11.4.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 129/1

Zpravodaj:

Plamen DIMITROV

1.1

EHSV se domnívá, že nerovnosti v oblasti příjmů a bohatství v EU se staly hospodářským a sociálním problémem, který je třeba řešit pomocí příslušných opatření na vnitrostátní úrovni a s podporou ze strany EU. Musíme klást větší důraz na nerovnosti v oblasti příjmů, ať již v Evropě, nebo po celém světě. EHSV zdůrazňuje, že je nutné věnovat pozornost také nerovnosti v oblasti bohatství, která má mnohem proměnlivější funkci a mnohem dlouhodobější účinek. To znamená, že je třeba vyjasnit příčiny těchto nerovností a faktory, které je určují, a formulovat možnosti jejich řešení.

1.2

Je třeba provést pečlivou analýzu a posouzení přesné povahy rozdělení bohatství v EU a přijmout včasná preventivní opatření, která by předešla takovým nepříznivým důsledkům, jakými jsou rychlý úbytek „střední třídy“ a stále větší počet lidí spadajících do kategorie „chudých pracujících“ nebo osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením. Tržní hospodářství by nemělo být chápáno pouze jako prostředek k dosažení silného hospodářského růstu, ale také jako jeden z mechanismů, které jsou potřebné pro dosažení cílů významných pro společnost.

1.3

Nejdůležitějším nástrojem, který mají členské státy k dispozici na podporu spravedlivého přerozdělování přidané hodnoty pro společnost jako celek, je daňová politika. Aktivní politiky na trhu práce, jež napomáhají bezproblémovému přechodu mezi vzděláváním, odbornou přípravou a pracovním životem by rovněž měly být ve středu zájmu, jakož i politiky upravující zdanění a sociální transfery. EHSV doporučuje, aby členské státy co nejdříve provedly opatření, která mohou omezit nerovnost a zajistit spravedlivé rozdělení nové přidané hodnoty v celé společnosti.

1.4

EHSV je toho názoru, že je zapotřebí dobře fungující systém sociálních transferů a sociální pomoci. Přerozdělování jakožto kompenzační mechanismus by mělo do značné míry vyplnit mezery v tržním systému. Je třeba vytvořit veřejné statky (sociální infrastrukturu, zařízení pro služby ve veřejném zájmu, atd.) a jejich úloha by měla být považována za prostředek řešení nerovností. Daňové příjmy by měly posunuty od zdanění práce spíše směrem ke zdanění majetku, a to prostřednictvím dědické daně a daně z kapitálových příjmů.

1.5

Koncentrace bohatství rovněž vede ke koncentraci obrovské moci, která má mnoho podob, včetně narušení hospodářské soutěže. EHSV se domnívá, že intenzivní hospodářský růst je klíčem ke snížení chudoby a nerovnosti v oblasti bohatství. To by mělo být podpořeno lepším využíváním strukturálních fondů a Fondu soudržnosti, podporou podnikání, ochranou hospodářské soutěže, programy na podporu malých a středních podniků a prováděním politik s cílem předcházet diskriminaci žen a osob ve znevýhodněné situaci.

1.6

EHSV má pochybnosti ohledně účinnosti stávající politiky EU v rámci strategie Evropa 2020, která klade zvláštní důraz na problematiku chudoby. Zde je zapotřebí vhodnější politická podpora, která by členským státům poskytla dostatečnou oporu při řešení zhoršujících se trendů v oblasti nerovnosti. Je zapotřebí podniknout ráznější kroky v boji proti chudobě, která za několik posledních let v absolutním měřítku narostla (1). Je třeba stanovit politiky na nadnárodní evropské úrovni, které budou podporovat inkluzivnější růst za využití integrovaného přístupu. Evropský pilíř sociálních práv by měl být daleko intenzivněji provázán s evropským semestrem, a evropské semestry by pak měly být v souladu se strategií Evropa 2020, a to s cílem účinně dosáhnout v nich stanovených celoevropských a vnitrostátních cílů.

