22.9.2010

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 255/124

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Podpora rozvojových zemí při zvládání krize

(KOM(2009) 160 v konečném znění)

(2010/C 255/23)

Zpravodaj: pan JAHIER

Dne 28. dubna 2009 se Komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Podpora rozvojových zemí při zvládání krize

KOM(2009) 160 v konečném znění.

Specializovaná sekce Vnější vztahy, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 19. listopadu 2009. Zpravodajem byl pan JAHIER.

Na 458. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 16. a 17. prosince 2009 (jednání dne 16. prosince 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 151 hlasy pro, 5 hlasů bylo proti a 8 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) se domnívá, že po skončení období největšího systémového rizika mezinárodní hospodářské a finanční krize by bylo nutné se zabývat velmi závažnými dopady, které má krize na velký počet rozvojových zemí. Tyto dopady ohrožují výsledky dosažené v posledních desetiletích a přidávají se k důsledkům energetické a potravinové krize, přičemž mohou vyhrotit i stávající politické konflikty a nestabilitu.

Mezinárodní společenství nyní musí přijmout veškerá opatření a rozhodnutí, jejichž cílem je pomoci nejchudším zemím zvládnout tuto krizi, za niž nenesou žádnou odpovědnost.

1.2   EHSV vyjadřuje uznání Komisi za její sdělení, za rámcové rozhodnutí, které bylo jako první přijato mezinárodním společenstvím, je nejpozitivnějším a nejúplnějším ze všech dosud přijatých rámcových rozhodnutí a obsahuje četné návrhy a výhledy i ze střednědobého hlediska, kterými je nyní třeba se zabývat.

EHSV konstatuje, že dvěma největšími nedostatky sdělení jsou nedostatek dodatečných zdrojů a omezený časový dopad rozhodnutí týkajících se krize, jako je předfinancování závazků týkajících se prostředků přidělených v běžném roce.

1.3   EHSV vítá výsledky posledních mezinárodních summitů (1), zejména co se týče uskutečnění formulovaných návrhů týkajících se chudých zemí, opětovné potvrzení cílů zvýšení objemu a kvality pomoci a zahájení její reformy. Tyto výsledky jsou však rozhodně nedostatečné k řešení následujících klíčových otázek:

—	naléhavá potřeba většího objemu prostředků a využívání nových nástrojů na financování rozvoje;

—	reforma systému pomoci;

—	vztah mezi daňovou politikou a rozvojem.

1.4   EHSV se domnívá, že v prvé řadě je třeba bezpodmínečně nutné dodržet veškeré závazky přijaté v průběhu posledních let, jak již potvrdil předseda BARROSO, a vyzývá Komisi, aby členským státům připomněla nutnost dodržet časový harmonogram navyšování prostředků, které byly kdysi přiděleny a dosud nebyly nijak zásadně přezkoumány, přestože je již některé členské státy v rozhodnutích o omezování odmítly.

EHSV je mimoto v souladu s požadavkem všech větších mezinárodních subjektů přesvědčen o nutnosti nových a významných dodatečných prostředků, které by umožnily poskytnout chudým zemím novou pomoc a investice. Výbor se staví i za návrh vyčlenit na řešení krize nejméně 0,7 % prostředků zmobilizovaných mezinárodním společenstvím, které činí odhadem přibližně 7 000 miliard.

1.5   EHSV se domnívá, že dvojí dopad energetické a potravinové krize vyžaduje stanovení přesnějších priorit pro nové investice v rámci oživení závazků přijatých v rámci uskutečnění rozvojových cílů tisíciletí.

Učinit ze zemědělství, ze zajišťování potravin a z investic do naléhavých potřeb zapříčiněných změnou klimatu strategickou prioritu je v zájmu chudých zemí i Evropy, neboť to umožní zahájit nové období odhodlaných investic do nejchudších zemí a zaručit vyřešení otázky trvale udržitelného rozvoje.

1.6   EHSV vyzývá novou Komisi, aby převzala vůdčí úlohu v mezinárodním úsilí o zásadní reformu systému podpor a investic pro rozvoj, přijala nové výzvy tohoto tisíciletí (mj. ekologický růst a migrační toky) a začala usilovat o větší účinnost, transparentnost a efektivitu celého systému podpor.

1.7   EHSV se domnívá, že Evropská unie by neměla zaostat v uznávání a podpoře nestátních subjektů, zejména soukromého sektoru, odborových organizací, zemědělců, organizací žen a spotřebitelů. To je totiž významnou součástí evropského přístupu.

