EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62016CN0483

Věc C-483/16: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Törvényszék (Maďarsko) dne 6. září 2016 – Zsolt Sziber v. ERSTE Bank Hungary Zrt.

Úř. věst. C 419, 14.11.2016, p. 32–34 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

14.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 419/32


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Törvényszék (Maďarsko) dne 6. září 2016 – Zsolt Sziber v. ERSTE Bank Hungary Zrt.

(Věc C-483/16)

(2016/C 419/43)

Jednací jazyk: maďarština

Předkládající soud

Fővárosi Törvényszék

Účastníci původního řízení

Žalobce: Zsolt Sziber

Žalovaná: ERSTE Bank Hungary Zrt.

Další účastnice řízení: Mónika Szeder

Předběžné otázky

1)

Je třeba následující ustanovení unijního práva, a sice čl. 129a odst. 1 a 2 Smlouvy o založení Evropského společenství (Římské smlouvy) ve spojení s odstavcem 3 téhož článku, článek 38 Listiny základních práv Evropské unie (Úř. věst. 2012, C 362, s. 2), čl. 7 odst. 1 a 2 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách (1) ve spojení s článkem 8 téže směrnice, jakož i bod 47 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (2), vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům (a jejich uplatňování), jež stanoví dodatečné požadavky v neprospěch toho z účastníků řízení (žalobce či žalovaného), který v období od 1. května 2004 do 26. července 2014 uzavřel v postavení spotřebitele smlouvu o úvěru obsahující zneužívající smluvní klauzuli, jež umožňuje jednostranné zvýšení úroků, nákladů či poplatků, nebo zahrnující rozpětí nákup/prodej, protože podle uvedených dodatečných požadavků lze před soudy uplatňovat nároky vyplývající z neplatnosti zmíněných smluv uzavřených se spotřebiteli a zejména soud může věc meritorně projednat jen tehdy, je-li předloženo podání v civilním řízení (především žaloba, změna žaloby nebo námitka neplatnosti vznesená žalovaným – proti odsouzení spotřebitele – anebo změna této námitky, vzájemná žaloba podaná žalovaným nebo změna této vzájemné žaloby) s povinným obsahem, zatímco jiný účastník řízení, který smlouvu o úvěru neuzavřel v postavení spotřebitele nebo který v postavení spotřebitele uzavřel v tomtéž období smlouvu o úvěru jiného než shora popsaného typu, nemusí takové podání s určitým obsahem předložit?

2)

Bez ohledu na to, zda bude odpověď Soudního dvora na první položenou otázku, formulovanou obecněji než tato druhá otázka, kladná nebo záporná, je třeba ustanovení unijního práva vyjmenovaná v první otázce vykládat v tom smyslu, že brání uplatňování následujících obligatorních dodatečných požadavků [sub a) až c)] vůči účastníkovi řízení, jenž v postavení spotřebitele uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu první otázky:

a)

v soudním řízení je žaloba, změna žaloby nebo námitka neplatnosti vznesená žalovaným – proti odsouzení spotřebitele – anebo změna této námitky, vzájemná žaloba podaná žalovaným nebo změna této vzájemné žaloby, kterou musí předložit účastník řízení (žalobce nebo žalovaný), jenž v postavení spotřebitele uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu první otázky, přípustná – to znamená, že je možné ji projednat meritorně – jen tehdy, jestliže účastník řízení v takové písemnosti nenavrhuje jen to, aby soud prohlásil smlouvu o úvěru uzavřenou se spotřebitelem ve smyslu první otázky za úplně nebo částečně neplatnou, ale též aby uplatnil právní následky spojené s úplnou neplatností, zatímco jiný účastník řízení, který smlouvu o úvěru neuzavřel v postavení spotřebitele nebo který v postavení spotřebitele uzavřel v tomtéž období smlouvu o úvěru jiného než shora popsaného typu, nemusí takové podání s určitým obsahem předložit;

b)