1.7

Spolu s tím jsou zapotřebí cílená opatření trhu práce související se sociální ochranou. Vzhledem k tomu, že není vždy možné ochránit pracovní místa, která se velmi dynamicky mění, je nutné se zaměřit na podporu zaměstnanosti a ochranu pracovníků. Je velmi důležité mít minimální sociální standardy, které zaručí důstojnou mzdu a pracovní podmínky. Důraz by měl být kladen na usnadnění změn v pracovním životě a zaručení jednotných pracovních a sociálních práv včetně práva na vstup do odborové organizace a práva na kolektivní vyjednávání.

1.8

EHSV je přesvědčen, že musí být zaveden transparentní mechanismus, který bude systematicky monitorovat údaje o všech příjmech a bohatství a poskytne i možnost konsolidace těchto údajů. To na jedné straně zlepší správu a na straně druhé usnadní shromažďování statistických informací o rozložení bohatství v členských státech. Důležitou úlohu by zde mělo sehrát zřízení registru akcionářů – společností na evropské úrovni.

2.1

Nerovné rozdělení bohatství v Evropě má dlouhou historii. Jedná se o historický proces, který neustal ani po vytvoření eurozóny, protože se neustále objevují vnitřní a vnější nerovnováhy způsobené různými úrovněmi faktorů hospodářské konkurenceschopnosti. K těmto faktorům patří aspekty cen a nákladů, které jsou v současné době vyostřeny zásadními politickými problémy, kterým EU čelí, jako je terorismus, populismus, volby v členských státech, a pokud jde o hospodářství, lze uvést nízké investice, pomalý růst, vysokou nezaměstnanost, demografické změny a pozici Evropy v rámci nového globálního soupeření o moc z hlediska obchodu a digitalizace.

2.2

Je třeba jasně rozlišovat mezi nerovnostmi z hlediska příjmů a nerovnostmi z hlediska bohatství, neboť nerovnosti týkající se bohatství mají dlouhodobější účinek, a je tudíž nutné se jimi zabývat do větší hloubky. Bohatství je systematicky rozdělováno nerovnoměrněji než příjmy. Hospodářské subjekty mohou mít velmi často relativně podobné příjmy, ale mohou se zásadně lišit v oblasti bohatství, a to z řady důvodů nepeněžní či altruistické povahy, důvodů spojených s dědictvím a dalších. Zaměříme-li se na nerovnosti v bohatství, získáme tudíž objektivnější pohled na reálné peněžní rozdíly mezi občany EU.

2.3

EHSV zastává názor, že hospodářský vývoj v Evropě nabírá na dynamice a je výzvou pro instituce a jejich schopnost udržet se změnami krok. Tato otázka je také zvláště aktuální ve vztahu k debatě o rozdílech v rozvoji mezi členskými státy EU. Existují podstatné rozdíly mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, mezi západní a východní Evropou, mezi členskými státy v eurozóně a mimo eurozónu, mezi členskými státy schengenského prostoru a mezi členskými státy mimo schengenský prostor.

2.4

EHSV konstatuje, že nerovnost v Evropě z hlediska příjmů a bohatství se od roku 1970 postupně zvyšuje. Celkově by globalizace měla být přínosem z hlediska zmenšování příjmových a materiálních rozdílů mezi zeměmi, v posledních letech se však tento trend obrací. Nejenže výdělek horních 10 % domácností činí přibližně 31 % celkových příjmů, tyto domácnosti navíc drží více než 50 % celkového bohatství v EU-28. Růst bohatství v mnoha zemích předstihl růst HDP, což vedlo ke zvětšujícím se rozdílům (2). Tyto rozdíly mají závažné hospodářské, sociální a politické dopady, které vyžadují vážnou veřejnou diskusi a debatu mezi odborníky a politiky na téma způsobu řešení tohoto problému, jakož i politická opatření.

