This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62012CN0525
Case C-525/12: Action brought on 19 November 2012 — European Commission v Germany
Věc C-525/12: Žaloba podaná dne 19. listopadu 2012 — Evropská komise v. Spolková republika Německo
Věc C-525/12: Žaloba podaná dne 19. listopadu 2012 — Evropská komise v. Spolková republika Německo
Úř. věst. C 26, 26.1.2013, pp. 35–36
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
26.1.2013 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 26/35 |
Žaloba podaná dne 19. listopadu 2012 — Evropská komise v. Spolková republika Německo
(Věc C-525/12)
2013/C 26/67
Jednací jazyk: němčina
Účastnice řízení
Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: E. Manhaeve a G. Wilms, zmocněnci)
Žalovaná: Spolková republika Německo
Návrhová žádání žalobkyně
Žalobkyně se domáhá, aby Soudní dvůr
— |
určil, že Spolková republika Německo porušila své povinnosti ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (rámcová směrnice o vodní politice) (1) a zejména jejích čl. 2 bodu 38 a článku 9, jelikož vylučuje určité služby z použití výkladu pojmu „vodohospodářské služby“; |
— |
uložil Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Komise zastává názor, že vodohospodářské služby zahrnují odběr, vzdouvání, jímání, úpravu a rozvod povrchových nebo podzemních vod rovněž pro účely výroby elektrické energie z vodní síly, plavby lodí a povodňové ochrany. Kromě toho patří k vodohospodářským službám rovněž vlastní spotřeba.
Použití pojmu „vodohospodářské služby“ žalovanou je v rozporu s článkem 9 rámcové směrnice o vodní politice. Vyjímá vodohospodářské služby jako přehrady, které slouží k výrobě elektrické energie z vodní síly, pro plavbu lodí a povodňovou ochranu, z působnosti vodohospodářských služeb ve smyslu směrnice. Takový restriktivní výklad není v souladu s rámcovou směrnicí o vodní politice, ohrožuje účinnost jejího článku 9 a tedy rovněž uskutečnění jejích cílů.
Je pravda, že členské státy měly určitý prostor pro uvážení, aby na základě článku 9 rámcové směrnice vyňaly vodohospodářské služby z návratnosti nákladů. Mohly přihlédnout k sociálním, environmentálním a ekonomickým důsledkům úhrady, jakož i ke geografickým a klimatickým podmínkám. Kromě toho se mohl členský stát podle čl. 9 odst. 4 rozhodnout neuplatňovat ustanovení čl. 9 druhé věty odstavce 1 s ohledem na politiku poplatků v oblasti vody a pokrytí nákladů na vodohospodářské služby. Podmínkou bylo, aby tak učinil v souladu se zavedenou praxí a jen tam, kde to nenaruší účely a dosažení cílů této směrnice.
Úplné vyloučení vodohospodářských služeb ve značném rozsahu, jak jej provedla žalovaná, přesahuje však dalece uvedený prostor pro uvážení.
(1) Úř. věst. L 327, s. 1 (Zvl. vyd. 15/05, s. 275)