1.

Musí být čl. 1 odst. 2 nařízení č. 1896/2006 (1) vykládán v tom smyslu, že takové ustanovení vnitrostátního práva, jako je § 371 odst. 1 bod 4 estonského občanského soudního řádu (podle kterého soud nepřipustí žalobu mimo jiné v případě, že nabylo právní moci usnesení estonského soudu, jímž se končí řízení a které bylo vydáno ve sporu vedeném mezi týmiž účastníky řízení ohledně téhož předmětu a na témže základě a vylučuje opětovné podání žaloby k soudu v téže věci), brání projednání žaloby týkající se nároku, v souvislosti s nímž byl soudem členského státu vydán a prohlášen za vykonatelný evropský platební rozkaz?

2.

V případě, že první otázka zpravidla musí být zodpovězena v tom smyslu, že existuje překážka [věci pravomocně rozsouzené], je odpověď odlišná, pokud po prohlášení evropského platebního rozkazu za vykonatelný vyjde najevo, že doručení platebního rozkazu neproběhlo v souladu s minimálními normami stanovenými v článcích 13 až 15 nařízení č. 1896/2006?

3.

V případě, že druhá otázka musí být zodpovězena v tom smyslu, že existuje překážka [věci pravomocně rozsouzené]: Může soud, který vydal evropský platební rozkaz a prohlásil jej za vykonatelný, z úřední povinnosti nebo na návrh žalobce rozhodnout, že prohlášení platebního rozkazu za vykonatelný je neplatné, pokud po prohlášení platebního rozkazu za vykonatelný vyjde najevo, že doručení platebního rozkazu neproběhlo v souladu s minimálními normami stanovenými v článcích 13 až 15 nařízení č. 1896/2006?

4.

V případě kladné odpovědi na třetí otázku: Může soud, který vydal evropský platební rozkaz a prohlásil jej za vykonatelný, bez ohledu na provedení, skončení či výsledek řízení o nuceném výkonu rozhodnutí vedeného před soudem členského státu výkonu rozhodnout o neplatnosti prohlášení tohoto platebního rozkazu za vykonatelný?