2.5

EHSV je přesvědčen, že existuje reálné riziko, že se problém nerovností může celosvětově zhoršit v důsledku toho, že tempo hospodářského rozvoje v Evropě je mimořádně rychlé a včasné provádění makroekonomické politiky se stává čím dál obtížnější. Zvětšování nerovností v oblasti příjmů a bohatství v posledních desetiletích potvrzuje nárůst Giniho koeficientu, který v zemích OECD vzrostl v průměru z 0,29 v polovině 80. let 20. století na 0,32–0,35 v letech 2013–2015. Trend v jednotlivých zemích EU je podobný (3). Je však třeba poznamenat, že v zemích, jako je Bulharsko, Litva a Rumunsko, již koeficient dosáhl kritických hodnot nad 0,37 (4). Navzdory skutečnosti, že je k dispozici velké množství údajů a studií o nerovnosti v příjmech, existuje mnohem méně důkazů o nerovnosti v rozdělení majetku domácností, a to jak v rámci jednotlivých států, tak i mezi nimi. Dodnes totiž neexistují žádné mezinárodní normy, které by vnitrostátní statistické úřady a jiné subjekty vytvářející údaje mohli využít při shromažďování údajů o rozdělení bohatství (5).

2.6

Je znepokojivé, že z důvodu všeobecné nedůvěry v mnoha evropských ekonomikách nejsou nahromaděné zisky znovu investovány, což vedlo k potlačení hospodářské soutěže, výraznému poklesu investic a nedostatku nových pracovních míst. Thomas Piketty k tomuto nabízí empirické důkazy ve své knize (6), v níž zkoumá zejména evropské hospodářství. Je-li zisk pouze akumulován a rekapitalizován, nepřispívá k vytváření přidané hodnoty či nárůstu návratnosti zdrojů v reálné ekonomice. Je proto logické, že v EU docházelo po desítky let k prohlubování propasti mezi bohatými a chudými.

2.7

Podle názoru EHSV existuje riziko, že se střední třídy v EU ve střednědobém výhledu dostanou pod tlak. V dohledné budoucnosti bude v důsledku digitalizace a robotizace zanikat čím dál více pracovních míst. Kromě toho mizí i některé druhy profesí, ačkoli v minulosti i současnosti lze nalézt důkazy, že tyto trendy mohou rovněž vytvářet nová pracovní místa a nové profese. Očekává se, že tyto změny, pokud nebudou vhodně řízeny, přispějí k narůstajícím nerovnostem. EHSV je přesvědčen, že je třeba přijmout včasná opatření, která by vyrovnala negativní důsledky toho, co jinak představuje inovativní a obecně společensky prospěšné procesy technologické obnovy.

2.8

EHSV vyjadřuje znepokojení nad tím, že v členských státech je stále větší nepoměr mezi mírou zisku a přidanou hodnotou vytvořenou faktorem práce. To vede k nárůstu nerovností v oblasti bohatství a příjmů v Evropě.

3.1

Nerovnosti v oblasti bohatství bývají daleko větší než nerovnosti v příjmech (7). EHSV zdůrazňuje, že jsou to v první řadě členské státy, kdo má k dispozici odpovídající nástroje, jako jsou programy pro investice, hospodářský růst a vytváření nových pracovních míst, zdanění a sociálních transfery, kterými lze řešit hospodářské a sociální nerovnosti. Nicméně existuje prostor i pro činnost na evropské úrovni a evropské orgány by měly k této záležitosti přistupovat s větší vážností, neboť její dopad na skutečný hospodářský cyklus by byl komplexní a daleko dlouhodobější. Stávající politiky se nadále zaměřují více na příjmy než na bohatství.

