1.

Musí být čl. 33 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (1), nazývaného „Brusel I“, vykládán v tom smyslu, že se autonomní definice překážky věci pravomocně rozsouzené týká všech podmínek a účinků této překážky, nebo že jejich část může být vyhrazena právu soudu, u něhož bylo zahájeno řízení, nebo právu soudu, který rozhodnutí vydal?

2.

Je třeba mít v prvním případě za to, že návrhy podané u soudů dvou členských států uplatňují z hlediska autonomní definice překážky věci pravomocně rozsouzené tentýž nárok, pokud navrhovatel uvádí totožné skutkové okolnosti, ale dovolává se odlišných právních důvodů?

3.

Musí být dva návrhy, z nichž první je založen na smluvní odpovědnosti a druhý na deliktní odpovědnosti, avšak oba vycházejí ze stejného právního vztahu, jako je výkon mandátu člena statutárního orgánu, považovány za návrhy uplatňující tentýž nárok?

4.

Ve druhém případě, ukládá čl. 33 odst. 1 nařízení (ES) č. 44/2001[,] na jehož základě bylo rozhodnuto, že soudní rozhodnutí musí mít napříč členskými státy stejnou působnost a stejné účinky, jaké má v členském státě, ve kterém bylo vydáno, povinnost vycházet z práva soudu [členského státu] původu, nebo umožňuje, pokud jde o procesní důsledky, které jsou s ním spojeny, použití práva dožádaného soudu?