—

zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 13. září 2013 ve věci T-111/11;

—

uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

1)

První důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nesprávně vyložil výrazy „vyšetřování“ a „vedlo k porušení ochrany […] cílů […] vyšetřování“, které jsou uvedeny v čl. 4 odst. 2 třetí odrážce nařízení č. 1049/2001 (1).

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že „sporné studie spadají do rámce vyšetřování Komise ve smyslu čl. 4 odst. 2 třetí odrážky nařízení č. 1049/2001“.

Podle první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku Tribunál nesprávně vyložil pojem „vyšetřování“.

Druhá část: i kdyby byl učiněn závěr, že bylo provedeno vyšetřování, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když nesprávně vyložil pojem „porušení“. Tribunál spojil pojem „zpřístupnění“ a pojem „porušení“, aniž konkrétně prokázal, jak přesně by zpřístupnění vedlo k porušení „cíle“ vyšetřování.

2)

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když porušil čl. 4 odst. 1, 2 a 4 Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, která byla podepsána v Aarhusu, Dánsko, dne 25. června 1998 a schválena rozhodnutím Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005 (2).

Tento důvod kasačního opravného prostředku tvoří pět argumentů. Zaprvé se Tribunál dopustil pochybení, když povinnost vyložit čl. 4 odst. 4 písm. c) uplatnil restriktivně. Zadruhé Tribunál nesprávně použil dotčené opatření ve světle Aarhuské úmluvy. Zatřetí Tribunál nesplnil svoji povinnost vyložit Aarhuskou úmluvu v souladu s mezinárodním obyčejovým právem. Začtvrté se Tribunál dopustil pochybení, když odmítl přímou použitelnost článku 4 a čl. 4 odst. 4 písm. c) Aarhuské úmluvy. Konečně se Tribunál dopustil pochybení při použití práva, jelikož připustil výjimku z použití Aarhuské úmluvy na základě „zvláštností“ Evropské unie.

3)

Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál porušil čl. 6 odst. 1 nařízení č. 1367/2006 (3) a čl. 4 odst. 2 a 3 nařízení č. 1049/2001.

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když své odmítnutí uznat existenci převažujícího veřejného zájmu na zpřístupnění založil pouze na analýze argumentů předložených navrhovatelkou. Tento přístup je v rozporu s ustanoveními nařízení č. 1049/2001 a s příslušnou judikaturou. Argumenty předložené navrhovatelkou v této souvislosti nemohou být ve skutečnosti samy o sobě důvodem, proč je existence převažujícího veřejného zájmu popřena, protože právo neukládá navrhovatelce důkazní břemeno ohledně převažujících okolností. Rovnováhu mezi dotčenými zájmy na zveřejnění musí zajistit dotyčný orgán.