29.8.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 205/13

1)

Článek 4 odst. 1 první odrážka směrnice Rady 90/435/EHS ze dne 23. července 1990 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která stanoví, že pro účely osvobození dividend obdržených mateřskou společností usazenou v tomto státě od dceřiné společnosti, která má sídlo v jiném členském státě, jsou uvedené dividendy zahrnuty do daňového základu mateřské společnosti, od něhož jsou následně odečteny ve výši 95 %, pokud v dotčeném zdaňovacím období zbude po odečtení ostatních od daně osvobozených příjmů kladný zůstatek, a jejíž účinkem je, že:

2)

Článek 4 odst. 1 první odrážka směrnice 90/435 ve spojení s odstavcem 2 téhož článku musí být vykládán v tom smyslu, že členským státům neukládá povinnost umožnit, aby rozdělené zisky, které mateřská společnost usazená v tomto členském státě obdrží od své dceřiné společnosti, jejíž sídlo je v jiném členském státě, byly v plném rozsahu odpočitatelné od zisků za zdaňovací období a aby z toho plynoucí ztráta byla převoditelná do následujícího zdaňovacího období. Je věcí členských států, jak upraví — s ohledem na nezbytné požadavky svého vnitrostátního právního řádu, jakož i na možnost stanovenou v uvedeném čl. 4 odst. 2 směrnice 90/435 — způsoby, kterými bude dosaženo výsledku stanoveného v odst. 2 první odrážce téhož článku.

Pokud si však členský stát zvolil systém osvobození od daně stanovený v čl. 4 odst. 1 první odrážce směrnice 90/435 a pokud právní úprava uvedeného členského státu v zásadě připouští převod ztrát do pozdějších zdaňovacích období, brání uvedené ustanovení právní úpravě členského státu, jež má za následek omezení ztrát mateřské společnosti, které lze takto převést, do výše obdržených dividend.

3)

Zvolí-li vnitrostátní právní předpisy, pokud jde o řešení čistě vnitrostátních situací, stejná řešení jako právo Společenství, přísluší pouze vnitrostátnímu soudu, aby v rámci dělby soudních pravomocí mezi vnitrostátní soudy a Soudní dvůr stanovené v článku 234 ES posoudil přesný význam tohoto odkazu na právo Společenství, přičemž zohlednění omezení, která vnitrostátní zákonodárce případně zavedl pro účely uplatňování tohoto práva na čistě vnitřní situace, je věcí práva dotčeného členského státu, a tudíž patří do výlučné pravomoci soudů tohoto státu.

4)

Pokud je podle vnitrostátní právní úpravy členského státu s dividendami pocházejícími od společnosti usazené ve třetím státě zacházeno méně příznivě než s dividendami pocházejícími od společnosti, která má sídlo v uvedeném členském státě, je na vnitrostátním soudu, aby s ohledem jak na předmět vnitrostátní právní úpravy, tak na skutečnosti věci, která mu je předložena, ověřil, zda je použitelný článek 56 ES a zda případně brání uvedenému rozdílnému zacházení.

5)

Článek 43 ES nebrání právní úpravě členského státu, která stanoví, že mateřská společnost usazená v členském státě, jež obdrží zisky rozdělené dceřinou společností se sídlem v jiném členském státě, může tyto zisky odečíst od svých zdanitelných příjmů pouze do výše zisků dosažených ve zdaňovacím období, v němž byly zisky rozděleny, ačkoli by tyto zisky mohly být osvobozeny v plném rozsahu, pokud by tato společnost založila stálou provozovnu v jiném členském státě, a to za podmínky, že zacházení se zisky pocházejícími od entit založených v jiném členském státě není diskriminační ve vztahu k zacházení se zisky pocházejícími od srovnatelných tuzemských entit.