v soudním řízení je žaloba, změna žaloby nebo námitka neplatnosti vznesená žalovaným – proti odsouzení spotřebitele – anebo změna této námitky, vzájemná žaloba podaná žalovaným nebo změna této vzájemné žaloby, kterou musí předložit účastník řízení (žalobce nebo žalovaný), jenž v postavení spotřebitele uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu první otázky, přípustná – to znamená, že je možné ji projednat meritorně – jen tehdy, jestliže vedle soudního prohlášení úplné neplatnosti smlouvy uzavřené se spotřebitelem smyslu první otázky není v takovém podání mezi právními následky spojenými s úplnou neplatností navrhováno, aby soud obnovil stav existující před uzavřením smlouvy, zatímco jiný účastník řízení, který smlouvu o úvěru neuzavřel v postavení spotřebitele nebo který v postavení spotřebitele uzavřel v tomtéž období smlouvu o úvěru jiného než shora popsaného typu, nemusí takové podání s určitým obsahem předložit;

c)

v soudním řízení je žaloba, změna žaloby nebo námitka neplatnosti vznesená žalovaným – proti odsouzení spotřebitele – anebo změna této námitky, vzájemná žaloba podaná žalovaným nebo změna této vzájemné žaloby, kterou musí předložit účastník řízení (žalobce nebo žalovaný), jenž v postavení spotřebitele uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu první otázky, přípustná – to znamená, že je možné ji projednat meritorně – jen tehdy, jestliže takové podání obsahuje za období od počátku smluvního vztahu do podání žaloby účetní závěrku, která je (v podobě upravené vnitrostátními ustanoveními) z matematického hlediska mimořádně složitou záležitostí a která musí být vyhotovena i s přihlédnutím k předpisům upravujícím směnu na forinty a musí obsahovat podobný průběh [splácení] rozčleněný tak, aby byla proveditelná aritmetická kontrola, a ve kterém jsou uvedeny splátky, jejichž splatnost již nastala a které je třeba uhradit podle smlouvy; splátky již uhrazené žalobcem; splátky, jejichž splatnost již nastala a které je třeba uhradit, vypočítané bez přihlédnutí k neplatné klauzuli, jakož i částka rozdílu mezi nimi, a v podobě celkového součtu částku výše dluhu, případně přeplatku, který má vůči úvěrové instituci účastník řízení, jenž v postavení spotřebitele uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu první otázky, zatímco jiný účastník řízení, který smlouvu o úvěru neuzavřel v postavení spotřebitele nebo který v postavení spotřebitele uzavřel v tomtéž období smlouvu o úvěru jiného než shora popsaného typu, nemusí takové podání s určitým obsahem předložit?

3)

Je třeba ustanovení unijního práva vyjmenovaná v první otázce vykládat v tom smyslu, že porušení takových norem stanovením dodatečných požadavků uvedených výše (v rámci první a druhé otázky) znamená zároveň porušení článků 20, 21 a 47 Listiny základních práv Evropské unie (Úř. věst. 2012, C 326, s. 2), přičemž je rovněž třeba zohlednit (částečně i v rámci první a druhé otázky), že soudy členských států mají povinnost uplatňovat unijní právo v oblasti ochrany spotřebitele i na skutkové okolnosti, které nemají přeshraniční charakter, tedy které jsou čistě vnitrostátní, jak je stanoveno v rozsudcích Soudního dvora ze dne 5. prosince 2000, Guimont (C-448/98, EU:C:2000:663), bod 23, a ze dne 10. května 2012, Duomo Gpa a další (C-357/10 až C-359/10, EU:C:2012:283), bod 28, a v usnesení ze dne 3. července 2014, Tudoran (C-92/14, EU:C:2014:2051), bod 39? Anebo je třeba vzhledem k tomu, že smlouvami o úvěru uvedenými v první předběžné otázce jsou „smlouvy o úvěru založené na cizí měně“, mít za to, že se z důvodu této pouhé okolnosti jedná o věc s přeshraničním charakterem?


(1)  Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, s. 29; Zvl. vyd. 15/02, s. 288).

(2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. 2008, L 133, s. 66).


Top