Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62021CN0801

Věc C-801/21 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 17. prosince 2021 Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 6. října 2021 ve věci T-342/20, Indo European Foods v. EUIPO

Úř. věst. C 207, 23.5.2022, p. 10–11 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
Úř. věst. C 207, 23.5.2022, p. 10–10 (GA)

23.5.2022   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 207/10


Kasační opravný prostředek podaný dne 17. prosince 2021 Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 6. října 2021 ve věci T-342/20, Indo European Foods v. EUIPO

(Věc C-801/21 P)

(2022/C 207/14)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (zástupci: D. Hanf, V. Ruzek, D. Gaja, E. Markakis, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Indo European Foods Ltd, Hamid Ahmad Chakari

Návrhová žádání

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek navrhuje, aby Soudní dvůr:

zrušil napadený rozsudek ve věci T-342/20 v plném rozsahu;

prohlásil, že není důvodné rozhodnout o žalobě podané před Tribunálem proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 2. dubna 2020 (věc R 1079-4), a

uložil žalobkyni v prvním stupni náhradu nákladů řízení vynaložených EUIPO v rámci tohoto kasačního opravného prostředku a řízení před Tribunálem.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku EUIPO, účastník řízení podávající kasační opravný prostředek, uplatňuje jediný důvod, vycházející z porušení požadavku právního zájmu na pokračování v řízení, který uznala ustálená judikatura, v němž vznáší otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva.

První nesprávné právní posouzení vychází z toho, že Tribunál porušil základní a autonomní požadavek každého soudního řízení – jak jej uznala ustálená judikatura – a sice právní zájem na pokračování v řízení, když odmítl posoudit skutečnosti, které nastaly po napadeném rozhodnutí, pouze z důvodu, že takové skutečnosti nemohou zpochybnit legalitu napadeného rozhodnutí. Takový výklad nejen že zaměňuje tento předběžný procesní požadavek s pozdějším přezkumem legality věci samé, ale právní zájem na pokračování v řízení zbavuje rovněž své vlastní a nezávislé funkce.

Druhé nesprávné právní posouzení vychází z toho, že Tribunál tedy neposoudil právní zájem žalobkyně v prvním stupni na pokračování v řízení. Tribunál, který se soustředil na přezkum legality, ponechal bez odpovědi otázku tohoto povinného předběžného požadavku: jaký prospěch by mohla žalobkyně v prvním stupni získat ze zrušení napadeného rozhodnutí?

Třetí nesprávné právní posouzení vychází z toho, že Tribunál nedospěl k závěru, že žalobkyně v prvním stupni nedodržela svou povinnost prokázat právní zájem na pokračování v řízení od konce přechodného období. Vzhledem k tomu, že přihlášená ochranná známka by byla zapsána až po ukončení přechodného období, to znamená v okamžiku, kde kolidující ochranné známky nebudou splňovat (a nikdy nesplňovaly) svou základní funkci současně (1), EUIPO uvádí, že k žádné kolizi ratione temporisratione loci nemůže dojít. Z toho vyplývá, že žalobkyně v prvním stupni nemohla mít z řízení žádný prospěch, a tudíž neprokázala právní zájem na pokračování v řízení.

Čtvrté nesprávné právní posouzení vychází z toho, že Tribunál z důvodu těchto pochybení porušil čl. 50 odst. 3 SEU, články 126 a 127 dohody o vystoupení (2) a čl. 72 odst. 6 nařízení 2017/1001, které vyjadřují základní zásadu teritoriality, když EUIPO uložil povinnost, aby nezohlednil právní důsledky ukončení přechodného období v projednávané věci.

Projednávaný kasační opravný prostředek vznáší otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva. Napadený rozsudek podporuje úzký výklad dosahu horizontálního požadavku právního zájmu na pokračování v řízení. Uvedený požadavek vychází z obecné teorie procesního práva společné členským státům a výklad poskytnutý unijním soudem může podstatným způsobem ovlivnit jeho použití vnitrostátními soudy. Projednávaný kasační opravný prostředek vznáší rovněž významnou otázku procesní povahy, která se nikterak neomezuje na oblast práva duševního vlastnictví, a sice důsledků, které je třeba vyvodit z pravidla, podle něhož autor zrušeného aktu musí vycházet z data, kdy jej přijal, za účelem přijetí aktu, který jej nahradí. Otázka zániku staršího pravá pendente lite vedla k protichůdným rozsudkům Tribunálu, avšak Soudní dvůr měl příležitost se touto otázkou zabývat jen stručně v rámci odůvodněného usnesení. Projednávaný kasační opravný prostředek se také týká obecné otázky důsledků účinného vystoupení Spojeného království z Evropské unie na unijní právní řád.


(1)  Článek 11, čl. 51 odst. 1, čl. 66 odst. 1 a čl. 71 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1).

(2)  Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2019, C 384 I, s. 1).


Top