyplývající z režimu FPS jako součet úvěrů získaných za vývozní transakce uskutečněné v rámci tohoto režimu v období šetření.

(145)

V případě, že byly podány oprávněné žádosti, byly v souladu s čl. 7 odst. 1) písm. a) základního nařízení poplatky, které byly nezbytně vynaloženy v zájmu získání subvence, odečteny z takto zjištěných úvěrů, aby byla určena výše subvence (čitatel). Podle čl. 7 odst. 2 základního nařízení byla tato výše subvence přepočtena na celkový vývozní obrat v období šetření (jmenovatel), protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(146)

Subvenční sazby zjištěné u tohoto režimu v případě pěti dotčených společností během období šetření činily 1,59 %, 1,75 %, 1,77 %, 1,85 % a 1,95 %.

(147)

Podrobný popis režimu DDS je obsažen v Pravidlech pro výběr cel a spotřební daně a vracení daní z roku 1995 ve znění následných oznámení.

(148)

Pro tento režim jsou způsobilí všichni vyvážející výrobci a vyvážející obchodníci.

(149)

Způsobilý vývozce může zažádat o navrácení částky, která je vypočtena jako procento hodnoty FOB výrobků vyvezených v rámci tohoto režimu. Tyto sazby navracení byly stanoveny indickou vládou pro řadu výrobků včetně dotčeného výrobku. Určují se na základě průměrného množství nebo průměrné hodnoty vstupních materiálů použitých při výrobě výrobku a na základě průměrné výše cla zaplaceného za vstupy. Jsou použitelné bez ohledu na to, zda dovozní clo bylo či nebylo skutečně zaplaceno. Sazba DDS u dotčeného výrobku během období šetření byla 3 % hodnoty FOB do 9. října 2012, 2,1 % v období od 10. října 2012 do 20. září 2013 a 1,7 % k 21. září 2013.

(150)

Aby mohla společnost využívat výhod tohoto režimu, musí vyvážet. Jakmile jsou údaje o zásilce zaneseny na celní server (ICEGATE), je zde uvedeno, že vývoz probíhá v rámci režimu DDS a je neodvolatelně stanovena částka DDS. Poté, co přepravní společnost předložila obecné prohlášení o vývozu a celní úřad tento dokument porovnal s údaji na přepravním dokladu a zjistil, že se údaje shodují, jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se vrátilo clo, a to buď přímou platbou na bankovní účet vývozce, nebo příkazem k výplatě.

(151)

Vývozce musí rovněž prokázat, že k uskutečnění vývozu dochází prostřednictvím potvrzení banky o uskutečnění vývozu. Tento dokument může být poskytnut poté, co byla vyplacena částka navraceného cla; indická vláda však bude vyplacenou částku vymáhat zpět, pokud vývozce potvrzení banky o uskutečnění vývozu nepředloží ve stanovené lhůtě.

(152)

Částka navraceného cla může být použita pro jakékoli účely.

(153)

Bylo zjištěno, že v souladu s indickými účetními standardy může být částka navráceného cla při splnění vývozní povinnosti zaúčtována do komerčních účtů na akruální bázi jako příjem.

(154)

Režim DDS během období šetření využili dva ověření vyvážející výrobci.

(155)

Režim DDS poskytuje subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Takzvaná částka navraceného cla je finančním příspěvkem indické vlády, protože má podobu přímého převodu finančních prostředků ze strany indické vlády. Kromě toho částka navraceného cla poskytuje vývozci výhodu, protože zlepšuje jeho likviditu za podmínek, které na trhu nejsou dostupné.

(156)

Sazba navraceného cla u vývozu je stanovena indickou vládou pro jednotlivé výrobky. Třebaže se subvence označuje jako navracení cla, tento režim však nemá povahu povoleného systému navracení cla nebo systému navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Vyplacení peněžních prostředků vývozci není spojeno se zaplacením dovozních cel na suroviny a není úvěrem na clo ke kompenzaci dovozního cla na minulý nebo budoucí dovoz surovin.

(157)

To potvrzuje i oběžník indické vlády č. 24/2001, který jasně uvádí, že „[sazby navraceného cla] nijak nesouvisejí se skutečnou spotřebou vstupů a se skutečným dopadem na vstupy konkrétního vývozce nebo jednotlivých zásilek […]“ a regionálním orgánům ukládá, aby „se netrvalo na důkazech o skutečných clech u dovezených nebo domácích vstupů […] kromě [žádosti o navrácení cla] podané vývozci“.

(158)

Platbu v podobě přímého převodu finančních prostředků ze strany indické vlády po vývozu uskutečněném vývozci, je třeba považovat za přímý grant indické vlády závislý na vývozní výkonnosti, a proto je považována za specifickou a napadnutelnou podle čl. 4 odst. 4 prvního pododstavce písm. a) základního nařízení.

(159)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se dospělo k závěru, že režim DDS je napadnutelný.

(160)

Podle čl. 3 odst. 2 a článku 5 základního nařízení se výše napadnutelných subvencí vypočítala na základě výhody, kterou získal příjemce subvence a která byla zjištěna v období šetření. V tomto ohledu se mělo za to, že výhodu příjemce získá v okamžiku, kdy se uskuteční vývozní transakce v rámci tohoto režimu. V tomto okamžiku musí indická vláda zaplatit částku navraceného cla, která představuje finanční příspěvek ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) základního nařízení. Jakmile celní úřady vydají vývozní přepravní doklad uvádějící mimo jiné částku navraceného cla, která má být poskytnuta pro danou vývozní transakci, nemůže indická vláda rozhodnutí o udělení či neudělení subvence nikterak ovlivnit. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se považuje za vhodné stanovit výši výhody vyplývající z režimu DDS jako součet částek navraceného cla získaných za vývozní transakce uskutečněné v rámci tohoto režimu během období šetření.

(161)

V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení byly tyto výše subvence přepočteny na celkový vývozní obrat dotčeného výrobku v průběhu období šetření (jmenovatel), protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(162)

Na základě výše uvedených skutečností činí subvenční sazby u dvou dotčených společností zjištěné v období šetření 0,24 % a 2,12 %.

(163)

Tento režim je podrobně popsán v odstavcích 4.1.1 až 4.1.14 dokumentu FTP 09-14 av kapitolách 4.1 až 4.30 příručky HOP I 09-14.

(164)

Režim AAS sestává z šesti podrežimů, jak je podrobněji popsáno v 165. bodě odůvodnění níže. Tyto podrežimy se mimo jiné liší rozsahem způsobilosti. Vyvážející výrobci a vyvážející obchodníci, kteří jsou „vázáni“ na pomocné výrobce, jsou způsobilí pro podrežim AAS pro fyzický vývoz a pro podrežim AAS pro roční potřebu. Vyvážející výrobci poskytující dodávky konečnému vývozci jsou způsobilí pro režim AAS pro dodávky meziproduktů. Hlavní dodavatelé dodávající v rámci kategorií „domnělého vývozu“ uvedených v odstavci 8.2 dokumentu FTP 09-14, jako např. dodavatelé jednotky orientované na vývoz, jsou způsobilí pro podrežim AAS pro domnělý vývoz. Dodavatelé meziproduktů vyvážejícím výrobcům jsou způsobilí pro výhody „domnělého vývozu“ v rámci podrežimů předběžného příkazu k uvolnění (Advance Release Order, dále jen „ARO“) a tuzemského back-to-back akreditivu.

(165)

Režim AAS může být vydán pro:

(166)

V průběhu období šetření získaly úlevu v rámci režimu AAS v souvislosti s dotčeným výrobkem tři ověřené společnosti. Tyto společnosti využívaly podrežimy a), d) a e) uvedené výše. Není tudíž nezbytné zjišťovat napadnutelnost zbývajících nevyužívaných podrežimů.

(167)

Pro účely ověření indickými orgány je držitel předběžného povolení ze zákona povinen vést „pravdivou a řádnou evidenci spotřeby a využití bezcelně dováženého zboží/zboží nakupovaného z domácích zdrojů“ ve stanoveném formátu (kapitoly 4.26 a 4.30 a dodatek 23 HOP I 09-14), tj. registr skutečné spotřeby. Tento registr musí ověřit externí autorizovaný účetní/účetní nákladů a provedené práce, který vydá osvědčení o tom, že stanovené registry a příslušné záznamy byly zkontrolovány a že informace předávané podle formátu dodatku 23 jsou po všech stránkách pravdivé a správné.

(168)

Pokud jde o využití režimu AAS pro fyzický vývoz uvedený v 165. bodě odůvodnění písm. a), využívaného během období šetření dvěma ověřenými společnostmi, povolený dovoz a vývozní povinnost jsou stanoveny objemově a hodnotově indickou vládou a jsou zaznamenány v předběžném povolení. Kromě toho musí být v době dovozu a vývozu odpovídající transakce zaznamenány v předběžném povolení vládními úředníky. Objem dovozu povolený v rámci režimu AAS je určen indickou vládou na základě standardních norem vstupů a výstupů, které existují pro většinu výrobků včetně dotčeného výrobku.

(169)

Dovezené vstupní materiály nelze převádět a musí být použity pro výrobu výsledného výrobku na vývoz. Vývozní povinnost musí být splněna v předepsané lhůtě po vydání licence (24 měsíců, lhůtu lze dvakrát prodloužit, pokaždé o šest měsíců).

(170)

Šetřením bylo zjištěno, že požadavky ohledně ověřování stanovené indickými orgány nebyly v praxi splněny.

