—

zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek vydaný dne 15. března 2011 druhým senátem Soudu pro veřejnou službu Evropské unie, oznámený doporučeným dopisem ze dne 15. března 2011, kterým byla zamítnuta žaloba podaná navrhovatelem dne 7. května 2010;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu, včetně nezbytných výdajů vyložených v souvislosti s řízením, a zejména výdajů souvisejících s vytvořením adresy pro účely doručování, nákladů na dopravu a pobyt, jakož i výdaje na advokáta podle čl. 91 písm. b) jednacího řádu.

1)

První důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení článku 4 přílohy VII služebního řádu, jakož i ze zkreslení důkazů předložených Soudu pro veřejnou službu. Navrhovatel Soudu pro veřejnou službu vytýká, že nepřihlédl k předloženým listinám pod čísly 22, 23, 24 a 25 v jeho spise, když v bodě 31 rozsudku rozhodl, že přítomnost navrhovatele ve Francii mezi lety 1999 a 2000 nemůže být považována za vůli navrhovatele přemístit centrum svých zájmů do své rodné země, a dále, že v bodech 29, 31 a 33 napadeného rozsudku provedl nesoudržné posouzení pojmu obvyklé bydliště.

2)

Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází ze zkreslení důkazů předložených Soudu pro veřejnou službu a z nedostatku odůvodnění v rozsahu, v němž Soud odůvodnil opožděné zrušení příspěvku za práci v zahraničí „nedorozuměním ohledně místa, kde navrhovatel složil maturitní zkoušku“. Navrhovatel Soudu vytýká, že nepřihlédl k listině 15 obsažené v jeho spise, že neodpověděl na bod 31 jeho žaloby, a dospěl tak ke zjevně věcně nesprávným závěrům.