9.2.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 35/16

1.

Dne 28. listopadu 2011 přijala Komise návrh rozhodnutí Rady o uzavření Dohody mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií o využívání jmenné evidence cestujících (PNR) a o jejím předávání Ministerstvu vnitřní bezpečnosti Spojených států (3) (dále jen: „dohoda“).

2.

Dne 9. listopadu 2011 byl evropský inspektor ochrany údajů neformálně konzultován ve věci předlohy návrhu v rámci zrychleného postupu. Dne 11. listopadu 2011 vydal řadu neveřejných připomínek. Cílem tohoto stanoviska je uvedené připomínky doplnit ve světle stávajícího návrhu a zveřejnit názory evropského inspektora ochrany údajů. Toto stanovisko vychází i z řady předešlých zásahů evropského inspektora ochrany údajů a pracovní skupiny zřízené podle článku 29 týkajících se jmenné evidence cestujících (Passenger Name Records, PNR).

3.

Cílem dohody je poskytnout řádný právní základ pro předávání údajů PNR z EU do Spojených států. Základem předávání je v současné době dohoda z roku 2007 (4), protože Parlament se rozhodl odložit své hlasování o souhlasu, než budou splněny jeho připomínky týkající se ochrany údajů. Ve svém usnesení ze dne 5. května 2010 (5) uvedl Parlament tyto požadavky:

4.

Stávající dohodu je třeba posuzovat v kontextu globálního přístupu k PNR, který zahrnuje jednání s dalšími třetími zeměmi (jmenovitě s Austrálií (8) a Kanadou (9)) a návrh systému PNR na úrovni EU (10). Rovněž spadá do oblasti působnosti současných jednání o dohodě mezi EU a USA o výměně osobních údajů v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (11). Bráno z širšího hlediska, dohoda byla parafována několik málo týdnů před očekávaným přijetím návrhů na přezkum obecného rámce pro ochranu údajů (12).

5.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá tento globální přístup, jehož cílem je zajistit jednotný právní rámec pro dohody o PNR v souladu s právními požadavky EU. Vyjadřuje však politování nad tím, že daný časový harmonogram neumožňuje v praxi zabezpečit soulad těchto dohod s novými pravidly EU o ochraně údajů. Chtěl by též připomenout, že obecná dohoda mezi EU a USA o výměnách údajů by měla být použitelná na dohodu mezi EU a USA o PNR.

6.

Podle Listiny základních práv Evropské unie musí být jakékoli omezení základních práv a svobod nezbytné, přiměřené a stanovené právními předpisy. Jak opakovaně prohlásil evropský inspektor ochrany údajů (13) a pracovní skupina zřízená podle článku 29 (14), nezbytnost a přiměřenost systémů PNR a hromadného předávání údajů PNR do třetích zemí nebyla dosud prokázána. Tento názor sdílí i Evropský hospodářský a sociální výbor a agentura pro základní práva (15). Níže uvedenými konkrétními připomínkami není dotčeno toto úvodní a základní zjištění.

7.

Ačkoli tato dohoda obsahuje určitá zlepšení oproti dohodě z roku 2007 a zahrnuje přiměřená ochranná opatření pro bezpečnost údajů a dohled nad nimi, zdá se, že nebyla splněna žádná z hlavních připomínek vyjádřených ve výše uvedených stanoviscích, ani podmínky, jejichž splnění požadoval Evropský parlament pro vydání svého souhlasu (16).

8.

Čl. 4 odst. 1 dohody uvádí, že Spojené státy zpracovávají údaje PNR za účelem předcházení, odhalování, vyšetřování a stíhání a) teroristických trestných činů a souvisejících trestných činů a b) trestných činů, které jsou postižitelné trestem odnětí svobody na dobu tří let nebo více a jsou mezinárodní povahy. Některé z těchto pojmů jsou dále definovány.

9.

