25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/92

1.1

EHSV uvítal nový integrovaný přístup a víceletý cyklus jak ve svém stanovisku k přijetí hlavních směrů na období 2005–2008 (1), tak v četných dalších stanoviscích a upozornil mimo jiné na to, že národní parlamenty, sociální partneři a občanská společnost musí být konzultováni a skutečně zapojeni do všech fází koordinace politik zaměstnanosti.

1.2

EHSV již také upozornil na to, že důležitým klíčem k úspěchu národních programů reforem je co nejrozsáhlejší zapojení všech relevantních sociálních subjektů – obzvláště sociálních partnerů – do všech fází procesu. V tomto ohledu Výbor vyjádřil politování nad tím, že v posledních několika letech nebyla uspokojivá úroveň konzultací se sociálními partnery a diskuse s občanskou společností. EHSV proto považuje za důležité posílit systém průmyslových vztahů na úrovni EU i členských států.

1.3

Z tohoto důvodu Výbor ještě jednou lituje, že extrémně napjatý časový plán mezi zveřejněním návrhu na rozhodnutí Rady a vlastním rozhodnutím neposkytuje dostatek času pro podrobné diskuse a konzultace. Výbor si proto vyhrazuje právo znovu přezkoumat tuto strategii s ohledem na jarní summit v roce 2008.

1.4

V různých stanoviscích předložil Výbor četné návrhy týkající se předcházejícího souboru hlavních směrů politiky zaměstnanosti v rámci evropské strategie zaměstnanosti. S ohledem na omezený navrhovaný časový plán shromáždil EHSV všechny tyto návrhy do souhrnného dokumentu, který byl zaslán příslušným útvarům Komise (2) a byl jimi kladně přijat.

1.5

Ačkoliv hlavní směry v žádném případě neztratily svou základní platnost, Výbor konstatuje, že nový soubor hlavních směrů politiky zaměstnanosti je identický s předcházejícím balíčkem. Doprovodný text byl však mírně aktualizován a několik návrhů Výboru se v textu odráží.

1.6

Výbor navrhuje, aby Komise vypracovala přílohu se seznamem všech kvantifikovatelných cílů v hlavních směrech v rámci standardního postupu s cílem, aby hlavní směry byly transparentnější.

1.7

Vzhledem k příslušným časovým plánům Výbor znovu shrnuje své hlavní názory na určité aspekty, kterými se musí rozhodnutí zabývat a které vyplývají z obecné potřeby upravit hlavní směry politiky zaměstnanosti. Jsou obsahem níže uvedeného shrnutí návrhů (3).

—

aby hlavní směry obsahovaly ambicióznější, efektivní a měřitelné cíle, které mohou být v nových hlavních směrech srovnávány na úrovni EU a členských států, a více donucovacích pravomocí pro Komisi. V této souvislosti by se mělo vyvinout vážné úsilí, aby se zabránilo oslabování cílů nové Lisabonské strategie a aby se kvantitativní evropské cíle opět staly prioritou zvláště v oblasti aktivace, vzdělání a celoživotního vzdělávání, zaměstnanosti mládeže a rovného postavení žen a mužů;

—

aby časový rozvrh a postup byly řádně předány všem zainteresovaným subjektům, aby se zajistila se největší účast a poskytl se dostatek času na odpovědi ve fázi přípravy na úrovni EU a na národní úrovni, a aby se především v této souvislosti zajistilo zapojení sociálních partnerů, občanské společnosti a EHSV v co nejranější fázi do vypracovávání a provádění hlavních směrů i jejich monitorování;

—

aby se zajistil lepší sběr údajů a usnadnilo monitorování a hodnocení jak členskými státy, tak Komisí;

—

aby národní programy reforem zahrnovaly více konkrétních dokladů definovaných cílů, časových rozvrhů, nákladů a rozpočtových prostředků, a tím by národní programy reforem byly ambicióznější a v souvislosti s časovými závazky, zodpovědností, závazností a finanční základnou nastalo kvalitativní zlepšení, včetně konkrétních cílů pro vyčlenění odpovídajících rozpočtových prostředků na opatření aktivní politiky trhu práce v jednotlivých členských státech;

—

klást větší důraz na zapojení osob se zvláštními potřebami a stanovit specifické cíle a zvýšit uznání požadavků sociální politiky. V této souvislosti musí být vynaloženo větší úsilí na to, aby pozitivní vývoj v oblasti hospodářství a zaměstnanosti také posílil sociální zapojení v rámci Lisabonské strategie. Z tohoto důvodu by se měl v souboru hlavních směrů klást větší důraz na společné sociální cíle členských států, které mají podpořit aktivní sociální začlenění (např. boj proti chudobě a vyloučení lidí a skupin, které jsou na úplném okraji společnosti).

