—

zrušil napadené nařízení v rozsahu, v němž se jí týká;

—

podpůrně, zrušil napadené nařízení v celém rozsahu; a

—

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že použitím metodiky srovnatelné země Komise své rozhodnutí právně dostačujícím způsobem neodůvodnila a dopustila se právně i věcně zjevně nesprávného posouzení.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že při závěru o tom, že průmyslové odvětví Unie zůstávalo v referenčním období zranitelné vůči poškozujícím účinkům dumpingového dovozu kyseliny vinné pocházející z Čínské lidové republiky, se Komise dopustila právně i věcně zjevně nesprávného posouzení, porušila zásadu řádné správy a neodůvodnila své rozhodnutí právně dostačujícím způsobem, jelikož Komise nepřihlédla k výsledkům jednoznačně největšího výrobce kyseliny vinné v Unii, čímž porušila čl. 11 odst. 2 a čl. 3 odst. 2 nařízení (EU) 2016/1036 (2), jakož i články 11.3 a 3.1 dohody WTO o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu (dále jen „antidumpingová dohoda“).

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že při závěru o tom, že je pravděpodobné, že újma způsobená průmyslovému odvětví Unie by byla znovu způsobena, pokud by byla ukončena platnost antidumpingových opatření přijatých Unií ve vztahu k dovozu kyseliny vinné pocházející z Čínské lidové republiky, se Komise dopustila právně i věcně zjevně nesprávného posouzení, jelikož použitá metodika, zaprvé, nespočívá na skutečných důkazech, ale na domněnkách a mechanických nedostatečně podepřených předpokladech, a, zadruhé, nijak nezohledňuje jednání společnosti Hangzhou Bioking, jednoho z největších výrobců kyseliny vinné v Čínské lidové republice a největšího vývozce této kyseliny z dané země do Evropské unie, tedy společnosti, které Unie od 20. dubna 2012 neuložila žádné antidumpingové clo. Žalobkyně mimoto tvrdí, že Komise nezohlednila dopad klimatických změn na výrobu přírodní kyseliny vinné, čímž porušila čl. 11 odst. 2 a čl. 3 odst. 2 nařízení 2016/1036, jakož i články 11.3 a 3.1 antidumpingové dohody.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že porušením čl. 3 odst. 2, čl. 11 odst. 2, čl. 16 odst. 1, čl. 19 odst. 2 a 4, čl. 20 odst. 2 a 4 a čl. 21 odst. 5 a 7 nařízení 2016/1036, jakož i článků 3.1, 5.3, 6.1, 6.1.2, 9.2, 6.4, 6.5.1, 6.6, 6.9 a 11.3 antidumpingové dohody se Komise dopustila porušení podstatných náležitostí práva žalobkyně se v řízení účinně bránit.