EHSV upozorňuje na skutečnost, že předmětné sdělení nijak nepřipomíná úlohu těchto subjektů při překonávání krize, přestože občanská společnost je jedním z mála mezinárodních subjektů, které mají schopnost aktivovat dodatečné zdroje. V mnoha chudých zemích mají navíc důsledky krize značný negativní dopad na soukromý sektor a omezují schopnost sociálních partnerů a různých organizací občanské společnosti jednat. Tyto subjekty jsou však zásadně důležité pro zaručení dlouhodobého řešení otázky udržitelného rozvoje.

1.8   Vedle dodržování závazků v rámci oficiální rozvojové pomoci (ODA) EHSV podporuje vytvoření a přijetí nových inovačních mechanismů financování rozvoje, mezi nimi i „Tobinovy daně“. Je mimořádně důležité si uvědomit klíčovou úlohu finančních zásilek imigrantů, u nichž na základě rozhodnutí skupiny G-8 poklesly poplatky za převod na polovinu, a vypracování strategií pro větší ochranu pracovníků-migrantů před dopady krize.

1.9   EHSV se domnívá, že je třeba zachovat všechna opatření na otevření trhů, znovu otevřít jednání z Dohá, podpořit procesy regionální integrace (2) a posílit nástroje na financování obchodu, přičemž je třeba věnovat mimořádnou pozornost potřebě spravedlivého a rovného obchodu pro nejchudší země. Mělo by se rovněž začít s přímými zahraničními investicemi, a to i prostřednictvím stimulace inovačního financování ze strany Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, počínaje novými emisemi zvláštních práv čerpání ze strany MMF a zřízením příslušného „fondu zranitelnosti“ Světovou bankou.

1.10   V neposlední řadě považuje EHSV za klíčové, aby hlavní prioritou v celosvětovém měřítku byl boj proti korupci, trestné činnosti a daňovým podvodům (vyhýbání se daňové povinnosti a daňovým únikům) a byly vyčleněny nové významné zdroje na rozvojovou činnost. Výbor vybízí Komisi, aby se touto problematikou začala co nejdříve zabývat a předložila odpovídající návrhy.

2.   Úvod

2.1   Na počátku mezinárodní finanční krize si analytikové byli jisti, že rozvojové země, zejména ty nejchudší, nepostihne. S přibývajícím časem se však začaly rýsovat možné dopady krize na rozvojové země, především vzhledem k očekávanému poklesu světového hospodářství. Teprve v dubnu 2009 na summitu G-20 v Londýně a na jednáních MMF a Světové banky se ukázalo, že se krize přelévá do hlavních rozvojových zemí a hrozí, že uvrhne do chudoby dalších 100 milionů osob, které přibudou k více než 160 milionům osob, které již do chudoby upadly v důsledku energetické i potravinové krize z let 2007–2008.

2.2   Odhady jsou zneklidňující. Dne 19. června uveřejnila FAO hlavní body ze zprávy o nedostatečném zajištění potravin ve světě, podle níž v roce 2009 počet osob trpících hladem poprvé přesáhne 1 mld., což je globální nárůst o 11 %, který bude mít za následek humanitární krizi neskutečných rozměrů a mohl by zmařit veškeré snahy podniknuté v 80. a 90. letech 20. století. 22. června Světová banka zásadním způsobem přehodnotila svůj odhad směrem dolů a prohlásila, že v roce 2009 je pravděpodobný pokles globálního hospodářství přibližně o 3 %, pokles světového obchodu o 10 % a prudké omezení mezinárodních soukromých kapitálových toků z 1 trilionu USD v roce 2007 a 707 mld. USD v roce 2008 na 363 mld. USD. Celkový růst v rozvojových zemích se nyní odhaduje na něco málo více než 1 %. Ponechá-li se však stranou Čína a Indie, došlo celkově v rozvojových zemích k poklesu o 1,6 % HDP. Nejvíce postiženým světadílem je Afrika, kde se předpokládá, že růst v roce 2009 bude oproti roku 2007 o 66 % menší. Podle MOP může během roku 2009 přijít o práci až 50 milionů osob a počet chudých pracovníků by mohl vzrůst na 200 milionů.