3.2

Hlavní problém podle názoru EHSV spočívá v tom, že evropská ekonomika vytváří růst, který často nepřináší prospěch finančně znevýhodněným skupinám. Záměrem není v žádném případě bránit fungování tržního hospodářství, které nabízí příležitosti k vytváření bohatství prostřednictvím inovací, zakládání nových podniků a vytváření pracovních míst, což přispívá k hospodářskému růstu, zaměstnanosti a financování systémů sociálního zabezpečení. Nicméně lidé, kteří se nacházejí v dolní části pyramidy přerozdělování bohatství a příjmů, obecně nemají prospěch ani z nově vytvořených pracovních míst. Z toho vyplývá, že společnost bude finančně vyrovnanější, jestliže se politika Evropské unie zaměří na opatření, která budou stále většímu počtu lidí umožňovat, aby se účastnili trhu práce a sdíleli prospěch z inkluzivního hospodářského růstu. V tomto smyslu představuje omezení nerovnosti bohatství a konsolidace dlouhodobého hospodářského růstu dvě strany téže mince.

3.3

EHSV je znepokojen tím, že narůstající akumulace bohatství by mohla ve společnosti vytvořit rentiérský způsob uvažování, v důsledku čehož pak bohatství nebude znovu investováno. Nebude tak přispívat k rozvoji reálné ekonomiky a k zvyšování potenciálního HDP. To je hlavní problém, kterým se Piketty zabývá ve své knize, která je výsledkem patnácti let výzkumu a shromažďování empirických dat o nerovnosti příjmů a bohatství v kapitalistických společnostech. Konečné výsledky ukazují významné rozdíly v rámci EU, ačkoli některé z jeho metod jsou rozporovány. Podle Pikettyho údajů činí roční míra návratnosti kapitálu 4 až 5 %, zatímco roční růst příjmů ve střední Evropě se v důsledku zřetelné různorodosti dotčených států pohybuje v rozmezí 1 až 1,5 %, podle konkrétní země.

3.4

Podle názoru EHSV jsou na odpovídajících úrovních zapotřebí dodatečná opatření v oblastech, jako jsou nadměrná financializace, a další koordinace a harmonizace daňové politiky, opatření proti daňovým rájům, daňovým podvodům a únikům, a to s cílem bojovat s dlouhodobými trendy stínové ekonomiky, k nimž patří nesprávně vykázané příjmy podniků, neregistrovaní či skrytí zaměstnanci a „výplaty v obálce“, jakož i opatření pro optimalizaci kombinace daní a jejich relativního významu pro daňové příjmy členských států. Daňové příjmy by měly posunuty od zdanění práce směrem ke zdanění majetku.

3.5

V posledních dvou desetiletích vedla daňová soutěž mezi členskými státy mnohé vlády k tomu, aby prováděly opatření, která změnila přerozdělovací povahu fiskální politiky a podpořila zvýšenou nerovnost. EHSV doporučuje, aby členské státy posoudily nepříznivé dopady daňové politiky a co nejrychleji je napravily.

3.6

EHSV zastává názor, že Junckerův plán by měl být přednostně zaměřen na země s největšími nerovnostmi, ať je povaha těchto nerovností jakákoli. Je naprosto nezbytné povzbuzovat zahraniční a domácí investice. To vše je třeba provádět jednotným způsobem v souladu s evropskými právními předpisy a vnitrostátními zvláštnostmi a využití finančních zdrojů by mělo být důsledně monitorováno.

4.1

Německo a Rakousko jsou země eurozóny, v nichž jsou nerovnosti v oblasti bohatství nejvýraznější. V Německu má nejbohatších 5 % obyvatelstva v rukou 45,6 % bohatství země a v Rakousku je toto číslo ještě vyšší a činí 47,6 % (8)  (9). Tento problém existuje a vývoj je stejný i v zemích, jako je Kypr, Portugalsko, Francie, Finsko, Lucembursko a Nizozemsko (10). To dokládá výraznou různorodost rozložení zdrojů v jednotlivých zemích. Na jedné straně vykazují tyto země nízkou úroveň nerovnosti příjmů, avšak na straně druhé vysokou míru nerovného rozdělení bohatství.