(171)

Pouze jedna ze dvou ověřených společností, které využily tento podrežim, vedla registr výroby a spotřeby. Registr spotřeby však neumožňoval ověřit, jaké vstupní materiály byly spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku a v jakém množství. Pokud jde o požadavky na ověření uvedené výše, zmiňované společnosti nevedly žádné záznamy, které by prokázaly, že se uskutečnil externí audit registru spotřeby. Celkově se má za to, že šetření vývozci nebyli schopni prokázat, že příslušná ustanovení dokumentu FTP byla splněna.

(172)

Pokud jde o využití režimu AAS pro ARO uvedené v 165. bodě odůvodnění písm. e), využívaného během období šetření jednou ověřenou společností, výše dovozu povoleného v rámci tohoto režimu je určena jako procento množství vyvezených hotových výrobků. Předběžné licence uvádějí jednotky povoleného dovozu buď jako jejich množství, nebo jejich hodnotu. V obou případech jsou sazby použité pro určení povolených nákupů bez celních poplatků stanoveny pro většinu výrobků, včetně výrobku, na který se vztahuje toto šetření, na základě norem SION. Položky vstupů specifikované v předběžných licencích jsou položky používané při výrobě příslušného vyváženého hotového výrobku.

(173)

Držitel předběžné licence, který hodlá získávat vstupní materiály z domácích zdrojů místo přímého dovozu, má možnost za tímto účelem využít ARO. V takových případech jsou předběžné licence validovány jako ARO a potvrzeny konečnému dodavateli při dodávce zboží, které je v nich specifikováno. Potvrzení ARO opravňuje dodavatele k výhodám domnělého vývozu, jako jsou vrácení cla při domnělém vývozu a náhrada takzvané konečné spotřební daně.

(174)

Šetřením bylo zjištěno, že požadavky ohledně ověřování stanovené indickými orgány nebyly v praxi splněny.

(175)

Pokud jde o využití režimu AAS pro domnělý vývoz uvedený v 165. bodě odůvodnění písm. d), využívaného během období šetření jednou ověřenou společností, povolený dovoz i vývozní povinnost jsou stanoveny objemově a hodnotově indickou vládou a jsou zaznamenány v povolení. Kromě toho mají v okamžiku dovozu a vývozu státní úředníci do povolení zaznamenávat příslušné transakce. Objem dovozu povolený v rámci tohoto režimu je určen indickou vládou na základě norem SION.

(176)

Vývozní povinnost musí být splněna v předepsané lhůtě (24 měsíců, lhůtu lze dvakrát prodloužit, pokaždé o 6 měsíců) po vydání povolení.

(177)

Bylo zjištěno, že neexistuje žádná spojitost mezi dováženými vstupy a vyváženými hotovými výrobky. Kromě toho bylo zjištěno, že žadatel, ačkoli je to jeho povinnost, nevedl povinný registr spotřeby uvedený v 167. bodě odůvodnění, ověřitelný externím účetním. I přes nesplnění tohoto požadavku žadatel využíval výhody režimu AAS.

(178)

Osvobození od dovozního cla je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení: představuje finanční příspěvek indické vlády, neboť snižuje příjmy indické vlády z cla, které by bylo jinak splatné, a zvýhodňuje prošetřované vývozce, protože zlepšuje jejich likviditu.

(179)

Všechny dotčené podrežimy v daném případě jsou ze zákona jednoznačně podmíněny vývozní výkonností, a proto jsou považovány za specifické a napadnutelné podle čl. 4 odst. 4 prvního pododstavce písm. a) základního nařízení. Bez vývozního závazku nemůže společnost využívat výhod vyplývajících z tohoto režimu.

(180)

Žádný z dotčených podrežimů v daném případě nemůže být považován za přípustný systém navracení cla či systém navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Nevyhovuje pravidlům stanoveným v příloze I bodě i), příloze II (definice a pravidla pro navracení) a příloze III (definice a pravidla pro navracení u náhradních vstupů) základního nařízení. Indická vláda neuplatnila účinným způsobem systém ani postup pro ověřování, zda byly vstupy spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku a v jakém objemu (příloha II část II bod 4 základního nařízení a v případě režimů navracení u náhradních vstupů příloha III základního nařízení část II bod 2). Rovněž se má za to, že normy SION pro dotčený výrobek nebyly dostatečně přesné a nemohou samy o sobě tvořit systém pro ověřování skutečné spotřeby, protože jsou vytvořeny tak, že neumožňují indické vládě ověřovat s dostatečnou přesností, jaká množství vstupů byla spotřebovávána při výrobě vyváženého výrobku. Indická vláda kromě toho neprovedla další přezkoumání na základě skutečných vstupů, ačkoli za normálních okolností by takové přezkoumání bylo vzhledem k absenci účinně uplatňovaného ověřovacího systému potřebné (příloha II část II bod 5 a příloha III část II bod 3 základního nařízení).

(181)

Po poskytnutí informací jeden indický vyvážející výrobce zařazený do vzorku tvrdil, že tento režim by neměl být napaden, jelikož společnost splnila svou právní povinnost týkající se nezávislých auditů registru spotřeby vstupů, což by mělo být považováno za dostatečnou kontrolu pro indickou vládu. S takovým odůvodněním nelze souhlasit. Ověření indické vlády se musí považovat za odlišné od povinností uložených společnostem. Inspekce na místě potvrdila, že ověřovací systém ze strany indické vlády není v souladu s pravidly stanovenými v příloze II části II bodě 4 základního nařízení. Toto tvrzení muselo být proto odmítnuto.

(182)

Táž strana tvrdila, že spojení licencí je v Indii legální a že společnost nesmí být znevýhodněna použitím celkového vývozního obratu místo obratu dotčeného výrobku při výpočtech subvenčního rozpětí. Nicméně legalita spojení licencí v Indii jako taková nebyla v této souvislosti relevantní. Šetřením bylo zjištěno, že v důsledku spojení nebylo možné řádně přiřadit licence odpovídající PSV. Ve skutečnosti musela být ve výpočtech subvenčního rozpětí použita výhoda na úrovni provozní jednotky, nikoli PSV, protože ověřené informace neumožňovaly řádně přiřadit použití vstupů (použitých při výrobě jiných výrobků) pouze PSV. Toto tvrzení muselo být proto odmítnuto.

(183)

Podrežimy uvedené v 165. bodě odůvodnění písm. a), d) a e) jsou proto napadnutelné.

(184)

Při neexistenci povoleného režimu navracení cla nebo režimu navracení u náhradních vstupů má napadnutelná výhoda podobu prominutí celkových dovozních cel obvykle splatných při dovozu vstupů. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že základní nařízení nestanoví pouze vyrovnání „nadměrného“ vrácení cla. Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a přílohy I písm. i) základního nařízení lze napadnout nadměrné vrácení cla pouze za předpokladu, že jsou splněny podmínky obsažené v přílohách II a III základního nařízení. Tyto podmínky však v tomto případě splněny nebyly. Proto v případě, že není prokázána existence vhodného monitorovacího procesu, nelze výše uvedenou výjimku pro režimy navracení použít a namísto údajného nadměrného vrácení se použije obvyklé pravidlo vyrovnání výše nezaplaceného cla (ušlého příjmu). Jak je uvedeno v příloze II části II a příloze III části II základního nařízení, není výpočet takového nadměrného vrácení povinností vyšetřujícího orgánu. Naopak, podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení musí vyšetřující orgán pouze získat dostatečné důkazy k vyvrácení vhodnosti údajného ověřovacího systému.

(185)

Výše subvencí pro společnosti, které využívaly režim AAS, byla vypočtena na základě ušlého dovozního cla (základní clo a zvláštní dodatečné clo) z materiálu dovezeného v rámci zmíněného podrežimu během období šetření (čitatel). V souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení byly poplatky nezbytně vynaložené za účelem získání subvence v případě oprávněné žádosti z výše subvencí odečteny. V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení byla tato výše subvence přepočtena na vývozní obrat dotčeného výrobku v průběhu období šetření (jmenovatel), protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(186)

Subvenční sazby zjištěné u tohoto režimu v případě tří dotčených společností pro období šetření činily 0,11 %, 1,89 % a 4,31 %.

(187)

Režim DFIA je podrobně popsán v odstavcích 4.2.1 až 4.2.47 dokumentu FTP 09-14 a v odstavcích 4.31 až 4.36 příručky HOP I 09-14.

(188)

Pro tento režim jsou způsobilí všichni vyvážející výrobci a vyvážející obchodníci.

(189)

DFIA je režim před vývozem a po vývozu, jenž umožňuje dovoz zboží určeného podle norem SION, ale v případě přenosného DFIA nemusí být nutně použit při výrobě vyváženého výrobku.

(190)

DFIA se vztahuje pouze na dovoz vstupů podle SION. Dovozní nárok je omezen na množství a hodnotu uvedenou v SION, ale může být na žádost revidován regionálními orgány.

(191)

Vývozní závazek podléhá požadavku na minimální přidanou hodnotu 20 %. Vývoz lze provádět před očekávaným vydáním povolení DFIA a v tom případě je nárok na dovoz stanoven v poměru k prozatímnímu vývozu.

(192)

Je-li splněn vývozní závazek, může vývozce požádat o přenositelnost povolení DFIA, což v praxi znamená povolení prodat bezcelní dovozní licenci na trhu.

(193)

Režim DFIA během období šetření využil jeden ověřený vyvážející výrobce.