2.3   Finanční a hospodářská krize má čtyři hlavní dopady: a) propad celkového objemu obchodu a drastické snížení příjmů z vývozu, takže předpokládaná finanční ztráta pro rozvojové země se odhaduje na 270 až 700 mld. USD (3); b) pokles toku soukromých investic, který je výraznější u zemí se středními příjmy a u zemí, do nichž plynou významné strukturální investice; c) značný pokles finančních zásilek imigrantů, které v určitých rozvojových zemích v Africe tvoří až 30 % HDP a jen za rok 2006 dosáhly částky 270 mld. USD, což je více než dvojnásobek celkové částky rozvojové pomoci; d) jistý úbytek oficiální rozvojové pomoci (ODA) ze strany četných dvoustranných dárců v letech 2009 a 2010. Poslední dva typy dopadu znásobují vliv předchozí potravinové krize a krize v cenách energií a jsou zvlášť citelné v Africe, kde mají tyto toky často klíčový význam pro mnohé veřejné rozpočty i pro přežití rodin a místních společenství.

2.4   Z důsledků těchto následných a vzájemně propojených dopadů, které se v jednotlivých oblastech a zemích očividně dosti liší, lze vyzdvihnout zejména tyto:

—	zpomalení růstu nebo vážný propad místních ekonomik;

—	rychlý růst nezaměstnanosti, chudoby a hladu zejména v městských oblastech, což má vážné důsledky pro nejohroženější skupiny obyvatel, především ženy a nezletilé;

—	pokles příjmů z daní a následné vážné důsledky pro veřejné rozpočty, které v uplynulých deseti letech – zejména v Africe – prošly zásadním ozdravením;

—	související ohrožení veřejných investičních projektů, především co se týče údržby a infrastruktury;

—	závažné problémy s přístupem početných skupin obyvatelstva ke zboží a službám související rovněž s omezením již tak křehkých systémů sociální ochrany a zabezpečení;

—	pokles příjmů z cestovního ruchu;

—	přibývající problémy s přístupem k úvěrům a k investicím, zejména pro soukromý sektor;

—	velmi negativní dopad na schopnost uskutečnit rozvojové cíle tisíciletí, které jsou ostatně již nejméně dva roky velmi ohroženy poté, co bylo v období let 2000–2005 dosaženo částečného úspěchu;

—	riziko nedostatku odpovídajících finančních prostředků na řešení důsledků změny klimatu.

2.5   Celková situace je ještě více znepokojující, vezmou-li se v úvahu možné důsledky z hlediska politické stability a vnitřní a vnější bezpečnosti různých částí světa. Již v jedné studii britské vlády z roku 2008 se odhaduje, že v roce 2010 by polovina nejchudší světové populace mohla velmi pravděpodobně žít v zemích s neustálými nebo téměř neustálými konflikty.

2.6   Krize by nakonec mohla způsobit i další migrační toky jak uvnitř jednotlivých zemích a na regionální úrovni, tak i směrem do bohatších zemí. To vše by mohlo jednak zhoršit již panující napětí zejména na hranicích EU, jednak způsobit další zneklidňující úbytek klíčových lidských zdrojů v mnoha chudých zemích.

3.   Reakce Komise

3.1   Evropská komise byla první, kdo přijal konkrétní rozhodnutí v rámci závazků pro G-20 v Londýně, jasně vyjádřeného v tvrzení předsedy BARROSA, který prohlásil, že stávající recese nesmí, nemůže a nebude brána za záminku pro nesplnění našich slibů o zvýšení pomoci.

3.2   Zkoumané sdělení je jedním z nejpozitivnějších rámcových rozhodnutí, která kdy byla navržena mezinárodním společenstvím s cílem pomoci chudým zemím zvládnout krizi. Vedle zdůraznění nutnosti dodržet závazky učiněné v oblasti ODA a vyčlenit nové zdroje pro rozvoj (například na základě ambiciózního, avšak možná málo realistického návrhu, aby každé euro vynaložené na pomoc mobilizovalo 5 EUR pomoci, jež není součástí ODA) se ve sdělení zdůrazňuje také důležitost urychlení nebo předfinancování vyplácení podpor (což je u dárců neobvyklý jev) a přijetí flexibilnějších mechanismů, a proto se od EIB požaduje, aby zejména pro odvětví infrastruktury a financí poskytla nástroje s anticyklickou funkcí. Komise rovněž usiluje o urychlení opatření rozpočtové podpory a ve výjimečných případech má rovněž v úmyslu zvážit makroekonomickou pomoc pro země spadající do evropské politiky sousedství.

3.3   Sdělení konstatuje, že neúčinnost pomoci je velmi nákladná, a navrhuje naléhavý důkladný přezkum celého mezinárodního systému pro ODA. Komise za sebe požaduje po členských státech, aby podporovaly kolektivní a koordinované přístupy k řešení krize. Zároveň by EU jakožto největší světový dárce měla prosazovat reformu systému pomoci na mezinárodní úrovni.