4.2

V roce 1910 vlastnilo 10 % obyvatel Evropy 90 % bohatství, přičemž 1 % nejbohatších drželo 50 %. V důsledku dvou světových válek a světové hospodářské krize, které smetly značnou část finančního kapitálu, a různých veřejných politik, jež se vyznačovaly vysoce progresivním zdaněním příjmů a dědictví, omezováním finančních spekulací, zvyšováním platů na úkor kapitálových příjmů apod., se pak nerovnost značně snížila. V 70. a 80. letech 20. století mělo 1 % nejbohatších v rukou 20 % bohatství, dalších 9 % drželo 30 % a střední třída, která představovala 40 %, držela 40 %. Také příjmová nerovnost významně klesla (11). Od roku 1980 však začala nerovnost znovu narůstat. V dnešní době soukromý kapitál v rozvinutých zemích v EU-28 činí 500 až 600 % HDP a v Itálii dosahuje až 800 %.

4.3

Podle názoru EHSV představuje podstatný problém i rozdělení bohatství mezi muži a ženami. Nejvíce zasaženy jsou země, jako je Slovensko a Francie, následuje Rakousko, Německo a Řecko. Na Slovensku a ve Francii mají muži více než 75 % bohatství a ženy jen 25 %, a to nehledě na velmi odlišnou rovnováhu mezi muži a ženami v těchto populacích. V Rakousku, Německu a Řecku patří mužům přibližně 55 % bohatství (12). Je důležité posoudit příčiny takových trendů a to, zda by tento aspekt měl být zahrnut do politiky rovnosti žen a mužů pro celou EU.

4.4

EHSV zastává názor, že způsob rozdělování bohatství má značný význam z hlediska uspokojování potřeb v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, celé škály služeb zdravotní péče, bydlení atd. V souladu s evropským sociálním modelem musíme respektovat základní zásady – rovné příležitosti a rovné zacházení, rovnost žen a mužů, zákaz diskriminace a mezigenerační spravedlnost. Strukturální reformy zaměřené na posílení lidského kapitálu jsou důležité pro zlepšení životní úrovně a mohly by také snížit nerovnosti v příjmech a bohatství.

4.5

Přibližně 44 % lidí v eurozóně má nějaký druh dluhu vůči bance či jiné finanční instituci. Situace je lepší než například v USA, kde toto číslo dosahuje 75 %, ale tempo růstu zadluženosti v posledních letech je alarmující (13). Odpovědnost bankovního systému je také velmi vysoká, neboť bankovnictví by mohlo zajišťovat primární prevenci narůstající obecné zadluženosti ve společnosti. Hlavní pozornost musí být zaměřena na odpovědné chování.

4.6

Zrychlená globalizace během posledních tří desetiletí zvýšila daňové zatížení práce a změnila podíl mezd a kapitálu v hrubém domácím produktu. V důsledku toho klesly mezi rokem 1980 a 2006 ve většině členských států OECD mzdy jakožto podíl HDP v ročním průměru o 0,3 %. Ve stejném období se podíl zisků v HDP zvýšil z přibližně 31 % na 47 % v EU-15 (14). EHSV se domnívá, že členské státy a Evropská unie by měly naléhavě provést kroky ke zvrácení tohoto trendu.

4.7

EHSV je znepokojen tím, že v zemích, jako jsou Británie a Francie, se více než 50 % bohatství soustřeďuje v obytných budovách. Na jedné straně to naznačuje nedostatečnou diverzifikaci bohatství. Na straně druhé to znamená, že velká část lidí akumuluje své bohatství z příjmu z nemovitostí. Toto bohatství pak není znovu investováno. Akumuluje se samotná rekapitalizace. Vyvstává tak otázka kapitálu, který roste mnohem rychleji než přidaná hodnota. Nejnovější zpráva Oxfam (15) odhalila, že bohatství osmi nejbohatších lidí na světě se rovná bohatství, které drží nejchudších 50 % – což vyvolává obecné znepokojení mezi veřejností. Kapitál byl důležitým faktorem v průmyslovém období, stává-li se však sám cílem, ztrácí svůj účel.