—

aby každý členský stát snížil počet mladých nezaměstnaných lidí minimálně o 50 % v období let 2006–2010, a musí tedy být jasné, že potírání nezaměstnanosti mládeže vyžaduje větší úsilí od všech zainteresovaných stran;

—

klást větší důraz na začlenění mládeže do trhu práce, s určitými zárukami prvního zaměstnání nabízejícího perspektivy do budoucnosti a v této souvislosti i na provádění opatření snižujících riziko, že mladí lidé zůstanou v pasti krátkodobých a nejistých pracovních míst;

—

mít mnohem důslednější a cílenější přístup k odborné přípravě, která by připravila mladým lidem cestu k zaměstnání, a k celoživotnímu učení, aby se snížila nezaměstnanost mládeže. Hlavním problémem jsou základy vzdělání ve vztahu k modernímu trhu práce, protože chybějí základní a středně pokročilé dovednosti a dovednosti neodpovídají kvalifikacím, co se týče trhu pracovních míst;

—

rozvíjet systémy sociálního zabezpečení, které mladým lidem umožní být v pozici, kdy mohou sami rozhodovat o své budoucnosti. V této souvislosti je třeba zavést opatření na podporu sociálního začlenění mladých lidí, zejména za účelem boje s problémy mladých lidí, kteří se nenacházejí v procesu vzdělávání, odborné přípravy, nejsou zaměstnaní ani nejsou vedeni jako nezaměstnaní;

—

v letech 2006–2010 snížit počet lidí, kteří nedokončili školu, o 50 % a podporovat pracovní stáže v podnicích;

—

rozvíjet odpovídající pobídky a podpory pro podniky vedoucí ke zvýšenému zaměstnávání mladistvých a starších zaměstnanců, kteří se na trhu práce setkávají s obzvláštními problémy;

—

zkrátit lhůtu šesti měsíců pro aktivaci mladých lidí hledajících práci příp. učňovské místo (podle hlavního směru č. 18 bude tato lhůta zkrácena do roku 2010 na 4 měsíce);

—

podporovat rovné postavení v oblasti podpory osob se zdravotním postižením a při integraci přistěhovalců.

—

ke zvýšení účasti žen je při koordinaci politik zaměstnanosti nutno sledovat společné priority. Mimo jiné by měly být předloženy konkrétní návrhy politik povzbuzujících otce či matky samoživitelky v rozvíjení jejich dovedností využitelných na trhu práce a v usnadnění jejich přístupu k zaměstnání;

—

sociální partneři by měli být konzultováni v otázkách souvisejících se začleněním kritérií rovnosti pohlaví;

—

národní vlády, národní orgány zabývající se rovností a sociální partneři všech členských států mají zřejmou povinnost zajistit, aby mzdové systémy, které jsou zaváděny, nevedly ke mzdové diskriminaci mezi ženami a muži. V této souvislosti musí hlavní směry Společenství posílit cíle zaměřené na stejné platové podmínky žen a mužů prostřednictvím specifických ukazatelů jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni podniků. V návaznosti na to by měly být stanoveny cíle snižování rozdílů mezí dívkami a chlapci v přístupu k profesnímu a technologickému vzdělávání a snižovány rozdíly nástupních mezd;

—

jsou nutná opatření k odstranění stávající diskriminace na trhu práce a strukturálních příčin rozdílů v příjmech mezi ženami a muži, především podpora samostatného sociálního zajištění žen, prostřednictvím opatření k odstranění méně hodnotné nezajištěné práce na částečný úvazek i ke zlepšení regulace práce na částečný úvazek (např. rozšíření práva na částečný úvazek pro rodiče s nárokem na návrat k plnému úvazku, zlepšení integrace do vnitropodnikových programů doplňkového vzdělávání);

—

jsou potřeba nové specifické cíle pro rovné postavení žen a mužů v politikách zaměstnanosti s kvalitativními a kvantitativními ukazateli, aby se zabránilo genderovým stereotypům a omezování žen začínajících zaměstnání v určitých odvětvích nebo jako podnikatelky (4);

—

by měla být v jednotlivých státech do studijních osnov středních a vysokých škol zařazena podnikatelská výchova se zvláštním zaměřením na studentky, a měla by být přijata opatření, která umožní většímu počtu žen dosáhnout vzdělání ve vědeckých a technických disciplínách a tak zareagovat na nerovnost v zaměstnanosti, která existuje v technických oblastech jako např. strojírenství a služby spojené s IKT;