3.4   Ve sdělení se věnuje určitá pozornost také opatřením na podporu sociálního zabezpečení a vytváření pracovních míst, a to jak prostřednictvím podpůrných mechanismů na zajištění sociálních výdajů, tak i příspěvků na budování národní či regionální infrastruktury, se zvláštním důrazem (i co se týče přidělování prostředků) na Středomoří a Afriku. Komise plánuje angažovat se i v souvislosti s revitalizací zemědělství a ekologickým růstem, a to jednak prostřednictvím inovačních forem financování boje proti změně klimatu, jednak podpory přenosu udržitelných technologií šetrných k životnímu prostředí.

3.5   Závěrem se ve sdělení navrhuje přijmout opatření na podporu systému mezinárodního obchodu založená na zlepšení účinnosti programů pomoci pro obchod a zvýšení vývozních úvěrů. Zároveň Komise doporučuje podpořit diskusi o restrukturalizaci veřejného dluhu rozvojových zemí, také navržením podpůrných opatření v daňové oblasti na mezinárodní, regionální a národní úrovni.

3.6   Rada Evropské unie přijala a schválila hlavní doporučení obsažená ve sdělení a potvrdila, že je důležité, aby členské státy dodržely své závazky, a vyzvala členské státy, Komisi a Evropskou investiční banku (EIB), aby přijaly koordinovaná opatření […] na základě společné analýzy dopadů krize na jednotlivé země a ve spolupráci s mezinárodními institucemi a partnerskými zeměmi za účelem určení nejzranitelnějších a nejméně odolných zemí a skupin obyvatelstva  (4).

3.7   Nejzjevnějším nedostatkem souboru rozhodnutí přijatých EU je však skutečnost, že se kromě 100 milionů EUR/rok pro svěřenecký fond pro infrastrukturu EU-Afrika neplánuje přidělení žádných dodatečných prostředků.

4.   Ohrožená oficiální rozvojová pomoc (ODA)

4.1   Podle údajů poskytnutých Výborem pro rozvojovou pomoc OECD byla v roce 2008 vyplacena na oficiální rozvojovou pomoc nejvyšší částka. Ta činila 120 miliard USD, což znamenalo reálné zvýšení o 10 %, neboli 0,30 % celkového DHP členských států OECD. V posledním roce byly po silném propadu v letech 2006–2008 navýšeny i dvoustranné programy.

4.2   EU zaznamenala oproti roku 2007 zvýšení o 4 miliardy EUR a dosáhla v roce 2008 celkové částky 49 miliard EUR, tj. 0,40 % HDP. Je třeba připomenout, že v době konsenzu z Monterrey (2002) si Komise vytyčila střednědobý cíl 0,39 % do roku 2006. Zároveň je třeba zdůraznit, že k cíli vyčlenit 0,20 % HDP pro nejméně rozvinuté země je ještě daleko; dnes je pro Afriku určeno pouze 20 miliard USD, oproti cíli 50 miliard USD do roku 2010.

4.3   Existují vážné výhrady vůči konkrétní možnosti EU zaručit další navýšení odhadované na 20 miliard EUR, které je nezbytné pro dosažení cíle 0,56 % DHP do roku 2010. Ve zprávě Aid Watch 2008 očekávala Evropská konfederace nevládních organizací pro pomoc a rozvoj (CONCORD) pokles pomoci v letech 2009–2010 o 27 miliard USD. Stejná zpráva dále předpokládá, že by číselné údaje EU měly být přezkoumány, neboť zahrnují výdajové položky, které by se do ODA neměly počítat: 5 miliard USD za odpuštění vnějšího dluhu, 2 miliardy USD na stipendia studentů a 1 miliarda USD na náklady spojené s uprchlíky. Vyřazením těchto částek by se podle zprávy CONCORD v roce 2008 dospělo k pouhým 0,34 % HDP, což je procento, které je od cíle 0,56 % do roku 2010 značně vzdálené.

4.4   I podle zprávy Světové banky z roku 2009 nazvané „Global Monitoring Report“ navzdory růstu zaznamenanému v roce 2008 a nehledě na již přijaté závazky některých významných dárců se vyhlídka na dosažení cílů zvýšení pomoci stanovených v Gleneagles (707 mld. USD ročně do roku 2010) jeví ve světle současné situace zcela nereálná.

