(1)

Aby bylo možné stanovit roční emisní příděly členských států na období 2021–2030 v odvětvích, na něž se vztahuje nařízení (EU) 2018/842, musí být příslušné výpočty založeny na nejpřesnějších dostupných údajích. Celkové emise skleníkových plynů spadající do oblasti působnosti nařízení (EU) 2018/842 a předložené členskými státy Komisi podle článku 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (2) v roce 2020 jsou proto stanoveny na základě komplexního přezkumu. Uvedený přezkum provedla Komise, jíž byla nápomocna Evropská agentura pro životní prostředí, v souladu s čl. 19 odst. 1 nařízení (EU) č. 525/2013 a představuje přezkoumané údaje o emisích skleníkových plynů za roky 2005 a 2016 až 2018 v souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení (EU) 2018/842.

(2)

V souvislosti s emisemi skleníkových plynů ze stacionárních zařízení v oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (3) o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii (dále jen „EU ETS“) se požadují stejné přesné údaje jako údaje z přezkoumaných inventur, jak je uvedeno v registru Unie pro ověřené emise těchto zařízení (dále jen „registr“). Pokud emise EU ETS za rok 2005 v registru neodpovídají stávající oblasti působnosti směrnice 2003/87/ES nebo nařízení (EU) 2018/842, k poskytování doplňujících údajů o emisích se použijí příslušná rozhodnutí Komise (4) přijatá podle směrnice 2003/87/ES nebo rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES (5), jakož i národní alokační plány a úřední korespondence mezi Komisí a příslušnými členskými státy.

(3)

Aby byl zajištěn soulad stanovených ročních emisních přídělů s vykazovanými emisemi skleníkových plynů pro každý rok období 2021–2030, je třeba roční emisní příděly členských států vypočítat v ekvivalentech CO2 použitím stejných hodnot pro potenciál globálního oteplování, konkrétně hodnot stanovených v 5. hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu a uvedených v příloze nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/1044 (6).

(4)

Pro výpočet ročního emisního přídělu pro každý členský stát na rok 2030 v souladu se snížením emisí skleníkových plynů v roce 2030 ve vztahu k jejich úrovním z roku 2005 uvedeným v příloze I nařízení (EU) 2018/842 se použije pětistupňová metodika.

(5)

Za prvé se stanoví hodnota emisí skleníkových plynů v roce 2005. Množství emisí skleníkových plynů ze stacionárních zařízení spadajících do oblasti působnosti směrnice 2003/87/ES, která existovala v roce 2005, se odečte od přezkoumaných celkových emisí skleníkových plynů za rok 2005. Pro členské státy, které zahájily účast v systému EU ETS až v roce 2005 nebo poté, se použije množství emisí z roku 2005, jak je stanoveno v rozhodnutí 2013/162/EU. Rozšíření oblasti působnosti směrnice 2003/87/ES v roce 2013 se zohledňuje tak, že při odpovídající úpravě ročně přidělených povolenek na rok 2020 stanovených v prováděcím rozhodnutí 2013/634/EU se v souladu s rozhodnutím č. 406/2009/ES vypočítá hodnota odpovídající roku 2005. Jak požaduje čl. 10 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2018/842, výpočet zohledňuje rovněž změny pokrytí zařízení mezi roky 2005 a 2012, a to způsobem stanoveným v rozhodnutí (EU) 2017/1471.

(6)

Za druhé, roční emisní příděl pro každý členský stát na rok 2030 se vypočítá použitím procentního podílu stanoveného v příloze I nařízení (EU) 2018/842 na vypočtenou hodnotu emisí za rok 2005.

(7)

Za třetí, průměrné množství emisí skleníkových plynů spadajících do oblasti působnosti nařízení (EU) 2018/842 v letech 2016, 2017 a 2018 každého členského státu se vypočítá odečtením průměrného množství ověřených emisí skleníkových plynů ze stacionárních zařízení spadajících do oblasti působnosti směrnice 2003/87/ES v letech 2016, 2017 a 2018 v příslušném členském státě a emisí CO2 z vnitrostátní letecké dopravy od jeho průměrných celkových přezkoumaných emisí skleníkových plynů za roky 2016, 2017 a 2018.

(8)

Za čtvrté se vypočítají roční emisní příděly pro každý členský stát na roky 2021 až 2029. Jsou stanoveny na základě lineární trajektorie začínající průměrným množstvím pro roky 2016, 2017 a 2018 ve výši pěti dvanáctin vzdálenosti od roku 2019 do roku 2020 a končící ročním emisním přídělem na rok 2030. V případě Řecka, Chorvatska a Maďarska začíná lineární trajektorie v roce 2020, neboť to má za následek přidělení nižších kvót pro tyto členské státy.

(9)

Nakonec se výsledné hodnoty ročních emisních přídělů upraví. Povolenky EU ETS týkající se emisí skleníkových plynů ze stacionárních zařízení vyloučených ze systému EU ETS v souladu s článkem 27 směrnice 2003/87/ES, které členské státy oznámily Komisi podle uvedeného článku, spadají proto do oblasti působnosti nařízení (EU) 2018/842, pokud jsou vyňaty z emisního stropu Unie podle uvedené směrnice na období po roce 2021. Množství odečtená od stropu se následně přičtou k ročním emisním přídělům příslušných členských států na období 2021–2030. Množství úprav uvedené v příloze IV nařízení (EU) 2018/842 se připočte k ročnímu emisnímu přídělu na rok 2021 pro každý členský stát uvedený v dané příloze.

(10)

Celková maximální množství pro některé členské státy po snížení povolenek EU ETS, která mohou být zohledněna pro dosažení souladu členského státu mezi lety 2021 a 2030 podle článku 9 nařízení (EU) 2018/842, se určí uplatněním procentních podílů oznámených členskými státy podle čl. 6 odst. 3 uvedeného nařízení na vypočtené hodnoty emisí skleníkových plynů za rok 2005.

(11)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro změnu klimatu,