Kasační opravný prostředek podaný dne 27. května 2009 Komisí Evropských společenství proti rozsudku Soudu prvního stupně (druhého senátu) vydanému dne 10. března 2009 ve věci T-249/09, Interpipe Nikopolsky Seamless Tubes Plant Niko Tube ZAT (Interpipe Niko Tube ZAT), dříve Nikopolsky Seamless Tubes Plant „Niko Tube“ ZAT, Interpipe Nizhnedneprovsky Tube Rolling Plant VAT (Interpipe NTRP VAT), dříve Nizhnedneprovsky Tube-Rolling Plant VAT, v. Rada Evropské unie

(Věc C-200/09 P)

2009/C 193/13

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Komise Evropských společenství (zástupci: H. van Vliet, C. Clyne, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Interpipe Nikopolsky Seamless Tubes Plant Niko Tube ZAT (Interpipe Niko Tube ZAT), dříve Nikopolsky Seamless Tubes Plant „Niko Tube“ ZAT, Interpipe Nizhnedneprovsky Tube Rolling Plant VAT (Interpipe NTRP VAT), dříve Nizhnedneprovsky Tube-Rolling Plant VAT, Rada Evropské unie

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

PRVNÍ DŮVOD KASAČNÍHO OPRAVNÉHO PROSTŘEDKU — Použití konceptu jediné hospodářské jednotky při určení vývozní ceny

Komise má za to, že se Soud prvního stupně se dopustil dvojího nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že: „[p]odle ustálené judikatury týkající se výpočtu běžné hodnoty, avšak použitelné obdobně na výpočet vývozní ceny, nemůže sdílení výrobních a prodejních činností uvnitř skupiny tvořené společnostmi s odlišnou právní subjektivitou změnit nic na skutečnosti, že se jedná o jedinou hospodářskou [entitu] jednotku, která takto organizuje veškeré činnosti prováděné v jiných případech jednotkou, která je jediná rovněž z právního hlediska“.

Za prvé se Soud dopustil nesprávného právního posouzení tím, že neposkytl žádné odůvodnění toho, z jakého důvodu by měl být takzvaný koncept jediné hospodářské jednotky použitelný obdobně na určení vývozní ceny při výpočtech týkajících se dumpingu.

Za druhé se Soud dopustil nesprávného posouzení tím, že se neřídil ustálenou judikaturou Soudního dvora týkající se konceptu jediné hospodářské jednotky, v níž bylo rozhodnutí opačné a kterou tvoří zejména rozsudky Sharp Corporation, Minolta Kamera, Ricoh a Canon-II.

DRUHÝ DŮVOD KASAČNÍHO OPRAVNÉHO PROSTŘEDKU — Důkazní břemeno a míra přezkumu

Tento důvod kasačního opravného prostředku se týká důkazního břemene a míry soudního přezkumu. Komise má za to, že se v tomto ohledu v bodech 180–190 Soud dopustil několika nesprávných právních posouzení tím, že neprovedl přezkum v odpovídající míře. Při citaci rozsudku Kundan a Tata Soud opomněl vzít v úvahu skutečnost, že po vydání tohoto rozsudku bylo znění čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení změněno právě tak, aby bylo možné řešit právě takové situace, jaké byly předmětem řízení. To zjevně poskytuje orgánům určitý prostor pro uvážení. Soud použil nesprávné právní kritérium, v důsledku čehož vyžadoval od orgánů, aby nesly obzvláště silné důkazní břemeno v oblasti, v níž mají obvykle široký prostor pro uvážení. Soud proto právně dostačujícím způsobem nezdůvodnil závěr, že se orgány dopustily zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu.

TŘETÍ DŮVOD KASAČNÍHO OPRAVNÉHO PROSTŘEDKU — Čl. 2 odst. 10 první pododstavec základního nařízení

Tento třetí důvod kasačního opravného prostředku napadá body 193-197 napadeného rozsudku. Pokud bude první nebo druhý důvod kasačního opravného prostředku uznán za opodstatněný, pak z argumentace samotného Soudu nutně vyplývá, že jeho závěr, že ze strany orgánů došlo k porušení čl. 2 odst. 10 prvního pododstavce, je po právní stránce nesprávný.

