31.1.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/12

1.1

Komise předložila návrh nařízení o právech osob s omezenou pohyblivostí v letecké dopravě, aby zajistila zdravotně postiženým osobám a osobám s omezenou pohyblivostí rovné příležitosti v letecké dopravě ve srovnání se zbývající částí populace.

1.2

Komise považuje leteckou dopravu za jeden z nástrojů integrace a aktivního zapojení zdravotně postižených osob do hospodářského a sociálního života.

1.3

Komise řadí iniciativu do kontextu politik zákazu diskriminace, jenž byl výslovně uznán jako všeobecná zásada v článku 21 Charty základních práv Evropské unie. Kromě toho článek 13 Smlouvy o ES umožňuje, aby Evropské společenství bojovalo proti diskriminaci, mimo jiné, na základě invalidity.

1.4

Cílem nařízení je zajistit, aby mohli mít všichni cestující stejné výhody z možností, které nabízí vytvoření jednotného trhu v letecké dopravě.

1.5

Návrh Komise je první právní předpis práva Evropského společenství, který se zaměřuje konkrétně na postižené osoby, i když bude mít pozitivní účinky také na mnoho starých lidí a cestující s dočasně omezenou pohyblivostí.

1.6

Návrh, jehož cílem je zabránit nespravedlivému zacházení, vychází z několika základních zásad:

1.7

Dobrovolné závazky, které přijali letečtí dopravci a letiště v posledních letech, musí být považovány za první pozitivní krok směrem k odstranění nespravedlivého zacházení a k zajištění kvality pomoci osobám se sníženou pohyblivostí. Ukázalo se, že tyto závazky jsou však nedostačující a je třeba jasně definovat odpovědnost a pravidla v této klíčové oblasti.

2.1

Výbor vítá iniciativu Komise a plně podporuje základní zásady návrhu.

2.2

Nařízení nepochybně přispívá k odstraňování překážek v letecké dopravě pro osoby s omezenou pohyblivostí. Je rovněž spojeno s nařízením o náhradě a pomoci cestujícím v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (1), které EU nedávno přijala a které přispívá k posílení práv cestujících.

2.3

Kromě toho EHSV ve svých nedávno vydaných stanoviscích (2) vyjádřil názor, že je třeba přijmout právní předpisy také mimo oblast zaměstnanosti, které by řešily odstranění překážek, jimž čelí postižení lidé v jiných oblastech života. Pohyblivost je klíčovou oblastí pro sociální začlenění zdravotně postižených lidí.

2.4

EHSV vyjadřuje lítost nad tím, že nařízení neobsahuje ustanovení týkající se přístupnosti letištní infrastruktury, vozidel používaných k přepravě cestujících a letadel pro postižené lidi. EHSV upozorňuje na to, že pouze taková opatření zajistí rovné příležitosti v letecké dopravě. EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby navrhla další právní předpisy a zajistila, že bude přístupná veškerá nová infrastruktura a dopravní zařízení a že stávající překážky budou postupně odstraňovány.

2.5

Výbor podporuje obecný rámec nařízení a zejména podporuje ustanovení o jediném řídícím orgánu centralizovaných služeb na letištích, protože takový systém představuje nejspolehlivější způsob, jakým je možné zajistit odpovědnost, vysokou kvalitu a odpovídající pomoc cestujícím s omezenou pohyblivostí.

2.6

Výbor se ovšem domnívá, že některá ustanovení by měla být posílena, aby byl co nejlépe splněn obecný cíl.

2.7

Výbor rovněž trvá na tom, že je třeba obšírně konzultovat organizace zastupující občanskou společnost, aby bylo možné zajistit, že budou v odvětví letecké dopravy zaručena práva všech občanů, včetně občanů s omezenou pohyblivostí. Pro řádnou implementaci nařízení je navíc důležité zajistit, aby byl zahájen dialog mezi letišti, poskytovateli služeb, leteckými společnostmi a zástupci organizací postižených lidí, včetně osob s omezenou pohyblivostí ve výboru uživatelů letišť, jenž se bude rovněž týkat bezpečnostních norem.