Ačkoli tyto definice jsou přesnější než v dohodě z roku 2007, stále jsou zde některé neurčité pojmy a výjimky, které by mohly být v rozporu s omezením účelu a mohly by narušit právní jistotu. Konkrétně:

10.

Příloha I dohody obsahuje 19 typů údajů, které budou zasílány do USA. Většina z nich také obsahuje různé kategorie údajů a je totožná s poli údajů v dohodě z roku 2007, která již evropský inspektor ochrany údajů a pracovní skupina zřízená podle článku 29 považovali za nepřiměřená (18).

11.

To se týká zejména pole „obecné poznámky včetně informací OSI (další služební informace) (19), SSI (zvláštní služební informace) (20) a SSR (zvláštní služební požadavek) (21)“, které mohou odhalovat údaje týkající se náboženského přesvědčení (např. upřednostňované jídlo) nebo zdraví (např. žádost o invalidní vozík). Takové citlivé údaje by měly být ze seznamu výslovně vyloučeny.

12.

Při posuzování přiměřenosti seznamu je třeba vzít v úvahu, že kvůli předávání předem (čl. 15 odst. 3 dohody) se budou tyto kategorie týkat nejen skutečných cestujících, ale i osob, které nakonec nepoletí (např. v důsledku zrušení letu).

13.

Kromě toho by existence otevřených datových polí mohla narušit právní jistotu. Kategorie, jako jsou „veškeré dostupné kontaktní informace“, „veškeré informace o zavazadlech“ a „obecné poznámky“, by měly být lépe definovány.

14.

Seznam by tedy měl být zúžen. V souladu se stanoviskem pracovní skupiny zřízené podle článku 29 (22) se domníváme, že údaje by měly být omezeny na tyto informace: lokalizační kód záznamu PNR, datum rezervace, den (dny) zamýšlené cesty, jméno cestujícího, další jména v PNR, celá cestovní trasa, identifikátory pro bezplatné letenky, jednosměrné letenky, údaje o vystavení letenky, údaje pole ATFQ (Automated Ticket Fare Quote), číslo letenky, datum vystavení letenky, historie případů, kdy se cestující nedostavil k odletu, počet zavazadel, čísla jmenovek na zavazadlech, informace o případech, kdy se cestující dostavil na letiště bez rezervace a byl připraven k odletu, počet zavazadel na každý segment, dobrovolné/nedobrovolné zvýšení třídy, historické změny údajů PNR týkající se výše uvedených položek.

15.

Článek 6 dohody uvádí, že DHS automaticky vytřídí a „zamaskuje“ citlivé údaje. Citlivé údaje však budou uloženy nejméně 30 dní a ve zvláštních případech je lze využít (čl. 6 odst. 4). Evropský inspektor ochrany údajů by chtěl zdůraznit, že i po „zamaskování“ budou tyto údaje stále „citlivé“ a budou se týkat identifikovatelných fyzických osob.

16.

Jak evropský inspektor ochrany údajů již uvedl, DHS by nemělo zpracovávat citlivé údaje týkající se občanů EU, ani pokud budou po obdržení „zamaskovány“. Evropský inspektor ochrany údajů doporučuje v textu dohody specifikovat, že letečtí dopravci by neměli předávat citlivé údaje DHS.

17.

Článek 8 uvádí, že údaje PNR budou uchovávány v aktivní databázi po dobu až pěti let a následně budou převedeny do nečinné databáze a uloženy po dobu až deseti let. Tato maximální doba uchovávání údajů v délce patnácti let je jasně nepřiměřená bez ohledu na to, zda jsou údaje uchovávány v „aktivní“ nebo „nečinné“ databázi, jak již zdůraznil evropský inspektor ochrany údajů a pracovní skupina zřízená podle článku 29.

18.

