16.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 451/10

Zpravodajové:

pan van Iersel a pan Cedrone

—

cílem HMU, základního kamene jakéhokoli dalšího vývoje EU, je podpora kvality života, prosperity a stability pro evropské občany. Budování důvěry a příznivé podmínky pro reálnou ekonomiku jsou předpokladem růstu, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a investic. Tyto aspekty podtrhují význam HMU stejnou měrou pro členské i nečlenské státy eurozóny;

—

nepředvídatelnost vývoje nutí eurozónu k urychlenému vytvoření odpovídajících podmínek, neboť v dnešním globalizovaném světě nemůže žádná evropská země zaručit svobodu svého vlastního jednání. To má značný dopad na správu HMU i na její politiky;

—

HMU neexistuje sama o sobě. Původně byla plánována jako dokončení otevřeného vnitřního evropského prostoru a jednotného trhu. Vedle rozpočtové kázně musí EU a členské státy zároveň vypracovat podpůrné hospodářské a sociální politiky pro růst a zaměstnanost, neboť jsou klíčovými faktory zdařilé konsolidace (1);

—

k zajištění konvergence v členských státech v celé řadě oblastí bude třeba provést v hospodářských a strukturálních politikách, jež byly až donedávna obecně považovány za výlučnou oblast spadající do pravomoci členských států, zásadní změny. Nedůvěru a napětí musí nahradit společně vybudovaná důvěra. Užší unie se týká celé společnosti. Měl by být zaručen sociální a občanský dialog na všech úrovních.

I.

Dokončit HMU opírající se o pevné správní a řídící struktury eurozóny a stavějící na

II.

Neprodleně zahájit skutečný evropský plán růstu a zaměstnanosti, který bude založen na rozsáhlém investičním programu financovaném veřejným i soukromým sektorem a jenž bude fiskálním impulsem. Mělo by se zajistit nové zaměření a řádné uplatňování stávajících nástrojů, především balíčku šesti právních předpisů (six-pack), balíčku dvou právních předpisů (two-pack), fiskální úmluvy a evropského semestru.

III.

Vypracovat časový plán a opatření pro vytvoření politické Evropy jako celku, a to i na základě úvah o její institucionální struktuře v kontextu nové evropské úmluvy.

IV.

Začít provádět strategii v oblasti komunikace a zjednodušení zaměřenou na HMU v rámci společného úsilí Komise, Evropského parlamentu, členských států a občanské společnosti.

2.1

EHSV upozorňuje na to, že důsledky úplné a úspěšné HMU dalece přesahují rozpočtové, měnové a bankovní záležitosti. Cílevědomé vedení by občany a hospodářské subjekty mělo přimět k tomu, aby uvěřili ve společnou věc a získali pocit sounáležitosti s Evropou.

2.2

Nadcházejících pět let bude mít rozhodující význam pro rozvoj zatím ještě křehké HMU ve zralou strukturu. To od vlád členských států eurozóny, Rady a všech ostatních institucí EU vyžaduje zejména to, aby tento záměr přijaly za svůj, jednaly otevřeně a transparentně. Proto potřebujeme účinné politiky a srozumitelná a jasná poselství, žádná dvojznačná sdělení.

2.3

Stejně jako někteří přední evropští politici spatřuje i EHSV v politické unii orientační bod na obzoru (2). V souladu s jejich argumentem považuje EHSV politickou unii nejen za dokončení HMU jako takové, ale dívá se na ni i v širších mezinárodních souvislostech současného globalizovaného světa, který zásadním způsobem zpochybňuje politické uspořádání Evropy po Vestfálském míru a regulační schopnosti jednotlivých států.

2.4

V dnešním globalizovaném světě nemůže žádný evropský stát sám o sobě přežít. Státní suverenita je tudíž lépe zaručena společným politickým a hospodářským rámcem.

