25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/31

1.1

Kontrola provedení směrnice uskutečněná Komisí odhalila důležité odchylky mezi vnitrostátními předpisy, které provádějí směrnici 1999/44/ES. Řada z nich může být způsobena mezerami v právní úpravě směrnice, ale jiné lze již považovat za nesprávné provedení směrnice. V současné době není jasné, do jaké míry tyto odchylky ovlivňují správné fungování vnitřního trhu a důvěru spotřebitelů. EHSV doporučuje, aby Komise bezodkladně prostudovala dopad odchylek na vnitřní trh a na důvěru spotřebitelů (1).

1.2

V důsledku výše uvedených skutečností EHSV naléhavě vybízí Komisi, aby podnikla vynucovaní opatření proti členským státům, které zatím směrnici 1999/44/ES neprovedly odpovídajícím způsobem.

1.3

Zelená kniha o spotřebitelském acquis odkrývá řadu průřezových problémů. Komise během přezkumu zjistila několik problémů týkajících se provádění směrnice o prodeji spotřebitelům, zejména co se týče otázky přímé odpovědnosti výrobců (POV).

1.4.

EHSV se domnívá, že směrnice o prodeji spotřebitelům má nedostatky také v oblasti úpravy záruk od výrobců a maloobchodníků, např. co se týče požadavků na soulad dle článku 2 směrnice.

1.5

Neexistují pádné důvody pro to, aby byla směrnice 1999/44/ES pozměněna výhradně z důvodu zavedení POV. Zelená kniha o přezkumu spotřebitelského acquis (2) zahájila veřejnou konzultaci k tomuto a k dalším problémům zjištěným Evropskou komisí při přezkumu právních předpisů EU týkajících se ochrany spotřebitele (jako např. osmi spotřebitelských směrnic (3)). EHSV proto doporučuje, aby Komise zvážila vhodnost začlenění POV do možných právních předpisů návazných na zelenou knihu (např. horizontální směrnice), což je postup upřednostňovaný některými subjekty, jako např. UGAL (4) a BEUC (Evropská spotřebitelská organizace). EHSV však zdůrazňuje, že výsledkem této iniciativy by nemělo být nepřiměřené zatížení pro podniky, jak požaduje Eurocommerce.

1.6

EHSV má za to, že dříve, než Komise zavede horizontální směrnici, je zapotřebí provést posouzení dopadů.

1.6.1

To se týká rozsahu působnosti směrnice. EHSV souhlasí, že by se směrnice měla vztahovat i na další typy smluv, podle nichž je zboží dodáváno spotřebitelům (např. pronájmy automobilů), a pro smlouvy, podle nichž se spotřebitelům poskytují služby s digitálním obsahem (např. hudba on-line). Týká se to také použitého zboží, které je prodáváno ve veřejné dražbě, při níž mají spotřebitelé možnost se osobně účastnit prodeje. Další aspekty, jako je definice dodávky, přenos rizika, pojem a prodloužení lhůt týkajících se shody zboží se smlouvou, krytí nároků při opakovaném poškození, režim důkazního břemene a dokonce některé opravné prostředky, by měly být v rámci smíšeného přístupu k revizi spotřebitelského acquis považovány za součást horizontálního nástroje a až bude návrh tohoto nástroje předán ke konzultaci a veřejné diskusi, mělo by se diskutovat o podrobnostech těchto témat.

1.7

Zúčastněné strany a členské státy mají odlišné názory, pokud jde o dopad přímé odpovědnosti výrobců na úroveň ochrany spotřebitelů a na vnitřní trh. Většina členských států a řada zúčastněných stran je toho názoru, že přímá odpovědnost výrobců skutečně nebo potenciálně zvyšuje ochranu spotřebitelů. Některé mají za to, že výrobce je často lépe než prodávající schopen uvést zboží do souladu se smlouvou. Jiné se domnívají, že přímá odpovědnost výrobců by nezvýšila ochranu spotřebitelů, ale spíše způsobila právní nejistotu a značnou zátěž pro podniky. EHSV se domnívá, že je k těmto bodům zapotřebí více informací (5).

2.1

Dne 24. dubna 2007 Evropská komise přijala sdělení o provádění směrnice 1999/44/ES (směrnice o prodeji spotřebitelům) o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, včetně analýzy důvodů pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady, jak stanoví článek 12 Směrnice.

2.2

Dne 8. února 2007 přijala Evropská komise Zelenou knihu o přezkumu spotřebitelského acquis. Směrnice 1999/44/ES je jednou z osmi spotřebitelských směrnic uvedených v příloze II zelené knihy.

