16.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 451/104

Zpravodaj:

pan VERBOVEN

1.1

Výbor se seznámil se sdělením Komise a považuje za užitečné vyslovit připomínky k cílům politiky formulovaným Komisí a také několik dalších specifických doporučení.

1.2

V souvislosti s cílem „prohlubování vzájemné důvěry“ se Výbor domnívá, že se oprávněně jedná o politickou prioritu, jež je v souladu s politikou stanovenou v části Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) věnované spravedlnosti. Co se týče iniciativ, které lze v nadcházejících pěti letech k posílení této vzájemné důvěry podniknout, zůstává přístup Komise spíše neurčitý a nezachází do hloubky. Výbor se domnívá, že spolupráci, která byla v minulosti navázána uzavřením dohod o vzájemné spolupráci, je třeba dále povzbudit definováním návazných nástrojů.

1.3

V souvislosti s cílem politiky „podpora hospodářského růstu“ Výbor konstatuje, že úsilí o dosažení hospodářského růstu je uznáváno za důležitou prioritu pod podmínkou, že se jedná o růst udržitelný. Hospodářský růst sám o sobě však nesmí být v oblasti spravedlnosti považován za cíl politiky, neboť politika se má podle SFEU zaměřit na zajištění vysoké míry bezpečnosti a bezproblémového přístupu ke spravedlnosti, jež nelze podřídit hospodářskému růstu. To nic neubírá na skutečnosti, že řádně fungující justiční systémy v členských státech Evropské unie mohou mít kladný vliv na udržitelný hospodářský růst v Unii zejména tím, že v občanských věcech umožní rychlejší a účelnější projednávání konfliktů a zlepšení právní jistoty, a v trestních věcech účinnější řešení jevů jako praní peněz a organizovaná trestná činnost, které škodí normálnímu fungování ekonomiky.

1.4

V souvislosti s cílem „posílení mobility“ Výbor konstatuje, že mobilitu v Evropské unii lze podpořit především tím, že se občanům Unie zajistí možnost uplatňovat jejich práva po celém území, což lze uvést do souvislosti s cílem usnadnění přístupu ke spravedlnosti stanoveným v SFEU. Je na místě zdůraznit, že v kapitole V není jako cíl stanovena pouze „svoboda“, ale také bezpečnost a právo, které mohou vést k omezení svobody. Spíše než podpora mobility musí být cílem zajištění přístupu k účinné spravedlnosti občanům, kteří uplatňují své právo na svobodu pohybu.

1.5

Dále Výbor konstatuje, že se ve sdělení Komise opomíjí několik bodů, které by však mohly přispět k realizaci prostoru svobody, bezpečnosti a práva.

2.1.1

Evropská komise již uskutečnila různé legislativní iniciativy jak v oblasti trestního, tak i občanského práva, jejichž prostřednictvím byla přijata celá řada opatření přispívajících k realizaci prostoru svobody, bezpečnosti a práva.

2.1.2

Hlavní směry byly definovány v několika pětiletých programech: v Tamperském, Haagském a Stockholmském programu, který bude ukončen koncem roku 2014. Vzhledem k tomu, že období Stockholmského programu vyprší, a s ohledem na rozšíření pravomocí Unie v oblasti spravedlnosti vyplývající z Lisabonské smlouvy je cílem tohoto sdělení Komise určit politické priority, které by měly být realizovány do roku 2020 v zájmu dosažení dalšího pokroku směrem k řádně fungujícímu evropskému prostoru svobody, bezpečnosti a práva orientovanému na důvěru, mobilitu a růst.

2.1.3

Cílem tohoto sdělení je přispět ke strategickým pokynům pro legislativní a operační plánování, jež má v souladu s ustanovením článku 68 SFEU vymezit Evropská rada s cílem vybudovat prostor svobody, bezpečnosti a práva, a pro strategické volby, které má v tomto směru učinit Evropský parlament (2).

2.2.1

Výzvy do budoucna a cíle politiky

a)

Vzájemná důvěra

Dále posílit důvěru občanů, osob z právní praxe a soudců v soudní rozhodnutí, bez ohledu na to, ve kterém členském státě byla tato rozhodnutí přijata.

b)

Mobilita

Odstranit překážky, s nimiž se občané Evropské unie stále ještě setkávají, když chtějí uplatnit právo na svobodu pohybu.

c)

Hospodářský růst

Politika v oblasti spravedlnosti musí nadále podporovat hospodářský růst, mimo jiné posílením vymahatelnosti smluv v přeshraničních obchodních jednáních a podporou digitální ekonomiky.

2.2.2

K dosažení těchto cílů Komise definuje prostředky: konsolidace, kodifikace a doplnění. Přitom Komise poukazuje na to, že doplnění existujících nástrojů politiky musí mít vždy za cíl posílení vzájemné důvěry a růstu a usnadnění života občanů.