4.5   Je stále více těch, kteří se domnívají, že jsou nezbytné nové zdroje, podstatně vyšší než závazky z Gleneagles. V Rozvojovém programu OSN (UNDP) se zdůrazňuje, že se nejedná pouze o dodržení učiněných závazků, ale i o výrazné navýšení prostředků například tím, že se nejméně 0,7 % veškerých finančních prostředků uvolněných na záchranu bank a oživení ekonomiky (odhadovaných přibližně na 7 000 miliard USD) vyčlení na podporu rozvojovým zemím při uskutečňování rozvojových cílů tisíciletí a na obnovení přímých a dlouhodobých investic a výdajů v chudých zemích. Jak sám prezident Světové banky od začátku krize několikrát zdůrazňoval, je třeba činit podstatně víc pro mobilizování dodatečných zdrojů na podporu poskytovanou chudým zemím při zvládání zničujících dopadů krize, za niž nenesou žádnou odpovědnost. Podle nejnovějších odhadů Světové banky se rozsah financování nutného k překonání alespoň různých ztrát rozvojových zemí pohybuje mezi 350 a 635 miliard USD. Tato čísla jsou vzdálena několik světelných let od částek, které bylo mezinárodní společenství doposud schopné zmobilizovat, nejen v oblasti ODA, ale i jiných doplňkových forem pomoci a půjček.

4.6   Navíc, pokud odhlédneme od vyhlášených záměrů EU, zpráva OECD dokládá, že pro převážnou většinu dvoustranných dárců znamená krize další prohloubení propasti mezi závazky a uvolněnými finančními prostředky a často i další zpoždění a odkládání plateb. Pomoc poskytovaná zeměmi, které nejsou členy Výboru pro rozvojovou pomoc OECD, nabývá na významu, nicméně její celkový objem zatím zdaleka nemůže mít podstatný vliv na všeobecný trend. Celková pomoc poskytovaná zeměmi, které nejsou členy Výboru pro rozvojovou pomoc OECD a které OECD informovaly o částkách, v roce 2007 činila 5,6 miliard USD.

4.7   Přestože jsou dostupné údaje jen omezené, projevuje se pozitivní tendence v poskytování pomoci ze strany soukromých dárců, která v roce 2007 dosáhla částky 18,6 miliard USD, což je oproti roku 2006 zvýšení o 25 %. Interní údaje dostupné v USA, o nichž však OECD nebyla informována, odhadují objem finančních prostředků poskytnutých v roce 2007 soukromými dárci na 37 miliard USD, zatímco velký počet nejvýznamnějších nadací, např. Bill & Melinda Gates Foundation, oznámil pro rok 2009 zvýšení i o 20 %.

5.   Účinnost pomoci a boj proti korupci

5.1   V dobách krize má klíčový význam zvýšení účinnosti pomoci. Ekonomické škody způsobené nedostatečnou předvídatelností samotné pomoci, roztříštěností opatření a chybějící koordinací mezi dárci jsou již nyní zcela zjevné. Komise odhaduje, že nestálost rozvojové pomoci může způsobit růst nákladů o 15–20 %, zatímco důsledné provedení agendy o účinnosti pomoci by znamenalo úspory ve výši 5–7 mld. EUR za rok. Je však nezbytné začít neprodleně uplatňovat to, co stanoví Pařížská deklarace z roku 2005 a Akkerský akční program z roku 2008, zejména s ohledem na již přijatá rozhodnutí EU, na nichž by skutečně mohlo záležet: rozvržení práce mezi členské státy a Komisi, lepší využívání národních plánů, předvídatelnost pomoci a větší odpovědnost za výsledky, včetně menší podmíněnosti (5).

5.2   OECD konstatovala, že pokrok ve zlepšování kvality pomoci je v současné době nedostatečný. Na celém světě financuje 225 dvoustranných a 242 vícestranných agentur každý rok stovky tisíc činností. Jen pro příklad uveďme, že na celém světě existuje více než 90 zdravotních fondů, WHO musí informovat 4 600 dárců a podávat dárcům každoročně přibližně 1 400 zpráv. Vláda rozvojové země musí v průměru přijmout zhruba 200 delegací oficiálních dárců za rok, k nimž se přidává dalších několik stovek delegací soukromých dárců. Poslední monitorovací průzkum OECD navíc prokázal, že v průměru se pouhých 45 % pomoci poskytne ve stanovených lhůtách.

5.3   V zájmu uskutečnění cílů vytyčených na mezinárodní úrovni je tedy nezbytné zrychlit tempo. Zejména je zapotřebí odpovídající politická vůle 27 vlád členských států EU v souvislosti s:

—	transparentním používáním 12 ukazatelů stanovených v Pařížské deklaraci;

—	uplatňováním kodexů chování EU;

—	obecnějším úsilím o soudržnost politik, především co se týče obchodní a rozvojové politiky;

—	odhodlanými investicemi do celkové reformy systému mezinárodní pomoci, která by přikládala větší význam nestátním subjektům a zahájila novou mnohostrannou fázi.