ČTVRTÝ DŮVOD KASAČNÍHO OPRAVNÉHO PROSTŘEDKU — PRÁVO NA OBHAJOBU

Tento důvod kasačního opravného prostředku je namířen proti bodům 200-211 napadeného rozsudku. Komise se domnívá, že v těchto bodech Soud při posuzování práva žalobkyň na obhajobu použil příliš striktní a tedy neodůvodněné kritérium. Výše úpravy a obchodní operace, jichž se týkala, byly již žalobkyním po určitou dobu známy (od prvního dokumentu poskytujícího konečné informace). Mimoto druhým dokumentem poskytujícím konečné informace bylo provedeno upřesnění, a to v reakci na vyjádření žalobkyň po obdržení tohoto dokumentu. Komise vysvětlila, že dřívější uvedení čl. 2 odst. 9 jako právního základu pro dotčenou úpravu bylo nesprávné. Žalobkyně proto byly plně informovány o přesných důvodech, na základě nichž měla Komise v úmyslu provést úpravu, tedy zejména o tom, že Komise má za to, že Sepco vystupuje jako obchodník, který plní pro žalobkyně funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize.

Komise má za to, že tímto poskytla žalobkyním dostatečné informace k tomu, aby mohly využít svého práva na obhajobu. Soud se tudíž dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 201 uvedl, že dokumenty poskytující konečné informace měly k tomuto bodu obsahovat větší množství informací. Na rozdíl od toho, co uvádí Soud, si byly žalobkyně vědomy důvodů, na základě nichž měla Komise v úmyslu zahrnout tuto úpravu do svého návrhu Radě, zejména toho, že vztah mezi Sepco a žalobkyněmi je pokryt úpravou čl. 2 odst. 10 písm. i) druhé věty. Dále se Komise domnívá, že je její postoj podpořen předchozí judikaturou Soudního dvora (např. rozsudek EFMA).

Na posledním místě má Komise za to, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení v bodě 209 tím, že zaměnil hmotněprávní otázku legality provedené úpravy s otázkou dodržení práva žalobkyň na obhajobu. Soud uvedl: „výše bylo […] ukázáno, že [orgány jednaly při provedení úpravy protiprávně]. Je tudíž třeba dojít k závěru, že“ tím, že orgány neposkytly své konečné odůvodnění již ve druhých konečných informacích, porušily právo žalobkyň na obhajobu. Na rozdíl od toho, co uvádí Soud, však mezi těmito dvěma skutečnostmi neexistuje žádná příčinná souvislost. Pouhá skutečnost, že Soud konstatoval, že úprava byla provedena podle jeho názoru protiprávně, neznamená, že bylo porušeno právo žalobkyň na obhajobu. Otázkou je, zda orgány v průběhu správního řízení poskytly žalobkyním informace nezbytné k tomu, aby se mohly vyjádřit. Skutečnost, že Soud považuje úpravu za protiprávní neznamená, že v průběhu správního řízení bylo „tudíž“ porušeno právo žalobkyň na obhajobu.

K OTÁZCE, ZDA MŮŽE O DOTČENÝCH ŽALOBNÍCH DŮVODECH ROZHODNOUT SÁM SOUDNÍ DVŮR (nebo má-li vrátit věc zpět Soudu)

Komise je toho názoru, že pro případ, že Soudní dvůr rozhodne ve prospěch opodstatněnosti výše uvedených důvodů kasačního opravného prostředku a zrušení bodu 1 výroku napadeného rozsudku, má k dispozici spis, který je dostatečně úplný na to, aby o relevantních žalobních důvodech rozhodl sám (a zamítl je). Tato otázka je nicméně záležitostí Soudního dvora. Komise ji proto nebude dále rozvádět.