Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62015CN0077

    Věc C-77/15 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 19. února 2015 Soudním dvorem Evropské unie proti usnesení Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 9. ledna 2015 ve věci T-409/14, Marcuccio v. Evropská unie a Soudní dvůr Evropské unie

    Úř. věst. C 138, 27.4.2015, p. 41–42 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    27.4.2015   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 138/41


    Kasační opravný prostředek podaný dne 19. února 2015 Soudním dvorem Evropské unie proti usnesení Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 9. ledna 2015 ve věci T-409/14, Marcuccio v. Evropská unie a Soudní dvůr Evropské unie

    (Věc C-77/15 P)

    (2015/C 138/55)

    Jednací jazyk: italština

    Účastníci řízení

    Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel): Soudní dvůr Evropské unie (zástupce: A.V. Placco, zmocněnec)

    Další účastník řízení: Luigi Marcuccio

    Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

    SDEU navrhuje, aby Soudní dvůr:

    zrušil usnesení Tribunálu Evropské unie (třetího senátu) ze dne 9. ledna 2015 ve věci T-409/14, Marcuccio v. Evropská unie a Soudní dvůr Evropské unie v rozsahu, v němž zamítlo druhý, třetí a čtvrtý bod návrhového žádání uplatněného SDEU v žalobě podané k Tribunálu na základě článku 114 jednacího řádu Tribunálu;

    vyhověl těmto bodům návrhového žádání, a v důsledku toho

    vydal konečné rozhodnutí ve věci, odmítl žádost L. Marcuccia o náhradu škody jako nepřípustnou z důvodu, že směřuje proti SDEU (jakožto zástupci Evropské unie);

    podpůrně v případě, že by Soudní dvůr měl za to, že skutečnost, že uvedená žádost směřuje proti SDEU, a nikoli proti Komisi (jakožto zástupci Evropské unie), nemá vliv na přípustnost této žádosti, ale že při rozhodování o námitce vznesené SDEU před Tribunálem měl Tribunál rozhodnout o tom, že Komise měla vstoupit do řízení namísto SDEU jakožto žalovaná, vrátit věc Tribunálu k vydání rozhodnutí o žádosti L. Marcuccia o náhradu škody, v souladu s právním názorem vyjádřeným Soudním dvorem;

    uložil L. Marcucciovi náhradu nákladů řízení vynaložených SDEU v řízení v prvním stupni i v řízení o kasačním opravném prostředku.

    Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

    V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku, týkajícího se porušení pravidel upravujících zastupování Evropské unie před jejími soudy, SDEU namítá, že jelikož neexistuje žádné výslovné ustanovení, které by se konkrétně týkalo zastupování Evropské unie před jejími soudy v řízeních o žalobách podaných na základě článku 268 SFEU, směřujících k určení mimosmluvní odpovědnosti Unie, pravidla týkající se tohoto zastupování musí být vyvozena z obecných zásad, kterými se řídí výkon soudní moci, zejména zásady řádného výkonu spravedlnosti a zásad nezávislosti a nestrannosti soudu.

    SDEU dělí první důvod kasačního opravného prostředku do dvou částí, z nichž jedna se týká nerespektování zásady řádného výkonu spravedlnosti a druhá se týká nedodržení zásad nezávislosti a nestrannosti soudu. V souvislosti s první částí SDEU poukazuje na to, že závěry Tribunálu, že SDEU přísluší zastupovat Unii ve výše uvedených řízení o žalobách na náhradu škody, zjevně vychází z judikatury plynoucí z rozsudku Werhahn Hansamühle a další v. Rada a Komise (63/72 až 69/71, EU:C:1973:121 (dále jen „rozsudek Werhahn a další“). Řešení zaujaté v této judikatuře spočívá v tom, že pokud Společenství (nyní Unie) má odpovídat za jednání některého z jeho orgánů, zastupuje je před unijním soudem ten orgán (nebo ty orgány), jemuž je přičítáno jednání zakládající odpovědnost. SDEU však tvrdí, že toto řešení by se nemělo uplatnit v projednávané věci, neboť z různých důvodů je výsledek plynoucí z tohoto řešení ve skutečnosti v rozporu se zájmem na řádném výkonu spravedlnosti, který představuje, jak výslovně vyplývá z rozsudku Werhahn a další, ratio legis tohoto řešení. V této souvislosti SDEU rovněž podpůrně tvrdí, že nebyl náležitě zohledněn obsah prvního pododstavce článku 317 SFEU a čl. 53 odst. 1) nařízení č. 966/2012 (1), podle nichž měl Tribunál přijmout zásadu, že takové škody, jejichž náhrada se požaduje v projednávané věci, by měly být připsány do oddílu rozpočtu Unie týkajícího se Komise.

    V rámci druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku SDEU tvrdí, s odvoláním se na rozsudek SDEU ze dne 10. července 2008, Mihalkov v. Bulharsko (Věc č. 67719/01), že při zjištění, že SDEU měl zastupovat Unii v řízení o žalobě L. Marcuccia na náhradu škody, Tribunál nezohlednil požadavky nezávislosti a objektivní nestrannosti soudu. Vzhledem k tomu, že k jednání zakládajícímu údajnou odpovědnost došlo v rámci výkonu soudních funkcí soudním kolegiem a že soudní kolegium rozhodující v projednávané věci i) náleží k témuž soudnímu orgánu (Tribunál), k jakému náleží soudní kolegium, jemuž bylo přičteno jednání zakládající odpovědnost a ii) tvoří nedílnou součást žalovaného v téže věci (SDEU), s nímž jsou soudci tvořící soudní kolegium profesně spjati, výše uvedené požadavky by byly porušeny, zvláště v případě, kdy takové škody, o jejichž náhradu se žádá v projednávané věci, by měl podle tvrzení Tribunálu nést rozpočet týkající se SDEU.

    SDEU dále v rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku uvádí, že jelikož napadené usnesení konkrétně nevyvracuje argumenty předložené SDEU před Tribunálem, které se zakládaly na obsahu řady rozsudků Soudního dvora – včetně rozsudku Groupe Gascogne v. Komise (C-58/12 P, EU:C:2013:770), Gascogne Sack v. Komise (C-40/12 P, EU:C:2013:768) a Kendrion v. Komise (C-50/12 P, EU:C:2013:771) – je stiženo vadou spočívající v porušení povinnosti uvést odůvodnění.


    (1)  Nařízení (EU, EURATOM) č. 966/2012 Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. . 1605/2002 (Úř. věst. 2012 L 298, s. 1).


    Top