(194)

Osvobození od dovozního cla je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Představuje finanční příspěvek indické vlády, neboť snižuje příjmy z cla, které by bylo jinak splatné, a zvýhodňuje prošetřované vývozce, protože zlepšuje jejich likviditu.

(195)

Režim DFIA je kromě toho právně závislý na vývozní výkonnosti, a proto je považován za specifický a napadnutelný podle čl. 4 odst. 4 prvního pododstavce písm. a) základního nařízení.

(196)

Tento režim nelze považovat za povolený systém navracení cla nebo systém navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Režim nevyhovuje přísným pravidlům uvedeným v příloze I písm. i), příloze II (definice a pravidla pro navracení) a příloze III (definice a pravidla pro navracení u náhradních vstupů) základního nařízení. Zejména: i) umožňuje následné náhrady nebo navracení dovozních poplatků ze vstupů, které jsou spotřebovány ve výrobním procesu jiného výrobku; ii) neexistuje ověřovací systém nebo postup, který by potvrdil, zda a které vstupy jsou při výrobě vyváženého výrobku spotřebovány nebo zda došlo k nadměrné výhodě ve smyslu přílohy I písm. i) a příloh II a III základního nařízení, a iii) z přenositelnosti osvědčení/povolení vyplývá, že vývozce, jemuž byl poskytnut režim DFIA, nemá povinnost skutečně využít osvědčení k dovozu daných vstupů.

(197)

Po poskytnutí informací jeden indický vyvážející výrobce zařazený do vzorku tvrdil, že ověřovací systém zavedený v Indii je přiměřený, účinný a v souladu s obchodními zvyklostmi v Indii, a tudíž „primární“ důvod k napadnutí tohoto režimu již neexistuje. Na rozdíl od toho, co bylo tvrzeno, šetření nepotvrdilo, že ověřovací systém zavedený v Indii umožňuje ověření, zda a jaké vstupy jsou spotřebovány ve výrobním procesu vyváženého výrobku nebo zda došlo k nadměrné výhodě ve smyslu přílohy I písm. i) a příloh II a III základního nařízení. Kromě toho výrobce nezpochybnil, že daný systém buď umožňuje následné náhrady nebo navracení dovozních poplatků ze vstupů, které jsou spotřebovány ve výrobním procesu jiného výrobku, nebo že z přenositelnosti osvědčení/povolení vyplývá, že vývozce, jemuž byl poskytnut režim DFIA, nemá povinnost skutečně použít osvědčení k dovozu daných vstupů. Toto tvrzení muselo být proto odmítnuto.

(198)

Při neexistenci povoleného režimu navracení cla nebo režimu navracení u náhradních vstupů má napadnutelná výhoda podobu prominutí celkových dovozních cel obvykle splatných při dovozu vstupů. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že základní nařízení nestanoví pouze vyrovnání „nadměrných“ celních úlev.

(199)

Podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a přílohy I písm. i) základního nařízení lze napadnout nadměrné vrácení cla pouze za předpokladu, že jsou splněny podmínky obsažené v přílohách II a III základního nařízení. Tyto podmínky však v tomto případě splněny nebyly. Proto v případě, že není prokázána existence vhodného monitorovacího procesu, nelze výše uvedenou výjimku pro režimy navracení použít a namísto údajného nadměrného vrácení se použije obvyklé pravidlo napadnutí výše nezaplaceného cla (ušlého příjmu). Jak je uvedeno v příloze II části II a příloze III části II základního nařízení, není výpočet takového nadměrného vrácení povinností vyšetřujícího orgánu. Naopak, podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení musí vyšetřující orgán pouze získat dostatečné důkazy k vyvrácení vhodnosti údajného ověřovacího systému.

(200)

Výše subvencí pro společnosti, které využívaly režim DFIA, byla vypočtena na základě ušlého dovozního cla (základní clo a zvláštní dodatečné clo) z materiálu dovezeného v rámci zmíněného podrežimu během období šetření (čitatel). V souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení byly poplatky nezbytně vynaložené za účelem získání subvence v případě oprávněné žádosti z výše subvencí odečteny. V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení byla tato výše subvence přepočtena na vývozní obrat dotčeného výrobku v průběhu období šetření (jmenovatel), protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(201)

Subvenční sazby zjištěné u tohoto režimu v případě jedné dotčené společnosti pro období šetření činily 4,95 %.

(202)

Podrobný popis režimu EPCGS je uveden v kapitole 5 dokumentu FTP 09-14 a v kapitole 5 příručky HOP I 09-14.

(203)

Pro tento režim jsou způsobilí vyvážející výrobci a vyvážející obchodníci „vázaní“ na podpůrné výrobce a poskytovatele služeb.

(204)

Pod podmínkou vývozní povinnosti je společnosti umožněno dovážet kapitálové statky (nové i použité kapitálové statky až 10 let staré) za sníženou celní sazbu. Za tímto účelem indická vláda vydá na požádání a po zaplacení poplatku licenci pro režim EPCGS. Tento režim zajišťuje sníženou sazbu dovozního cla ve výši 3 %, použitelnou na veškeré kapitálové statky dovezené v rámci tohoto režimu. Aby byla splněna vývozní povinnost, musí být dovezené kapitálové zboží během určitého období využito k výrobě určitého množství zboží na vývoz. Podle dokumentu FTP 09-14 může být kapitálové zboží dováženo v rámci režimu EPCGS při sazbě v nulové výši, avšak v takovém případě je lhůta pro splnění vývozní povinnosti kratší.

(205)

Držitel licence pro režim EPCGS může také pořídit kapitálové statky z domácích zdrojů. V takovém případě může domácí výrobce kapitálových statků využít výhody bezcelního dovozu dílů nutných pro výrobu těchto kapitálových statků. Alternativně může domácí výrobce požadovat výhodu domnělého vývozu pro dodávky kapitálového zboží držiteli licence pro režim EPCGS.

(206)

Bylo zjištěno, že tři společnosti zařazené do vzorku získaly v rámci režimu EPCGS úlevy, které mohly být v období šetření přiřazeny k dotčenému výrobku.

(207)

Režim EPCGS poskytuje subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení. Snížení cla představuje finanční příspěvek indické vlády, neboť tato úleva snižuje příjmy indické vlády z cla, které by bylo jinak splatné. Nadto snížení cla vývozce zvýhodňuje, protože ušetřením cla při dovozu se zlepšuje jeho likvidita.

(208)

Navíc režim EPCGS právně závisí na vývozní výkonnosti, protože takové licence nelze získat bez závazku vyvážet. Je proto považován za specifický a napadnutelný podle čl. 4 odst. 4 prvního pododstavce písm. a) základního nařízení.

(209)

Režim EPCGS nelze považovat za povolený systém navracení cla nebo systém navracení cla u náhradních vstupů ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Kapitálové statky nejsou zahrnuty do působnosti takových povolených systémů, jak je uvedeno v příloze I písm. i) základního nařízení, protože není spotřebováno při výrobě výrobků určených na vývoz.

(210)

Výše subvence byla vypočtena v souladu s čl. 7 odst. 3 základního nařízení rozložením nezaplaceného cla z dovážených kapitálových statků na dobu odpovídající běžné době amortizace takových kapitálových statků v dotčeném výrobním odvětví. Výše subvencí pro období šetření byla poté vypočtena vydělením celkové částky nezaplaceného cla dobou amortizace. Takto vypočtená částka, která připadá na období šetření, byla upravena připočtením úroku v průběhu tohoto období, aby se zohlednila úplná hodnota výhody v čase. Za vhodnou pro tento účel byla považována komerční úroková sazba v Indii v průběhu období šetření. V případě oprávněných žádostí byly nezbytně vynaložené poplatky nutné pro získání subvence v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení odečteny, aby byla zjištěna výše subvence (čitatel).

(211)

V souladu s čl. 7 odst. 2 a 3 základního nařízení byla tato výše subvence přepočtena na příslušný vývozní obrat v průběhu období šetření (jmenovatel), protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(212)

Po poskytnutí informací dva indičtí vyvážející výrobci zařazení do vzorku požádali o přezkoumání výpočtu výše subvence. Tvrdili, že může dojít ke zrušení platnosti licence EPCGS, což může vést k tuzemskému pořízení kapitálových statků, u nichž by se použila centrální spotřební daň. V tomto ohledu však nebyly zmíněny konkrétní zvláštní licence, jejichž platnost byla zrušena. Tato otázka nebyla vznesena ani během šetření; kdyby se tak stalo, umožnilo by to řádné ověření tohoto tvrzení. Každopádně stanovení výše subvence vycházelo z ověřené evidence společnosti, pokud jde o vstupy zakoupené v rámci tohoto režimu. Toto tvrzení muselo být proto odmítnuto.

(213)

Subvenční sazba zjištěná u tohoto režimu v období šetření u tří dotčených společností činila 0,37 %, 0,40 %, a 0,46 %.

(214)

Aby vláda státu Maháráštra podpořila rozšíření průmyslu do méně rozvinutých oblastí, poskytuje od roku 1964 pobídky nově zakládaným jednotkám v rozvojových regionech státu, a to na základě režimu obecně známého jako soubor pobídek. Tento režim byl po svém vytvoření několikrát pozměněn a verzemi, které jsou relevantní pro stávající šetření, jsou verze z roku 2001 a 2007. Soubor pobídek z roku 2001 je datován 31. března 2001 a týká se ho usnesení č. IDL-1021/(CR-73)/IND-8. Soubor pobídek z roku 2007 je datován 30. března 2007 a týká se ho usnesení č. PSI-1707/(CR-50)/IND-8.