—

by se měla věnovat větší pozornost otázce rovného postavení žen a mužů a potřebě udržovat v rovnováze pracovní a rodinný život. V této souvislosti je nezbytné odstranění rozdělení na trhu práce podle pohlaví, především prostřednictvím efektivních opatření vedoucích ke slučitelnosti profesního a rodinného života (zejména intenzivní budování kvalitních a cenově dostupných zařízení péče o děti přístupných široké veřejnosti a nabídka pomoci pro závislé osoby a jejich rodiny, mj. ve formě celodenních zařízení pro tyto osoby);

—

je nutno efektivně přispět k podpoře rozdělení péče o děti mezi partnery (pobídky zejména pro zvýšení podílu otců) a odstranit opatření, která jsou v rámci rodinné politiky doprovázena silnými pobídkami k odchodu z trhu práce trvale nebo dlouhodobě. Rodiče by měli mít možnost vrátit se na trh práce. Financování mateřské dovolené se nesmí negativně projevit na příjmu, nesmí být dalším důvodem k odchodu žen z pracovního života a nesmí vytvářet nová omezení pro rozdělení péče o děti mezi partnery.

—

k intenzivnějšímu boji proti četným nadále existujícím diskriminacím a znevýhodněním v důsledku věku, pohlaví, příp. postižení či etnického původu, především u přístupu ke vzdělání a přístupu a setrvání na trhu práce. Měla by být řádně monitorována existující legislativa EU a její provádění;

—

k tomu, aby se věnovala větší pozornost dopadu demografických změn a problému stárnutí obyvatelstva v produktivním věku. V této souvislosti vybízí k větším investicím do kvality a úpravy pracovišť odpovídající věku. Měla by se provést opatření zaměřená na možnost déle fyzicky a psychicky setrvat v pracovním procesu, zvláště podpořením účasti starších osob na doplňkovém vzdělávání a snížením výkonnostního tlaku v podnicích a úpravou pracovních podmínek podle věku (mj. podněty k rozšíření ochrany zdraví na pracovišti, široce přístupné podnikové programy na podporu zdraví a prevenci a ochranu zaměstnanců);

—

k opatřením na zvyšování sebevědomí starších pracovníků (ocenění zkušeností a předávání schopností získaných v průběhu pracovního života mladším pracovníkům) a k poradenství a podpoře podniků, především malých a středních podniků, ve výhledovém personálním plánování a rozvoji pracovní organizace přizpůsobené věku;

—

k tomu, aby otázky zdravotně postižených měly větší prioritu v národních plánech reforem a aby se sdružení zdravotně postižených v jednotlivých státech více zapojila do vypracování plánů reforem. V této souvislosti byla Komisi požádána, aby analyzovala dopad a využila možné synergie, které mohou být vytvořeny flexibilními a podpůrnými opatřeními na pracovišti s cílem zvýšit míru zaměstnanosti zdravotně postižených;

—

k posílení a monitorování provádění politik přistěhovalectví a jejich dopadu na plánování národní pracovní síly. Zvláštní pozornost je zde třeba věnovat individuální (před)školní výchově a včasné investici do jazykové a profesně blízké kvalifikace i odstranění institucionálních překážek a diskriminace při přístupu na trh práce v členských státech a zamezení mzdovému dumpingu;

—

k monitorování této situace a k opatřením s cílem zajistit zachování rovnováhy kvalifikovaných pracovních sil, aby byla zajištěna udržitelnost. Ačkoli EHSV podporuje mobilitu pracovníků mezi členskými státy, je znepokojen dopadem, jenž má na zemi původu přesun kvalifikovaných pracovníků a přesouvání schopností mezi zeměmi EU.

—

zavést opatření na zlepšení kvality pracovních míst, a proto je potřeba vytvořit evropský index popisující kvalitu pracovního života, který by stavěl na kritériích „důstojné práce“ vycházejících z výzkumu a byl by pravidelně sestavován a zveřejňován a mohl by se použít k objasnění změn a zlepšení kvality evropského pracovního života a vlivu na produktivitu;

—

zvýšit jistotu na trhu práce a zamezit nepříjemným „pastem“, mj. zajištěním, že nezaměstnaní nebudou nuceni přijímat práci bez zajištění, potíráním nehlášené práce a zamezením využívání zaměstnanců zaměstnaných na dobu určitou;

—

chránit zaměstnance před diskriminací;

—

provést mnoho dalších opatření na zlepšení operativních systémů ochrany zdraví z důvodů politiky zaměstnanosti, aby se zlepšila prevence a zdravý životní styl a tím snížila nemocnost, zvýšila produktivita práce a prodloužila délka pracovního života;

