EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 8.5.2018

COM(2018) 273 final

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

o rozvoji zařízení péče o děti pro malé děti s cílem posílit zapojení žen na trhu práce, rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem rodičů a udržitelný růst podporující začlenění v Evropě („barcelonské cíle“)

Shrnutí

Dostupnost, přístupnost a finanční dostupnost kvalitních zařízení péče o děti jsou zásadní, aby se ženy i muži s pečovatelskými povinnostmi mohli zapojit do trhu práce 1 . Kvalitní systém předškolního vzdělávání a péče je také důležitým nástrojem pro řešení možného sociálního znevýhodnění dětí 2 a je dobrý pro kognitivní a sociální rozvoj dětí od raného věku 3 .

Tuto situaci projednalo již v roce 2002 zasedání Evropské rady v Barceloně 4 a stanovilo cíle týkající se dostupnosti kvalitních a finančně dosažitelných zařízení péče o předškolní děti, a to jako dvě cílové hodnoty, tj. 90 % dětí od 3 let do dosažení věku pro povinnou školní docházku a 33 % dětí do 3 let.

Cílem této zprávy je posoudit v rámci provádění sdělení Komise na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pracujících rodičů a pečujících osob 5 , do jaké míry pokročily členské státy při plnění barcelonských cílů od poslední zprávy v roce 2013.

Celkově byl barcelonský cíl splněn v zemích EU-28 u dětí ve věku do 3 let, což se týká 32,9 % dětí v EU, přestože mezi členskými státy přetrvávají významné rozdíly.

Cílová hodnota 33 % byla podle nejnovějších údajů z roku 2016 do velké míry dosažena ve 12 členských státech, přičemž v 7 členských státech EU z 12 má přístup k péči o děti mezi 33 % a 49 % dětí a v 5 členských státech EU má přístup k péči o děti 50 % nebo více dětí. Ve zbývajících 16 členských státech má přístup k péči o děti méně než 33 % dětí, přičemž v 10 členských státech navštěvuje zařízení péče o děti méně než 25 % dětí v nejmladší věkové skupině.

U dětí od 3 let do věku pro povinnou školní docházku barcelonský cíl zatím splněn nebyl. V roce 2016 se formální péče o děti účastnilo nebo předškolní zařízení navštěvovalo 86,3 % dětí od 3 let do věku pro povinnou školní docházku. Barcelonský cíl byl splněn v 12 členských státech a ve všech zbývajících 16 členských státech nebyla cílová hodnota zatím dosažena.

Dostupnost a využívání péče o děti jsou ovlivněny několika faktory: právním nárokem na péči o děti, přístupností a kvalitou. Důležitou roli hraje také adaptabilita služeb potřebám rodičů, včetně vzdálenosti do zařízení péče o děti a jejich provozní doba přizpůsobená pracovním rozvrhům a potřebám.

Protože hlavním důvodem nízké účasti žen na trhu práce jsou pečovatelské povinnosti, což představuje pro Evropu roční ztrátu 370 miliard EUR, mají barcelonské cíle přijaté Evropskou radou v roce 2002 stále zásadní význam i v roce 2018. 

1. Politické souvislosti

Nízké zastoupení žen je jedním z nejurputnějších problémů ovlivňujících trh práce ve všech členských státech Evropské unie (EU). Celkový genderový rozdíl v zaměstnanosti, tj. rozdíl v zaměstnanosti žen a mužů, je 11,6 procentního bodu a v přepočtu na ekvivalent plného pracovního úvazku pak 18,2 procentního bodu 6 . Výsledná ekonomická ztráta činí 370 miliard EUR ročně 7 .

Hlavním důvodem nízké účasti žen na trhu práce je skutečnost, že pečovatelské povinnosti nejsou mezi ženami a muži rozděleny rovnoměrně. Ženy plní pečovatelské povinnosti v různých fázích svého života, nejvíce však v době, kdy mají malé děti. V roce 2016 byla průměrná míra zaměstnanosti žen s jedním dítětem mladším 6 let o 9 procentních bodů nižší než u žen bez malých dětí, přičemž v několika členských státech činí tento rozdíl více než 30 procentních bodů. V některých členských státech je 25 % nepracujících žen pracovně neaktivních v důsledku pečovatelských povinností.

Dostupnost, přístupnost a finanční dostupnost kvalitních zařízení pro děti jsou zásadní, aby se ženy i muži s pečovatelskými povinnostmi mohli účastnit na trhu práce.

Tuto situaci projednalo již v roce 2002 zasedání Evropské rady v Barceloně 8 a stanovilo cíle týkající se dostupnosti kvalitních a finančně dosažitelných zařízení péče 9 o předškolní děti, a to jako dvě cílové hodnoty:

„Členské státy by měly odstranit překážky účasti žen na trhu práce a s přihlédnutím k poptávce po zařízeních péče o děti a struktuře nabídky těchto služeb na vnitrostátní úrovni usilovat o to, aby do roku 2010 byly schopny poskytovat péči

opro 90 % dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky a

opro 33 % dětí mladších tří let.“

Evropská rada požadovala, aby byly tyto cíle splněny do roku 2010. Ve své zprávě hodnotící aktuální stav z roku 2013 dospěla Evropská komise k závěru, že cíle nebyly dosaženy ani u jedné kategorie dětí, do 3 let věku ani od 3 let do věku povinné školní docházky 10 .

V roce 2013 uvedla Evropská komise ve své zprávě o barcelonských cílech 11 , že i přes pokrok dosažený od roku 2002 není poskytování služeb v oblasti péče o děti stále ještě v souladu s barcelonskými cíli a že je nutné významné zlepšení, aby byla dosažena uspokojivá úroveň dostupnosti, zejména pro děti ve věku do 3 let:    

·pouze 6 členských států dokázalo splnit v roce 2011 cíle pro obě věkové kategorie (0–3; od 3 let do věku povinné školní docházky) 12 ;

·3 členské státy splnily cíl pouze pro děti od 3 let do věku pro povinnou školní docházku 13 ;

·4 členské státy splnily cíl pouze pro děti do 3 let věku 14 .

Komise se ve své zprávě zaměřila nejen na dostupnost péče o děti, ale uvedla také přístupnost, finanční dostupnost a kvalitu dostupné péče o děti.

Plná účast žen na trhu práce totiž vyžaduje, aby byla péče o děti dostupná po celou pracovní dobu a uspokojovala tak požadavky v průběhu pracovní doby rodičů a školních prázdnin. A navíc je péče o děti reálně využitelnou možností v praxi pouze v případě, že si ji pracující ženy mohou dovolit finančně a že mají dostatečnou jistotu o její vysoké kvalitě.

Proto byly barcelonské cíle a uvedené cílové hodnoty zopakovány také v Evropském paktu pro rovnost žen a mužů (2011–2020) a zmíněny ve strategii EU 2020.

V rámci procesu Evropského semestru se vedle pravidelného sledování plnění barcelonských cílů sleduje také dostupnost finančně přístupné a kvalitní péče o děti jako hlavní prvek, jak zvýšit účast žen na trhu práce. Je to roční rámec správy ekonomických záležitostí EU zaměřený na sledování, prevenci a nápravu problematických ekonomických trendů 15 .

V rámci Evropského pilíře sociálních práv přijala Komise dne 26. dubna 2017 iniciativu na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, soubor legislativních i nelegislativních opatření modernizujících stávající právní a politické rámce týkající se rodičovské dovolené 16 , flexibilní pracovní doby a formálních služeb v oblasti péče a řešení ekonomických demotivačních faktorů pro druhou výdělečně činnou osobu v domácnosti. Důležitou součástí této iniciativy, která je realizovaná pravidelným sledováním cílů, zlepšováním sběru dat a podporováním využití Evropských strukturálních a investičních fondů pro investice do sociální infrastruktury, je zlepšování kvality, finanční dostupnosti a přístupnosti péče o děti. 17

Finančně dostupné a kvalitní služby péče o děti pomáhají nejen sladit práci s rodinným životem, což je přínosné pro účast žen na trhu práce a posilování rovnosti žen a mužů. Pomáhají také dětem v sociálně-ekonomické integraci a rozvoji jejich dovedností od raného věku 18 .

Doporučení Komise z roku 2013 „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“ 19 , které Rada v listopadu 2013 podpořila, vyzývá členské státy, aby investovaly více do politik zaměřených na děti a posilovaly jejich práva, snižovaly chudobu dětí a zlepšovaly dobré životní podmínky dětí. Je součástí mnohem širšího „balíčku týkajícího se sociálních investic“, který členským státům poskytuje politický návod pro sociální investice zaměřené na celý životní cyklus. V tomto doporučení se zdůrazňuje, že existuje mnoho důkazů, že znevýhodněné děti, které využívaly výhod služeb péče o děti, mají menší pravděpodobnost, že nedokončí střední školu a stanou se nezaměstnanými, čímž se brání řadě dalších sociálních problémů.