(215)

Výše uvedená usnesení obsahují seznam kategorií odvětví a podniků, které mohou být považovány za způsobilé pro pobídky.

(216)

Aby vláda státu Maháráštra podpořila rozšíření průmyslu do méně rozvinutých oblastí, poskytla soubor pobídek pro nové/rozvíjející se průmyslové jednotky usazené v rozvojovém regionu státu Maháráštra. Pro účely tohoto režimu jsou v příloze I uvedeného usnesení vymezeny oblasti státu způsobilé pro pobídky. Nicméně pobídek v rámci režimu z roku 2007 se nelze dovolávat, pokud nebyl vydán certifikát způsobilosti v rámci režimu z roku 2007 a příjemce nesplnil požadavky/podmínky certifikátu způsobilosti. Ten je vydáván prováděcí agenturou (státní orgán) s účinkem ode dne zahájení komerční výroby příjemce (rovněž nazývaného způsobilá jednotka).

(217)

—

osvobození od daně z elektřiny (dále jen „ODE“),

—

subvence na podporu průmyslu (dále jen „SPP“).

(218)

Podrežim ODE je udělován novým způsobilým jednotkám usazeným ve vymezených oblastech na dobu uvedenou v osvědčení způsobilosti. V tomto případě jsou dva dotčení vyvážející výrobci osvobozeni od placení daně z elektřiny po dobu 9, resp. 7 let. V jiných částech státu je od plateb daně z elektřiny osvobozeno 100 % jednotek orientovaných na vývoz a jednotek v oblasti informačních technologií a biotechnologií po dobu 10 let.

(219)

V průběhu šetření bylo zjištěno, že jeden vyvážející výrobce se sídlem ve státě Maháráštra měl během období šetření výhodu z podrežimu osvobození od daně z elektřiny.

(220)

Podrežim SPP opravňuje příjemce k subvenci odpovídající procentu v rozmezí od 75 % do 100 % výše způsobilých investic zmenšené o výhody získané z jiných podrežimů režimu PSI, jako je ODE. Výhoda je poskytnuta po dobu uvedenou v osvědčení způsobilosti a nemůže překročit částku DPH odváděnou státu Maháráštra ve stejném období. Způsobilými investicemi jsou kapitálové výdaje na budovy, zařízení a stroje.

(221)

V průběhu šetření bylo zjištěno, že dva vyvážející výrobci se sídlem ve státě Maháráštra měli výhodu z podrežimu SPP.

(222)

Po poskytnutí informací dva indičtí vyvážející výrobci tvrdili, že podrežim SPP poskytovaný vládou státu Maháráštra se nevztahuje na fází zpracování, výroby nebo vývozu PSV, a to ani přímo, ani nepřímo, a že výhoda závisí na výši zaplacených vnitrostátních daní. Dále tvrdili, že cílem režimu není poskytovat výhody vyvážejícím výrobcům, nýbrž kompenzovat náklady vzniklé v souvislosti se zaostalostí oblasti, a že tudíž tento program nelze napadnout. Dále tvrdili, že režim by měl být považován za kapitálovou subvenci, nikoli opakující se subvenci a že celková výhoda by měla být rozložena na běžnou dobu amortizace subvencovaného kapitálu. V tomto ohledu šetření odhalilo, jak je uvedeno v 220. bodě odůvodnění, že se grant vyplácí každoročně pro způsobilé investice, jimiž jsou výdaje na budovy, zařízení a stroje. Tyto investice mají přímou souvislost s PSV. Pouhá skutečnost, že roční částka, která může být požadována, je omezena výší tuzemských daní placených vládě státu Maháráštra ve stejném období, nemění nic na skutečnosti, že roční výhoda státu Maháráštra představuje finanční příspěvek indické vlády, kterým se poskytuje výhoda šetřeným vyvážejícím vývozcům. Grant vyplácený každoročně nemá povahu kapitálové subvence, i kdyby investice do kapitálových statků byly příčinou této platby. Toto tvrzení muselo být proto odmítnuto.

(223)

Oba podrežimy jsou subvencemi ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, protože představují finanční příspěvek indické vlády, kterým byla šetřenému vývozci poskytnuta výhoda.

(224)

Tyto subvenční podrežimy jsou specifické ve smyslu čl. 4 odst. 3 základního nařízení, neboť přístup k němu je podle právních předpisů, jimiž se řídí orgán poskytující subvenci, omezen na některé podniky ve vymezené územní oblasti.

(225)

Tato subvence by proto měla být pokládána za napadnutelnou.

(226)

V souladu s čl. 3 odst. 2 a článkem 5 základního nařízení je výše napadnutelných subvencí vypočtena na základě výhody poskytnuté příjemci ve vztahu k dotčenému výrobku, která byla zjištěna v období šetření. Tato částka (čitatel) byla v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení přepočtena na celkový obrat z prodeje dotčeného výrobku dosažený vyvážejícím výrobcem během období šetření, protože tato subvence nezávisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta na základě množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(227)

Subvenční sazba zjištěná u podrežimu ODE činila u jedné společnosti využívající této výhody 0,31 %.

(228)

Subvenční sazba zjištěná u podrežimu SPP činila během období šetření u dotčených společností 1,03 %, resp. 1,91 %.

(229)

Na základě uvedených zjištění byla celková výše napadnutelných subvencí pro ověřené vyvážející výrobce, vyjádřená valoricky, v rozmezí od 4,16 % do 7,65 %, jak je shrnuto v tabulce níže.

Tabulka 1

Výše napadnutelných subvencí – Indie

(230)

Na základě informací v podnětu a odpovědí na dotazník Komise byly předmětem šetření následující režimy, jež údajně poskytovaly subvence vietnamské vlády:

(231)

Komise podrobila šetření všechny režimy uvedené v podnětu. U každého režimu bylo šetřeno, zda je podle ustanovení článku 3 základního nařízení možné prokázat finanční příspěvek vietnamské vlády a výhodu získanou vyvážejícími výrobci. Šetření odhalilo, že v daném případě je jakákoli zjištěná výhoda u šetřených režimů nižší než použitelná minimální prahová hodnota stanovená v čl. 14 odst. 5 (4) základního nařízení. Proto se nepovažuje za nutné vyvodit závěr o napadnutelnosti jednotlivých režimů.

(232)

Pro účely jasnosti a transparentnosti jsou však níže uvedeny podrobné údaje o režimech a odpovídající subvenční sazby pro jednotlivé společnosti, aniž je dotčena otázka, zda jsou subvence považovány za napadnutelné, či nikoli. Výhoda byla vypočtena v souladu s článkem 6 základního nařízení.

(233)

Šetření ukázalo, že tyto režimy nebyly využity šetřenými vietnamskými vyvážejícími výrobci:

(234)

Zejména pokud jde o dodávky zboží odvětví PSV státem vlastněnými podniky za cenu nižší než přiměřenou, v podnětu se v tomto ohledu tvrdilo, že PTA/MEG, které mohou být použity jako hlavní surovina pro výrobu PSV, získali vietnamští výrobci za subvencované ceny. Šetření však prokázalo, že žádný z šetřených vyvážejících výrobců nepoužíval PTA/MEG jako hlavní surovinu, ale že všichni používali místo toho recyklované PET lahve nebo PET vločky.

(235)

Po poskytnutí informací žadatel uvedl, že Komise poskytla částečnou analýzu pouze pro jeden z nich, a to dodávky PTA/MEG za subvencované ceny. S ohledem na tento program žadatel tvrdil, že způsob, jakým byl vzorek vybrán, a skutečnost, že do šetření nebyli zahrnuti významní výrobci PSV ve Vietnamu, ovlivnily stanovení subvencování u tohoto programu. Žadatel rovněž uvedl další údajné subvenční programy ve Vietnamu, k nimž byly v podnětu předloženy informace.

(236)

Jak Komise vysvětlila výše v 32. až 34. a ve 42. bodě odůvodnění, v případě Vietnamu nebyl výběr vzorku nezbytný, jelikož všichni vietnamští vyvážející výrobci oznámili svůj záměr spolupracovat a odpovědi od tří spolupracujících výrobců pokrývaly více než 99 % dovozu z Vietnamu. Proto argumenty žadatele týkající se výběru vzorku nejsou relevantní pro zjištění šetření. Navíc samotná skutečnost, že existují jiní velcí výrobci PSV ve Vietnamu, jako taková nezpochybňuje reprezentativnost vzorku spolupracujících výrobců. Komise potvrzuje, že si vyžádala informace a odpovědi týkající se všech údajných subvencí uvedených v podnětu, včetně těch, o nichž se zmiňuje žadatel ve svém stanovisku k poskytnutým informacím, avšak bylo zjištěno, že tyto programy nebyly využity spolupracujícími vývozci. Komise poskytla podrobnosti o dodávkách PTA/MEG, neboť tohoto programu se týkalo významné tvrzení obsažené v podnětu a tento program mohl poskytovat významnou napadnutelnou subvenci.

(237)

Bylo zjištěno, že níže uvedené režimy byly využity šetřenými vietnamskými vyvážejícími výrobci během období šetření.