5.4   V rámci tohoto přístupu je rovněž třeba uvážit nesmírný objem zdrojů, které v mnoha rozvojových zemích pohltí korupce a nezákonný vývoz kapitálu, zejména pokud jde o investice související s těžbou surovin a s velkými projekty infrastruktury. Je již dokázáno, že značná část toků pomoci je pohlcena korupcí, což má katastrofální důsledky nejen pro místní obyvatelstvo, ale i pro pád důvěry daňových poplatníků v dárcovských zemích. Ze zprávy organizace Transparency International z roku 2008 o světové korupci vyplývá, že korupce již dosáhla částky 50 mld. USD, což je téměř polovina celkového objemu celosvětové oficiální rozvojové pomoci resp. investice nezbytné k dosažení cílů v oblasti pitné vody a veřejného zdraví. Zásadní zlepšení správy, zejména co se týče vysledovatelnosti pomoci, a systémů jednoznačnější podmínečnosti přidělování prostředků musí být prioritou všech závazků EU i na mnohostranné úrovni. Je přinejmenším politováníhodné, že o tom ve sdělení není žádná zmínka.

6.   Úloha soukromých subjektů a občanské společnosti

6.1   Význam úlohy nestátních subjektů – tj. podle Dohody z Cotonou soukromého sektoru, sociálních a hospodářských partnerů a zejména odborových svazků a občanské společnosti ve všech jejích formách (článek 6) – je již v zásadě uznáván. Je překvapující, že předmětné sdělení nijak neupozorňuje na jejich úlohu při překonávání krize, tím spíše, že jsou jediní, kdo mohou aktivovat dodatečné zdroje. V mnoha chudých zemích mají navíc důsledky krize značný negativní dopad na soukromý sektor a omezují schopnost sociálních partnerů a různých organizací občanské společnosti jednat. Tyto subjekty jsou však zásadně důležité pro zaručení dlouhodobého řešení otázky udržitelného rozvoje.

6.2   Evropský účetní dvůr dne 18. května 2009 ve své zvláštní zprávě o tom, jak Komise řídí zapojení nestátních subjektů do rozvojové spolupráce Společenství (6), sice vysoce hodnotí rostoucí investice z fondů Společenství prostřednictvím nestátních subjektů (7), nejvíce však kritizuje následující tři skutečnosti:

—	omezené zapojení nestátních subjektů do procesu rozvojové spolupráce, které je často omezeno pouze na projektové managery nebo poskytovatele služeb konzultované zpravidla jen výjimečně a pozdě;

—	nedostatečná opatření v oblasti budování kapacit, která ostatně upřednostňují jen systémy komunikace a účasti a de facto opomíjejí většinu základních středních a malých organizací z oblastí mimo města;

—	četné nedostatky systémů monitorování a provádění postupů, které jsou pro mnohé organizace často velmi složité a málo srozumitelné a někdy neposkytují odpovídající údaje o stavu uskutečňování iniciativ a jejich konečném dopadu.

6.3   Problémy, na něž Účetní dvůr upozorňuje, vedou EHSV k tomu, aby důrazně stvrdil svůj dlouhá léta nastávaný názor, že je nutné dát prioritu investicím prostřednictvím nestátních subjektů jednak posílením veškerých postupů umožňujících skutečné zvýšení účasti, jednak zdvojnásobením objemu prostředků poskytovaných přímo prostřednictvím nestátních subjektů (až na 20 %), jak již ostatně EHSV požadoval ve svém předchozím stanovisku (8).

7.   Směrem k přezkumu pravidel pomoci a nových nástrojů financování

7.1   Nutnost přistoupit k zásadní reformě mezinárodních finančních institucí, v prvé řadě Světové banky a MMF, je nyní zjevná, jak bylo jasně uvedeno na konferenci Organizace spojených národů v červnu tohoto roku: mezinárodní finanční instituce se musí jasně zaměřit na rozvoj a musí být restrukturalizované tak, aby zvyšovaly vyhlídky, slovo a zapojení rozvojových zemí a byly věrnějším odrazem současné situace  (9).

Je totiž paradoxní, že v dobách krize bylo 82 % půjček poskytovaných MMF určeno evropským zemím a pouze 1,6 % africkým zemím a že nejchudším zemím bylo z celkových 1 100 mld. USD sjednaných na summitu G-20 v Londýně dne 2. dubna 2009 určeno jen o něco málo více než 20 mld.