Dále Rada ve složení pro vzdělávání v roce 2009 přijala ve svém strategickém rámci pro vzdělávání a odbornou přípravu 2020 (ET 2020) 20 referenční úrovně pro vzdělávání a odbornou přípravu, včetně referenční úrovně pro děti od 4 let do dosažení věku pro povinnou školní docházku 21 . Podle této referenční úrovně nebo cíle by se předškolního vzdělávání a péče mělo účastnit alespoň 95 % dětí od 4 let do věku pro povinnou školní docházku 22 . Cílem ET 2020 je zlepšit vnitrostátní systémy vzdělávání a odborné přípravy a učinit z EU nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku na světě.

Kromě barcelonských cílů Komise pravidelně sleduje plnění cílů v oblasti vzdělávání a odborné přípravy zařazených do programu ET 2020, a to včetně cíle pro děti od 4 let do dosažení věku pro povinnou školní docházku. 23 V roce 2017 zjistila, že se předškolního vzdělávání a péče účastní v Evropské unii v průměru 94,8 % dětí. Cíl ET 2020 je tedy možno považovat za v zásadě splněný. S ohledem na toto zjištění oznámila Komise ve sdělení o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem revizi stávajícího cíle ET 2020. Potvrdila to ve svém sdělení ze dne 17. listopadu 2017 o posilování evropské identity 24 , v němž Komise navrhla, že cílová hodnota 95 % by mohla být rozšířena na děti od 3 let do dosažení věku pro povinnou školní docházku. Taková revize by zahrnovala rozšíření stávajícího barcelonského cíle pro děti od 3 let do věku povinné školní docházky o 5 %. Dále se Komise zavázala prověřit kvalitu systémů péče o děti.

V květnu 2018 představila Komise návrh doporučení Rady o kvalitních systémech předškolního vzdělávání a péče v rámci vzdělávacího balíčku 25 , k němuž bude přiložen pracovní dokument útvarů Komise. Cílem návrhu je povzbudit a podpořit členské státy v jejich úsilí zlepšovat přístup k systémům předškolního vzdělávání a péče i jejich kvalitu. Základním důvodem je skutečnost, že první léta lidského života nejvíce formují rozvoj základních dovedností a dispozic k učení, což může značně ovlivnit pozdější perspektivy v oblasti vzdělávání a zaměstnání i při dosahování širších životních úspěchů a spokojenosti.

Význam formálních struktur v oblasti péče o děti byl potvrzen evropským pilířem sociálních práv, který členské státy přijaly dne 17. listopadu 2017. „Srovnávací přehled sociálních ukazatelů“, který je k pilíři přiložen, monitoruje plnění zásady 11 týkající se péče o děti, zejména o děti do 3 let věku.

Výše uvedené ukazuje, že přístup k finančně dostupnému a kvalitnímu předškolnímu vzdělávání a péči slouží třem hlavním účelům:

·posílení možností žen s dětmi na trhu práce;

·rozvoj kognitivních a sociálních schopností předškolních dětí;

·posílení sociálního začlenění dětí ze znevýhodněných prostředí 26 .

Cílem této zprávy je posoudit v rámci provádění sdělení Komise na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pracujících rodičů a pečujících osob, do jaké míry pokročily členské státy při plnění barcelonských cílů od poslední zprávy z roku 2013. Toto hodnocení společně se závěrem, že vzdělávací cíl 2020 byl v zásadě dosažen, ukazuje, že už možná nastal čas zvážit celkovou ucelenou revizi všech cílů pro děti v předškolním věku.

2. Význam péče o děti pro zvýšení účasti žen na trhu práce

I když se účast žen na trhu práce v průběhu času zvýšila, ve všech členských státech EU stále přetrvává rozdíl v zaměstnanosti žen a mužů. V EU-28 tento rozdíl v současnosti činí 11,6 procentního bodu a v přepočtu na ekvivalent plného pracovního úvazku 18,2 procentního bodu. Nejnižší rozdíl má Litva (2 %) a na Maltě je tento rozdíl nejvyšší (27 %).

[Obrázek 1: Míra zaměstnanosti žen a mužů ve věku 15–64 let, 2016, v %]

Zdroj: Šetření pracovních sil 2016

Rozdíl v zaměstnanosti žen a mužů úzce souvisí s pečovatelskými povinnostmi.

Přestože ve většině členských států byl model muže živitele nahrazen modelem dvou výdělečně činných osob (oba partneři pracují na plný úvazek) nebo modifikovaným modelem živitele (jeden partner pracuje na částečný úvazek a druhý na plný úvazek), zůstávají rozdíly mezi ženami a muži v pracovní neaktivitě a prací na částečný úvazek významné – 31 % žen pracuje na částečný úvazek oproti 8 % mužů. Nejvyšší míru pracovníků na částečný úvazek má Nizozemsko se 76,4 % žen a 26,2 % mužů.

Zohledníme-li důvody, proč se ženy stahují z trhu práce nebo pracují na částečný úvazek (obrázek 1 a 2), jsou rozdíly mezi členskými státy velmi výrazné. Více než 10 % žen na Maltě, v Irsku, na Kypru, v Rumunsku, Polsku, Itálii, Španělsku, Chorvatsku a Bulharsku není pracovně aktivních z důvodu svých osobních nebo rodinných povinností, většinou z důvodu péče o děti nebo nezpůsobilé dospělé (obrázek 2 níže). Kromě toho více než 10 % žen pracuje na částečný úvazek v Nizozemsku, Rakousku, Spojeném království, Německu, Belgii, Lucembursku a Irsku z důvodu pečovatelských povinností (obrázek 3 níže).

[Obrázek 2: Pracovní neaktivita v důsledku osobních a rodinných povinností (péče o děti nebo nezpůsobilé dospělé a jiné rodinné nebo osobní povinnosti), ženy, v %]

Zdroj: Šetření pracovních sil 2006–2013

[Obrázek 3: Práce na částečný úvazek v důsledku osobních a rodinných povinností (péče o děti nebo nezpůsobilé dospělé a jiné rodinné nebo osobní povinnosti), ženy, v %]

Zdroj: Šetření pracovních sil 2006–2013

Bližší zkoumání základních důvodů pracovní neaktivity a práce na částečný úvazek ukazuje, že zhruba 20 % osob s pečovatelskými povinnostmi je neaktivních nebo pracuje na částečný úvazek v důsledku chybějící infrastruktury v oblasti péče. Tyto podíly se pohybují v rozsahu od více než 80 % lidí, kteří jsou pracovně neaktivní nebo pracují na částečný úvazek v Rumunsku a v Lotyšsku, přes více než 30 % v Chorvatsku, na Kypru, v Řecku, Španělsku, Irsku, Portugalsku, Litvě, Maďarsku, Slovinsku a Polsku až po méně než 10 % v Nizozemsku, Finsku a Švédsku.

[Obrázek 4: Ženy, které nejsou pracovně aktivní nebo pracují na částečný úvazek v důsledku pečovatelských povinností, které uvádějí nedostatek vhodných pečovatelských služeb, v %]

Zdroj: Šetření pracovních sil 2006–2013

Nedostatečná infrastruktura v oblasti péče o děti ovlivňuje účast žen na trhu práce. Negativní dopad rodičovství na zaměstnanost žen je považován za významný problém v Maďarsku, České republice, Slovensku, Estonsku, Německu, Finsku a Spojeném království 27 .

[Obrázek 5: Dopad rodičovství na zaměstnanost žen, v %]

Zdroj: Šetření pracovních sil 2006–2013

Nižší účast žen na trhu práce a chybějící formální infrastruktura péče o děti souvisí také s tradičním vnímáním role žen ve společnosti. Téměř tři čtvrtiny evropských občanů potvrzují, že ženy tráví více času než muži vykonáváním domácích prací a pečovatelskými činnostmi. Často je to výsledek společenských norem, které připisují ženám roli hlavní pečovatelky o děti a o rodinnou domácnost. Podle posledního průzkumu Eurobarometru se více než 4 z 10 Evropanů (44 %) domnívají, že nejdůležitější role ženy spočívá v péči o domov a rodinu. Ve třetině členských států EU je toto procento dokonce 70 % nebo i více 28 . Téměř tři čtvrtiny potvrzují, že ženy tráví více času než muži vykonáváním domácích prací a pečovatelskými činnostmi. 22 % se domnívá, že muži a ženy tráví těmito činnostmi stejné množství času. Mezi generacemi však dochází k pomalé změně. Nejmladší respondenti uvádějí s poněkud větší pravděpodobností, že muži a ženy tráví stejné množství času prací v domácnosti a pečovatelskými činnostmi: je tomu tak u 26 % respondentů ve věku mezi 15 a 24 lety oproti 21 % respondentů ve věku 40 let nebo více.

