—

zrušil nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/592 ze dne 10. dubna 2019, kterým se mění nařízení (EU) 2018/1806, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni, v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie;

—

uložil Radě Evropské unie a Evropskému parlamentu náhradu veškerých nákladů řízení, včetně odměny advokáta ve výši 5 000 eur.

1.

První důvody vychází z porušení práv nabytých na základě postavení občana Evropské unie nařízením (EU) č. 2019/592.

Žalobci mají zaprvé za to, že Parlament a Rada porušily jejich právo na soukromý a rodinný život v rozsahu, v němž již více než jedenáct let žili v jiném členském státě Evropské unie, a to ve státě, k němuž mají úzkou vazbu: někteří z jejich partnerů či dětí jsou stáními příslušníky jiného členského státu nebo v něm vlastní nemovitost.

Zadruhé mají žalobci za to, že napadené nařízení porušuje zásadu rovnosti, jelikož uznává zánik práv vyplývající z jejich postavení občanů Evropské unie, aniž by rozlišovalo mezi občany podléhajícími pravidlu zániku volebního práva po patnácti letech pobytu mimo Spojené království a ostatními občany.

2.

Druhý důvod vychází z porušení napadeným nařízením statutu Gibraltaru, neboť odkaz na Gibraltar jako na „kolonii britské koruny“ nutně vede k napětí ve vztazích mezi Španělskem a Spojeným královstvím a škodí obyvatelům Gibraltaru.

3.

Třetí důvod vychází z porušení nařízením 2018/1240 vízové výjimky pro britské občany, protože žalobci musí žádat o cestovní povolení ETIAS a existuje tedy možnost, že jim povolení bude odepřeno.