—

provést modernizaci a zlepšení sociálního zajištění nestandardních forem zaměstnání všude tam, kde je to nutné;

—

odstranit překážky pro osoby, které musejí o někoho pečovat, při jejich (opětovném) začlenění a setrvání na trhu práce (a pobídky k silnějšímu zapojení otců do péče o děti);

—

vybudovat přechodné trhy práce pro sociálně vyloučené skupiny a přiměřené pobídky pro podniky vedoucí ke zvýšenému zaměstnávání těchto osob a zároveň k jejich podpoře při překonávání problémů, které způsobují jejich sociální vyloučení (přičemž je rovněž třeba vyloučit nechtěné vedlejší účinky jako porušení hospodářské soutěže);

—

provést iniciativy v oblasti zaměstnanosti v neziskové oblasti, především v sociálním hospodářství, které zde zaujímají významnou roli. Je třeba zajistit odpovídající podporu v rámci rozpočtu trhu práce.

—

Sociální partneři by se měli účastnit všech debat o konceptu flexikurity a měli by hrát významnou úlohu při konzultacích s Evropskou komisí a definování konceptu.

—

Posilování systémů průmyslových vztahů na evropské a vnitrostátní úrovni je nezbytné. Sociální partneři se musí aktivně účastnit, vyjednávat, ovlivňovat, přebírat odpovědnost za vymezení a součásti konceptu flexikurity. Proto by se při hodnocení národních plánů reforem mělo rovněž objasnit, jak lze posílit sociální dialog a systémy kolektivního vyjednávání.

—

Komise a členské státy by měly v souvislosti s konceptem flexikurity věnovat větší pozornost rovnému postavení mužů a žen a mezigenerační solidaritě. Ženy, starší pracovníci a mladí lidé jsou na trhu práce, pokud jde o flexibilitu a jistotu, často v nevýhodě, a měly by se jim co nejvhodnějším způsobem zajistit stejné podmínky, jaké mají ostatní skupiny.

—

Členské státy a Komise by měly prozkoumat možnosti zvýšení přizpůsobivosti na základě vnitřní flexibility a učinit ji životaschopným a přijatelným rozměrem konceptu flexikurity. Vnitřní flexibilita může hrát klíčovou úlohu při zvyšování produktivity, podpoře inovace a zvyšování konkurenceschopnosti, a může tak přispívat k dosažení cílů Lisabonské strategie.

—

Je třeba usilovat o zajištění rovnováhy mezi flexibilitou pracovní doby a ochranou pracovníků. Tuto rovnováhu nejlépe zajistí nařízení přijatá na základě kolektivního vyjednávání a národních praktik. Taková vyjednávání o flexibilitě pracovní doby vyžadují aktivní spoluúčast organizací na ochranu práv, dobře fungujících sociálních institucí a systémů sociálního zabezpečení prospěšných zaměstnanosti.

—

k vytvoření příznivého makroekonomického prostředí, které je zaměřeno na hospodářskou politiku orientovanou na růst pro překonání dlouho trvajícího poklesu konjunktury a pro uskutečnění plného potenciálu aktivní politiky v oblasti trhu práce;

—

k tomu, aby zapojování investic do výzkumu a vývoje a do inovací bylo důslednější, aby se jednak povzbudila ekonomika a jednak vytvořila nová pracovní místa. V této souvislosti je rovněž nutno konstatovat, že mnoho programů reforem dostatečně nezohledňuje nutnost stanovit kromě strukturálních reforem na trhu práce i opatření k podpoře růstu a zaměstnanosti;

—

aby bylo v členských státech navýšeno rozpočtové rozpětí pro příslušné investice do infrastruktury. Národní programy reforem by v této souvislosti mohly být pokud možno koncipovány tak, aby vytvořily celoevropský program na oživení konjunktury;

—

k tomu, aby byly vytvořeny příslušné rámcové podmínky zvýhodňující jak vnější, tak vnitřní poptávku, aby bylo možno plně využít potenciál pro růst a plnou zaměstnanost. V tomto ohledu bylo poukázáno na to, že jen málo členských států ve svých programech reforem dostatečně vyzdvihuje hospodářskou stimulaci;

—

Výbor vyzdvihl význam toho, aby na národní úrovni a na úrovni EU bylo k dispozici přiměřené financování za účelem provádění opatření politiky zaměstnanosti. V tomto ohledu bylo upozorněno na to, že v mnoha členských státech musí být odstraněny existující rozdíly mezi návrhy na iniciativy na trhu práce a nedostatkem rozpočtových prostředků.