(238)

Vietnamská rozvojová banka (dále jen „VDB“) je státem vlastněná banka zajišťující státní politiku, jež byla založena v roce 2006 na základě rozhodnutí č. 108/2006/QD-TTg k provádění státní politiky týkající se rozvojových investičních úvěrů a vývozních úvěrů. Během období šetření VDB spravovala program podpory úrokových sazeb pro některé půjčky od obchodních bank. V tomto rámci společnosti skupiny Thai Binh měly uzavřeny smlouvy s VDB o podpoře půjček od BIDV a Vietcom Bank.

(239)

Právním základem pro tento program je vyhláška č. 75/2011/ND-CP z 30. srpna 2011, která nahrazuje vyhlášku č. 151/2006/ND-CP, vyhlášku č. 106/2008/ND-CP a vyhlášku č. 106/2004 ND-CP. V případě, že smlouvy byly podepsány před datem použitelnosti vyhlášky č. 75/2011, použijí se předešlé vyhlášky.

(240)

Výhoda z tohoto programu se rovná rozdílu mezi úrokovými sazbami, které nabízí VDB, a úrokovými sazbami od obchodních bank použitými u půjček pro uvedené dvě společnosti. Tento program se vztahuje na dlouhodobé a střednědobé půjčky od obchodních bank použité na financování investičních projektů.

(241)

Výhoda z tohoto režimu se pohybovala mezi 0 % a 0,28 %.

(242)

Šetření prokázalo, že významná část bankovního sektoru ve Vietnamu je ve vlastnictví státu; téměř 50 % půjček ve vietnamském hospodářství během období šetření poskytlo 5 velkých bank ve státním vlastnictví (5). Existují omezení zahraničního vlastnictví bank se sídlem ve Vietnamu (6). Obchodním bankám je uloženo podporovat úrokové sazby pro podniky (7). Státní banka Vietnamu stanoví maximální úrokové sazby, které mohou obchodní banky účtovat za půjčky pro některé subjekty (8). Z informací ve spisu vyplývá, že státem vlastněné obchodní banky nabízejí nižší úrokové sazby než ostatní banky.

(243)

Několik vietnamských zákonů týkajících se bankovního sektoru a úvěrů odkazuje na preferenční úvěry. Například nařízení 1627 z roku 2001 se zmiňuje o půjčkách poskytnutých zákazníkům, na něž se vztahují preferenční úvěrová politika (články 20 a 26), nebo zákon o úvěrových institucích se zmiňuje o zvýhodněných úvěrech (článek 27).

(244)

Výše subvence se vypočte na základě výhody, kterou získal příjemce subvence a která je zjištěna za období šetření. V souladu s čl. 6 písm. b) základního nařízení se za výhodu, kterou získal příjemce, považuje rozdíl mezi částkou, kterou platí společnost za preferenční půjčku, a částkou, již by společnost zaplatila za srovnatelnou obchodní půjčku na trhu.

(245)

Informace uvedené výše v 242. a 243. bodě odůvodnění naznačují významné narušení vietnamského finančního sektoru. Komise proto použila vnější referenční hodnotu pro výpočet výhody z preferenčních půjček. Jak je uvedeno v 231. bodě odůvodnění, není tím dotčena napadnutelnost subvence vyplývající ze zvýhodněné půjčky. Jelikož jde o zanedbatelné subvencování, Komise neučinila konečné závěry, zda dotčené banky jsou veřejnoprávními subjekty, nebo zda je posouzení úvěrového rizika provedené těmito bankami dostatečné.

(246)

Vnější referenční hodnota byla nutná pouze ve vztahu k půjčkám v měně VND, protože nebyly k dispozici důkazy, že půjčky poskytnuté v USD byly subvencovány. Půjčky ve VND získaly pouze spolupracující společnosti skupiny Thai Binh. Základ pro srovnání byl vypočten za použití úrokových sazeb úvěrů koše 48 zemí s nižšími středními příjmy (HDP) v posledním období, za které byly k dispozici (2012). Tyto země byly zvoleny, protože měly podobný HDP jako Vietnam. Uvedené sazby byly poté upraveny s ohledem na inflaci v období šetření, aby byly získány reálné úrokové sazby, a byl vypočten průměr za 48 zemí pro ty země, u nichž byly k dispozici údaje. Zdrojem pro úrokové sazby a míry inflace byla Světová banka. Průměrná reálná úroková sazba pro tyto země s nižšími středními příjmy byla v období šetření 8,23 %. Tato referenční hodnota byla srovnána s úrokovými sazbami upravenými s ohledem na inflaci u všech půjček ve VND pro šetřené společnosti.

(247)

Výhoda se u tohoto programu pohybovala mezi 0 % a 1,34 %.

(248)

Po poskytnutí informací zpochybnila vietnamská vláda závěry o narušení vietnamského finančního systému a namítala, že Komise měla posoudit, zda státem vlastněné obchodní banky jsou veřejnoprávními subjekty a zda je posouzení úvěrového rizika, které prováděly, dostatečné. Podle názoru vietnamské vlády by tato analýza ovlivnila závěr o existenci finančního příspěvku a rovněž použití vnější referenční hodnoty pro stanovení výhody získané prostřednictvím tohoto programu.

(249)

Jak je uvedeno v 242. až 243. bodě odůvodnění, informace a důkazy shromážděné během šetření prokazují významné narušení vietnamského bankovního systému. V důsledku tohoto narušení, v souladu s pravidly základního nařízení, se pro stanovení výše výhody (pokud existuje) musí použít vnější referenční hodnota. Protože výhody pro vietnamské vyvážející výrobce jsou zanedbatelné, nepovažuje Komise za nezbytné zkoumat, zda banky jsou veřejnoprávními subjekty a/nebo zda je posouzení rizika dostatečné, jak je objasněno výše v 231. a 232. bodě odůvodnění.

(250)

Oběma spolupracujícím vyvážejícím výrobcům byla přidělena práva k užívání pozemků ve zvláštních průmyslových zónách. Zatímco skupina Thai Binh získala práva k užívání pozemků přímo od státu, společnosti Vietnam New Century Polyester Fibre Co Ltd. (dále jen „VNC“) je pozemek pronajat prostřednictvím společnosti, která je částečně ve vlastnictví státu.

(251)

Skupina Thai Binh má tři pozemky v průmyslové zóně. Během období šetření byla skupina plně osvobozena od placení nájemného za dva pozemky. Základem pro uvedené osvobození jsou vyhláška č. 121/2010/ND-CP a vyhláška č. 142/2005/ND-CP. Skupina neplatila nájemné ani za třetí pozemek, protože se účastní administrativního procesu souvisejícího se žádostí o osvobození. Nájemné, od jehož placení byla skupina osvobozena, je výrazně nižší než nájemné placené skupinou za jiné podobné pozemky v těsné blízkosti průmyslové zóny a zdá se, že je podstatně nižší než obvyklé ceny pozemků v regionu.

(252)

VNC nezískala plné osvobození ohledně práv k užívání pozemků, je ale jasné, že během období šetření získala výhodu. VNC si pronajímá tři pozemky od společnosti, která je částečně ve státním vlastnictví. Ačkoli vietnamská vláda tvrdila, že jde o transakce mezi soukromými stranami, informace, které jsou ve spisu, jsou v rozporu s tímto tvrzením. Investiční licence VNC uvádí pronájem pozemků jako preferenční výhodu. V licenci Lidový výbor Quang Ninh ukládá VNC povinnost pronajmout si pozemky od uvedené společnosti. Rovněž podle původní smlouvy mezi částečně státem vlastněnou společností, která pronajímá pozemky VNC, a místním pozemkovým úřadem je následný převod pozemků možný pouze za jistých podmínek stanovených místním pozemkovým úřadem. Z toho vyplývá, že stát se účastní pozemkové transakce mezi oběma stranami.

(253)

Pro účely posouzení výhody Komise porovnala nízké ceny pozemků, které souvisejí s transakcemi v průmyslových zónách, s referenční cenou za podobné pozemky. Šetřením byly zjištěny náznaky, že trh s pozemky ve Vietnamu je zřejmě regulován a je narušen státním zásahem, protože existuje osvobození od nájemného nebo preferenční ceny za práva k užívání pozemků týkající se pozemků ve vymezených průmyslových zónách a/nebo podporovaných odvětvích podnikání. V tomto konkrétním případě Komise zjistila transakci s právy k užívání pozemků, která je dostatečně spolehlivá, protože pozemek se nachází mimo jakoukoli podporovanou zónu a protože dotčená společnost působí v odvětví, které nesouvisí s PSV a není podporováno na základě vládní politiky. Ceny v této transakci se používají jako referenční hodnota pro posouzení výhody, aniž je dotčen jakýkoliv závěr o celkové situaci na trhu s pozemky ve Vietnamu.

(254)

Výhoda se u tohoto programu pohybovala mezi 0,17 % a 0,37 %.

(255)

Oba spolupracující vyvážející výrobci měli výhodu z několika přímých daňových úlev založených na osvobozeních od daní uvedených v jejich investičních licencích. Právním základem pro uvedená osvobození jsou vyhláška č. 164/2003/ND-CP nahrazená vyhláškami č. 124/2008/ND-CP a č. 122/2011/ND-CP, oběžník č. 140/2012, vyhláška č. 164/2003/ND-CP pozměněná a doplněná vyhláškou č. 152/204/ND-CPDuty a osvobození od DPH při dovozu strojů.

(256)

Podle výše uvedených právních předpisů je osvobození od přímých daní a jejich snížení k dispozici mimo jiné pro společnosti nacházející se ve zvláštních průmyslových zónách/parcích nebo společnosti zaměstnávající velký počet zaměstnanců nebo společnosti působící v určitých hospodářských odvětvích.