[Obrázek 6: O kterém z následujících výroků o rozdělení domácích prací a pečovatelských činností v domácnosti si myslíte, že platí nejlépe i dnes?, (v % – EU)]

Zdroj: Zvláštní průzkum Eurobarometr 465 (2017).

Průzkum ukazuje, že ve všech členských státech zbývá ještě vykonat hodně práce. Index rovnosti žen a mužů, který zveřejnil Evropský institut pro rovnost žen a mužů v roce 2017, dále zdůraznil, že v porovnání se situací před 10 lety se 12 zemí posunulo zpět, pokud jde o genderovou vyváženost v oblasti času stráveného péčí, domácími pracemi a sociální činností. Pouze každý třetí muž denně vaří a vykonává domácí práce, zatímco většina žen to dělá každý den (79 %). S průměrným skóre rovnosti žen a mužů 66,2 má EU před sebou stále ještě dlouhou cestu, než dospěje k genderově vyvážené společnosti. 29  

Pečovatelské povinnosti jsou rozloženy nerovnoměrně i mezi ženami a muži v placeném zaměstnání. Průzkum evropských pracovních podmínek z roku 2015 ukazuje, že v domácnostech s nejmladším dítětem do věku 7 let tráví ženy v průměru 32 hodin týdně placenou prací a 39 hodin neplacenou prací, zatímco muži tráví placenou prací 41 hodin týdně a neplacenou prací 19 hodin týdně 30 . I když se počet hodin neplacené práce u mužů i žen zvyšuje, když mají děti, zůstává podíl domácích prací a péče stále velice nevyrovnaný. Platí to po celý život, včetně období před koncem pracovního života. Je tedy pravděpodobnější, že těmito povinnostmi bude ovlivněn pracovní život žen.

Nerovná role žen jako pečovatelek je posílena nedostatečným poskytováním přístupné a finančně dostupné kvalitní péče o děti mladší 3 let. Evropská nevládní organizace na podporu rodiny COFACE 31 zdůrazňuje význam této skutečnosti a navrhuje tři způsoby, jak pomoci ženám dosáhnout rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem: 1) finanční zdroje na pomoc rodičům různými způsoby; 2) pracovní smlouvy vstřícné k rodině; 3) přístupné, kvalitní a finančně dostupné služby péče o děti.

Nedostatek dostupných zařízení péče o děti do značné míry předurčuje, zda mohou ženy s dětmi pokračovat ve své práci 32 . Nedávná studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) potvrzuje klíčovou souvislost mezi péčí o děti a účastí žen na trhu práce:

„Finančně dostupné a kvalitní předškolní vzdělávání a péče s adekvátním počtem hodin týdně může přispět ke zvýšení účasti žen na trhu práce. Je pravděpodobnější, že pracující rodiče, zejména matky opustí trh práce nebo pracují méně hodin, aby mohli převzít povinnosti v oblasti péče o děti, zejména v době, kdy mají malé děti. Ženy proto potřebují kvalitní a finančně dostupné předškolní vzdělávání a péči, aby se mohly vrátit do práce s důvěrou, že je o jejich děti dobře postaráno, a aby mohly dosáhnout lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem.“  33  

Vedle dalších důležitých opatření, jako jsou atraktivní rodičovské dovolené, pracovní ujednání vstřícná k rodinám a přizpůsobená soukromé situaci pracujících a systémy daní a dávek, které neodrazují druhou výdělečně činnou osobu v domácnosti, proto služby, které pomáhají rodičům dosáhnout rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, hrají klíčovou úlohu. Barcelonské cíle se snaží přerušit neustále se opakující cyklus, který brání ženám v účasti na trhu práce za rovných podmínek s muži. Navíc politiky vstřícné k rodinám by mohly mít vliv i na obrácení trendu snižující se porodnosti v Unii.

3. Plnění barcelonských cílů u dětí mladších 3 let

Poprvé od doby, kdy EU začala monitorovat plnění cílů v oblasti péče o děti, byl v zemích EU-28 v průměru splněn cíl pro děti do 3 let. Celkový podíl dosažený v roce 2016 činil 32,9 %.

Existují však obrovské rozdíly mezi různými členskými státy, jak ukazuje následující tabulka o zajištění infrastruktury pro poskytování péče o děti do 3 let věku.

V roce 2016 byl cíl 33 % z velké části splněn ve 12 členských státech: v Dánsku, Nizozemsku, Švédsku, Lucembursku, Portugalsku, Francii, Belgii, Slovinsku, Španělsku, Itálii, Německu a Finsku. V 7 členských státech (Německu, Finsku, Itálii, Španělsku, Slovinsku, Belgii a Francii) má přístup k péči o děti 33 % až 49 % dětí (viz buňky označené zeleně). V 5 členských státech (v Dánsku, Nizozemsku, Švédsku, Lucembursku a Portugalsku) má přístup k péči o děti více než 50 % dětí (viz buňky označené modře). Absolutním šampionem je Dánsko s více než dvojnásobkem stanoveného cíle (70 %).

Ve zbývajících 16 členských státech je obrázek méně pozitivní. Oranžové buňky ukazují, že v 6 členských státech EU (na Maltě, v Estonsku, Irsku, Spojeném království, Lotyšsku a na Kypru) má přístup k péči o děti mezi 25 % a 33 % dětí do 3 let věku. V 10 členských státech využívá péče o děti méně než 25 % dětí nejnižší věkové kategorie (viz červené buňky). Jde o Řecko, Polsko, Českou republiku a Slovensko s podílem méně než 10 %.

Závěrem, barcelonský cíl v oblasti péče o děti u dětí do 3 let věku byl v EU v zásadě splněn. Je to zejména v důsledku vysokých podílů v členských státech, které tento cíl splňují.

[Tabulka 1: Děti v péči formálních struktur péče o děti, do 3 let věku, v %]

 
Zdroj: EU-SILC 2016

Zdá se, že od roku 2011 došlo v mnoha zemích k významnému nárůstu zajištění péče o děti mladší 3 let. Nejvýraznější je to na Maltě (nárůst o 20 procentních bodů, z 11 na 31 %), v Rumunsku (15 procentních bodů, z 2 na 17 %), Estonsku (11 procentních bodů, z 19 na 30 %), Itálii, (9 procentních bodů, z 25 na 34 %), Německu (9 procentních bodů, z 24 na 33 %) a Irsku (8 procentních bodů, z 21 na 29 %). Na druhé straně došlo k výraznému poklesu podílu zajištění péče o děti u této věkové skupiny v Řecku (10 procentních bodů, z 19 na 9 %) a na Slovensku (3 procentní body, ze 4 na méně než 0,5 %).

V jednotlivých členských státech existují rozdíly, kolik hodin děti obvykle tráví v zařízení péče o děti: v polovině zemí se péče o děti pro děti do 3 let věku využívá částečně (méně než 30 hodin týdně). Je tomu tak v Nizozemsku (kde 3 ze 4 žen pracují na částečný úvazek), ve Spojeném království, Irsku a Rakousku. Na druhé straně celodenní péče o děti (30 hodin nebo více týdně) se využívá nejvíce u dětí navštěvujících zařízení péče o děti v Bulharsku, Litvě, Maďarsku, Lotyšsku, Dánsku, Portugalsku, Slovinsku, Švédsku, Lucembursku, Belgii, Polsku a Řecku.

[Obrázek 7: Děti ve formálních zařízeních předškolního vzdělávání nebo péče podle věkové skupiny, do 3 let, v % a podle délky pobytu v zařízení péče o děti]

Zdroj: EU-SILC 2016 

4. Plnění barcelonských cílů u dětí od 3 let do dosažení věku pro povinnou školní docházku

V roce 2016 se formální péče o děti nebo předškolního vzdělávání účastnilo 86,3 % dětí od 3 let do dosažení věku pro povinnou školní docházku, což znamená že barcelonský cíl zatím není splněn, ačkoliv od roku 2011 byl učiněn pokrok.

Barcelonský cíl byl splněn v 12 členských státech: Belgii, Švédsku, Dánsku, Španělsku, Francii, Nizozemsku, Irsku, Estonsku, Itálii, Portugalsku, Německu a Slovinsku (viz zelené a modré buňky v tabulce 2). Belgie, Švédsko, Dánsko a Španělsko překročily cílovou hodnotu a mají 95 % (viz modré buňky). V 8 členských státech (ve Francii, Nizozemsku, Irsku, Estonsku, Itálii, Portugalsku, Německu, Slovinsku) se účastní péče o děti nebo předškolní péče 90 % až 95 % dětí (viz zelené buňky v tabulce 2).