Výbor vítá skutečnost, že pomoc poskytovaná postiženým lidem nebude zpoplatňována, ale nesouhlasí s návrhem, aby pomoc byla financována tak, že by náklady byly rozděleny rovnoměrně mezi všechny cestující, jak bylo uvedeno v 7. bodu odůvodnění návrhu nařízení ES. Výbor znovu uvádí, že výlohy spojené s pomocí postiženým lidem musí být rozděleny mezi letecké dopravce využívající letiště v poměru k počtu cestujících, které přiváží a odváží, a že by to v žádném případě nemělo vést ke zvýšení cen za lety, jež platí cestující.

2.8

Výbor upozorňuje na to, že odchylka od hlavní zásady, tj. zákazu odmítnout přepravu, v článku 3 stanovené v článku 4, která umožňuje odepření nástupu na palubu z důvodu bezpečnostních požadavků, by měla být znovu objasněna, aby nedocházelo k bezdůvodnému odepření nástupu na palubu. Na úrovni EU by měl být stanoven rámec, který by určil a vymezil bezpečnostní požadavky buď prostřednictvím přílohy připojené k tomuto nařízení, nebo prostřednictvím prováděcího nařízení. Tato pravidla v současnosti stanovují dopravci nebo právní předpisy, a jsou tudíž velmi různorodá a někdy protichůdná. Návrh Evropské komise, aby byly bezpečnostní požadavky vymezeny vnitrostátními právními předpisy, by tento problém nevyřešil. Kromě toho by měly být informace o bezpečnostních požadavcích veřejně dostupné pro všechny cestující, a nikoliv pouze na požádání.

2.9

Výbor rovněž upozorňuje na to, že v nařízení neexistují dostatečně explicitní ustanovení, která by leteckým společnostem ukládala povinnost poskytnout odškodnění nebo přesměrovat let a postarat se o osobu, které byl na základě nařízení odepřen nástup na palubu podobně, jak je stanoveno v nařízení o náhradách a pomoci cestujícím v případě odepření nástupu na palubu, zrušení a významného zpoždění letů.

2.10

Výbor také zdůrazňuje, že je třeba posílit ustanovení o povinnosti poskytovat pomoc uvedenou v článku 5. Odpovědnost řídícího orgánu letiště by měla být rozšířena rovněž na cestující, kteří využívají dopravních nebo tranzitních služeb letiště, pokud o tom podají oznámení 24 hodin předem. Stávající formulace návrhu „vyvinout veškeré rozumné úsilí“ není uspokojivá. Nicméně lze počítat s výjimečnými případy nezávislými na řídícím orgánu.

2.11

Výbor zastává názor, že kromě standardů stanovených v příloze I tohoto nařízení by měla všechna evropská letiště pro cestující s omezenou pohyblivostí stanovit odpovídající standardy vysoké kvality. Dvoumilionový limit cestujících stanovený ve stávajícím nařízení by z této hlavní povinnosti osvobodil velký počet evropských letišť. Kromě toho se Výbor domnívá, že pro malá letiště, která odbaví méně než jeden milion cestujících ročně, musí být na místní úrovni v úzké spolupráci s organizacemi postižených lidí, včetně lidí s omezenou pohyblivostí, rovněž stanoveny standardy kvality přizpůsobené velikosti letišť.

2.12

EHSV rovněž upozorňuje na to, že je třeba vyškolit vhodný personál pro práci s postiženými lidmi, aby byla zajištěna kvalita a adekvátní pomoc podle potřeb osob. Používání nových technologií (např. krátkých textových zpráv – SMS) nebo pagerů by rovněž mohlo usnadnit přemísťování cestujících s omezenou pohyblivostí (jako jsou například sluchově a zrakově postižení lidé).

2.13

Mělo by se uvážit, zda je nutné zavést jednoduché řízení pro oznámení potřeb pomoci, které by mělo být rovněž bezplatné. Tato skutečnost se běžně oznamuje při rezervaci letenek a obdrží ji letecké společnosti. Je tudíž třeba, aby probíhal spolehlivý přenos informací z leteckých společností na letiště a byla tak zajištěna nejvyšší kvalita služeb. Cestující by měl při oznamování potřeby pomoci obdržet potvrzovací kód. Navíc, v případě sporu by měl nést důkazní břemeno týkající se neoznámení letecký dopravce a/nebo provozovatel souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, který je odpovědný za rezervaci.