Čl. 8 odst. 1 upřesňuje, že data budou „anonymizována a zamaskována“ šest měsíců poté, co je DHS obdrží. Avšak jak „zamaskované“ údaje, tak i údaje uložené v „nečinné databázi“ představují osobní údaje, dokud nejsou anonymizovány. Údaje by tedy měly být anonymizovány (nevratně) nebo vymazány ihned po provedení analýzy nebo po nejvýše šesti měsících.

19.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá čl. 15 odst. 1, který uvádí, že údaje budou předávány pomocí metody „push“. Čl. 15 odst. 5 však vyžaduje, aby dopravci za výjimečných okolností k údajům PNR „poskytli přístup“. Aby bylo s konečnou platností vyloučeno použití systému „pull“ a s ohledem na obavy, které nedávno znovu zdůraznila pracovní skupina zřízená podle článku 29 (23), důrazně doporučujeme, aby dohoda výslovně zakazovala možnost samostatného přístupu úředníků USA k údajům prostřednictvím systému „pull“.

20.

V dohodě by měl být definován počet a periodicita předání údajů ze strany leteckých dopravců pro DHS. Za účelem posílení právní jistoty by měly být popsány podrobněji také podmínky, za nichž budou další předání možná.

21.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá článek 5 dohody o zabezpečení a integritě údajů, zejména pak povinnost informovat dotčené jedince o tom, že došlo k narušení soukromí. Měly by však být vyjasněny tyto prvky oznámení o narušení bezpečnosti údajů:

22.

Evropský inspektor ochrany údajů podporuje povinnost evidovat či dokumentovat všechny přístupy a zpracování týkající se PNR, protože díky tomu bude možné ověřovat, zda DHS použilo údaje PNR řádně a zda nedošlo k neoprávněnému přístupu do systému.

23.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá, že dodržování záruk týkajících se ochrany údajů v dohodě bude podléhat nezávislému dozoru a dohledu inspektorů příslušných ministerstev pověřených ochranou údajů, jako je např. vedoucí inspektor DHS, jak stanoví čl. 14 odst. 1. V zájmu zajištění účinného výkonu práv subjektů údajů by však evropský inspektor ochrany údajů a vnitrostátní orgány ochrany údajů měli spolupracovat s DHS na postupech a způsobech výkonu těchto práv (24). Evropský inspektor ochrany údajů by uvítal odkaz na tuto spolupráci uvedený v dohodě.

24.

Evropský inspektor ochrany údajů důrazně podporuje právo na nápravu „bez ohledu na státní příslušnost, zemi původu nebo místo bydliště“, které stanoví druhý pododstavec čl. 14 odst. 1. Vyjadřuje však politování nad tím, že článek 21 výslovně uvádí, že dohoda „nevytváří ani neuděluje podle práva Spojených států žádné právo ani výhodu žádné osobě ani veřejnému či soukromému subjektu“. I pokud bude na základě dohody přiznáno právo na „soudní přezkum“ v USA, nemusí být toto právo rovnocenné právu na účinnou soudní nápravu v EU, zejména s ohledem na omezení uvedené v článku 21.

25.

Článek 16 dohody zakazuje předávání údajů vnitrostátním orgánům, které neposkytují PNR záruky „rovnocenné nebo srovnatelné“ se zárukami stanovenými v této dohodě. Evropský inspektor ochrany údajů toto ustanovení vítá. Seznam orgánů, které by mohly obdržet údaje PNR, by však měl být dále upřesněn. Pokud jde o mezinárodní předání, dohoda stanoví, že by k nim mělo docházet pouze v případech, kdy je využití zamýšlené příjemcem v souladu s touto dohodou a poskytuje opatření na ochranu osobních údajů „srovnatelná“ s opatřeními stanovenými v dohodě, s výjimkou mimořádných okolností.

26.

