Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62008CA0388

    Věc C-388/08: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 1. prosince 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Korkein oikeus – Finsko) – Trestní řízení proti Arturu Leymannovi, Aleksei Pustovarovi ( Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech — Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV — Článek 27 — Evropský zatýkací rozkaz a postupy předávání mezi členskými státy — Zásada speciality — Řízení o udělení souhlasu )

    Úř. věst. C 44, 21.2.2009, p. 23–23 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    21.2.2009   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 44/23


    Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 1. prosince 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Korkein oikeus – Finsko) – Trestní řízení proti Arturu Leymannovi, Aleksei Pustovarovi

    (Věc C-388/08) (1)

    („Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech - Rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV - Článek 27 - Evropský zatýkací rozkaz a postupy předávání mezi členskými státy - Zásada speciality - Řízení o udělení souhlasu“)

    (2009/C 44/38)

    Jednací jazyk: finština

    Předkládající soud

    Korkein oikeus

    Účastníci původního trestního řízení

    Artur Leymann, Aleksei Pustovarov

    Předmět věci

    Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Korkein oikeus – Výklad čl. 27 odst. 2, 3 a 4 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/JI ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. L 190, s. 1) – Změna popisu činu, na němž je založena obžaloba od činu, na němž je založen zatýkací rozkaz – Pojem „jiný trestný čin, než kvůli kterému byla osoba předána“ – Požadavek zahájit řízení o udělení souhlasu

    Výrok

    1)

    Za účelem určení, zda se jedná o „jiný trestný čin“, než kvůli kterému byla osoba předána, ve smyslu čl. 27 odst. 2 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, jenž vyžaduje řízení o udělení souhlasu uvedené v čl. 27 odst. 3 písm. g) a čl. 27 odst. 4 tohoto rámcového rozhodnutí, je třeba ověřit, zda znaky skutkové podstaty trestného činu podle zákonného popisu tohoto trestného činu učiněného ve vystavujícím členském státě jsou znaky skutkové podstaty, pro které byla osoba předána a zda existuje dostatečná shoda mezi údaji uvedenými v zatýkacím rozkazu a údaji obsaženými v pozdějším úkonu v řízení. Změny okolností týkajících se času a místa jsou přípustné, pokud vyplývají z důkazů předložených během řízení vedeného ve vystavujícím členském státě v souvislosti s jednáním popsaným v zatýkacím rozkazu, pokud nemění povahu trestného činu a pokud nejsou důvodem pro odmítnutí výkonu evropského zatýkacího rozkazu na základě článků 3 a 4 uvedeného rámcového rozhodnutí.

    2)

    Za takových okolností, jako jsou okolnosti v původním řízení, nemůže změna popisu trestného činu týkající se dotčené kategorie omamných látek sama o sobě charakterizovat „jiný trestný čin“, než kvůli kterému byla osoba předána, ve smyslu čl. 27 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2002/584.

    3)

    Výjimka stanovená v čl. 27 odst. 3 písm. c) rámcového rozhodnutí 2002/584 musí být vykládána v tom smyslu, že pokud se jedná o „jiný trestný čin“, než kvůli kterému byla osoba předána, musí být souhlas vyžádán v souladu s čl. 27 odst. 4 tohoto rámcového rozhodnutí a obdržen, je-li třeba vykonat trest nebo opatření spojené s odnětím svobody. Osoba, která byla předána, může být stíhána a odsouzena za takový trestný čin před obdržením souhlasu, pokud během trestního stíhání pro tento trestný čin nebo v rozsudku o něm nebylo uloženo žádné opatření omezující svobodu. Výjimka uvedená v tomto čl. 27 odst. 3 písm. c) nicméně nebrání tomu, aby osoba, která byla předána, podléhala opatření omezujícímu svobodu před obdržením souhlasu, pokud je toto omezení podle zákona odůvodněno zbývajícími body obžaloby uvedenými v evropském zatýkacím rozkazu.


    (1)  Úř. věst. C 272, 25.10.2008.


    Top