Na druhé straně v 16 členských státech nebyla cílová hodnota zatím dosažena. V Rakousku, na Maltě, v Lucembursku a Maďarsku se účastní péče o děti nebo předškolní výchovy více než 85 % dětí (viz oranžové buňky v tabulce 2). Ve Finsku, Lotyšsku, České republice, na Kypru, v Litvě, na Slovensku, v Bulharsku, Spojeném království, Polsku, Rumunsku, Řecku a Chorvatsku se účastní péče o děti nebo předškolní výchovy méně než 85 % dětí (viz červené buňky v tabulce 2). V Chorvatsku, Řecku, Rumunsku a Polsku se účastní péče o děti nebo předškolní výchovy méně než 65 % dětí.

[Tabulka 2: Děti v péči formálních struktur péče o děti, od 3 let do dosažení věku pro povinnou školní docházku, v % v průběhu času]

Zdroj: EU-SILC 2016

Celkový podíl se od roku 2011 poněkud zvýšil, ale v řadě členských států došlo ke značnému nárůstu podílu dětí ve věku od 3 let do dosažení věku pro povinnou školní docházku, které navštěvují zařízení péče o děti. Nejvýraznější je to v Rumunsku (nárůst o 20 procentních bodů, z 41 % na 61 %), Polsku (18 procentních bodů, z 43 % na 61 %), na Maltě (15 procentních bodů, ze 73 % na 88 %), v Maďarsku (15 procentních bodů, ze 73 % na 88 %), Lucembursku (14 procentních bodů, z 73 % na 87 %), Irsku (11 procentních bodů, z 82 % na 93 %), Portugalsku (11 procentních bodů, z 81 % na 92 %), Španělsku (10 procentních bodů, z 85 % na 95 %), Lotyšsku (10 procentních bodů, ze 72 % na 82 %) a Litvě (8 procentních bodů, ze 70 % na 78 %).

Na druhé straně došlo v různých členských státech EU u této věkové skupiny k poklesu podílů využití péče o děti, například ve Spojeném království (20 procentních bodů, z 93 % na 73 %) a v Řecku (19 %, ze 75 % na 56 %).

Ve většině členských států navštěvuje zařízení péče o děti nebo předškolní výchovy 52 % dětí v této věkové skupině na 30 hodin týdně nebo více, zatímco 34 % dětí v této věkové skupině, zejména většina dětí v Rumunsku, Spojeném království, Rakousku, Irsku a Nizozemsku navštěvuje zařízení péče o děti nebo předškolní výchovy na méně než 30 hodin týdně.  

[Obrázek 8: Děti ve formálních zařízeních péče o děti nebo předškolního vzdělávání podle věkové skupiny, od 3 let do dosažení věku pro povinnou školní docházku, v % a době strávené v zařízení péče o děti nebo předškolního vzdělávání] 

Zdroj: EU-SILC 2016

Protože byl dosažen vzdělávací cíl stanovený v roce 2009 (formální zařízení péče o děti navštěvuje 95 % dětí od 4 let do dosažení věku pro povinnou školní docházku), znamená to, že hlavním problémem v této barcelonské cílové skupině jsou děti ve věku od 3 do 4 let. Proto Komise ve svém sdělení o evropské identitě z listopadu 2017 navrhla rozšíření cílové hodnoty 95 % na všechny děti od 3 let do dosažení věku pro povinnou školní docházku. 34

5. Faktory, které ovlivňují plnění barcelonských cílů

5. 1 Výdaje na péči o děti

Veřejné výdaje mohou hrát důležitou roli, pokud jde o dostupnost, přístupnost a kvalitu péče o děti. V EU se procento HDP vynaloženého na péči o děti značně liší. Nejvyšší je ve Švédsku, Dánsku, Francii a Bulharsku. Zaměření výdajů na věkové skupiny se také liší. V některých zemích se zaměřují především na péči o děti od 3 let do dosažení věku pro povinnou školní docházku.

[Tabulka 3: Veřejné výdaje na péči o děti a předškolní vzdělávání a celkové veřejné výdaje na předškolní vzdělávání a péči, v % HDP, 2013]

Zdroj: Databáze OECD o rodině

Některé země se rozhodly investovat do komplexního systému péče o děti.

Celkem komplexní je například dánský systém péče o děti. Obce nabízejí rodičům péči o děti bez ohledu na jejich pracovní situaci, a to od doby, kdy jsou jejich děti staré 26 týdnů, až do doby, než dosáhnou věku pro povinnou školní docházku. Péče o děti je rozdělena mezi jesle (0 až 2 roky) a mateřské školy (3 až 6 let) a mezi soukromé chůvy, které obvykle hlídají děti v jejich domovech. Obce vykonávají dohled nad soukromými zařízeními nebo soukromými chůvami. Péče o děti se považuje za důležitý nástroj pro zajištění dobrých životních podmínek dětí, jejich zdraví, vzdělávání i za nástroj sociálního začlenění. Pro péči o děti jsou stanoveny vysoké standardy kvality. Většinou je financována z veřejných zdrojů. Rodiče platí pouze poplatek podle svého příjmu a počtu dětí. Provozní dobu je možno přizpůsobit podle lokálních potřeb. Dánsko je jednou ze zemí s nejvyššími výdaji na péči o děti v poměru k HDP, což je promyšlená volba, aby všechny děti měly co možná nejdříve stejné šance v životě.

Belgie má vedle soukromých chův podobný systém jeslí pro děti v nejmladší věkové skupině (do 2,5 let věku) a mateřských škol od 2,5 roku do dosažení věku pro povinnou školní docházku. Z hlediska finanční dostupnosti jsou pro mladší věkovou skupinu poplatky odečitatelné od daní a často závislé na příjmu a u dětí do 2,5 roku, které navštěvují zařízení péče o děti, jsou v určité výši zastropovány. Návštěva mateřských škol, které jsou obvykle umístěny v prostorách základních škol, je po dobu vyučování zdarma. Mimo tyto hodiny však může být péče o děti pro pracující rodiče problém. Existuje zde systém monitorování kvality všech formálních služeb péče o děti, který je dosti rozsáhlý a sleduje veřejné i soukromé služby. Určitým znevýhodněným skupinám může být poskytnut preferenční přístup do zařízení péče o děti, například uchazečům o zaměstnání v regionu Brusel.

5.2 Pracovní vzory v rodině a rodinné modely

V Evropské unii existují různé modely účasti žen na trhu práce, což odráží různé rodinné modely a různou praxi ve výchově dětí. Rodinné modely hrají důležitou roli v rozsahu účasti žen na trhu práce. Ačkoliv byl tradiční model muže živitele ve většině zemí nahrazen buď rodinami se dvěma výdělečně činnými osobami, nebo modifikovaným modelem živitele (kdy jeden partner pracuje na celý úvazek a druhý partner na částečný), je struktura práce po narození dítěte rozmanitější, pokud jde o rodičovskou dovolenou a účast matek po mateřské dovolené na trhu práce, rozmanitější. Zejména v tomto okamžiku života, kdy jsou ženy zranitelné, pokud jde o účast na trhu práce, je dostupnost kvalitní péče o děti základní součástí podpory jejich zaměstnanosti.

Vedle péče o děti hrají významnou roli při zvyšování účasti žen na trhu práce dobře navržené politiky v oblasti rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem týkající se rodičovské dovolené a flexibilních pracovních podmínek. V této souvislosti předložila Komise dne 26. dubna 2017 návrh směrnice 38 , která by měla povzbudit otce, aby si brali rodičovskou dovolenou, prostřednictvím účelových a nepřenosných dob pro každého rodiče v kombinaci s přiměřenou úrovní náhrady. Prokázalo se, že sdílené využití rodičovské dovolené zvyšuje účast žen na trhu práce. Také flexibilní pracovní podmínky hrají svou roli a pomáhají pracujícím sladit jejich zaměstnání s potřebami času na soukromý život.

5.3 Neformální / soukromě organizovaná péče o děti

Neformální péče o děti může buď doplňovat, nebo může nahrazovat formální péči o děti. Neformální péče o děti je péče o děti, kterou poskytují jiní lidé než rodiče dětí, obvykle příbuzní, jako jsou prarodiče nebo přátelé, sousedi, neregistrované pečovatelky, chůvy a au pair. Může také zahrnovat soukromě organizovanou péči poskytovanou profesionální pečovatelkou najatou přímo rodiči, často v domově dítěte, která není registrována ani monitorována úřady. Podle Eurostatu 39 byla v roce 2016 poskytována neformální péče 30,2 % dětí (do 3 let věku) a 28,7 % dětí od 3 let do dosažení věku pro školní docházku. Využití neformální a soukromé péče je vysoké, ale obvykle se využívá jen po část dne, což by naznačovalo, že většinou jde o doplňkovou péči. Využití neformální péče je nejvyšší v Nizozemsku (kolem 60 % dětí v obou věkových skupinách), ale v podstatě veškerá tato péče je poskytována jen po část dne, poté následuje Rumunsko, Řecko, Slovinsko, Slovensko, Polsko, Kypr a Portugalsku, kde se neformální nebo soukromé péče dostává více než 40 % dětí. Ve většině těchto zemí jde o kombinaci péče po celý den a na část dne pro mladší věkovou skupinu, s výjimkou Kypru, kde je více než polovina neformální a soukromé péče pro děti do 3 let věku poskytována celodenně. U dětí ve starší věkové skupině je převážně poskytována po část dne. V severských zemích se neformální péče téměř nevyužívá.

I když rodiče nemusí pociťovat velkou potřebu využívat veřejné služby péče o děti, když existují dostatečné možnosti neformální a soukromé péče, výše uvedené údaje naznačují, že nedostatečné poskytování veřejných služeb kompenzují neformální a soukromou péčí a že v oblasti péče o děti může existovat větší poptávka po formálnějších službách 40 .

5.4 Právní rámec pro poskytování péče

Jedním ze způsobů, jak zajistit adekvátní poskytování přístupné a cenově dostupné kvalitní péče o děti, je vytvoření právního nároku na péči o děti. Ve většině zemí existuje právní nárok na péči o děti od určitého věku dítěte. Věk, od něhož tento nárok existuje, se však v Evropě značně liší. Časový rozdíl mezi ukončením pracovního volna z rodinných důvodů 41 a vznikem právního nároku na péči o děti, což se někdy nazývá „mezera v péči“, obvykle představuje problém 42 .

Právo na péči o děti od velmi raného věku existuje na Maltě (od 3 měsíců; péče je zdarma pro pracující rodiče a studenty), v Dánsku a Maďarsku (od 6 měsíců), Německu (ale na omezený počet hodin pro rodiče, kteří nepracují na celý úvazek), Švédsku a Slovinsku (od 12 měsíců) a Estonsku (od 18 měsíců). Toto poskytování péče o děti by se dalo klasifikovat jako komplexní nárok od raného věku.

V druhé skupině zemí začíná právo na péči o děti v pozdějším věku, v době, kdy by dítě začalo navštěvovat předškolní zařízení. Prakticky to znamená od věku 2,5 let v Belgii a od 3 let ve Finsku (na část dne, pokud rodiče nepracují na celý úvazek), ve Francii, Irsku, Itálii, Lucembursku (na část dne), Španělsku, na Slovensku a ve Spojeném království (na část dne, od 2 let věku pro děti ze znevýhodněného prostředí) a od věku 4 let v Nizozemsku.

Ve třetí skupině je nárok na péči o děti od věku 5 let, obvykle rok před věkem pro školní docházku. Je tomu tak v Rakousku (pouze na část dne), Bulharsku, České republice, Řecku a Portugalsku. V Polsku začíná právo na péči o děti (předškolní) od věku 6 let. Toto by se dalo klasifikovat jako nárok bezprostředně před povinnou školní docházkou.

Ve čtvrté skupině členských států – v Litvě, Lotyšsku a Rumunsku – vůbec žádný nárok na péči o děti neexistuje.

Když se podíváme na kombinaci výše uvedených údajů a úrovně náhrady za pracovní volno z rodinných důvodů, zdá se, že pouze v malé skupině členských státu nedochází k prodlevě mezi ukončením dobře placeného pracovního volna z rodinných důvodů a nárokem na místo v zařízení péče o děti (Dánsko, Finsko, Německo, Malta, Slovinsko a Švédsko). V další skupině členských států dochází k prodlevě mezi delším pracovním volnem z rodinných důvodů, které je obvykle neplacené nebo jen velmi špatně placené, a poskytovanou péčí o děti (Česká republika, Estonsko, Francie, Maďarsko a Španělsko). Ve zbývajících členských státech existuje prodleva mezi pracovním volnem z rodinných důvodů a nárokem na péči o děti.

Právní nárok však nemusí nutně garantovat místo v zařízení péče o děti. Tím se vysvětluje, proč i ve členských státech, kde existuje právní nárok, může být účast žen na trhu práce nízká anebo se zde ve velké míře využívá neformální a soukromá péče.

5.4 Míra zaměstnanosti a poskytování péče

Existuje souvislost mezi mírou účasti na trhu práce a mírou péče o děti, ačkoliv není vždy zřejmé, nakolik je tato souvislost dána nedostatečnou poptávkou nebo nabídkou. Zda se děti účastní péče o děti, ovlivňuje mnoho důvodů. Existuje však řada zemí, kde je míra zaměstnanosti žen a péče o děti do 3 let extrémně nízká, jako je Řecko, Chorvatsko, Rumunsko, Malta a Itálie.

[Obrázek 9: Míra zaměstnanosti a míra péče o děti do 3 let věku, v %]

Zdroj: Šetření pracovních sil 2016 a EU-SILC 2016

5.6 Dostupnost, cena, přístupnost a kvalita péče o děti

5.6.1 Dostupnost míst v zařízeních péče o děti

Využívání formálních služeb péče o děti v různém lokálním prostředí ovlivňují rozmanité faktory. Statistiky poskytnuté Eurostatem umožňují předběžně stanovit, zda stávající zařízení péče o děti reagují na poptávku, a určit, co je třeba zlepšit.

Podle statistik Eurostatu za rok 2016 byl nedostatek dostupných míst zmiňován jako hlavní důvod nevyužívání péče o děti v Lotyšsku, Finsku, Francii, Estonsku, Řecku, Slovinsku, Polsku a České republice.

[Tabulka 4: Důvody nevyužívání formálních služeb péče o děti předškolního věku]

Zdroj: Ad-hoc modul EU-SILC o službách 2016

5.6.2 Cena péče o děti

Obecně platí v EU-28 většina rodičů za péči o děti do 3 let plnou anebo sníženou cenu 43 . V některých zemích je tomu tak dokonce až do dosažení věku pro povinnou školní docházku, zejména v případech, že zde neexistuje nárok na péči o děti.

Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj činí v zemích OECD průměrné náklady na péči o děti 15 % čistých rodinných příjmů. Vlastní výdaje se u průměrné rodiny, kde pracují oba rodiče, pohybují od 2,7 % v Rakousku do 33,7 % ve Spojeném království a u rodičů samoživitelů od 2,9 % v Dánsku do 41,6 % v Irsku 44 .

Jak ukazuje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, hraje roli při šancích dítěte do 3 let účastnit se formální péče o děti sociální gradient 45 . Ve Francii a Irsku je tato nerovnost zvláště výrazná, míra účasti u dětí z nízkopříjmových rodin je zde 18 % ve Francii a 12 % v Irsku, což je méně než čtvrtina podílu dětí z vysokopříjmových rodin (81 % a 57 %).

Vysoké ceny fungují jako překážka využívání služeb péče o děti a ve skutečnosti odrazují rodiče, zejména matky, od nástupu do práce. Nejnověji to bylo potvrzeno v údajích Eurostatu za rok 2016 (výše uvedená tabulka 4), které ukazují, že cenový faktor hraje v mnoha zemích významnou roli v rozhodnutí nevyužívat formální zařízení péče o děti, zejména v Estonsku, Irsku, Řecku, Španělsku, Itálii, na Kypru, v Lotyšsku, Litvě, Nizozemsku, Rumunsku, na Slovensku a ve Spojeném království.

Zdá se, že v celé EU mají 4 % rodičů velký problém dovolit si formální péči o děti. Nejčastěji to platí v Maďarsku, na Kypru, v Rumunsku a v Řecku, kde převážná většina má problém dovolit si to, přičemž 20 % rodičů nebo více s tím má velký problém. V EU má 8 % rodičů středně velký problém a 19 % rodičů určitý problém dovolit si platit cenu za péči o děti.

[Tabulka 5: Jak obtížné je dovolit si platit formální služby péče o děti u dětí předškolního věku, v %]

Zdroj: Ad-hoc modul EU-SILC o službách 2016

V členských státech se používají různé přístupy k řešení problematiky ceny péče o děti. Některé členské státy poskytují minimální úroveň bezplatné péče o děti, a to buď pro obě věkové skupiny (např. Malta), nebo pro skupinu od 3 let do dosažení věku pro povinnou školní docházku (např. Německo, Spojené království). Malta poskytuje od roku 2017 bezplatnou péči pro děti, jejichž rodiče pracují nebo studují. Náklady hradí vláda na konci každého měsíce. Rodiče mohou posílat své děti do dětského zařízení podle svého výběru a mohou využívat bezplatnou péči o děti „ekvivalentní počtu hodin odpracovaných rodičem s nižším pracovním úvazkem plus jednu další hodinu na dojíždění“. Cílem tohoto opatření je motivovat matky k návratu do práce nebo k udržení si formálního zaměstnání. Nedávné statistiky zaměstnanosti již ukazují, že poskytování bezplatné péče o děti zvyšuje účast matek na trhu práce. Je plánováno rozšířit přístup k péči o děti pro všechny rodiny.