7.2   EU se musí zasadit o zásadní přehodnocení těchto poměrů počínaje serióznějším zvážením a uskutečněním návrhu Světové banky na zřízení nového zvláštního „fondu zranitelnosti“, který by byl určen především k financování zajišťování potravin, sociální ochrany a lidského rozvoje, a to i na základě vypracování zvláštního společného rámce mezi Světovou bankou a specializovanými agenturami OSN. Stejně důležité je zaměřit se na emisi nových zvláštních práv čerpání ze strany MMF alespoň ve výši 250 mld. USD, která by byla výslovně určena na uvolnění prostředků na financování rozvoje.

7.3   EU musí rovněž zaujmout vedoucí postavení, aby se díky financování obchodu a rychlému opětovnému otevření jednání z Dohá dostaly do popředí potřeby rozvojových zemí a byla stanovena zvláštní podpůrná a ochranářská opatření v zájmu nejchudších zemí a zajišťování potravin.

7.4   EHSV je již hodnou dobu přesvědčen, že je nezbytné se urychleně zasadit o podporu a znásobení nových nástrojů na financování rozvoje. Vzhledem k tomu, že doposud bylo bohužel učiněno velmi málo, je nutné zvýšit dosah nedávných iniciativ a rozhodnutí, například mezinárodního nástroje na financování imunizace (IFFIm) z listopadu 2006 za účelem financování očkování v chudých zemích; moderních tržních závazků ze stejného období; iniciativy summitu G-8 v l'Aquile s cílem snížit během příštích pěti let oficiální transakční náklady na převody finančních prostředků imigrantů do zemí jejich původu o 50 %, což by umožnilo zvýšit jejich objem o 13–15 mld. USD ročně. EHSV podporuje návrh konečně otevřít diskusi o uplatňování dobrovolného zdanění mezinárodních finančních operací sazbou 0,005 % („Tobinova daň“), k níž francouzská a německá vláda vybídla na nedávném summitu G-20 v Pittsburghu. Tyto nové způsoby financování, které musí zůstat jen doplňkem k závazkům v rámci ODA, by měly být jasněji propojeny s uskutečňováním jednotlivých rozvojových cílů tisíciletí, s naléhavými problémy změny klimatu a s náklady, které budou chudé země v nadcházejících letech muset nést.

7.5   Úvahy nad reformou mezinárodního systému pomoci, kterou Komise právem znovu navrhuje v bodě 11 svého návrhu, jsou nutné více než kdy jindy a EU může v tomto ohledu převzít jasnou roli lídra, alespoň pokud jde o následující aspekty:

—	vytvoření mezinárodního systému varování, který by v nadcházejících letech mohl monitorovat vliv krize na životní podmínky obyvatel a na perspektivu vývoje, aby bylo možné odpovídajícím způsobem zaměřit pomoc a investice;

—	vytvoření spolehlivého systému odpovědností s cílem monitorovat postup a měřit účinnost vlastních opatření, v souladu s rozhodnutím summitu G-8;

—

větší investice do stabilizace konfliktních oblastí, budování institucí a řízení rizik díky posílení místních a regionálních kapacit v oblasti plánování a činností, intenzivnějšímu vytváření univerzálních systémů sociální ochrany a plánování žádoucích investic do zvládání nových výzev v oblasti zajišťování potravin a změny klimatu;

—	zvýšení a rozšíření možností přístupu k mikroúvěrům v zájmu podpory podnikatelských aktivit, na něž by jinak nebyl poskytnut úvěr.

7.6   Učinit ze zajišťování potravin a z ekologického růstu dva strategické dlouhodobé investiční cíle může být důležitou hlavní myšlenkou nového systému pomoci a investic, jehož existence je kvůli krizi ještě více opodstatněná a může rovněž jednak vést k většímu koordinovanému zapojení zdrojů a dovedností pocházejících z rozvíjejících se ekonomik, jednak představovat konkrétní příležitost pro Evropu a země OECD k vytváření hospodářských partnerství.

7.7   Co se týče EU, uveďme ještě dvě připomínky:

—

první se týká pozorného hodnocení vývoje nástroje pro rozpočtovou podporu v uplynulých letech, a to vzhledem k možnosti, že tato podpora bude cíleněji zaměřena na odvětvové závazky např. v oblasti zdraví, důstojné práce, vzdělávání a odborné přípravy, infrastruktur, sociálních služeb a ekologického růstu, jak již požadoval Evropský parlament (10);

—	druhá se týká přehodnocení pravomocí nového kolegia komisařů, především pověření komisaře pro rozvoj a humanitární pomoc přímou kontrolou nad EuropeAid, která dnes spadá do působnosti komisařky pro vnější vztahy a evropskou politiku sousedství.