2.5

Ve zprávě předsedy Van Rompuye Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii a příslušném sdělení Komise z listopadu a prosince 2012 byl představen návrh plánu s konkrétními opatřeními, která se ubírají stejným směrem. EHSV to uvítal (3). Hlavním problémem je to, že nehledě na značný pokrok vytváří rozkol mezi správou společné měny a mezivládní ekonomickou správou nepřekonatelné napětí. EHSV zdůrazňuje, že zpráva předsedy Van Rompuye musí být politickým základem legislativních iniciativ zahájených v příštím období.

2.6

Hospodářská a finanční krize měla dopad především v eurozóně a vynesla na světlo omezení HMU, která dnes panují. Euro přestalo být nástrojem integrace Evropy a mnozí ho začali vnímat jako klín, který rozděluje země a občanskou společnost a ohrožuje samotnou budoucnost Unie. Tento zkreslený pohled neuznává, že krize – a její původ do značné míry mimo eurozónu – by bez společné měny byla hlubší.

2.7

Nerovnováha a hospodářské rozdíly mezi skupinami zemí, které existují od roku 1991 a nikdy nebyly zpochybněny, v současné době brání pokračování procesu integrace. Začínají se opět objevovat i tendence nebezpečného dělení a navracení pravomocí na úroveň členských států.

2.8

Budoucnost je tudíž nepředvídatelná. Náznaky hospodářské obnovy živí optimismus a ukončují krizový režim. Nicméně ještě nějaký čas lze počítat s nízkou či mírnou mírou růstu, částečně i kvůli nedokončené HMU a roztříštěnosti evropského finančního trhu. Vzhledem k nestabilitě hospodářství a potenciálním zvratům v nadcházejících letech EHSV upozorňuje, že zde není žádný důvod ke spokojenosti v těchto otázkách.

2.9

S ohledem na tuto situaci byla nedávno učiněná rozhodnutí – včetně balíčku šesti právních předpisů, balíčku dvou právních předpisů a bankovní unie (i když omezené) – velmi potřebná a naléhavá. Tyto nové správní mechanismy však do značné míry vycházejí spíše z obav o rozpočet a stabilitu než z obav o občany. Proto opatření v oblasti růstu a sociálních věcí přicházejí zkrátka. Zdlouhavý proces přijímání rozhodnutí a složitost systému mají navíc za následek tichý či otevřený odpor členských států i Rady jakožto důsledek politické nedůvěry a zaměření se na národní svrchovanost. Tato situace již Evropské unii způsobila hospodářské a sociální náklady a zhoršuje její mezinárodní postavení, a proto je budování důvěry zásadní pro překonání překážek.

2.10

EHSV proto naléhá na to, aby byl v příštím evropském legislativním období vypracován přesvědčivý plán, v němž budou s přesnými lhůtami určena další opatření, která musí být zaměřena na dokončení HMU v úzké souvislosti s cíli strategie Evropa 2020 a jejích stěžejních iniciativ. V tomto stanovisku se navrhuje několik nejvýznamnějších prvků tohoto plánu.

2.11

Diferencovaná integrace v EU, která již úspěšně funguje v různých politikách, by měla být i nadále hlavní zásadou. Mnohá z rozhodnutí nezbytných k dokončení HMU lze realizovat prostřednictvím platných právních předpisů nebo posílené spolupráce, zatímco u jiných bude nutné uzavřít novou smlouvu nebo stávající smlouvy změnit. Tato rozhodnutí by umožnila dohnat zpoždění, k němuž došlo při dokončování HMU, a přijmout řadu rychlých opatření, aniž by bylo opomíjeno dlouhodobé hledisko a s přihlédnutím ke skutečnosti, že i eurozóna potřebuje na institucionální úrovni skutečné strukturální reformy, vedle těch, které je třeba provést v jednotlivých zemích.