V Irsku, kde byla cena označena za velkou překážku, byl v roce 2010 zaveden nový program, tzv. program předškolního vzdělávání a péče, který poskytoval omezený počet bezplatných míst po část dne (celkem 15 hodin, to znamená pětkrát tři hodiny týdně) v rámci soukromých dětských zařízení pro děti ve věku od 3 let a 2 měsíců. V roce 2016 se tato nabídka rozšířila a na děti ve věku od 2 let a 8 měsíců. Rodiče využívající tento program si mohli navýšit počet hodin o hodiny, které si zaplatili navíc. I když je tento vývoj krokem kupředu, ne všechny rodiny mohou hradit dodatečné náklady, což zejména omezuje možnost nízkopříjmových rodin takový program využívat.

Mezi další opatření, jak řešit cenu péče o děti, patří dotace pro novopečené rodiče (např. v Belgii, Nizozemsku, Spojeném království) a daňové úlevy pro rodiny (např. v Belgii, České republice, Německu, Francii, Nizozemsku). V Německu se poplatky liší podle poskytovatele, ale závisí na výši příjmu. Rodiny s nižším příjmem mohou požádat o snížení a mohou mít nárok na bezplatnou péči o děti. Všechny rodiny mohou využívat daňové úlevy, a to ve formě snížení daní nebo určité nezdanitelné částky vynaložené na péči o děti.

Například v Belgii, Německu, Francii, Nizozemsku, Švédsku a Slovensku kombinovaný přístup k systému poplatků za péči o děti v závislosti na majetkových poměrech zajišťuje, že nízkopříjmové rodiny platí za využívání péče o děti velmi málo, přičemž pro všechny ostatní rodiny je cena „zastropována“. V několika členských státech EU je také dotována z veřejných zdrojů infrastruktura soukromých zařízení péče o děti. Například ve Švédsku stanoví zákon o vzdělávání, že poplatky za péči o děti by měly být „přiměřené“. Každé dítě ve věku od 3 let má právo na 525 hodin péče o děti zdarma. Všechny obce také uplatňují systém maximálních poplatků se stropem pro každou rodinu. Zařízení péče o děti mají nárok na státní dotaci na kompenzaci ušlého zisku a na zajištění vysoké kvality služeb.

Další skupina opatření se zaměřuje na specifické potřeby dětí z nízkopříjmových domácností nebo velkých rodin, jako je například v Maďarsku stravování zdarma nebo za sníženou cenu v jeslích a mateřských školách nebo financování zdravé stravy pro potřebné děti v Belgii.

V několika členských státech, jako je Česká republika, Německo, Francie, Portugalsko, Slovensko, vznikly cílené programy na pomoc sociálně znevýhodněným skupinám, aby měly přístup ke službám péče o děti. Na Slovensku se opatření zaměřují na děti z nízkopříjmových rodin, které jsou osvobozeny od úhrady, přičemž zařízení péče o děti pracují s komunitními centry na rozvoji specifických terénních programů pro marginalizované komunity.

V jiných členských státech, jako je Belgie, Finsko, Švédsko a Dánsko, se zaměřují na univerzální přístup. Například ve Finsku existuje u dotovaných služeb zásada univerzality, kdy obce musí zajistit místo pro všechny předškolní děti bez ohledu na to, zda rodiče pracují, nebo nepracují. Tyto služby by měly být přizpůsobeny také atypickým pracovním rozvrhům rodičů. Projekt spolufinancovaný Evropským sociálním fondem se zaměřuje na služby péče o děti, jejichž rodiče pracují na noční směny.

Někdy vznikají lokální iniciativy ve prospěch specifických sociálně znevýhodněných skupin. Řada měst přijala strategii řešení jejich konkrétních potřeb. Nevládní organizace Eurocities shromažďuje příklady osvědčených postupů, které lze využít jako inspiraci. Jedním z takových příkladů je Nantes, město ve Francii, které přijalo koncepci poskytování integrovaných služeb péče o děti, a to zejména jako východisko z bludného kruhu znevýhodnění. V chudších oblastech města jsou zřízeny víceúčelové služby péče o děti, které pro děti nabízejí řadu služeb. Kromě pravidelné nebo flexibilní péče o děti je k dispozici také „mimořádná“ péče o děti pro rodiče, kteří se například účastní pracovního pohovoru.

Některé členské státy zavedly také fiskální pobídky pro podniky spojené s poskytováním služeb péče o děti pro jejich zaměstnance. Rakousko umožňuje odečet od zdanitelných příjmů pro podniky, které buď poskytují služby péče o děti interně, nebo nabízejí zaměstnancům benefity ve formě služeb péče o děti 47 ; podobný přístup zaujímají Francie, Německo a Polsko. Itálie provedla v roce 2017 změny zdanění odměn za produktivitu, které mohou nyní společnosti uplatnit ve formě sociálních benefitů pro zaměstnance 48 . Ve Francii a Spojeném království mohou zaměstnavatelé poskytovat svým zaměstnancům „poukazy na univerzální služby“ (CESU) a poukazy na péči o děti, které lze použít na úhradu péče o děti v domácím prostředí 49 . Ve Finsku další pobídky, jejichž účelem je kompenzace nákladů zaměstnavatelů spojených s rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem, vychází z pojistného systému sociálního zabezpečení. Kromě toho, pokud zaměstnavatel zajistí dočasnou péči o děti pro nemocné dítě zaměstnance, dávky, které zaměstnanec dostává, nejsou považovány se zdanitelný příjem (maximální doba poskytování nezdanitelného ošetřovatelského volna je čtyři dny na nemoc).

5.6.3 Přístupnost péče o děti

Přístup k péči o děti není dán jen existencí formálních struktur, ale také konkrétními rysy těchto služeb, jako je provozní doba, umístění a jazyky, jimiž se hovoří, jakož i přístup k dopravě. Tabulka 4 ukazuje, že když se ptáme na důvody nevyužívání formálních služeb péče o děti, je vzdálenost zařízení péče o děti a provozní doba méně významná než cena a volná místa. Zatímco 15 zemí je nad průměrem EU 1,5 %, pokud jde o vzdálenost zařízení péče o děti, mají nejvyšší podíly Litva (9 %), Rumunsko (6,7 %) a Slovensko (6,2 %). V Portugalsku byly v posledních 15 letech zvláště užitečné Evropské strukturální a investiční fondy při rozšiřování lepší infrastruktury péče o děti ve venkovských oblastech, avšak výsledkem je, že jsou zde stejně jako v mnoha zemích nedostatky spíše v městských oblastech.

Také provozní doba zařízení péče o děti plně nevyhovuje potřebám takové péče. Zatímco 7 zemí je nad průměrem EU 2,5 %, mají zvláště vysoké podíly Francie (5,3 %), Finsko (4,3 %), Itálie (4,2 %) a Španělsko (3,9 %).

Zpráva nadace Eurofound „Péče o předškolní děti: přístupnost a kvalita služeb“ 50 ukazuje, že zařadit děti se speciálními potřebami do zařízení péče o děti mohou pomoci různé iniciativy. Kvalita péče o děti závisí jak na politickém uznání a udržitelném a dostatečném financování opatření podporujících inkluzi, tak na vlastní odpovědnosti a zaujetí pedagogů i na jejich ochotě trvale se vzdělávat v oblasti metod inkluze, jakož i na administrativní podpoře. Inkluzivní vyučování a inkluzivní prostředí závisí na komunikaci a spolupráci mezi místními orgány a zařízeními péče o děti, jakož i mezi pedagogy a rodiči. Vedle financování z vnitrostátních zdrojů poskytuje Evropský sociální fond finanční podporu projektům inkluze v zařízeních péče o děti. V Polsku vznikl projekt spolufinancovaný z ESF pod názvem „batole“ za účelem rozvoje formální péče o děti do 3 let věku. Projekt zohledňuje specifické potřeby zdravotně postižených dětí.

5.6.4 Opatření na zvýšení kvality

Nedostatečná kvalita služeb péče o děti může být pro rodiče překážkou a může mít negativní dopad na využívání těchto služeb. Kvalita služeb závisí na počtu dětí v zařízení, na úrovni profesionality učitelů a výukovém programu, jakož i na standardech kvality zařízení, jako je fyzické prostředí a hygiena. Dobře připravený rámec kvality by mohl zahrnovat taková opatření, jako je používání systému registrace a kontroly pro všechny registrované poskytovatele pečovatelských služeb, opatření na zvýšení profesionality a celoživotního vzdělávání personálu, opatření na zvýšení atraktivity práce v odvětví péče o děti, například zajištěním dobrých pracovních podmínek.