7.8   V žádné jiné oblasti není tak naléhavé, aby byla EU stále více schopná promlouvat jedním hlasem a rozvíjet svoji schopnost vystupovat jednotně a koordinovaně spolu s členskými státy, jako v oblasti rozvoje. To je zásadní jak pro její schopnost pohybovat se v nových mezinárodních podmínkách, které se v důsledku krize změnily, tak pro to, aby byl potenciál její úlohy a jejího objemu zdrojů a dovedností, které má dnes celkově k dispozici, účinnější. Vzhledem ke změněnému rámci subjektů, které se pohybují na mezinárodní scéně, se dnes více než kdy jindy ukazuje, že rozvoj nejchudších zemí, a zejména Afriky, má pro budoucí rozvoj Evropy strategický význam (11).

7.9   Posílení mezinárodní spolupráce za účelem boje proti korupci a daňovým únikům je z důvodu krize již hotovou věcí, zejména co se týče boje proti daňovým rájům. Podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu UNODC se dnes trestná činnost a daňové úniky pohybují v částkách 1 000 až 1 600 mld. USD, z nichž polovina pochází z rozvojových zemí nebo ze zemí, jejichž hospodářství prochází transformací. Z těchto 500–800 mld. USD lze přičíst pouze 3 % korupci, 30 % trestným činům a 67 % daňovým únikům. Jinak řečeno stojí daňové úniky rozvojové země přibližně 300–500 mld. USD, z nichž 285 mld. souvisí s neformálním sektorem a 160 mld. s vyhýbáním se daňové povinnosti ze strany mnoha nadnárodních podniků, které jsou v těchto zemích aktivní (12). EHSV souhlasí s tím, že je nutné zvrátit vývoj v této oblasti, což by v současné době bylo možné. To by umožnilo nejen vyčlenit netušené zdroje na investice a rozvojovou pomoc, ale i zavést v mnoha chudých zemích důkladnější a spravedlivější daňové systémy, které jsou neodmyslitelným předpokladem pro posílení institucí a pro jakékoli zdravé perspektivy dlouhodobého rozvoje.

---

(1)  Především summit OSN v červnu 2009 a summit G8 v l'Aquile v červenci 2009.

(2)  Viz stanovisko EHSV ke sdělení Komise Regionální integrace pro rozvoj zemí AKT, Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 126, zpravodaj: pan Dantin, spoluzpravodaj: pan Jahier.

(3)  Světová banka, 2009 a Africká rozvojová banka, březen 2009. Uvedené rozmezí představuje nejkrajnější odhady, které jsou v současnosti k dispozici.

(4)  Závěry Rady Obecné záležitosti a vnější vztahy, 18. května 2009 [není k dispozici v češtině].

(5)  KOM(2009) 160 v konečném znění a Rada EU ze dne 22. července 2008.

(6)  Definice nestátních subjektů, kterou Účetní dvůr v této zprávě používá, zahrnuje pouze organizace občanské společnosti a pomíjí soukromý sektor.

(7)  Podle EuropeAid lze částky z dohod uzavřených s nestátními subjekty v letech 2006 a 2007 odhadnout na 836,43 resp. 915,25 mil. EUR (vyjma humanitární pomoci, která se uskutečňuje prostřednictvím ECHO), což odpovídá 10 % pomoci EU rozvojovým zemím. Přibližně 50 % finančních prostředků ECHO je vyčleněno pro nevládní organizace (zhruba 353 mil. EUR v roce 2007).

(8)  Stanovisko o občanské společnosti a rozvojové politice z roku 2003, Úř. věst. C 234, zpravodajka: paní FLORIO [není k dispozici v češtině].

(9)  Konference OSN o hospodářské a finanční krizi, červen 2009.

(10)  Návrh usnesení Výboru pro rozvoj EP, září 2009.

(11)  Viz stanovisko EHSV EU, Afrika a Čína: Na cestě k třístrannému dialogu a spolupráci, Úř. věst. C 318, 2009, zpravodaj: pan JAHIER, a stanovisko Vnější rozměr obnovené Lisabonské strategie, Úř. věst. C 128, 2010, zpravodaj: pan JAHIER.

(12)  CIDSE, listopad 2008.

---

---