3.1.1

Pravomoci Unie v oblasti spravedlnosti jsou jasně vymezeny v hlavě V třetí části SFEU, nazvané Prostor svobody, bezpečnosti a práva.

3.1.2

Článek 67 SFEU stanoví, že Unie tvoří prostor svobody, bezpečnosti a práva, při respektování základních práv a různých právních systémů a tradic členských států.

3.1.3

V tomto kontextu instituce Evropské unie (3):

3.1.4

K plnění těchto úkolů má Unie pravomoci v oblasti spravedlnosti, policie, azylu a migrace.

3.1.5

Co se týče spravedlnosti, Unie má pravomoci jak v oblasti občanského, tak i trestního práva.

3.1.6

Pravomoci v oblasti trestního práva zahrnují na prvním místě pravomoc přijímat pravidla a zavést minimální předpisy pro trestní řízení ve snaze uvést do praxe zásadu vzájemného uznávání soudních rozhodnutí. Součástí této pravomoci je kupříkladu možnost stanovit minimální pravidla pro práva osob v trestním řízení nebo obětí trestných činů a rovněž pravomoc přijímat opatření s cílem předcházet kompetenčním sporům a řešit je. Za druhé, pravomoc v trestní oblasti zahrnuje možnost stanovit minimální pravidla pro definici trestných činů a postihů v oblasti velmi závažných trestných činů s přeshraničním rozměrem, jako je terorismus, obchodování s lidmi, sexuální vykořisťování, nelegální obchodování s drogami, nelegální obchodování se zbraněmi, praní peněz, korupce, padělání peněz, počítačová trestná činnost a organizovaná trestná činnost. Za třetí, mohou být přijímána pravidla podporující prevenci trestné činnosti. Za čtvrté, pravomoc v oblasti trestního práva zahrnuje podporu a posílení koordinace a spolupráce mezi vnitrostátními orgány pověřenými vyšetřováním a stíháním. Za páté, součástí pravomoci v oblasti trestního práva je i možnost zřídit Úřad evropského veřejného žalobce s cílem bojovat proti trestným činům poškozujícím finanční zájmy Unie.

3.1.7

V oblasti občanského práva pravomoci Unie zahrnují možnost přijímat opatření s cílem 1) podporovat vzájemné uznávání soudních rozhodnutí členskými státy a jejich vymáhání, 2) usnadnit přeshraniční doručování soudních a mimosoudních písemností, 3) stanovit pravidla pro určení soudní příslušnosti a volbu právní normy (mezinárodní soukromé právo), 4) spolupracovat při získávání důkazního materiálu, 5) zajistit účinný přístup ke spravedlnosti, 6) odstranit překážky řádného fungování občanskoprávního řízení, 7) sladit pravidla platná v případě kolize právních předpisů a příslušnosti a 8) rozpracovat alternativní metody řešení sporů.

3.2.1.1

Komise oprávněně stanovuje za cíl politiky v oblasti spravedlnosti prohloubení vzájemné důvěry příslušných orgánů členských států v rozhodnutí ostatních příslušných orgánů. Tento cíl je třeba podpořit i přesto, že se jedná spíše o prostředek umožňující realizovat justiční spolupráci, než o cíl sám o sobě.

3.2.1.2

Podle SFEU má Unie jak v oblasti trestního, tak i občanského práva vést politiku orientovanou na justiční spolupráci, která je založená na zásadě vzájemného uznávání soudních rozhodnutí, což předpokládá vzájemnou důvěru v rozhodnutí ostatních stran (4).

3.2.1.3

Co se týče iniciativ, které lze v nadcházejících pěti letech k posílení této vzájemné důvěry podniknout, zůstává přístup Komise spíše neurčitý a nezachází do hloubky. Výbor se domnívá, že spolupráci, která byla v minulosti navázána uzavřením dohod o vzájemné spolupráci, je třeba dále podněcovat a podpořit definováním návazných právních nástrojů.

3.2.2.1

Skutečnost, že Komise stanovuje podporu hospodářského růstu za cíl politiky, není samozřejmostí. SFEU svěřuje Unii pravomoci v oblasti spravedlnosti, jejichž cílem je v trestní oblasti zajištění vysoké úrovně bezpečnosti a v občanských věcech usnadnění přístupu ke spravedlnosti. To jsou cíle samy o sobě, které nejsou podřízeny cílům jako hospodářský růst.

3.2.2.2

Během posledních let, zejména pod vlivem finanční a dluhové krize a v souladu se strategií Evropa 2020, se politika EU v oblasti spravedlnosti stala také nástrojem určeným k podpoře hospodářské obnovy, růstu a strukturálních změn. Výbor nicméně zdůrazňuje, že hospodářský růst nemůže být sám o sobě považován za cíl politiky pro oblast spravedlnosti. Je třeba se vyvarovat toho, aby se budoucí politika EU pro oblast spravedlnosti za všech okolností prioritně zaměřovala na iniciativy, které jsou určené výlučně k usnadnění obchodní výměny nebo se dají interpretovat pouze ve světle takového účelu. V takovém případě by hrozilo, že např. ochrana základních práv a jiné aspekty, které stejně či ještě více souvisejí s vytvořením prostoru svobody, bezpečnosti a práva, by nebyly (či přestaly být) brány v úvahu.

