10.4.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 112/26

1)

Plyne z čl. 3 odst. 1 nařízení (EU) č. 604/2013 (1), vykládaného ve spojení s bodem 12 odůvodnění a článkem 17 uvedeného nařízení, že členský stát má vydat rozhodnutí, které představuje posouzení žádosti o mezinárodní ochranu ve smyslu čl. 2 písm. d) nařízení, aniž by výslovně rozhodl o pravomoci tohoto členského státu podle kritérií uvedených v nařízení, pokud v posuzovaném případě nejsou přítomny informace vedoucí k výjimce podle článku 17 nařízení?

2)

Plyne z druhé věty čl. 3 odst. 1 nařízení č. 604/2013, vykládané ve spojení s bodem 54 odůvodnění směrnice 2013/32/EU (2), že za okolností věci v původním řízení, kdy se nejedná o výjimku podle čl. 17 odst. 1 nařízení, musí být přijato rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu ve smyslu čl. 2 písm. d) nařízení, který vyžaduje, aby členský stát posoudil žádost podle kritérií uvedených v nařízení, a který je založen na tom, že se na žadatele uplatní ustanovení nařízení?

3)

Má být čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU vykládán v tom smyslu, že soud v řízení o rozhodnutí odmítajícím přiznat mezinárodní ochranu musí podle bodu 54 odůvodnění rozhodnout o tom, zda se na žadatele uplatní ustanovení nařízení (EU) č. 604/2013, pokud členský stát výslovně nerozhodl o své pravomoci posoudit žádost o mezinárodní ochranu podle kritérií nařízení? Je třeba na základě bodu 54 odůvodnění směrnice 2013/32 třeba předpokládat, že v případě, že neexistují žádné náznaky použitelnosti článku 17 nařízení č. 604/2013 a žádost o mezinárodní ochranu byla posouzena na základě směrnice 2011/95 (3) členským státem, v němž byla podána, se na právní situaci dotyčné osoby vztahuje působnost nařízení i tehdy, jestliže členský stát výslovně nerozhodl o své pravomoci podle kritérií nařízení?

4)

Plyne z čl. 10 odst. 1 písm. b) směrnice 2011/95/EU, že za okolností věci v původním řízení představuje náboženství důvod pronásledování, jestliže žadatel nepředložil všechna prohlášení a všechny dokumenty týkající se všech složek, k nimž se vztahuje pojem náboženství definovaný v uvedeném ustanovení a které mají zásadní význam pro příslušnost dotyčné osoby k určitému náboženství?

5)

Plyne z čl. 10 odst. 2 směrnice 2011/95/EU, že existují důvody pro pronásledování na základě náboženství ve smyslu čl. 10 odst. 1 písm. b) směrnice, pokud žadatel za okolností věci v původním řízení tvrdí, že byl pronásledován na základě své náboženské příslušnosti, ale neučinil žádné prohlášení ani nepředložil žádný důkaz ohledně okolností, které jsou typické pro příslušníky určitého náboženství a které by byly pro pronásledovatele důvodem k tomu se domnívat, že dotyčná osoba je příslušníkem daného náboženství (například okolnosti související s účastní či neúčastí na náboženských úkonech nebo vyjádřeních náboženských postojů), nebo ohledně osobního nebo společného jednání založeného na určitém náboženském vyznání nebo tímto vyznáním požadovaného?

6)

Plyne z čl. 9 odst. 1 a 2 směrnice 2011/95/EU vykládaného ve spojení s články 18 a 10 Listiny základních práv Evropské unie a pojmem „náboženství“ definovaným v čl. 10 odst. 1 písm. b) směrnice, že za okolností věci v původním řízení:

7)

Plyne z čl. 4 odst. 2 směrnice 2011/95/EU vykládaného ve spojení s jejím čl. 4 odst. 5 písm. b), článkem 10 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU to, že za okolností věci v původním řízení se posouzení skutečností a okolností může uskutečnit pouze na základě prohlášení žadatele a jím předložených dokumentů, nicméně je možné vyžadovat důkaz o chybějících složkách pojmu „náboženství“ definovaného v čl. 10 odst. 1 písm. b) směrnice, pokud: