—

podle článku 263 SFEU zrušil rozhodnutí č. SRB/ES/2021/22 ze dne 14. dubna 2021 o výpočtu příspěvků předem na rok 2021 do Jednotného fondu pro řešení krizí v rozsahu, v němž se týká žalobkyně;

—

podle článku 277 SFEU prohlásil následující ustanovení nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí, prováděcího nařízení a nařízení v přenesené pravomoci za nepoužitelná:

—

uložil žalovanému náhradu veškerých nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení zásady rovného zacházení v rozsahu, v němž způsob výpočtu příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí stanovený nařízením o jednotném mechanismu pro řešení krizí a nařízením v přenesené pravomoci neodráží skutečnou velikost institucí, ani jejich skutečné riziko.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality v rozsahu, v němž mechanismus příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí stanovený nařízením o jednotném mechanismu pro řešení krizí a nařízením v přenesené pravomoci se zakládá na posouzení, které uměle zvyšuje rizikový profil takových velkých francouzských institucí, jako je žalobkyně, a vede tak k nepřiměřeně vysoké částce příspěvku.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení zásady právní jistoty, jelikož výpočet výše příspěvků předem stanovený v nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí, nařízení v přenesené pravomoci a v prováděcím nařízení nelze předvídat v dostatečném časovém předstihu s přesností, a dále tento výpočet nezávisí ani tak na situaci a rizikovém profilu instituce, jako spíš na její relativní situaci ve vztahu k ostatním přispívajícím institucím. Konečně má žalobkyně za to, že Komise neměla být odpovědná za stanovení ukazatelů rizik v rámci nařízení v přenesené pravomoci, jelikož tato kritéria představují při určování výše příspěvků vysoce strukturující a rozhodující prvek (článek 290 SFEU).

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásady řádné správy v rozsahu, v němž napadené rozhodnutí neobsahuje dostatečně jasné a úplné údaje k odůvodnění a kontrole výše dlužného příspěvku.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení zásady účinné soudní ochrany. Na podporu tohoto žalobního důvodu žalobkyně uvádí rovněž skutečnost, že napadené rozhodnutí neobsahuje dostatečně jasné a úplné údaje k odůvodnění a kontrole výše dlužného příspěvku.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o omezení použití neodvolatelných platebních příslibů z důvodu, že napadené rozhodnutí přesně a podrobně neuvádí, proč je nezbytné stanovit horní hranici pro použití neodvolatelných platebních příslibů (dále jen „EIP“) na 15 %, a dále přijmout jako záruku pouze hotovost.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení. Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že riziko procyklického chování a likvidity, kterých se SRB dovolává za účelem omezení využívání EIP, jsou neopodstatněná, a to zejména s ohledem na charakteristické rysy EIP a kontext jejich používání.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení. Žalobkyně tvrdí, že SRB vychází z nesprávného výkladu ustanovení, která umožňují využívání EIP tím, že na základě abstraktní analýzy ukládá totožné opatření všem institucím, a dále zbavuje tato ustanovení užitečného účinku v rozsahu, v němž je podíl EIP systematicky a bez dostatečného odůvodnění omezen na zákonné minimum.