3.2.2.3

Úsilí v oblasti hospodářského růstu je považováno za důležitou prioritu pod podmínkou, že se jedná o růst udržitelný. Hospodářský růst sám o sobě však nesmí být považován za cíl politiky v oblasti spravedlnosti, neboť tato politika se má podle SFEU zaměřit na zajištění vysoké míry bezpečnosti a bezproblémového přístupu ke spravedlnosti, jež nelze podřídit hospodářskému růstu. Za těchto okolností mohou mít řádně fungující justiční systémy v členských státech Evropské unie kladný vliv na udržitelný hospodářský růst v Unii zejména tím, že v občanských věcech umožní rychlejší a účelnější projednávání konfliktů a zlepšení právní jistoty, a v trestních věcech účinnější řešení jevů, jako je praní peněz nebo organizovaná trestná činnost, které škodí normálnímu fungování ekonomiky.

3.2.3.1

Skutečnost, že Komise považuje podporu mobility v Evropské unii za cíl politiky v oblasti spravedlnosti, realizovatelný zejména tím, že se občanům Unie zajistí možnost uplatňovat jejich práva po celém území, lze uvést do souvislosti s cílem usnadnění přístupu ke spravedlnosti stanoveným v SFEU.

3.2.3.2

Je však na místě zdůraznit, že v kapitole V není jako cíl stanovena pouze „svoboda“, ale také bezpečnost a právo, které mohou vést k omezení svobody. Spíše než podpora mobility je cílem zajistit přístup k účinné spravedlnosti občanům, kteří uplatňují své právo na svobodu pohybu. V opačném případě se opět nacházíme v mnohem širším spektru, než jen spravedlnost, a do hry může vstoupit velmi bohatá směs otázek, jako kupříkladu snížení byrokratické zátěže pro osoby uplatňující právo na svobodu pohybu, pravidla týkající se rozvodu a dědictví pro osoby uplatňující právo na svobodu pohybu, pravidla pro převod penzijního kapitálu pro občany uplatňující právo na svobodu pohybu a pravidla pro evropskou kontrolu vozidel.

3.3.1

Plán politiky vypracovaný Komisí opomíjí několik bodů, které by nicméně mohly přispět k realizaci prostoru svobody, bezpečnosti a práva.

3.3.2

Za prvé je zde myšlenka zavést v členských státech magistráty specializované na evropské právo s cílem zajistit občanům větší právní jistotu při sporech týkajících se evropské legislativy.

3.3.3

Komise správně poukazuje na nutné vzdělávání všech soudců a státních zástupců v právu Evropské unie. Uvádí také, že „je na čase posunout vzdělávání na další úroveň“ a nabízí všem profesím v oblasti spravedlnosti účast na vzdělávacích evropských programech v rámci finančního programu v oblasti spravedlnosti na období 2014–2020. EHSV považuje tuto myšlenku za zásadní. V souladu s cílem stanoveným ve Stockholmském programu, tedy posílením práva na obhajobu, považuje za zvláště důležité, aby tyto programy mohli využívat také advokáti, kteří jako první zajišťují přístup ke spravedlnosti.

3.3.4

Za druhé lze zvážit možnost zřídit operační evropskou policii a inspekční služby pro účinné postihování trestných činů a podvodů s přeshraničními aspekty.

3.3.5

Za třetí by se mělo zvážit, v jaké míře by v oblasti trestního práva měla být stanovena minimální pravidla pro definici trestných činů a postihů v oblasti velmi závažných trestných činů s přeshraničním rozměrem, jako je terorismus, obchodování s lidmi, sexuální vykořisťování, nelegální obchodování s drogami, nelegální obchodování se zbraněmi, praní peněz, korupce, padělání peněz, počítačová trestná činnost a organizovaná trestná činnost. Co se týče chování, které je v členských státech trestáno v míře natolik odlišné, že jsou ohrožena lidská práva a právní jistota, je zapotřebí prozkoumat, v jaké míře se harmonizace trestního práva jeví jako naléhavá (5).

3.3.6

Za čtvrté by se mohlo zvážit povinné zavedení hromadné žaloby (class action), která by státním příslušníkům EU měla zlepšit přístup ke spravedlnosti.

3.3.7

Za páté je žádoucí vést přehled o tom, co bylo v oblasti spravedlnosti realizováno, zejména v souvislosti s prováděním plánů politiky.

3.3.8

Za šesté Výbor důrazně doporučuje, aby byl při sestavování budoucí Komise jmenován komisař pro lidská práva.