2.14

V rámci oznamovacího řízení by měly být dále zohledněny požadavky na umožnění přístupu. Měly by být k dispozici alternativní způsoby komunikace, jako telefon nebo internet. Internetové stránky by měly vyhovovat standardům WAI (3) a telefonické oznámení by mělo být bezplatné.

2.15

EHSV se rovněž domnívá, že by do textu nařízení měl být vložen odkaz na směrnici 95/46/ES o ochraně jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, aby byl zajištěn respekt k soukromí a také to, že požadované informace se omezí na účely splnění povinnosti poskytnout pomoc stanovené v nařízení a že nebudou použity proti cestujícímu požadujícímu tuto službu.

2.16

Výbor se obává, že určení různých orgánů na úrovni členských států odpovědných za stížnosti může zabránit účinnému řízení pro porušení povinnosti a přístupu cestujících. EHSV zdůrazňuje potřebu existence jednoduše dostupného orgánu, který by přijímal stížnosti, monitoroval provádění a vymáhání nařízení. EHSV se domnívá, že za tyto věci by mohl být v každém členském státě odpovědný pouze jeden orgán, aby byl systém méně komplikovaný, než je ve stávajícím návrhu. Vzhledem k internacionalizaci letecké dopravy a zvyšujícímu se počtu cestujících, kteří se pohybují mezi zeměmi jinými, než je země jejich bydliště, EHSV považuje za vhodné zřídit orgán na evropské úrovni.

2.17

EHSV se domnívá, že je nutné, aby osoby s omezenou pohyblivostí měly nárok na plné odškodnění v případě poškození nebo ztráty vybavení pro osoby s omezenou pohyblivostí. Musí se řádně zohlednit závažný dopad na mobilitu, autonomii a bezpečnost cestujících. EHSV se rovněž domnívá, že by odpovědnost za pozemní odbavování vybavení osob s omezenou pohyblivostí měl nést letecký dopravce, aby byl zajištěn soulad s mezinárodním rámcem odpovědnosti leteckých dopravců stanoveným Montrealskou konvencí.

2.18

Výbor by rovněž rád zdůraznil, že je třeba v nařízení pevně zakotvit jasné povinnosti a závazky v případě nehody nebo nesprávného zacházení s cestujícími, kteří potřebují pomoc, ať na letišti či při nástupu na palubu letadla, a to v souladu s Varšavskou konvencí ve znění Haagské a Montrealské konvence (4).

2.19

EHSV by se rovněž chtěl zabývat některými otázkami souvisejícími s pomocí na palubách letadel. EHSV navrhuje zrušit navrhované omezení přepravy slepeckých psů na pět hodin, protože v praxi toto omezení neexistuje. Nařízení by také mělo obsahovat požadavek, aby dopravci poskytovali informace o omezeních týkajících se přepravy vybavení osob s omezenou pohyblivostí. Ustanovení o dostupnosti informací týkajících se letů by měla být rozšířena i na bezpečnostní opatření.

2.20

EHSV vyjadřuje znepokojení také nad tím, že nařízení neřeší všechny překážky v letecké dopravě. Je zejména důležité, aby všechna nová letiště byla dostupná pro cestující s omezenou pohyblivostí a stávající letiště postupně odstraňovala překážky rovného přístupu.

2.21

EHSV by navíc chtěl doporučit leteckým dopravcům, aby při nákupu nebo nájmu nových letadel volili taková letadla, která splňují standardy přístupnosti.

3.1

EHSV tento návrh velmi podporuje, doporučuje však provést množství změn, které jsou podrobně uvedeny v Části 2, aby byl zajištěn větší soulad a účinnost v souvislosti s požadavkem na rovné příležitosti pro zdravotně postižené cestující a pro cestující s omezenou pohyblivostí v letecké dopravě.