14.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 419/30

1)

Musí být články 2, 3, 4 a 5 směrnice 79/1072/EHS (1), ve spojení s ustanoveními čl. 17 odst. 2 a 3 písm. a) směrnice 77/388/EHS (2), vykládány v tom smyslu, že brání praxi vnitrostátních daňových orgánů, které mají za to, že neexistují objektivní důkazy potvrzující úmysl deklarovaný osobou povinnou k dani použít dovážené zboží v rámci své hospodářské činnosti, když ke dni skutečného dovozu byla smlouva, k jejímuž splnění osoba povinná k dani nakoupila a dovezla zboží, pozastavena, s vážným rizikem, že následné dodání/operace, pro kterou bylo dovážené zboží určeno, se již neuskuteční?

2)

Představuje důkaz následného pohybu dováženého zboží, čili konstatování skutečnosti, že dovážené zboží bylo ve skutečnosti určeno pro zdanitelná plnění osoby povinné k dani, a do jaké míry, dodatečnou podmínku požadovanou pro účely vrácení DPH, odlišnou od podmínek uvedených v článcích 3 a 4 směrnice 79/1072/EHS, zakázanou v článku 6 téže směrnice, nebo nezbytnou informaci k základní podmínce pro vrácení týkající se použití dováženého zboží v rámci zdanitelných plnění, kterou může daňový orgán požadovat na základě článku 6 směrnice?

3)

Mohou být články 2, 3, 4 a 5 směrnice 79/1072/EHS, ve spojení ustanovením čl. 17 odst. 2 a 3 písm. a) směrnice 77/388/EHS, vykládány v tom smyslu, že právo na vrácení DPH může být zamítnuto, pokud následná předpokládaná operace, v rámci níž má být dovážené zboží použito, nebude uskutečněna. Zda má za těchto podmínek význam skutečné určení zboží, nebo skutečnost, zda bylo skutečně využíváno, jakým způsobem a na kterém území, na území členského státu, kde byla DPH vybrána nebo mimo tento stát?