V květnu 2018 představila Komise ve svém návrhu doporučení Rady ke kvalitnímu předškolnímu vzdělávání a péči komplexní rámec kvality pro systémy předškolního vzdělávání a péče 51 , který je založen na pěti zásadách: přístup a finanční dostupnost pro všechny rodiny; kvalifikace a trvalý rozvoj pracovníků; příprava osnov s ucelenými výukovými hodnotami za účasti dětí a rodičů; sledování a hodnocení služeb a zařízení předškolního vzdělávání a péče a řádná správa a financování. Tento rámec byl vypracován za pomoci pedagogických odborníků z řady členských států. Cílem rámce kvality je posilovat zařízení péče o děti a předškolní péče, aby byla zajištěna vysoká kvalita vzdělávání a služeb péče o děti, jakož i začlenění dětí ze znevýhodněného prostředí a dětí se speciálními potřebami. Rovněž je cílem zvýšit důvěru v zařízení péče o děti, aby měly ženy, když mají děti, zaručenou skutečnou možnost vstoupit na trh práce nebo na něm zůstat.

6. Závěry: Plnění barcelonských cílů – základní předpoklad pro účast žen na trhu práce a lepší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem pracujících rodičů

Barcelonské cíle přijaté Evropskou radou v roce 2002 mají v roce 2018 stále zásadní význam. Zatím nebyly dosaženy cíle zaměstnanosti žen a mezi ženami a muži přetrvávají značné rozdíly v míře zaměstnanosti. Řada důkazů ukazuje, že je to zejména v důsledku pečovatelských povinností. Barcelonské cíle zůstávají vysoce významné pro podporu rovnosti žen a mužů a představují důležitou součást strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění s perspektivou zvýšení účasti žen na trhu práce. Podle evropského pilíře sociálních práv je péče o děti zásadním prvkem rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pracujících rodičů. Ukazatele podílů péče o děti jsou sledovány v rámci evropském semestru a jsou zahrnuty do srovnávacího přehledu sociálních ukazatelů. Ve vhodných případech je na řešení nedostatků v členských státech použito financování z evropských strukturálních a investičních fondů.

V zásadě byly v zemích EU-28 barcelonské cíle u dětí do 3 let věku dosaženy, neboť 32,9 % dětí do 3 let se účastní péče o děti. Tento celkový průměr však zakrývá důležité rozdíly mezi členskými státy. Zatímco v takových zemích, jako je Malta, Rumunsko, Estonsko, Itálie, Německo a Irsko, byl dosažen značný pokrok, celkový výsledek EU vysoce ovlivňuje podíl péče o děti v některých zemích na předních místech. Čtyři členské státy totiž přesáhly 50 %: Dánsko, Nizozemsko, Švédsko a Lucembursko. Na druhé straně stupnice jsou znepokojivé podíly méně než 10 % v Řecku, Polsku, České republice a na Slovensku.

U dětí od 3 let do věku pro povinnou školní docházku barcelonský cíl zatím splněn nebyl. Podíl se však zvyšuje: v průměru vzrostl v EU z 83 % v roce 2011 na 86,3 %. Několik členských států, a to Belgie, Švédsko, Dánsko a Španělsko, zaujímá přední místa, neboť dosahují cílovou hodnotu více než 95 %. Značný pokrok byl učiněn v Rumunsku, Polsku, na Maltě, v Lucembursku, Maďarsku, Irsku, Portugalsku, Španělsku, Lotyšsku a Litvě. Nejnižší podíly, tj. méně než 65 %, jsou v Polsku, Rumunsku, Řecku a Chorvatsku, které stále výrazně zaostávají.

Dostupnost a využívání péče o děti ovlivňuje několik faktorů. Prvním důležitým prvkem je právní nárok na péči o děti, který existuje ve většině členských států, ale věk, od kterého tento nárok existuje, se velmi liší (počínaje ukončením mateřské dovolené přes věk 2,5 roku nebo 3 roky až po věk před dosažením věku povinné školní docházky). Existence právního nároku však nezbytně nezaručuje, že členské státy poskytují formální pečovatelské služby.

Vedle právního nároku to, zda rodiče využívají služby péče o děti, velice ovlivňuje také dostupnost, cenová dostupnost a vysoká kvalita těchto služeb. Ceny se v členských státech velmi liší a v některých členských státech, jako je Irsko, mohou být i omezující. Nepřiměřeně vysoké ceny ovlivňují nejen účast žen na trhu práce, ale neúměrně postihují také děti z nízkopříjmových rodin. Důležitou roli hraje také adaptabilita služeb na potřeby rodičů, včetně vzdálenosti do zařízení péče o děti a jejich provozní doba přizpůsobená pracovním rozvrhům a potřebám.

Kvalitní péče musí dále zahrnovat pedagogické cíle a hodnoty a profesionalitu a trvalý rozvoj personálu v zařízeních péče o děti. Zásadní je monitorování a hodnocení těchto prvků; tyto prvky jsou řešeny v návrhu Komise na doporučení Rady ke kvalitě systémů předškolního vzdělávání a péče.

Komise bude pokračovat ve sledování situace v oblasti péče o děti v evropském semestru, zejména v těch členských státech, které zaostávají. Bude i nadále identifikovat specifické problémy s ohledem na dostupnost, cenovou dostupnost a vysokou kvalitu péče v každém členském státě. Dále bude pokračovat v propagaci využívání evropského financování, aby pomohla členským státům řešit některé z problémů.

Kromě toho nyní, kdy byl první z barcelonských cílů v podstatě splněn a u druhého cíle byl učiněn výrazný pokrok a vzdělávací cíl 2020 byl v zásadě dosažen, nastal čas uvažovat po konzultaci s členskými státy o revizi těchto cílů. Bude-li taková revize provedena, přispěje to k úsilí Evropské unie o podporu inteligentního a udržitelného růstu podporujícího začlenění; zejména to přispěje k dosažení cíle 75% zaměstnanosti v rámci strategie Evropa 2020 a vytvoření konkurenční a dynamické znalostní ekonomiky vycházející z vysoké úrovně vzdělávání a odborné přípravy v členských státech. Vyžaduje to řešit dopad rodičovství na zaměstnanost žen, nutnost rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pracujících rodičů, posilovat stávající zařízení péče o děti a zvyšovat dostupnost cenově dostupných a kvalitních služeb celkově.

(1)

Strategický závazek Komise ohledně rovnosti žen a mužů na období 2016–2019.

(2)

 Doporučení Komise „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“, COM(2013) 112 final ze dne 20.2.2013 a SWD(2017) 258 final.

(3)

 Strategický rámec evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020), Úř. věst. 2009/C 119/02.

(4)

 Závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Barceloně ve dnech 15. a 16. března 2002.

(5)

 Sdělení Komise „Iniciativa na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pracujících rodičů a pečujících osob“, COM(2017) 252 final ze dne 26.4.2017.

(6)

Eurostat, Šetření pracovních sil, 2016.

(7)

Eurofound (2016), Rozdíl v zaměstnanosti žen a mužů: výzvy a řešení.

(8)

Závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Barceloně ve dnech 15. a 16. března 2002, k dispozici na: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/ec/71025.pdf.

(9)

Výrazy „péče“, „péče o děti“ a „formální péče o děti“ v barcelonských cílech zahrnují vzdělávání, pokud je dětem poskytovaná péče nejen v zařízeních péče o děti, ale také v předškolních zařízeních před dovršením věku pro povinnou školní docházku. Zařízení péče o děti předškolního věku proto zahrnují dětské jesle a další střediska denní péče, jako jsou rodinné školky, profesionální certifikované chůvy v domácím prostředí dítěte nebo opatrovnice dětí, předškolní vzdělávací zařízení nebo ekvivalentní povinné školní vzdělávací zařízení a školní družiny. V této zprávě se systém předškolního vzdělávání a péče a předškolní vzdělávání používají jako synonyma.

(10)

 Aby byla dodržena terminologie použitá v závěrech Rady z Barcelony, znamená v této zprávě věk pro povinnou školní docházku věk, od jehož dosažení je povinná docházka do základní školy, což je ve většině zemí kolem 6 let.

(11)

Evropská komise, Barcelonské cíle (2013), k dispozici na: https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/130531_barcelona_en_0.pdf.

(12)

Belgie, Dánsko, Francie, Švédsko, Slovinsko a Spojené království,

(13)

 Německo, Itálie a Estonsko. 

(14)

Lucembursko, Nizozemsko, Španělsko a Portugalsko.

(15)

 V roce 2017 obdrželo 6 zemí doporučení pro jednotlivé země, aby řešily problémy spojené s péčí o děti jako součást překážek pro účast žen na trhu práce. V roce 2018 byla péče o děti uvedena jako bod zasluhující pozornost v 17 zprávách o jednotlivých zemích zaměřených na podstatné aspekty příslušných zemí, jako je dostupnost, finanční dostupnost, přístupnost péče o děti a zaměstnanost žen.

(16)

 Pracovní volno z rodinných důvodů zahrnuje mateřskou dovolenou, otcovskou a rodičovskou dovolenou, jakož i ošetřovatelské volno.