2.2.1

Také příloha I zelené knihy klade řadu otázek týkajících se specifických příslušných předpisů z oblasti prodeje spotřebitelům. Toto stanovisko je reakcí na sdělení Komise KOM(2007) 210 v konečném znění o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží, včetně analýzy důvodů pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady a má Komisi poskytnout vodítko. Stanovisko k zelené knize (6) vydal EHSV na svém plenárním zasedání ve dnech 11. a 12. července 2007 a tehdy se rozhodl nevydávat stanovisko ke specifickým tématům, zejména k otázkám týkajícím se směrnice o prodeji spotřebitelům, které vznesla Komise a kterými se Komise bude zabývat v návrhu rámcové směrnice o smluvních právech spotřebitelů.

2.2.2

V zelené knize předkládá Komise k veřejné konzultaci řadu průřezových témat. Jsou mezi nimi otázky týkající se mezer a nedostatků v právních předpisech, které Komise zjistila během přezkumu spotřebitelského acquis, včetně těch, které vyplývají ze směrnice 1999/44/ES.

2.3

Všechny členské státy směrnici (7) provedly. Účelem sdělení je přezkoumat, jak ji členské státy provedly. Sdělení je součástí procesu přezkumu spotřebitelského acquis, jež je v souladu s cílem lepší regulace ve smyslu zjednodušení právního prostředí, sledovaným Komisí, Evropským parlamentem a EHSV.

2.4

Záměrem směrnice je harmonizace těch částí smluvního práva z oblasti prodeje spotřebitelům, jež se týkají právních záruk a v menší míře též obchodních záruk.

2.5

Od všech členských států se požadovalo provedení směrnice do jejich vnitrostátního práva do 1. ledna 2002 a všem také bylo umožněno zavést přísnější předpisy ve prospěch spotřebitele.

2.6

Komise poukazuje na nedostatky v provádění směrnice v případě některých členských států.

3.1

Toto sdělení se týká provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží (směrnice o prodeji spotřebitelům) ve všech členských státech a zkoumá důvody pro zavedení na úrovni Společenství přímé odpovědnosti výrobců za vady, jak stanoví článek 12.

3.2

Ve sdělení Komise se upozorňuje na obtíže, se kterými se setkaly některé členské státy při provádění směrnice. Konkrétně se problémy týkají rozdílů v definici „spotřebitele“ a „prodejce“, které jsou v jiných právních předpisech Společenství definovány odlišným způsobem.

3.3

Stejně tak definice „spotřebního zboží“ v čl. 1 odst. 2 písm. b) určuje oblast působnosti směrnice. Různé členské státy definici provedly různými způsoby. V některých členských státech se příslušné zákony vztahují také na prodej nemovitostí spotřebitelům.

3.4

Některé členské státy do definice nezahrnuly „použité zboží, které je prodáváno ve veřejné dražbě, při níž mají spotřebitelé možnost se osobně účastnit prodeje“. Některé této možnosti využily. Jiné se rozhodly odpovědnost prodejců za takové zboží omezit.

3.5

Všechny členské státy provedly požadavky směrnice do vnitrostátního práva. Článek 12 Komisi ukládá (v určité lhůtě), aby předložila Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provedení této směrnice ve všech členských státech a konkrétně přezkoumala mimo jiné důvody pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady a případně přiložila návrhy. Tímto sdělením je tato povinnost splněna.

3.6

Část I sdělení podává zprávu o provedení směrnice o prodeji spotřebitelům ve všech členských státech a část II zkoumá důvody pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady vůči spotřebitelům do právních předpisů EU.

3.7

Provedení směrnice do vnitrostátních právních předpisů vyvolává řadu problémů. Řada z nich může být způsobena mezerami v právní úpravě směrnice, ale jiné lze již považovat za nesprávné provedení směrnice. Kontrola provedení směrnice odhalila důležité odchylky mezi vnitrostátními předpisy, což je důsledkem použití článku o minimální harmonizaci a různých možností právních úprav stanovených směrnicí. V současné době není jasné, do jaké míry tyto rozdíly ovlivňují správné fungování vnitřního trhu a důvěru spotřebitelů.

3.7.1

Zelená kniha předložila k veřejné konzultaci řadu průřezových témat týkajících se mezer a nedostatků v právních předpisech, které Komise zjistila během přezkumu spotřebitelského acquis, včetně těch, které vyplývají ze směrnice. Z těchto důvodů se Komise rozhodla nepředkládat v této fázi žádný návrh týkající se směrnice.

3.7.2

Pokud jde o POV, došla Komise k závěru, že neexistují dostatečné důkazy pro stanovení, zda nedostatečná právní úprava v EU negativně ovlivňuje důvěru spotřebitelů ve vnitřní trh. Toto téma se dále zvažuje v kontextu zelené knihy.