(257)

Výše subvence se vypočte na základě výhody, kterou získal příjemce subvence a která je zjištěna za období šetření. Za výhodu získanou příjemci se považuje výše celkové daňové povinnosti k úhradě podle běžné daňové sazby, a to po odečtení zaplacené částky se sníženou preferenční daňovou sazbou nebo případně částky daně, od níž byl osvobozen. Částky považované za subvenci vycházejí z nejnovějších ročních daňových přiznání. Subvence byla přepočtena na základě celkové společnosti a vyjádřena jako procentní podíl z obratu vývozu do Unie v cenách CIF.

(258)

Výhoda se u tohoto programu pohybovala mezi 0,11 % a 0,36 %.

(259)

Oba spolupracující vyvážející výrobci získali osvobození od placení cla z dovozu surovin v průběhu období šetření. Právním základem pro osvobození je zákon o dovozní a vývozní dani č. 45/2005/QH11 provedený vyhláškou č. 87/2010/ND-CP. Pravidla pro systém a postupy inspekcí a dohledu jsou stanovena v oběžníku 194/2010TT.

(260)

Vietnamská vláda ve své odpovědi na dotazník uvedla, že provozuje systém pro navracení/pozastavení cla. Podle právních předpisů se osvobození vztahuje na dovezené suroviny, které byly spotřebovány při výrobě vyvážených výrobků. Cla mohou být vrácena v rozsahu určeném podílem, v jakém jsou dovezené suroviny použity ve vyvezeném konečném výrobku.

(261)

Bylo zjištěno, že během období šetření oba spolupracující vyvážející výrobci nezískali ekonomickou výhodu z uvedeného režimu. Třebaže byli osvobozeni od placení dovozního cla na suroviny, nadměrné vrácení během období šetření nebylo zjištěno. Domácí prodej dotčeného výrobku byl u obou společností relativně malý. Kromě toho získávaly významný podíl hlavních surovin na domácím trhu, neboť objemy, které dovezly pro výrobu vyváženého dotčeného výrobku, nebyly dostatečné.

(262)

S ohledem na výše uvedené se nepokládá za nutné vyvozovat závěr, zda je oznámený systém navracení cla v souladu s pravidly WTO a s články přílohy II a přílohy III základního nařízení.

(263)

V návaznosti na poskytnutí informací vietnamská vláda podpořila zjištění Komise týkající se tohoto programu. Rovněž ale zdůraznila, že i přes neexistenci závěrů v tomto bodě je vietnamský systém navracení cla plně v souladu s pravidly v příloze II a příloze III základního nařízení. Toto stanovisko vietnamské vlády Komise bere na vědomí. Avšak vzhledem k tomu, že výhody pro vietnamské vyvážející výrobce jsou zanedbatelné, Komise opakuje své stanovisko, že pro účely tohoto šetření nepokládá za nutné zkoumat, zda je režim navracení cla v souladu s pravidly stanovenými v příloze II a příloze III základního nařízení, jak je vysvětleno výše v 231. až 232. bodě odůvodnění.

(264)

Oba spolupracující vyvážející výrobci získali osvobození od placení cla a DPH z dovážených strojů během období šetření. Právním základem pro osvobození je zákon o dovozní a vývozní dani č. 45/2005/QH11 provedený vyhláškou č. 87/2010/ND-CP. Pravidla pro systém a postupy inspekcí a dohledu jsou stanovena ve vyhlášce vlády č. 154/2005/N-CP, oběžníku 194/2010TT a oběžníku 117/2011.

(265)

Společnosti byly požádány, aby podaly zprávu o dovozu strojů během období 10 let. Ačkoli bylo zřejmé, že spolupracující vyvážející výrobci získaly výhody na základě tohoto režimu, tyto výhody nebyly podstatné. Bylo tomu tak, protože dovoz strojů u těchto společností nebyl významný ve srovnání s obratem prodeje PSV v EU. Rovněž jakékoli výhody byly oslabeny skutečností, že se stroje odepisují po řadu let (obvykle 10), a proto byla výhoda pro období šetření odpovídajícím způsobem snížena.

(266)

Výhoda se u tohoto programu pohybovala mezi 0,08 % a 0,1 %.

(267)

Výše subvencí stanovená v souladu s ustanoveními základního antisubvenčního nařízení, vyjádřená valoricky, se u vietnamských vyvážejících výrobců pohybuje mezi 0,6 % a 2,31 %. Celostátním subvenčním rozpětím je vážený průměr obou výšeuvedených odchylek, tj. 1,25 %. Subvence popsané výše byly přepočteny na základě celkové společnosti a vyjádřeny jako procentní podíl z obratu vývozu do Unie v cenách CIF.

(268)

Po poskytnutí informací žadatel tvrdil, že není jasné, jak Komise vypočetla tento rozsah subvenčního rozpětí a proč Komise nezvolila horní hranici těchto rozpětí, která by byla vyšší než zanedbatelné rozpětí. Jak již Komise uvedla v předchozím bodě odůvodnění, rozsah celkových souhrnných subvencí pro vietnamské spolupracující vyvážející výrobce vyjádřený valoricky se pohybuje mezi minimem 0,6 % a maximem 2,31 %. Výpočet váženého průměru uvedených odchylek však vede k průměrnému subvenčnímu rozpětí za celou zemi rovnému 1,25 %, což je méně než minimální prahová hodnota. To je metodika trvale používaná pro výpočet průměrného subvenčního rozpětí za celou zemi v souladu s příslušnými pravidly základního nařízení.

(269)

Celostátní subvenční sazba pro Vietnam je 1,25 %. Vzhledem k tomu, že toto rozpětí je zanedbatelné, byl vyvozen závěr, že by v souladu s čl. 14 odst. 3 základního nařízení mělo být šetření ohledně dovozu výrobků pocházejících z Vietnamu zastaveno.

(270)

Obdobný výrobek v Unii v období šetření vyrábělo 18 výrobců. Tito výrobci představují „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(271)

Celková výroba v Unii během období šetření byla stanovena na přibližně 401 000 tun. Komise stanovila tento číselný údaj na základě veškerých dostupných informací týkajících se výrobního odvětví Unie, jako jsou ověřené údaje o výrobě spolupracujících výrobců v Unii zařazených do vzorku, jakož i číselné údaje poskytnuté žadatelem. Jak je uvedeno v 10. bodě odůvodnění, do vzorku byli vybráni čtyři výrobci v Unii, kteří představují 54 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii.

(272)

Komise stanovila spotřebu v Unii na základě objemu prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie s využitím údajů poskytnutých žadatelem a dovozu ze třetích zemí na základě údajů Eurostatu.

(273)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Tabulka 2

Spotřeba v Unii (v tunách)

(274)

Spotřeba v Unii dosáhla svého vrcholu v roce 2011 kvůli prudkému nárůstu cen bavlny v důsledku problémů kolem její sklizně v roce 2010. Poptávka po PSV jako náhradě za bavlnu se v důsledku toho zvýšila, ale v následujícím roce opět klesla. V období šetření je zaznamenáno zvýšení spotřeby v Unii o 6 %.

(275)

Komise zkoumala, zda má být dovoz PSV pocházejících z dotčených zemí posouzen souhrnně ve shodě s čl. 8 odst. 3 základního nařízení.

(276)

Subvenční rozpětí stanovené u dovozu z Čínské lidové republiky a Vietnamu bylo pod minimálním prahem stanoveným v čl. 8 odst. 3 písm. a) základního nařízení.

(277)

Proto nejsou splněny podmínky pro kumulaci, a analýza příčinných souvislostí je tak omezena na účinek dovozu z Indie.

(278)

Komise stanovila objem dovozu na základě údajů Eurostatu. Podíl dovozu na trhu byl stanoven na základě objemu dovozu z Indie jako součást celkové spotřeby Unie (určené veškerými prodeji v Unii uskutečněnými výrobci v Unii s připočtením veškerého dovozu PSV do Unie).

(279)

Dovoz z Indie do Unie se vyvíjel takto:

Tabulka 3

Objem dovozu (v tunách) a podíl na trhu

(280)

Celkově byl dovoz z Indie i nadále poměrně stabilní a během posuzovaného období představoval podíl na trhu Unie v rozmezí od 6 % do 7,5 %.

(281)

Komise zjistila ceny dovážených výrobků na základě statistik Eurostatu a ověřila údaje od spolupracujících vývozců. Cenové podbízení u dovážených výrobků bylo stanoveno na základě ověřených údajů poskytnutých spolupracujícími vývozci a spolupracujícími výrobci v Unii.

(282)

Průměrná cena výrobků dovážených z Indie do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka 4

Dovozní ceny (EUR/tuna)

(283)

Prudké zvýšení ceny PSV bylo zaznamenáno v roce 2011, který je rokem výše uvedené bavlnářské krize. Ceny v následujících letech klesly, ale zůstaly vyšší než ceny zaznamenané v roce 2010. V období šetření byla cena o 18 % vyšší než cena PSV v roce 2010.

(284)

Komise určila cenové podbízení během období šetření na základě srovnání vážených průměrných dovozních cen franko přístav určení jednotlivých typů výrobku z dovozu spolupracujících indických výrobců zařazených do vzorku účtovaných prvnímu nezávislému odběrateli na trhu Unie, s příslušnými úpravami s ohledem na cla a náklady vynaložené po dovozu a vážené průměrné prodejní ceny stejných typů výrobku výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované odběratelům na trhu Unie, kteří nejsou ve spojení, upravené na úroveň ceny ze závodu.

(285)

Toto srovnání cen bylo provedeno podle jednotlivých typů u transakcí na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou a po odečtení rabatů a slev z cen. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku v období šetření. Ukázalo se, že výrobky dovážené z Indie vykazují na trhu Unie vážené průměrné rozpětí cenového podbízení v rozmezí od 4,1 % do 43,7 %.

(286)

V souladu s čl. 8 odst. 4 základního nařízení zahrnovalo posouzení dopadu subvencovaného dovozu na výrobní odvětví Unie posouzení všech hospodářských ukazatelů, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie v posuzovaném období.

(287)

Jak je uvedeno v 10. bodě odůvodnění, byl za účelem stanovení možné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie proveden výběr vzorku.

(288)

Pro účely stanovení újmy Komise rozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Makroekonomické ukazatele Komise posuzovala na základě údajů obsažených v podnětu, dalších informací poskytnutých žadatelem během řízení a Eurostatem. Tyto údaje se týkaly všech výrobců v Unii. Mikroekonomické ukazatele Komise posuzovala na základě řádně ověřených údajů obsažených v odpovědích na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku. Oba soubory údajů byly shledány jako reprezentativní pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie.

(289)

Makroekonomické ukazatele jsou: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost a produktivita.

(290)

Mikroekonomické ukazatele jsou: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, pracovní náklady, zásoby, výnosnost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost navýšit kapitál.

(291)

Celková výroba, výrobní kapacita a využití kapacity v Unii se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 5

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(292)

Objem výroby v posuzovaném období vzrostl o 11 %. K tomuto nárůstu došlo pouze během období šetření (které odpovídá posledním 12 měsícům posuzovaného období). Během části posuzovaného období předcházejícího období šetření (tedy v letech 2011 a 2012) objem výroby výrobního odvětví Unie poklesl nebo stagnoval.

(293)

Výrobní kapacita naopak vykazovala sestupný trend, přičemž v období šetření byl zaznamenán pokles o 5 %. V souvislosti se vzestupným trendem objemu výroby, jak je popsáno ve 292. bodě odůvodnění, se využití kapacity zvýšilo o 17 %. Je třeba zdůraznit, že využití kapacity v roce 2010, které se používá jako základ pro analýzu trendů, bylo pro kapitálově náročné odvětví, jakým je odvětví PSV, nízké a během období šetření byla míra využití kapacity 85,9 %.

(294)

Objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu se v průběhu posuzovaného období vyvíjel takto:

Tabulka 6

Objem prodeje a podíl na trhu

(295)

Objem prodeje na trhu Unie se v letech 2011 a 2012 snížil, avšak během období šetření se mírně zvýšil. Nicméně celkový pokles o 6 % byl přesto zaznamenán vůči objemům prodaným v roce 2010.

(296)

Podíl na trhu výrobního odvětví Unie se během období šetření významně snižoval. Největší pokles podílu na trhu nastal v roce 2011, ale klesající trend pokračoval i v roce 2012 a v období šetření, což vedlo k celkové ztrátě podílu na trhu během posuzovaného období o 11 %.

(297)

I přes mírný růst spotřeby v Unii během posuzovaného období (+ 6 %) a nárůst objemu výroby výrobců v Unii (+ 11 %) poklesl prodej výrobců v Unii o 6 %.

(298)

Zaměstnanost a produktivita se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Zaměstnanost a produktivita

(299)

Počet zaměstnanců během posuzovaného období trvale rostl, což vedlo k 6 % zvýšení ve spojitosti se zvýšením výroby uvedeným v 292. bodě odůvodnění.

(300)

Produktivita v letech 2011 a 2012 klesla, protože počet zaměstnanců vzrostl, zatímco objem výroby během těchto let stagnoval. Celkově došlo v posuzovaném období ke zvýšení o 4 %.

(301)

Průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, se v průběhu posuzovaného období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Prodejní ceny v Unii

(302)

Největší nárůst prodejní ceny v Unii byl zaznamenán v roce 2011, kdy se PSV prodávaly za cenu, která byla o 25 % vyšší než průměrná prodejní cena v roce 2010. Byl to výsledek bavlnářské krize v roce 2011, kdy vzrostla poptávka po PSV jako náhradě za bavlnu, které bylo nedostatek kvůli neuspokojivé sklizni v roce 2010. Celkově se prodejní ceny v Unii během posuzovaného období zvýšily o 16 %.

(303)

Jednotkové výrobní náklady během posuzovaného období rovněž vzrostly, nejvíce o 15 % v roce 2011, protože v tomto roce se zvýšily ceny benzínu, který je významnou nákladovou položkou. Celkový nárůst jednotkových výrobních nákladů představoval během posuzovaného období 6 %.

(304)

Průměrné náklady práce výrobců v Unii zařazených ve vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 9

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(305)

Průměrné náklady práce na zaměstnance nejprve v roce 2011 poklesly a pak se v následujících letech mírně zvýšily. Za posuzované období byl zaznamenán nárůst o 3 %.

(306)

Úroveň zásob u výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjela takto:

Tabulka 10

Zásoby

(307)

Konečné stavy zásob vzrostly s výjimkou roku 2012, což vedlo k celkovému nárůstu o 21 % v období šetření. To odpovídá nárůstu objemu výroby (celkový nárůst o 11 %) při poklesu objemu prodeje během posuzovaného období (celkový pokles o 6 %). Tyto trendy se rovněž projevily v konečném stavu zásob vyjádřených jako procento výroby.

(308)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic se u výrobců v Unii zařazených ve vzorku v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 11

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(309)

Komise stanovila ziskovost výrobců v Unii zařazených ve vzorku tak, že čistý zisk z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, před zdaněním vyjádřila jako procentní podíl z obratu tohoto prodeje. Rozpětí ziskovosti v průběhu posuzovaného období kolísalo. Celkově se ziskovost zlepšila: ze ztrátovosti v roce 2010 dospěla v období šetření k prahu rentability.

(310)

Čistý peněžní tok je schopnost výrobců v Unii financovat svoji činnost z vlastních zdrojů. Trend čistého peněžního toku se v průběhu posuzovaného období vyvíjel příznivě.

(311)

Investice dosáhly vrcholu v roce 2011, kdy vzrostly o 46 % ve srovnání s investicemi v roce 2010, ale v následujících letech vykazovaly klesající trend. Během posuzovaného období se investice snížily o 21 %.

(312)

Návratnost investic je zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. V průběhu posuzovaného období se vyvíjela příznivě.

(313)

Žádný z výrobců v Unii zařazených do vzorku výrobců v Unii neuvedl, že během posuzovaného období měl potíže se získáváním kapitálu.

(314)

Dovoz z Indie byl i nadále stabilní (během posuzovaného období představoval podíl na trhu Unie v rozmezí od 6 % do 7 %). Cenové podbízení bylo významné (až 43,7 %).

(315)

Většina ukazatelů újmy se zlepšila. Ziskovost výrobců v Unii vzrostla o téměř 6 procentních bodů, ale průměrné ziskové rozpětí bylo v období šetření stále neuspokojivé – na prahu rentability ve výši 0,3 %. Míra využití kapacity vzrostla ze 74 % na 86 %. To však bylo důsledkem zvýšení objemu výroby v Unii, jakož i snížení kapacity Unie. Průměrné prodejní ceny v Unii dosáhly vrcholu v roce 2011 v důsledku prudkého nárůstu cen bavlny a ropy. Celkově se průměrná prodejní cena v Unii během posuzovaného období zvýšila o 16 %. Rovněž návratnost investic a peněžní tok se vyvíjely příznivě. Zaměstnanost se během posuzovaného období zvýšila. Známky hospodářského oživení byly tedy zaznamenány v situaci způsobené újmy.

(316)

Tyto ukazatele újmy se v posuzovaném období vyvíjely nepříznivě: podíl výrobců v Unii na trhu Unie klesl ze 45,3 % na 40,2 %, protože objemy prodeje v Unii klesly o 6 %. Úroveň investic celkově klesla s výjimkou roku 2011. Kapacita, jak je uvedeno v 293. bodě odůvodnění, během posuzovaného období klesla o 5 %.

(317)

Celkově lze situaci výrobního odvětví Unie označit za situaci působící újmu, ačkoli se v posledních letech jasně zlepšila. Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 8 odst. 4 základního nařízení.

(318)

Ve svém stanovisku k poskytnutým informacím žadatel uvedl, že stabilitu indického podílu na trhu Unie považuje za výsledek značného subvencování. Komise skutečně zjistila napadnutelné subvence (viz 229. bod odůvodnění), nebylo ale možné prokázat příčinnou souvislost s újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie (viz 319. až 323. bod odůvodnění).

(319)

V souladu s čl. 8 odst. 5 základního nařízení Komise zkoumala, zda subvencovaný dovoz z Indie způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. V souladu s čl. 8 odst. 6 základního nařízení Komise rovněž zkoumala, zda výrobní odvětví Unie mohlo být souběžně s tím poškozeno i jinými známými činiteli. Komise dbala na to, aby případná újma, kterou mohly způsobit jiné činitele než subvencovaný dovoz z Indie, nebyla přičítána na vrub tomuto subvencovanému dovozu. Tyto faktory jsou dovozy z jiných třetích zemí, vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie a spotřeba Unie.

