Věc C-367/11

Déborah Prete

v.

Office national de l’emploi

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná la Cour de cassation (Belgie)]

„Volný pohyb osob — Článek 39 ES — Státní příslušník členského státu hledající zaměstnání v jiném členském státě — Rovné zacházení — Čekací příspěvky mladým lidem hledajícím své první zaměstnání — Poskytnutí dávky podmíněné studiem v hostitelském státě v trvání nejméně šesti let“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 25. října 2012

1. Volný pohyb osob – Pracovníci – Rovné zacházení – Zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti – Článek 39 odst. 2 ES – Použití tohoto ustanovení na osoby hledající zaměstnání

   (Články 12 ES a 39 ES)

2. Volný pohyb osob – Pracovníci – Rovné zacházení – Čekací příspěvky mladým lidem hledajícím své první zaměstnání – Poskytnutí dávky podmíněné studiem v hostitelském státě v trvání nejméně šesti let – Nepřípustnost – Odůvodnění – Neexistence

   (Články 18 ES a 39 ES)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 21–28)

2.  Článek 39 ES brání vnitrostátnímu ustanovení, které podmiňuje nárok na čekací příspěvky určené mladým lidem hledajícím své první zaměstnání předchozím nejméně šestiletým studiem žadatele ve vzdělávacím zařízení hostitelského členského státu, jelikož taková podmínka brání zohlednění jiných reprezentativních skutečností způsobilých prokázat existenci skutečné vazby mezi žadatelem o příspěvky a dotčeným zeměpisným trhem práce, a tím pádem překračuje meze toho, co je nezbytné pro dosažení cíle sledovaného daným ustanovením, jímž je zajistit existenci takové vazby.

   Taková právní úprava váže totiž uvedený nárok na podmínku, která může být jednodušeji splněna tuzemskými státními příslušníky, takže může znevýhodnit zejména státní příslušníky jiných členských států.

   Tato právní úprava může být odůvodněná jen v případě, že jejím stanovením měl vnitrostátní zákonodárce v úmyslu se ujistit o existenci skutečné vazby žadatele o uvedené příspěvky na dotčený zeměpisný trh práce.

   Tak tomu ovšem není u právní úpravy, která pro účely posouzení, zda taková vazba existuje, neumožňuje zohlednění okolností, že žadatel využil práva volného pohybu, které občanům Unie zaručuje článek 18 ES, a přestěhoval se do hostitelského členského státu, aby tam po uzavření manželství se státním příslušníkem tohoto státu založil jejich společnou domácnost, a že měl v tomto státě po určitou dobu své bydliště, ani okolnosti, že byl po určitou dobu zapsán coby uchazeč o zaměstnání u úřadu práce téhož členského státu a prokázal, že tam skutečně a aktivně hledal zaměstnání. Tyto různé okolnosti jsou totiž způsobilé prokázat existenci takové vazby.

   (viz body 31, 33, 40, 46–48, 50, 52 a výrok)

Věc C-367/11

Déborah Prete

v.

Office national de l’emploi

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná la Cour de cassation (Belgie)]

„Volný pohyb osob — Článek 39 ES — Státní příslušník členského státu hledající zaměstnání v jiném členském státě — Rovné zacházení — Čekací příspěvky mladým lidem hledajícím své první zaměstnání — Poskytnutí dávky podmíněné studiem v hostitelském státě v trvání nejméně šesti let“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 25. října 2012

1. Volný pohyb osob — Pracovníci — Rovné zacházení — Zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti — Článek 39 odst. 2 ES — Použití tohoto ustanovení na osoby hledající zaměstnání

   (Články 12 ES a 39 ES)

2. Volný pohyb osob — Pracovníci — Rovné zacházení — Čekací příspěvky mladým lidem hledajícím své první zaměstnání — Poskytnutí dávky podmíněné studiem v hostitelském státě v trvání nejméně šesti let — Nepřípustnost — Odůvodnění — Neexistence

   (Články 18 ES a 39 ES)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 21–28)

2.  Článek 39 ES brání vnitrostátnímu ustanovení, které podmiňuje nárok na čekací příspěvky určené mladým lidem hledajícím své první zaměstnání předchozím nejméně šestiletým studiem žadatele ve vzdělávacím zařízení hostitelského členského státu, jelikož taková podmínka brání zohlednění jiných reprezentativních skutečností způsobilých prokázat existenci skutečné vazby mezi žadatelem o příspěvky a dotčeným zeměpisným trhem práce, a tím pádem překračuje meze toho, co je nezbytné pro dosažení cíle sledovaného daným ustanovením, jímž je zajistit existenci takové vazby.

   Taková právní úprava váže totiž uvedený nárok na podmínku, která může být jednodušeji splněna tuzemskými státními příslušníky, takže může znevýhodnit zejména státní příslušníky jiných členských států.

   Tato právní úprava může být odůvodněná jen v případě, že jejím stanovením měl vnitrostátní zákonodárce v úmyslu se ujistit o existenci skutečné vazby žadatele o uvedené příspěvky na dotčený zeměpisný trh práce.

   Tak tomu ovšem není u právní úpravy, která pro účely posouzení, zda taková vazba existuje, neumožňuje zohlednění okolností, že žadatel využil práva volného pohybu, které občanům Unie zaručuje článek 18 ES, a přestěhoval se do hostitelského členského státu, aby tam po uzavření manželství se státním příslušníkem tohoto státu založil jejich společnou domácnost, a že měl v tomto státě po určitou dobu své bydliště, ani okolnosti, že byl po určitou dobu zapsán coby uchazeč o zaměstnání u úřadu práce téhož členského státu a prokázal, že tam skutečně a aktivně hledal zaměstnání. Tyto různé okolnosti jsou totiž způsobilé prokázat existenci takové vazby.

   (viz body 31, 33, 40, 46–48, 50, 52 a výrok)