—

zrušil napadené rozhodnutí;

—

uložit Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z chybějícího odůvodnění z hlediska článku 296 SFEU. Žalobkyně poukazuje na to, že Komise nesplnila požadavky stanovené článkem 296 SFEU, když přijala rozhodnutí, jehož odůvodnění neumožňuje jí ani Tribunálu pochopit důvody, které ji vedly k závěru, že se uplatní automatická výjimka podle čl. 7 odst. 2 nařízení ES o spojování. Žalobkyně vytýká napadenému rozhodnutí rovněž rozporné odůvodnění ohledně použitelnosti čl. 7 odst. 1 nařízení ES o spojování na nabytí podílu 29,9 % na jejím kapitálu. Konečně, navrhovatelka má za to, že napadené rozhodnutí se bez dostatečného odůvodnění odchýlilo od ustálené judikatury unijních soudů týkající se zásady striktního výkladu výjimky z odkladného účinku podle čl. 7 odst. 2 nařízení ES o spojování.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 7 odst. 2 nařízení ES o spojování. Žalobkyně má za to, že Komise toto ustanovení porušila, když měla za to, zaprvé, že tato výjimka se má vztahovat na celé jediné spojení plánované společností Veolia, ačkoliv tato výjimka byla zjevně bezpředmětná a na toto spojení tedy nepoužitelná, a zadruhé, že všechny právní transakce představující jediné spojení mají spadat pod stejný právní režim z hlediska tohoto článku. Žalobkyně se rovněž domnívá, že to, že Komise použila výjimku stanovenou tímto ustanovením na soukromé nabytí cenných papírů od jediného prodejce, představuje dodatečné porušení tohoto ustanovení. Konečně, žalobkyně vytýká Komisi, že měla za to, že Veolia splnila podmínku neprodleného oznámení spojení.