3.1

Prvním bezprostředním krokem v plánu pro příští legislativní období EU by bylo podepsání a provedení reálného paktu pro růst, zaměstnanost a stabilitu, aby se podpořila obnova a bylo možné splácet dluh (evropský „Nový úděl“). Tento plán by měl obsahovat přinejmenším tyto prvky:

4.1.1

Co se týče měnové politiky, a v souladu s posílením makroekonomického řízení eurozóny, je třeba doplnit mandát ECB, aby měla stejné postavení jako ostatní centrální banky z neevropských zemí a z evropských zemí, které nejsou členy EU ani eurozóny. Díky tomuto mandátu bude moci mj. jednat jako věřitel poslední instance a jako rovnoprávný subjekt na mezinárodních fórech a zůstane zcela nezávislá. ECB by měla mít neomezenou možnost předcházet krizím likvidity tak, aby tím podpořila investice (malé a střední podniky).

4.1.2

Odpovědnost však nemůže nést pouze sama ECB. Na cestě k úplné bankovní unii má rozhodující význam rozpočtová a hospodářská unie (8). Kvůli neustálým vazbám mezi vládami a bankami se členské státy zdráhají vytvořit potřebné politické a hospodářské podmínky, v důsledku čehož jsou nejlepší a nejúčinnější rozhodnutí odkládána (9). Narušuje to rovněž účinný dohled ECB nad všemi bankami, jenž by měl řešit roztříštěnost finančního trhu, měl by zpřetrhávat nežádoucí kontakty mezi politiky a bankami v členských státech a vytvářet vhodné příležitosti k přeshraničním fúzím bank.

4.1.3

Během jednání s Radou o bankovní unii se Evropskému parlamentu podařilo dospět k dohodě o podniknutí kroků k zavedení jednotného mechanismu pro řešení problémů a zřízení jednotného fondu pro řešení problémů (10). EHSV plně podporuje postoj EP. V nejbližší budoucnosti by rozhodnutí měla přispět k vytvoření jednotného evropského kapitálového trhu po vzoru Spojených států.

4.1.4

Úplná bankovní unie vyžaduje dobře strukturovaný jednotný mechanismus pro řešení problémů, harmonizovaný systém pojištění vkladů v členských státech a Evropský mechanismus stability (ESM), jenž umožní přímou rekapitalizaci bank (11). Související systém pro rozhodování by měl být účinný a musí zaručit rychlé přijímání opatření. Proces přípravy a využívání těchto prvků je třeba urychlit.

4.1.5

Samotná bankovní unie nestačí ke stimulování hospodářství a investic. S ohledem na vytvoření odolnějšího evropského finančního sektoru se plán činnosti pro příští roky musí zaměřit i na plné provedení Basel III, na Radu pro finanční stabilitu a na nalezení řešení pro banky, jež jsou příliš velké na to, aby mohly zkrachovat, v souladu s mezinárodními dohodami (G-20).

4.1.6

Nedávno zveřejněný objemný legislativní balíček komisaře Barniera o bankách a finančních trzích může nejen významným způsobem přispět k řádnému fungování finančních trhů v Evropě, ale i vytvořit stabilní a spolehlivý bankovní sektor. To je pro reálnou ekonomiku nejdůležitější. Poslední rozhodnutí Rady v této oblasti se tímto žádoucím směrem ubírají jen částečně.

4.1.7

Pro obnovu a růst hospodářství a rozvoj jsou největší prioritou dostatečné úvěry. To znamená, že se u právních předpisů EU musí usilovat o vyrovnanost mezi zajištěním přísných rámcových podmínek pro bankovnictví a podporováním dostatečných možností k operačním bankovním činnostem, zejména s ohledem na usnadnění investic, jež jsou pro všechny politiky růstu nepostradatelné. Netřeba zdůrazňovat, že rozhodující jsou uspokojivá opatření ve prospěch nově zakládaných společností a malých a středních podniků (12).

4.2.1

V tomto směru jsou příznačné – a neuspokojivé – složité diskuse v Evropské radě o závazných dohodách o hospodářských reformách (13). EHSV proto naléhá na Komisi, aby podrobněji rozpracovala svůj návrh takovýchto smluvních ujednání, která budou vyžadovat další diskusi o jejich podobě, financování a demokratické legitimitě (14).

