Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62012CN0525

Věc C-525/12: Žaloba podaná dne 19. listopadu 2012 — Evropská komise v. Spolková republika Německo

Úř. věst. C 26, 26.1.2013, pp. 35–36 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

26.1.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 26/35


Žaloba podaná dne 19. listopadu 2012 — Evropská komise v. Spolková republika Německo

(Věc C-525/12)

2013/C 26/67

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Evropská komise (zástupci: E. Manhaeve a G. Wilms, zmocněnci)

Žalovaná: Spolková republika Německo

Návrhová žádání žalobkyně

Žalobkyně se domáhá, aby Soudní dvůr

určil, že Spolková republika Německo porušila své povinnosti ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (rámcová směrnice o vodní politice) (1) a zejména jejích čl. 2 bodu 38 a článku 9, jelikož vylučuje určité služby z použití výkladu pojmu „vodohospodářské služby“;

uložil Spolkové republice Německo náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Komise zastává názor, že vodohospodářské služby zahrnují odběr, vzdouvání, jímání, úpravu a rozvod povrchových nebo podzemních vod rovněž pro účely výroby elektrické energie z vodní síly, plavby lodí a povodňové ochrany. Kromě toho patří k vodohospodářským službám rovněž vlastní spotřeba.

Použití pojmu „vodohospodářské služby“ žalovanou je v rozporu s článkem 9 rámcové směrnice o vodní politice. Vyjímá vodohospodářské služby jako přehrady, které slouží k výrobě elektrické energie z vodní síly, pro plavbu lodí a povodňovou ochranu, z působnosti vodohospodářských služeb ve smyslu směrnice. Takový restriktivní výklad není v souladu s rámcovou směrnicí o vodní politice, ohrožuje účinnost jejího článku 9 a tedy rovněž uskutečnění jejích cílů.

Je pravda, že členské státy měly určitý prostor pro uvážení, aby na základě článku 9 rámcové směrnice vyňaly vodohospodářské služby z návratnosti nákladů. Mohly přihlédnout k sociálním, environmentálním a ekonomickým důsledkům úhrady, jakož i ke geografickým a klimatickým podmínkám. Kromě toho se mohl členský stát podle čl. 9 odst. 4 rozhodnout neuplatňovat ustanovení čl. 9 druhé věty odstavce 1 s ohledem na politiku poplatků v oblasti vody a pokrytí nákladů na vodohospodářské služby. Podmínkou bylo, aby tak učinil v souladu se zavedenou praxí a jen tam, kde to nenaruší účely a dosažení cílů této směrnice.

Úplné vyloučení vodohospodářských služeb ve značném rozsahu, jak jej provedla žalovaná, přesahuje však dalece uvedený prostor pro uvážení.


(1)  Úř. věst. L 327, s. 1 (Zvl. vyd. 15/05, s. 275)


Top