(17)

Viz sdělení Komise „Iniciativa na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pracujících rodičů a pečujících osob“, COM(2017) 252 final ze dne 26.4.2017.

(18)

Důkazy o významu kvalitní péče o děti poskytuje také několik výzkumných projektů financovaných v rámci 7. rámcového programu EU pro výzkum a programu Horizont 2020 Společenská výzva 6 (Evropa v měnícím se světě – inovativní a přemýšlivé společnosti podporující začlenění). Tyto projekty řeší roli předškolního vzdělávání a péče, pokud jde o nerovnosti, chudobu a dobré životní podmínky a rozvoj dětí, jakož i výběr různých možností péče o děti při zohlednění specifických rysů rodin (sociálně-ekonomických, kulturních) a různého institucionálního kontextu.

(19)

Viz SWD(2017) 258 final.

(20)

Strategický rámec evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020), Úř. věst. 2009/C 119/02.

(21)

 Ve strategickém rámci pro vzdělávání a odbornou přípravu (ET 2020) je věk pro povinnou školní docházku nazýván jako věk pro zahájení povinného základního vzdělávání. 

(22)

 Předškolní vzdělávání a péče, výraz používaný ve strategickém závazku ohledně vzdělávání a odborné péče, se v této zprávě používá jako synonymum pro péči o děti, což je výraz používaný v barcelonských cílech. 

(23)

Evropská komise (2017), Monitor vzdělávání a odborné přípravy 2017, k dispozici na: https://ec.europa.eu/education/sites/education/files/monitor2017_en.pdf .

(24)

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Posilování evropské identity prostřednictvím vzdělávání a kultury – Příspěvek Evropské komise k setkání vrcholných představitelů 17. listopadu 2017 v Göteborgu, COM(2017) 673 final.

(25)

Návrhu doporučení Rady ke kvalitě systémů předškolního vzdělávání a péče předložený Komisí.

(26)

Na základě posouzení doporučení z roku 2013 „Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“, SWD(2017) 258 final.

(27)

Viz příslušné zprávy o jednotlivých zemích za rok 2017 v souvislosti s Evropským semestrem, k dispozici na adrese: https://ec.europa.eu/info/publications/2017-european-semester-country-reports_en.

(28)

Zvláštní průzkum Eurobarometr 465 (2017), Rovnost žen a mužů 2017, [EBS 465], k dispozici na: http://ec.europa.eu/commfrontoffice/publicopinion/index.cfm/Survey/getSurveyDetail/instruments/SPECIAL/surveyKy/2154.

(29)

Za posledních 10 let se toto skóre zvýšilo pouze o 4 body. Evropský institut pro rovnost žen a mužů (EIGE) (2017), Index rovnosti žen a mužů 2017 – Zpráva o měření rovnosti žen a mužů v EU 2005–2015, k dispozici na: http://eige.europa.eu/rdc/eige-publications/gender-equality-index-2017-measuring-gender-equality-european-union-2005-2015-report.

(30)

Eurofound (2016), Šestý průzkum evropských pracovních podmínek, k dispozici na: https://www.eurofound.europa.eu/surveys/european-working-conditions-surveys/sixth-european-working-conditions-survey-2015.

(31)

COFACE (2017), Who cares? A study on the challenges and needs of family carers in Europe. (Kdo se o to stará? Studie o problémech a potřebách rodinných pečovatelů v Evropě)

(32)

Esping-Andersen upozorňoval v roce 2009 na to, že nedostatek služeb, které by pomáhaly ženám dosáhnout rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, povede buď k „rovnováze na základě bezdětnosti nebo nízké fertility“, nebo „rovnováze na základě nízkého příjmu – nízké zaměstnanosti“. De Heneu, Meulders a O'Dorchai (2010), kteří v 15 členských státech EU analyzovali vliv různých veřejných politik zaměřených na páry s dětmi, kde oba rodiče pracují, včetně zajištění péče o děti, rodičovské dovolené, daňových úlev a finančních dávek, dospěli k závěru, že největší vliv na účast žen na trhu práce mělo poskytování veřejných služeb v oblasti péče o děti. V roce 2013 Ehrel a Guergoat-Larivière studovali vliv individuálních a institucionálních faktorů na míru zaměstnanosti žen v 22 členských státech a zjistili, že formální péče o děti (chůvy nebo veřejná zařízení péče o děti) a práce na částečný úvazek má na zaměstnanost žen pozitivní vliv.

(33)

OECD (2017), Starting Strong, k dispozici na: http://www.oecd.org/education/starting-strong-2017-9789264276116-en.htm

(34)

Viz sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Posilování evropské identity prostřednictvím vzdělávání a kultury – Příspěvek Evropské komise k setkání vrcholných představitelů 17. listopadu 2017 v Göteborgu, COM(2017) 673 final a návrh doporučení Rady ke kvalitním systémům předškolního vzdělávání a péče.

(35)

Zprávy o jednotlivých zemích za rok 2017, k dispozici na: https://ec.europa.eu/info/publications/2017-european-semester-country-reports_en.

(36)

Zprávy o jednotlivých zemích za rok 2018, k dispozici na: https://ec.europa.eu/info/publications/2018-european-semester-country-reports_en.

(37)

Je to jedna z investičních priorit v rámci tematického cíle „Investování do vzdělávání, školení a odborné přípravy, dovedností a celoživotního učení“.

(38)

COM(2017) 252 final, „Iniciativa na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pracujících rodičů a pečujících osob“; k dispozici na: http://http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=1311&langId=cs. Viz také návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU, k dispozici na: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52017SC0202&from=EN.

(39)

Proměnná „Jiné typy péče“ v průzkumu Eurostatu (2016) EU-SILC zahrnuje přímé ujednání mezi pečovatelem a rodiči (rodiče jsou často zaměstnavateli, platí pečovatele přímo) a neplacenou péči (volné nebo neformální ujednání, jako je výměna služeb). Z definice „formální péče“ byla vyřazena péče poskytovaná chůvami bez jakékoliv struktury mezi pečovatelem a rodiči (přímá ujednání), aby byla zohledněna pouze péče o děti, která splňuje určité kvalitativní vzory.

(40)

Heejung Chung a Bart Meuleman 2017, European Parent's attitudes towards public childcare provision – the role of current provisions, interests and ideologies (Postoj evropských rodičů k veřejně zajišťované péči o děti – úloha stávajících ustanovení, zájmů a ideologie): European Societies, 19:1, 49–68, DOI:

10.1080/14616696.2016.1235218.

(41)

Výraz pracovní volno z rodinných důvodů zahrnuje mateřskou dovolenou, otcovskou dovolenou a rodičovskou dovolenou. Nejsou zde zahrnuty jiné formy pracovního volna z rodinných důvodů, jako je pečovatelská dovolená.

(42)

Síť LEAVE (duben 2017), „Relationship between Leave and ECEC entitlements“ (Vztah mezi nárokem na rodičovskou dovolenou a na předškolní vzdělávání a péči), k dispozici na: http://www.leavenetwork.org/fileadmin/Leavenetwork/overviews_2017/Relationship_between_Leave_and_ECEC_-_Final.pdf.

(43)

Průzkum EU-SILC 2016, k dispozici na: https://data.europa.eu/euodp/data/dataset/Zktkst5yjl0Yav1iKET7w.

(44)

 OECD (2016), Society at a glance, sociální ukazatele OECD.

(45)

 OECD (2016), Who uses childcare? Background brief on inequalities in the use of formal early childhood education and care among young children. (Kdo využívá péči o děti? Zpráva o pozadí nerovnosti ve využívání formálního vzdělávání a péče o malé děti.)

(46)

Pracovní dokument útvarů Komise „Posouzení doporučení z roku 2013 Investice do dětí: východisko z bludného kruhu znevýhodnění“, SWD(2017) 258 final.

(47)

 Dávky zaměstnancům až do výše 1 000 EUR na dítě a rok na péči o děti jsou nezdanitelné a neodvádí se z nich příspěvky na sociální zabezpečení.

(48)

 V tomto případě je stanoven strop na výši způsobilých investic (protože souvisí s odměnou za produktivitu).

(49)

 Ve Spojeném království poskytuje program poukazů na péči o děti příležitost pro zaměstnavatele nabídnout poukazy na péči o děti (včetně poukazů výměnou za snížení platu zaměstnance – což je známo jako „obětování platu“). Může to ovlivnit výši daňových slev, které může zaměstnanec dostat.

(50)

Eurofound (2015) Péče o předškolní děti: přístupnost a kvalita služeb, k dispozici na: https://www.eurofound.europa.eu/publications/report/2015/social-policies/early-childhood-care-accessibility-and-quality-of-services.

(51)

Návrh na doporučení Rady ke kvalitním systémům předškolního vzdělávání a péče a průvodní pracovní dokument útvarů Komise.