4.2.2

Partnerství založená na systému vzájemně dohodnutých smluvních ujednání a souvisejících mechanismů solidarity by mohla pomoci usnadnit a podpořit provádění vhodných politik. Tato opatření by přispěla k tomu, aby členské státy převzaly v rámci společného rámce odpovědnost a aby byly ve všech oblastech týkajících se udržitelného růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti provedeny reformy, neboť všechny tyto tři faktory podpoří HMU jako celek (15). Tento rámec by mohl pomoci zajistit reakci EU na specifické asymetrické otřesy v jednotlivých zemích, což by bylo určitým výrazem solidarity v EU.

4.2.3

Partnerství tohoto druhu by mohla podpořit soudržnost a důvěru obyvatel, což je nesmírně důležité k překonání obav souvisejících s národní svrchovaností. To naopak přispěje k evropské sounáležitosti, jež je neodmyslitelným základem rozvoje takových nástrojů EU, jako je např. rozpočet eurozóny, Fond solidarity EU a eurobondy.

4.2.4

Konvergence hospodářských systémů, včetně systémů daňových (16), je spolu s nástrojem finanční solidarity klíčovým faktorem pro postupné odstranění makroekonomických a mikroekonomických rozdílů mezi zeměmi. Je to nástroj, z něhož se ve střednědobém výhledu – i za cenu případných nezbytných změn ve Smlouvách – stane vyrovnávací hospodářský mechanismus, aby došlo k opětovnému vyvážení a integraci ekonomik v členských zemích eurozóny. Mohl by být případně začleněn do systému společného rozpočtu eurozóny. Z tohoto hlediska by bylo možné využít i strukturální fondy a Fond soudržnosti.

4.2.5

Nová Komise jakožto jeden z hlavních aktérů tohoto procesu musí převzít odpovědnost za předkládání legislativních návrhů, podle vzoru komisaře Barniera při regulaci finančního systému, a sice v oblastech, v nichž dosud diskusi ovládaly členské státy, aby se v Radě na základě konkrétních návrhů rozproudily plodné debaty.

4.2.6

Komise doposud tuto metodu uplatňovala nepříliš často. K případům, v nichž by bylo možné ji použít, patří například koordinace ex ante týkající se plánů zásadních reforem hospodářské politiky, dohody o hospodářských reformách provázené mechanismem solidarity, zřízení Evropského fondu pro umoření dluhu či eurobondy. Pokud tyto návrhy vyžadují změny ve Smlouvách, měla by to dát Komise členským státům eurozóny jasně najevo.

4.2.7

Tento postup Radu přinutí, aby se k těmto návrhům vyjádřila. Podpoří to transparentnost a jasnost různých politických postojů a bude to jediný způsob, jak se dostat z mezivládní patové situace ve stávající struktuře. Komise o tom rovněž musí řádně informovat jednotlivé zainteresované strany, včetně široké veřejnosti.

4.2.8

Ze střednědobého hlediska je tudíž v eurozóně zapotřebí hospodářské řízení makroekonomických a mikroekonomických politik (nutné již od podepsání Maastrichtské smlouvy), které by upustilo od nynější metody koordinace, jež zatím nepřinesla téměř žádné výsledky, a začalo uplatňovat společné rozhodování o „základech“ těchto politik. Eurozóna si nemůže dovolit mít i nadále stejnou měnu a jiné hospodářské politiky. Proto je třeba politiky integrovat, aby se tak mj. usnadnila práce ECB.

4.2.9

Mechanismus přerozdělování pro případy asymetrických šoků: zásadu odpovědnosti (nejen států, ale i občanů) nelze oddělovat od zásady solidarity. Proto by měla být přijata konkrétní přechodná opatření pro nejohroženější skupiny obyvatel. Tuto odpovědnost musejí nést všichni občané ve všech zemích.

4.2.10

V tomto ohledu je třeba se začít přibližovat náležitému vlastnímu rozpočtu eurozóny a jeho společným pravidlům, neboť je to jediný způsob, který umožní pokrok na cestě ke společné fiskální politice a k absorpci otřesů, k nimž by v budoucnu mohlo dojít. Financování je možné naplánovat např. prostřednictvím účelové daně, daně z finančních transakcí (za předpokladu, že bude vybírána v celé eurozóně), daně z uhlíku nebo dočasně i z přebytku platebních bilancí překračujícího 6 %, anebo prostřednictvím emise společných dluhopisů.

