1)

Je případ, kdy je všem soukromoprávním podnikům, které v tuzemsku komerčně provozují silniční, vodní a železniční přepravu cestujících v linkovém provozu, uložena stejná povinnost bezplatné přepravy cestujících určité skupiny (děti předškolního věku, osoby s postižením do dovršení 16 let, osoby s těžkým postižením od dovršení 16 let, osoby se značným zrakovým postižením a průvodce osoby s těžkým nebo značným zrakovým postižením a slepeckého resp. asistenčního psa osoby s postižením), nutno považovat za uložení závazku veřejné služby ve smyslu čl. 2 písm. e) a čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 (1) ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70?

2)

Jedná-li se o závazek veřejné služby ve smyslu nařízení č. 1370/2007: Má členský stát podle čl. 4 odst. 1 písm. b) bodu i) nařízení č. 1370/2007 právo vyloučit úhradu kompenzace dopravcům za plnění takovéto povinnosti vnitrostátním zákonem?

Má-li členský stát právo vyloučit kompenzaci pro dopravce, za jakých podmínek tak může učinit?

3)

Je podle čl. 3 odst. 3 nařízení č. 1370/2007 povoleno vyloučit z oblasti působnosti tohoto nařízení obecná pravidla o stanovení maximálních přepravních tarifů pro jiné skupiny cestujících, než skupiny uváděné v tomto ustanovení?

Platí povinnost oznámení Evropské komisi podle článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie také v případě, že obecná ustanovení o stanovení maximálních přepravních tarifů nestanoví žádné kompenzace pro dopravce?

4)

V případě, že se nařízení č. 1370/2007 v projednávané věci nepoužije: Lze poskytování kompenzace opřít o jiný právní akt Evropské unie (jako je Listina základních práv Evropské unie)?

5)

Jaké podmínky musí splňovat kompenzace případně poskytovaná dopravci, aby byla v souladu s ustanoveními o státní podpoře?