Pokud jde o formulace „srovnatelné“ nebo „rovnocenné“ použité v dohodě, chtěl by evropský inspektor ochrany údajů zdůraznit, že by nemělo docházet k žádnému dalšímu vnitrostátnímu ani mezinárodnímu předávání údajů ze strany DHS, pokud příjemce neposkytuje opatření na ochranu osobních údajů, která nejsou méně přísná než opatření stanovená v dohodě. V dohodě by také mělo být vyjasněno, že předávání údajů PNR by mělo probíhat individuálně, mělo by být zajištěno, že příslušným příjemcům budou předány pouze nezbytné údaje, a neměly by být povoleny žádné výjimky. Kromě toho evropský inspektor ochrany údajů doporučuje, aby předání údajů do třetích zemí podléhala předchozímu souhlasu soudu.

27.

Čl. 17 odst. 4 uvádí, že v případě, že jsou do třetí země předávány údaje rezidenta některého z členských států EU, měly by být informovány příslušné orgány dotčeného členského státu, pokud si je DHS této situace vědomo. Tato podmínka by měla být vypuštěna, protože DHS by si mělo být dalších předání do třetích zemí vždy vědomo.

28.

Není jasné, jaká je právní forma, kterou USA zvolily pro uzavření této dohody, a jak se tato dohoda stane v USA právně závaznou. To by mělo být vyjasněno.

29.

Čl. 20 odst. 2 se zabývá souladem s případným systémem PNR EU. Evropský inspektor ochrany údajů bere na vědomí, že konzultace ohledně úprav této dohody budou zkoumat zejména „zda by případný budoucí systém PNR EU uplatňoval méně přísné normy ochrany údajů, než jaké jsou stanoveny v této aktuální dohodě“. S cílem zajistit jednotnost by případná úprava měla také (a zejména) zohlednit silnější ochranná opatření v případném budoucím systému PNR.

30.

Dohoda by měla být přezkoumána i s ohledem na nový rámec ochrany údajů a případné uzavření obecné dohody mezi EU a USA o výměně osobních údajů v rámci policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Mohlo by být doplněno nové ustanovení podobné čl. 20 odst. 2, které by uvádělo, že „pokud bude v EU přijat nový právní rámec ochrany údajů nebo bude uzavřena nová dohoda o výměně údajů mezi EU a USA, zahájí smluvní strany vzájemné konzultace s cílem rozhodnout, zda má být tato aktuální dohoda patřičně přizpůsobena. Tyto konzultace budou zejména zkoumat, zda by případná budoucí úprava právního rámce ochrany údajů v EU nebo případná budoucí dohoda EU a USA o ochraně údajů uplatňovaly přísnější opatření na ochranu údajů, než jaká stanoví tato dohoda.“

31.

Pokud jde o přezkum dohody (článek 23), evropský inspektor ochrany údajů se domnívá, že vnitrostátní orgány ochrany údajů by měly být výslovně zahrnuty do přezkumného týmu. Přezkum by se měl zaměřit i na posouzení nezbytnosti a přiměřenosti opatření, na účinné uplatňování práv subjektů údajů a měl by zahrnovat i ověření způsobu zpracovávání požadavků subjektů údajů v praxi, zejména v případech, kdy nebyl povolen přímý přístup. Měla by být stanovena četnost přezkumů.

32.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá opatření o ochraně bezpečnosti údajů a dohledu předpokládaná v dohodě a zlepšení oproti dohodě z roku 2007. Mnohé obavy však přetrvávají, zvláště pokud jde o soulad globálního přístupu k PNR, omezení účelu, kategorie údajů, které mají být předávány DHS, zpracování citlivých údajů, dobu uchovávání údajů, výjimky z metody „push“, práva subjektů údajů a další předávání.

33.

Tyto připomínky se nedotýkají požadavků na nezbytnost a přiměřenost jakéhokoli legitimního systému PNR a dohody o hromadném předávání údajů PNR z EU do třetích zemí. Jak znovu zopakoval Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 5. května, „boj proti terorismu nebude nikdy účinný, pokud nebude probíhat na základě klíčových zásad nezbytnosti a proporcionality“.