4.2.11

Státní dluh: měl by být zaveden mechanismus, podle nějž by se se státním dluhem nedalo spekulovat, aniž by přitom zadlužené země byly zbaveny odpovědnosti. Státní dluh, postupně konvertovaný až do maximální výše 60 % (podle návrhu EHSV (17)) nebo od části překračující 60 % (podle návrhu Komise na vytvoření Evropského fondu pro umoření dluhu (18)), by mohl být veden na konsolidovaných debetních účtech a splácen poměrně podle jednotlivých členských států. Nebo by bylo možné zřídit na základě mezivládní dohody dočasný fond pro eurobondy, který by umožnil vydávat krátkodobé dluhové nástroje pro eurozónu, čímž by bylo odstraněno riziko krize likvidity členských států eurozóny. V návaznosti na závěry odborné skupiny, jež byla zřízena za specifickým účelem analyzovat výhody a rizika různých možností společné emise dluhopisů, by Komise nyní měla předložit konkrétní návrhy toho, jaké nástroje se mají použít a v jakém časovém rámci.

4.3.1

Velkou pozornost si zasluhují i mikroekonomické politiky, zejména průmyslová a odvětvová politika, která má zásadní význam pro růst evropského hospodářství a v níž nelze pokračovat izolovaným přístupem. Proto je třeba sloučit některé politiky, které přímo ovlivňují státní rozpočty, a příslušné rozhodovací postupy, a dospět tak ke společné vizi a společné akci Komise a členských států, zejména pokud jde o:

4.4.1

EHSV požaduje přijmout konkrétní opatření týkající se sociálního rozměru HMU (20). Míra zaměstnanosti mladých lidí je nadále nebezpečně nízká. Nová Komise by spolu s členskými státy měla převzít odpovědnost za zlepšení životních a pracovních podmínek prostřednictvím:

4.4.2

Je zapotřebí řádný sociální dialog na všech úrovních. To znamená, že v členských státech i mezi nimi navzájem je nutné odstranit překážky účinných konzultací. EU by měla značně přispět tím, že svede dohromady zainteresované subjekty z různých zemí, aby diskutovaly o osvědčených postupech a navrhly plány na zlepšení podmínek pro vytváření pracovních míst.

4.4.3

Bude-li Unie – a především eurozóna – dokončena, nebude moci ignorovat sociální dopady prováděných hospodářských politik a nechávat plně na členských státech, aby je řešily. U hospodářských i sociálních opatření bude třeba zohlednit nejen kritéria Paktu stability, ale také širší škálu makroekonomických kritérií (např. míru nezaměstnanosti, míru růstu, platební bilanci, míru zaměstnanosti, míru chudoby, rozdělení příjmů a bohatství atd.). Stabilitu HMU nelze zaručit bez jakýchkoli sociálních mechanismů pro eurozónu, které mohou zmírnit důsledky dramatické hospodářské recese nebo nerovnováhy. Některé z nich mohou vyžadovat změny ve Smlouvách. Ve střednědobém horizontu by k nim mohlo patřit:

4.4.4

Dále je třeba se v zájmu občanů podílet na dalších politikách, které v nich upevní pocit sounáležitosti a usnadní jejich mobilitu. Mezi ně patří:

4.5.1

Takto rozsáhlý program lze provádět pouze v případě, že má potřebnou demokratickou legitimitu vyplývající z rozhodovacího procesu. EHSV plně uznává značný pokrok, jehož bylo dosaženo v uplynulých několika letech, a má za to, že dalšího pokroku v příštím období lze dosáhnout pouze tehdy, bude-li se věnovat zvláštní pozornost odpovědnosti, legitimitě, demokracii, transparentnosti a komunikaci.

