15.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 193/7

—

zrušil rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 10. března 2009 v rozsahu, v němž Soud prvního stupně 1) zrušil článek 1 napadeného nařízení v rozsahu, v němž antidumpingové clo stanovené na vývozy výrobků vyrobených žalobkyněmi přesahovalo clo, které by bylo použito, kdyby nebyla provedena úprava vývozní ceny z důvodu provize splatné v případě, že byly prodeje uskutečněny prostřednictvím obchodníka ve spojení, Sepco SA, (bod 1 výroku napadeného rozsudku) a 2) rozhodl, že Rada ponese vlastní náklady řízení a nahradí čtvrtinu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi (bod 3 výroku rozsudku, proti němuž směřuje kasační opravný prostředek),

—

vydal konečné rozhodnutí ve věci, kterým se žaloba v plném rozsahu zamítá;

—

uložil žalobkyním v řízení v prvním stupni náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku a řízení před Soudem prvního stupně.

—

dopustil nesprávného právního posouzení tím, že použil obdobně judikaturu ke konceptu jediné hospodářské jednotky na čl. 2 odst. 10 písm. i) základního antidumpingového nařízení (1), neboť neuznal, že se na výpočet běžné hodnoty, výpočet vývozní ceny a problematiku úprav, vztahují jiná pravidla. Soud prvního stupně v tomto ohledu rovněž porušil povinnost uvést odůvodnění;

—

dopustil nesprávného právního posouzení v pojetí důkazního břemene, které nesou orgány při provádění úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. i) základního nařízení, tím, že nevycházel z důkazního břemene obvyklého pro antidumpingové případy, v důsledku čehož se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že neprovedl ve správné míře soudní přezkum hospodářského posouzení provedeného orgány;

—

dopustil nesprávného právního posouzení tím, že při posuzování rozhodnutí orgánů o provedení úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. i) použil nesprávné právní kritérium, neboť posuzoval rozhodnutí na základě předpokladu, že se pro srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny použije koncept jediné hospodářské jednotky;

—

dopustil nesprávného právního posouzení tím, že konstatoval, že se orgány dopustily zjevně nesprávného posouzení při použití čl. 2 odst. 10 prvního pododstavce základního nařízení;

—

dopustil nesprávného právního posouzení použitím příliš restriktivního výkladu požadavků souvisejících s poskytováním informací;

—

dopustil nesprávného právního posouzení tím, že nesprávně použil právní kritérium týkající se porušení práva na obhajobu, které (správně) rozpoznal;

—

dopustil nesprávného právního posouzení při posuzování dopadu namítaného nedostatku řízení vzhledem k tomu, že se opíral o z právního hlediska nesprávný závěr ohledně legality úpravy podle čl. 2 odst. 10 písm. i).