This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document E2004P0008
Action brought on 8 November 2004 by the EFTA Surveillance Authority against the Principality of Liechtenstein (Case E-8/04)
Žaloba podaná dne 8. listopadu 2004 Kontrolním úřadem ESVO na Lichtenštejnské knížectví (Věc E-8/04)
Žaloba podaná dne 8. listopadu 2004 Kontrolním úřadem ESVO na Lichtenštejnské knížectví (Věc E-8/04)
Úř. věst. C 40, 17.2.2005, p. 17–17
(ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, NL, PL, PT, SK, SL, FI, SV)
17.2.2005 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 40/17 |
Žaloba podaná dne 8. listopadu 2004 Kontrolním úřadem ESVO na Lichtenštejnské knížectví
(Věc E-8/04)
(2005/C 40/10)
Dne 8. listopadu 2004 podal Kontrolní úřad ESVO zastoupený Nielsem Fengerem a Elisabethann Wright, kteří jednali jako zástupci Kontrolního úřadu ESVO, 35, Rue Belliard, B-1040 Brusel, k Soudu ESVO žalobu na Lichtenštejnské knížectví.
Žalobce požaduje, aby soud:
1. |
prohlásil, že udržováním platnosti článku 25 bankovního zákona, který vyžaduje, aby alespoň jeden člen představenstva a jeden člen výkonného vedení v bance se sídlem na území Lichtenštejnska podléhali požadavku na pobyt, Lichtenštejnské knížectví nedodrželo svobodu usazování stanovenou v článku 31 Dohody o Evropském hospodářském prostoru, a |
2. |
uložil Lichtenštejnskému knížectví uhradit náklady řízení. |
Právní a faktické souvislosti a právní zdůvodnění:
— |
Ustanovení čl. 31 odst. 1 Dohody o EHP vyžaduje rovné zacházení mezi státními příslušníky EHP, kteří uplatňují své právo na svobodu usazování, a státními příslušníky země, kde se usazují. |
— |
Článek 33 Dohody o EHP stanoví odchylku od práva na svobodu usazování. |
— |
Soud ESVO uvedl ve věci E-3/98 Rainford-Towning [1998] Sb. rozh. ESVO 205 a ve věci E-2/01 Pucher [2002] Sb. rozh. ESVO 44, že „ESD ve své judikatuře tradičně uznává, že pravidla o rovném zacházení zakazují nejen zjevnou diskriminaci na základě státní příslušnosti, ale i všechny její skryté podoby, které při použití jiných rozlišujících kritérií vedou v praxi ke stejnému výsledku“. |
— |
Jak Soud ESVO, tak i Soudní dvůr Evropských společenství dospěly k názoru, že „vnitrostátní pravidla, podle nichž se rozlišuje na základě pobytu, mohou působit zejména v neprospěch státních příslušníků ostatních smluvních stran, neboť nerezidenti jsou většinou cizinci“. Rainford-Towning, odstavec 29. |
— |
Soud ESVO dále došel k závěru, že „pokud jde o zdůvodnění na základě veřejného pořádku podle článku 33 Dohody o EHP, musí platit, že předpokladem pro to, aby mohlo být zvláštní zacházení s cizími státními příslušníky, na něž se vztahuje Dohoda o EHP, zdůvodněno odvoláním se na koncept veřejného pořádku, je v každém případě kromě narušení společenského řádu, které souvisí s každým porušením práva, i existence skutečného a dostatečně závažného ohrožení postihujícího jeden ze základních zájmů společnosti“. Rainford-Towning, odstavec 42. |
— |
Soud ESVO uznal, že ochrana fungování a dobré pověsti odvětví peněžních služeb je oprávněným cílem veřejného pořádku a že určité komplikace mohou být způsobeny tím, že Lichtenštejnsko není smluvní stranou lugánské úmluvy. |