4.5.2

V Evropě se vedou stále ostřejší politické diskuse o procesu integrace. Na úrovni EU musí politické strany jasně vymezit své možnosti, z nichž musí vycházet postoje různých politických frakcí v EP a které přispějí k většímu zviditelnění evropských politických stran. Nadnárodní volby do EP, jichž by se účastnila přeshraniční politická uskupení, by posílily a značným způsobem usnadnily diskuse v rámci Evropy.

4.5.3

Společná odpovědnost a nutnost podpory ze strany veřejnosti vyžadují, aby se národní parlamenty podstatně více zapojily do evropské diskuse. Národní parlamenty by se měly náležitým způsobem zabývat legislativními návrhy EU a národními programy reforem. Měly by probíhat interaktivní konzultace EP a národních parlamentů ke strategickým otázkám, což rovněž rozproudí dynamiku mezi národními parlamenty.

4.5.4

Při předkládání legislativních návrhů a opatření by Komise měla co nejefektivněji uplatňovat metodu Společenství, a to i v případech pravomocí, jež sdílí s členskými státy. Stejně jako v minulosti se vyplatí zaujmout proaktivní a odvážný přístup.

4.5.5

Na žádost národních parlamentů nebo občanské společnosti by Komise měla být vyzvána, aby s členskými státy vedla diskuse o evropských otázkách.

4.5.6

Evropská rada a Rada ve svých příslušných složeních – zejména Rada ve složení pro hospodářské a finanční věci – jsou těmi, kdo přijímají hlavní rozhodnutí a mají zásadní význam pro odpovědnost a legitimitu. Proto je nutná větší transparentnost, neboť je v souladu s požadavky na demokracii.

4.5.7

Členové Rady, kteří zastupují národní zájmy, a subjekty, které spolurozhodují na evropské úrovni, často hovoří jinak doma a jinak v Bruselu, což obvykle vytváří značné zmatky a brání v dosažení dohody. Taková dvojznačná sdělení jsou nepřijatelná. Členské státy by se měly dohodnout na společně ujednaných politických poselstvích a podpořit je na všech úrovních, kde se přijímají rozhodnutí.

4.5.8

Členské státy představují ve struktuře HMU subjekty i objekty. Konvergence k evropské metodě se současným zachováním vnitrostátních správních postupů a tradicí je sice možná, bude však v řadě zemí vyžadovat hodně změn. Spolehlivé politické a správní postupy budou rozhodující pro budování důvěry.

4.5.9

EHSV zdůrazňuje, že i občanská společnost musí plnit svou často nedoceňovanou úlohu v budoucím uspořádání EU a integrovanější eurozóny. Existuje mnoho oblastí, v nichž postup do určité míry nebo úplně závisí na nevládních subjektech. Měla by být plně zapojena občanská společnost. Existuje příliš mnoho zemí, v nichž občanská společnost hraje druhé housle, přestože musí mít k dispozici nástroje nezbytné k tomu, aby se mohla spojit s institucemi, jež přijímají rozhodnutí. Občanská společnost se musí chopit své odpovědnosti a musí se zapojit do rozhodovacího procesu v EU, aby rozšířila svůj demokratický základ. Bez jejího aktivního zapojení nebude HMU nikdy úspěšně dokončena.

4.5.10

Zejména pro sociální partnery by bylo poměrně účelné, kdyby byly prozkoumány výsledky konsenzuálního modelu v členských státech. EHSV to důrazně podporuje. Měla by být doporučována výměna osvědčených postupů.

4.5.11

Podle EHSV je zřejmé, že nynější pravidla nejsou dostačující a neosvědčila se tak, jak se čekalo, a že mezistátní opatření nebyla a nejsou s to čelit výzvám spojeným s HMU. Nesmíme si ani namlouvat, že s ustupující krizí se stabilizační mechanismy, narychlo a zbrkle přijaté v dobách běsnící bouře, ukáží být dostatečné k tomu, abychom mohli jít dál a zabránit dalším krizím.