(320)

Vzhledem ke zjištění subvencí nižších, než je minimální práh, pokud jde o Čínu a Vietnam (viz 76. a 231. bod odůvodnění), nejsou splněny podmínky pro kumulaci. Analýza příčinných souvislostí se proto omezuje na účinek dovozu z Indie.

(321)

Podíl výrobního odvětví Unie na trhu během posuzovaného období poklesl z 45,3 % na 40,2 %, zatímco podíl indického dovozu na trhu zůstal poměrně stabilní mezi 6 % a 7 %. Spotřeba během posuzovaného období vzrostla o 6 %. Výrobní odvětví Unie nebylo schopno využít tohoto růstu, pokud jde o podíl na trhu, ale to není pravděpodobně možné přičítat indickému podílu na trhu, který zůstal stálý.

(322)

Průměrné ceny PSV z Indie podle Eurostatu byly nižší než průměrné ceny PSV z většiny jiných států, ale je důležité uvést, že existují velké rozdíly v jakosti a typech výrobku. Každopádně přesná srovnání podle jednotlivých typů prokázala značné cenové podbízení, pokud jde o dovoz z Indie.

(323)

I přes značné cenové podbízení nelze učinit závěr, že dovoz z Indie způsobil újmu. Snížení podílu výrobního odvětví Unie (pokles o 5,1 procentního bodu) skutečně nelze přičítat vývoji objemu dovozu z Indie, protože jeho podíl na trhu zůstal poměrně stabilní (nárůst o pouhých 0,7 procentního bodu během posuzovaného období). Navíc se průměrné ceny dovozu z Indie během posuzovaného období zvýšily o 18 %. Nezdá se, že ceny dovozu z Indie vedly ke snížení cen, jelikož finanční situace výrobního odvětví Unie, třebaže v období šetření byla stále situací působící újmu, se během posuzovaného období výrazně zlepšila.

(324)

Objem dovozu z třetích zemí se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 12

Dovoz z třetích zemí

(325)

Největší část dovozu (181 540 tun, představujících podíl na trhu 20,4 % během období šetření) pochází z Korejské republiky, jejíž podíl na trhu během posuzovaného období vzrostl o 4,9 procentního bodu. Druhým největším vývozcem do Unie je Tchaj-wan. Ačkoli se dovoz z Tchaj-wanu během posuzovaného období snížil (o 4,1 procentních bodů), Tchaj-wan přesto během období šetření měl podíl na trhu 10,4 %. Čtvrtým největším vývozcem na seznamu vývozců (po Indii, která je třetím největším) je Čína, jejíž podíl na trhu se zvýšil o 4,4 procentních bodů na 5 %. Dovoz z jiných třetích zemí je nižší než dovoz z Indie, ale značné množství PSV se dováží z Turecka, Vietnamu, Indonésie a Thajska (všechny čtyři země mají poměrně stabilní podíl na trhu). Dovoz z Turecka, Vietnamu, Indonésie a Thajska představuje společně podíl na trhu kolem 12 % (12,4 % v období šetření).

(326)

Za zmínku stojí zvyšující se dovoz zejména z Korejské republiky. Korejský dovoz představoval v průběhu období šetření trojnásobek objemu indického dovozu. Během posuzovaného období vzrostl o 40 % a jeho podíl na trhu se zvýšil o 4.9 procentních bodů na 20,4 %. Rovněž dovoz z Číny výrazně vzrostl, a to o více než 700 %, pokud jde o objem, a o 4,4 procentního bodu, pokud jde o podíl na trhu. Dovoz z Číny rovněž představoval výrazné cenové podbízení vůči cenám výrobního odvětví Unie.

(327)

Na základě výše uvedených skutečností lze vyvodit závěr, že pokud byla újma způsobená výrobnímu odvětví Unie výsledkem dovozu, bylo tomu tak spíše kvůli dovozu z jiných zdrojů než Indie.

(328)

Po poskytnutí informací žadatel uvedl, že Komise dále neprošetřovala vývozní ceny Číny a Vietnamu. Je třeba připomenout, že v případě Číny a Vietnamu byly zjištěny zanedbatelné úrovně subvencování. Komise proto posoudila vývozní ceny u těchto dvou zemí ve své analýze příčinných souvislostí jiných činitelů a opravdu neprovedla souhrnné posouzení dovozu ze všech tří zemí, jichž se toto řízení týká, jelikož bylo stanoveno, že subvence zjištěné v Číně a Vietnamu jsou zanedbatelné, jak je vysvětleno v 275. až 277. bodě odůvodnění.

(329)

Žadatel předložil připomínky týkající se průměrné ceny dovozu z Koreje, jakož i (nepatrného) zvýšení jeho objemu mezi roky 2011 a 2012. Vzhledem k celkovému zvýšení jak objemu, tak podílu korejského dovozu na trhu během posuzovaného období a k tomu, že jeho průměrné ceny jsou nižší než průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Unie, Komise zastává názor, že korejský dovoz představuje důležitý jiný činitel v analýze příčinných souvislostí.

(330)

Žadatel se rovněž zmínil o průměrných vývozních cenách tří zemí, jichž se toto řízení týká, a Koreje a Tchaj-wanu za období od ledna do července 2014. To však není posuzované období, které sahá od roku 2010 do konce období šetření. Toto tvrzení se proto odmítá.

(331)

Objem a průměrná hodnota vývozu výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 13

Vývozní výkonnost výrobců v Unii

(332)

Výrobní odvětví Unie prodává mimo EU zejména speciální výrobky, což vysvětluje vyšší průměrné prodejní ceny zaznamenané na těchto trzích.

(333)

Objem vývozu výrobců v Unii zařazených do vzorku vzrostl během posuzovaného období téměř o 30 % a svého vrcholu dosáhl v roce 2012. Průměrné prodejní ceny v roce 2011 vzrostly a pak zůstaly na stabilní úrovni až do období šetření.

(334)

I přes dobrou vývozní výkonnost výrobců v Unii zařazených do vzorku byly absolutní objemy vývozu relativně malé ve srovnání s objemy prodeje prodávanými v Unii. Jejich dopad tedy nepostačoval k tomu, aby kompenzoval újmu způsobenou na domácím trhu Unie.

(335)

Trh Unie s PSV činil 838 397 tun v roce 2010 a v období šetření dosáhl 890 992 tun. Z toho vyplývá růst trhu o 6 % během posuzovaného období. Jinými slovy, nenastal pokles poptávky, který by bylo možné přičítat újmě způsobené výrobnímu odvětví Unie.

(336)

Sdružení uživatelů, obchodní komora jedné z dotčených zemí a jeden státní orgán uvedly, že újmu způsobila hospodářská krize. Tento argument neobstojí, jelikož trh Unie s PSV vzrostl o 6 % a průměrná prodejní cena v Unii se zvýšila o 16 %.

(337)

Obchodní komora rovněž uvedla, že v důsledku hospodářské krize poklesla poptávka po speciálních PSV, zatímco poptávka po komoditních PSV vzrostla. Je třeba připomenout, že speciální PSV a komoditní PSV mají stejné fyzikální a chemické vlastnosti a jejich konečná užití jsou v podstatě stejná. Uznává se, že ne všechny typy výrobku jsou vzájemně zaměnitelné, ale v předchozích šetřeních a ve stávajícím šetření bylo zjištěno, že existuje alespoň částečná zaměnitelnost a možnost souběžného použití různých typů výrobků. Tento argument se tudíž odmítá.

(338)

Jeden státní orgán předložil připomínku, že újma ve smyslu ztráty podílu na trhu nemohla být způsobena dovozem subvencovaných výrobků vzhledem k vysoké míře využití kapacity výrobního odvětví Unie. Využití kapacity výrobního odvětví Unie během posuzovaného období skutečně vzrostlo, ale nikdy se nepřiblížilo k hranici dostupné kapacity. Míra využití kapacity na jejím vrcholu, kterým bylo období šetření, byla 85,9 %. To ponechává široký prostor pro další zvýšení výroby. Jelikož však objem prodeje v Unii výrobců v Unii nesledoval vzestupný trend spotřeby, ztráta podílu na trhu je stále považována za jeden z ukazatelů újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.

(339)

Na základě výše uvedeného má Komise za to, že není možné určit příčinnou souvislost mezi újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie a subvencovaným dovozem z Indie. Tento závěr je založen především na relativně nízkém a jen mírně rostoucím podílu dovozu z Indie na trhu (z 6,1 % na 6,8 %) ve srovnání s mnohem vyšším, ale neustále výrazně klesajícím podílem výrobního odvětví Unie na trhu (ze 45,3 % na 40,2 %). Zadruhé, dovozy z některých jiných zemí (Korea, Tchaj-wan, Čína) vykazovaly větší objem a/nebo se výrazněji zvyšovaly, a proto, pokud dovoz přispěl k újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, je nutno to přičítat dovozu z těchto zemí, a nikoli dovozu z Indie (viz 325. až 327. bod odůvodnění).

(340)

Příčinnou souvislost ve smyslu čl. 8 odst. 5 a čl. 8 odst. 6 základního nařízení mezi subvencovaným dovozem z Indie a podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství, tudíž nebylo možno stanovit.

(341)

Řízení by proto mělo být zastaveno, jelikož subvence v případě Čínské lidové republiky a Vietnamu byly shledány zanedbatelné a vzhledem k neexistenci příčinné souvislosti mezi újmou a subvencí, pokud jde o dovoz výrobků pocházejících z Indie.

(342)

Výbor zřízený podle čl. 25 odst. 1 základního nařízení nezaujal stanovisko.