3.8

Ve svém stanovisku k Zelené knize o spotřebitelském acquis (8) EHSV učinil závěr, že má pochybnosti, zda by navržený přístup mohl vést k vysoké a jednotné úrovni ochrany spotřebitele v celé EU. Spolu s jasným právním a koncepčním základem je nezbytná skutečná demokratická oprávněnost revidovaného spotřebitelského acquis. EHSV poukazuje na nedostatečnou regulaci digitálního prostředí. Všechny návrhy harmonizovaných předpisů v této oblasti by se měly opírat o řádné hodnocení dopadů a měly by usilovat o zjednodušení a vyjasnění stávajících předpisů. Lepší opatření pro prosazování předpisů a posílení či zavedení jasných a jednoduchých postupů pro dosažení nápravy by měla být zdůrazňována jako priorita. Základní zásadou harmonizace spotřebitelských právních předpisů v celé EU musí být přijetí nejlepší a nejvyšší úrovně ochrany spotřebitele existující v členských státech.

4.1

Kontrola provedení směrnice uskutečněná Komisí odhalila důležité odchylky mezi vnitrostátními předpisy, které provádějí směrnici 1999/44/ES. Řada z nich může být způsobena mezerami v právní úpravě směrnice, ale jiné lze již považovat za nesprávné provedení směrnice. V současné době není jasné, do jaké míry tyto odchylky ovlivňují správné fungování vnitřního trhu a důvěru spotřebitelů. EHSV doporučuje, aby Komise bezodkladně prostudovala dopad odchylek na vnitřní trh a na důvěru spotřebitelů a podnikla vynucovaní opatření proti členským státům, které neplní své povinnosti (9).

5.1

Některé členské státy zavedly různé formy přímé odpovědnosti výrobců. Ty se mezi sebou liší co se týče podmínek a modalit. Směrnice z roku 1999 vyžaduje, aby Komise zkoumala důvody pro zavedení přímé odpovědnosti výrobců za vady a případně předložila návrh. Ze 17 členských států, které na dotazník odpověděly, sedm zavedlo různé formy přímé odpovědnosti výrobců, ačkoliv podmínky, za jakých lze přímo uplatňovat nároky vůči výrobcům, se značně liší. Svůj nesouhlas s POV projevilo také několik členských států a zúčastněných stran, z nichž některé se domnívají, že je příliš brzy na posuzování dopadu POV na potřebu pozměnit směrnici 1999/44/ES (10).

5.2

Zúčastněné strany a členské státy mají odlišné názory, pokud jde o dopad přímé odpovědnosti výrobců na úroveň ochrany spotřebitelů a na vnitřní trh. Většina členských států a řada zúčastněných stran je toho názoru, že přímá odpovědnost výrobců skutečně nebo potenciálně zvyšuje ochranu spotřebitelů. Rozdílnost názorů mezi členskými státy se projevuje v tom, že některé mají za to, že výrobce je často lépe než prodávající schopen uvést zboží do souladu se smlouvou. Jiné se domnívají, že přímá odpovědnost výrobců by nezvýšila ochranu spotřebitelů, ale spíše způsobila právní nejistotu. EHSV se domnívá, že je k těmto bodům zapotřebí více informací.

5.3

Řada zúčastněných stran a některé členské státy mají za to, že přímá odpovědnost výrobců by byla značnou zátěží pro podniky, jelikož výrobci by museli vyvinout systémy, které by se zabývaly stížnostmi, a zajistit finanční krytí nákladů vyplývajících z takovéto odpovědnosti. Na toto téma však nepanuje jednoznačný názor, protože jiné státy a zúčastněné strany s tímto nesouhlasí.

5.4

Existence rozdílných režimů POV představuje potenciální problém pro vnitřní trh. Komise v současné fázi není schopna vyvodit konečné závěry. Neexistují dostatečné důkazy pro stanovení, zda nedostatečná právní úprava v EU, pokud jde o přímou odpovědnost výrobců, negativně ovlivňuje důvěru spotřebitelů ve vnitřní trh.

5.5

Argumenty pro zavedení povinné POV nejsou zdaleka jednoznačné. POV by v porovnání s reklamací u prodejce zavedla dlouhý řetězec odpovědnosti. Vše záleží na příslušném zboží či službě. Přeshraniční nákupy drahých artiklů, jako např. aut, se přímo týkají výrobců. Nicméně díky právním předpisům Evropského společenství musí obchodní zástupci a distributoři vozidel respektovat záruku stanovenou výrobcem nehledě na místo nákupu. U přeshraničního nákupu vína a lihovin, který je stále významnější součástí vnitřního trhu, je její uplatňování složité, ať už vůči prodejci či vůči výrobci, pokud kupující často nenavštěvuje stát, kde zboží zakoupil. Pro spotřebitelské zboží obecně zavedení POV značně přispěje k ochraně spotřebitele a k důvěře spotřebitelů v jednotný trh.

5.6

Otázka POV vyžaduje podrobnější studii doplněnou o detailní posouzení dopadů.