Kasační opravný prostředek podaný dne 8. června 2009 ArcelorMittal Luxembourg SA proti rozsudku Soudu prvního stupně (sedmého senátu) vydanému dne 31. března 2009 ve věci T-405/06, ArcelorMittal Luxembourg a další v. Komise

(Věc C-201/09 P)

2009/C 205/33

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: ArcelorMittal Luxembourg SA, dříve Arcelor Luxembourg SA (zástupce: A. Vandencasteele, advokát)

Další účastnice řízení: Komise Evropských společenství, ArcelorMittal Belval & Differdange, dříve Arcelor Profil Luxembourg SA, ArcelorMittal International, dříve Arcelor International SA

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka) uplatňuje na podporu svých návrhových žádání čtyři důvody kasačního opravného prostředku.

Svým prvním důvodem, obsahujícím dvě části, jednak tvrdí, že Soud tím, že použil článek 65 UO po uplynutí doby platnosti Smlouvy o ESUO dne 23. července 2002, porušil článek 97 UO a dopustil se zneužití pravomoci. Přitom povinnost orgánů provádět výklad jednotlivých smluv soudržným způsobem nemůže v žádném případě odůvodňovat zachovávání ustanovení smlouvy v právním řádu Společenství i poté, kdy tato smlouva uplynula.

V rámci druhé části téhož důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka dále tvrdí, že Soud tím, že založil pravomoc Komise přijmout rozhodnutí vydané podle článku 65 UO na nařízení, které jí svěřuje pravomoc pouze k provádění článků 81 ES a 82 ES, porušil nařízení č. 1/2003 (1) a dopustil se zneužití pravomoci. Uvedené nařízení, které bylo přijato po uplynutí doby platnosti Smlouvy o ESUO pouze na základě Smlouvy o ES, totiž nemůže svěřovat Komisi žádné pravomoci k ukládání sankcí za porušení článku 65 UO, aniž by došlo k porušení jak Smlouvy o ESUO, tak pravidel hierarchie norem.

Svým druhým důvodem kasačního opravného prostředku, obsahujícím tři části, navrhovatelka uplatňuje skutečnost, že Soud porušil zásadu individualizace trestů a sankcí, judikaturu Soudního dvora v oblasti přičitatelnosti, překážky věci rozsouzené a pravidel hierarchie norem, jelikož tento soud přiznává Komisi právo přičítat společnosti odpovědnost za protisoutěžní jednání jiné společnosti skupiny, aniž by se tohoto jednání první společnost účastnila. Skutečnost, že jednotlivé dotčené společnosti, patřící do téže skupiny, tvoří jediný hospodářský subjekt, skutečnost, že mateřský společnost 100 % ovládá svoji dceřinou společnost, která se dopustila protiprávního jednání, dokonce ani rozhodující vliv mateřské společnosti na její dceřinou společnost nepostačuje k prokázání účasti navrhovatelky na protiprávním jednání, a nemůže tedy odůvodňovat, aby bylo jednání dceřiné společnosti přičítáno její mateřské společnosti.

Svým třetím důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje skutečnost, že Soud nesprávně použil pravidla v oblasti promlčecí doby pro zahájení stíhání a porušil zásadu překážky věci rozsouzené, jelikož ve svém rozsudku proti ní uplatňoval úkony, které přerušují běh promlčecí lhůty, přestože z původního rozhodnutí Komise, přijatého v roce 1994, jasně vyplývá, že navrhovatelka byla výslovně označena jako nepodílející se na protiprávním jednání.

A konečně, svým čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku navrhovatelka uplatňuje skutečnost, že rozsudek Soudu porušil její právo na obhajobu, jelikož je stižen nedostatečným odůvodněním, pokud jde o zvláště dlouhou dobu trvání řízení, které jí znemožnilo předložit další důkazy nezbytné k vyvrácení domněnky odpovědnosti zohledněné ve vztahu k ní. Rozsudek Soudu navíc porušuje překážku věci rozsouzené, vyplývající z rozsudku ze dne 2. října 2003 (C-176/99 P, ARBED v. Komise), kterým bylo rozhodnutí Komise v rozsahu, ve kterém se týkalo navrhovatelky, zrušeno.

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 [ES] a 82 [ES] (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).