4.5.12

Jedinou možností, jak zabránit tomu, aby se podobná situace opakovala, je změnit pravidla fungování a procesu přijímání rozhodnutí v eurozóně tak, aby byla transparentnější a demokratičtější:

5.1

Kromě výše popsaného dokončení HMU by bylo vhodné, kdyby se během příštího legislativního období začalo vážně uvažovat o prohloubení celé EU a fungování jejích institucí a rovněž o výběru politik, které by měly být společné. Z pohledu EHSV by se tyto úvahy měly zaměřit na níže popsané aspekty.

5.2

Podmínit činnost Komise souhlasem Evropského parlamentu, jenž by také mohl mít právo iniciativy. Poslanci EP by kromě toho mohli být voleni z celoevropských kandidátek evropských politických stran.

5.3

V zájmu podpory viditelnosti, demokratické legitimity a rozdělení pravomocí by měla být zrušena diarchie předsedy Evropské rady a předsedy Komise, jehož by volil přímo EP za předpokladu, že se změní i jeho funkce. Současnou Radu by bylo možné nahradit „senátem států“, který by fungoval podle nových pravidel.

5.4

K politikám, pro něž by EU měla mít výhradní nebo sdílenou příslušnost a pravomoc rozhodovat, by mohla patřit: vnější politika a mezinárodní úloha EU, včetně jediného zástupce v mezinárodních organizacích; obranná politika – pro ty, kteří by to chtěli; energetická politika; politika výzkumu; azylová a imigrační politika; respektování norem a práv, včetně možnosti zásahu vůči státům porušujícím pravidla, jako je tomu v případě hospodářských a rozpočtových otázek.

5.5

Nové institucionální uspořádání, jež nelze nastolit pouze prostřednictvím posílené spolupráce, a úlohu Parlamentu, Rady, Komise, EHSV a VR by stanovila nová smlouva, jejíž konečná podoba by měla být hotova do roku 2019, kdy se budou konat příští volby do Evropského parlamentu.

6.1

V procesu znovuzískávání důvěry je nepostradatelná dobrá komunikace. EHSV je přesvědčen, že optimální komunikaci lze zajistit prostřednictvím dobrých politik a postupů odrážejících dlouhodobé perspektivy pro celou evropskou společnost.

6.2

Komunikaci s veřejností je třeba zintenzivnit a zlepšit. Komunikace budí zájem, a tím i pochopení. Na toto ponaučení nebyl brán dostatečný zřetel, což má na svědomí Komise a členské státy. Mělo by se využívat celé spektrum sociálních médií.

6.3

HMU a související oblasti byly často prezentovány jako technická záležitost. Tak to ale není, neboť jsou veskrze politické a zásadním způsobem ovlivňují život každého z nás. Z tohoto pohledu se však o tom hovoří jen zřídka, natož aby se o tom informovalo, což také vysvětluje obrovskou propast mezi EU a prostým občanem.

6.4

Různé tradice a situace každý den bolestně ukazují absenci společného jazyka ve věcech HMU. To je někdy velmi matoucí a má negativní vliv na pochopení občanů. Podle EHSV je Komise jedinou institucí, která může nabídnout řešení, neboť má právo iniciativy v legislativním procesu EU. Na to je třeba pohlížet z hlediska silnější politické role Komise a EP než v minulosti.

6.5

Občanská společnost a sociální partneři coby spoluodpovědné subjekty musí plnit svou úlohu v komunikaci. Ta byla doposud často zanedbatelná. Občanská společnost a sociální partneři by měli tlumočit obavy občanů a podniků veřejným orgánům a měli by spolupracovat na jejich řešení. Výměna názorů by měla probíhat oběma směry.

6.6

Evropa by již neměla budit dojem, že je odtržená od reality, jak si to velký počet občanů myslí. Občanům je třeba jasně vysvětlit výhody evropské integrace, konkrétní pokrok a z něj plynoucí přínos především pro investice, tvorbu pracovních míst a pro spotřebitele. Takzvaná nová vize pro Evropu by měla začít společnou strategií v oblasti komunikace a zjednodušení sdílenou Komisí a členskými státy, které jsou vedle politických stran a občanské společnosti hlavními aktéry.