1)

Musí být čl. 10 odst. 2 směrnice Rady 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny (1) vykládán v tom smyslu, že pokud členský stát povolí na základě uvedeného článku vstup rodinného příslušníka neuvedeného v článku 4, může použít na tohoto rodinného příslušníka jen požadavek, který stanoví čl. 10 odst. 2 (který je „na uprchlíkovi závislý“)?

2)

Pokud bude odpověď na první otázku kladná, zahrnuje podmínka „závislé“ („dependency“) upravená v čl. 4 odst. 2 písm. a) směrnice situaci, v níž musí kumulativně dány jednotlivé aspekty závislosti, nebo stačí, že jsou dány některé aspekty podle konkrétních okolností každé věci, k tomu, aby mohla být splněna uvedená podmínka? V tomto kontextu je v souladu s požadavkem stanoveným v čl. 10 odst. 2 (který je „na uprchlíkovi závislý“) vnitrostátní ustanovení, které tím, že vylučuje individuální posouzení, považuje výlučně jednu skutečnost (určující aspekt závislosti: „[prokazatelně] [se nedokázat] o sebe postarat z důvodu svého zdravotního stavu“) za podmínku splnění tohoto požadavku?

3)

V případě, že odpověď na první bude záporná, a pokud členský stát může uplatnit jiné požadavky kromě těch, jež jsou uvedeny v čl. 10 odst. 2 (který je „na uprchlíkovi závislý“), znamená to, že členský stát je oprávněn, považuje-li to za vhodné, stanovit určitý požadavek, včetně těch, které jsou ve vztahu k jiným rodinným příslušníkům stanoveny v čl. 4 odst. 2, nebo může uplatnit jen požadavek uvedený v čl. 4 odst. 3 směrnice? V tomto případě jakou skutkovou situaci předpokládá požadavek „objectively unable to provide for their own needs on account of their state of health“ uvedený v čl. 4 odst. 3 směrnice? Musí být vykládán v tom smyslu, že rodinný příslušník nedokáže „uspokojit své potřeby“ nebo ve smyslu, že „není schopný“ se „postarat sám o sebe“, nebo musí být vykládán jinak?