11.6.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 165/7

—

s ohledem na článek 165 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—

s ohledem na článek 14 Listiny základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte, zejména na její články 23, 28 a 29,

—

s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1720/2006/ES ze dne 15. listopadu 2006, kterým se zavádí akční program v oblasti celoživotního vzdělávání (1),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Účinnost a spravedlnost v evropských systémech vzdělávání a odborné přípravy“ (KOM(2006)0481),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Mládež v pohybu: iniciativa zaměřená na rozvinutí potenciálu mladých lidí, aby mohla Evropa růst rozumným a udržitelným způsobem, ze kterého budou mít prospěch všichni“ (KOM(2010)0477),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Řešení problému předčasného ukončování školní docházky: významný příspěvek k programu Evropa 2020“ (KOM(2011) 0018),

—

s ohledem na návrh doporučení Rady o politikách ke snížení míry předčasného ukončování školní docházky, který předložila Komise (KOM(2011)0019),

—

s ohledem na sdělení Komise „Kvalitní systém předškolního vzdělávání a péče: nejlepší start do života pro všechny naše děti“ (KOM(2011)0066),

—

s ohledem na sdělení Komise nazvané „Rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020“ (KOM(2011)0173),

—

s ohledem na závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě ze dne 21. listopadu 2008 – Příprava mladých lidí na 21. století: agenda pro evropskou spolupráci v oblasti školství (2),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 12. května 2009 o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020) (3),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 26. listopadu 2009 o vzdělávání dětí z rodin migrantů (4),

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 11. května 2010 o sociálním rozměru vzdělávání a odborné přípravy (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 1. února 2007 o diskriminaci mladých žen a dívek v oblasti vzdělávání (6),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2008 nazvané „Směrem ke strategii EU o právech dítěte“ (7),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 23. září 2008 o zlepšování kvality vzdělávání učitelů (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2010 o klíčových schopnostech pro měnící se svět: provádění pracovního programu Vzdělávání a odborná příprava 2010 (9),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2010 o strategii EU pro mládež – investování do mládeže a posílení jejího postavení (10),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 9. března 2011 o strategii EU pro začleňování Romů (11),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2011 o učení se v raném věku v Evropské unii (12),

—

s ohledem na článek 48 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro kulturu a vzdělávání a stanovisko Výboru pro zaměstnanost a sociální věci (A7-0363/2011),

A.

vzhledem k tomu, že mladí lidé, mají-li se plně zapojit do života společnosti a dosáhnout sebenaplnění jako osobnosti a jako občané, musí ovládat široké spektrum znalostí a dovedností nepostradatelných pro jejich intelektuální a sociální rozvoj, včetně schopnosti dobře komunikovat, pracovat v týmech, řešit problémy a kriticky hodnotit informace,

B.

vzhledem k tomu, že vzdělávání mladých lidí přispívá mimo jiné k jejich osobními rozvoji, lepší sociální integraci a rozvoji pocitu odpovědnosti a iniciativnosti,

C.

vzhledem k tomu, že míra předčasného ukončování školní docházky se liší nejenom v jednotlivých členských státech, ale i mezi městy a regiony a socioekonomickými kategoriemi obyvatelstva, a je ovlivňována celou řadou složitých faktorů,

D.

vzhledem k tomu, že jedním z pěti stěžejních cílů strategie Evropa 2020 je snížení míry předčasného ukončování školní docházky na méně než 10 % a zvýšení podílu příslušníků mladší generace s ukončeným vyšším nebo rovnocenným vzděláním na alespoň 40 %,

E.

vzhledem k tomu, že v roce 2003 se členské státy dohodly na cíli 10 %, ale pouze sedmi z nich se podařilo tohoto cíle dosáhnout, a vzhledem k tomu, že v roce 2009 činila průměrná míra předčasného ukončování školní docházky 14,4 %,

F.

vzhledem k tomu, že ačkoli v posledních deseti letech pravidelně dochází k poklesu míry předčasného ukončování školní docházky, vykazuje dosud většina členských států roztříštěný a špatně koordinovaný přístup k řešení tohoto problému,

G.

vzhledem k tomu, že 24,1 % všech patnáctiletých v členských státech neumí dobře číst,

H.

vzhledem k tomu, že čtení je pro všechny mladé lidi základním nástrojem nezbytným pro dosažení pokroku ve všech školních předmětech a pro začlenění do profesního světa, porozumění a analýzu informací, správnou komunikaci a vlastní kultivaci, a že by proto měla být přijata zvláštní opatření pro nápravu nedostatků v dovednosti číst;

I.

vzhledem k tomu, že předčasné ukončení školní docházky má vážné důsledky pro sociální soudržnost EU, a nejenom pro hospodářský růst EU, základní dovednosti a sociální stabilitu v evropském měřítku, neboť má negativní dopad i na profesní dráhu, zdraví a dobré životní podmínky mladých lidí, přičemž nízká úroveň vzdělání je rovněž klíčovou příčinou chudoby a špatného zdravotního stavu,

J.

vzhledem k tomu, že předčasné ukončení školní docházky je základním faktorem, který přispívá k nezaměstnanosti, chudobě a sociálnímu vyloučení,

1.

zdůrazňuje, že základy budoucího zaměření vzdělávání dítěte a jeho životních podmínek jsou položeny v raném dětství a mohou pomoci vštípit myšlenku celoživotního vzdělávání, a že rané dětství je období, v jehož průběhu by měla být podporována otevřenost, studium jazyků a schopnost budovat sociální vazby, tedy zásadní dovednosti ve společnosti zítřka, aby se usnadnila integrace dítěte do školního i sociálního prostředí od co nejmladšího věku, a řešil se tak problém předčasného ukončování školní docházky; znovu opakuje výzvu obsaženou ve svém usnesení o učení se v raném věku v EU týkající se rozvoje evropského rámce pro předškolní vzdělávání a péči, a to od co nejmladšího věku, zejména prostřednictvím rozvoje veřejných bezplatných jeslí a zařízení denní péče;

2.

konstatuje, že k předčasnému ukončení školní docházky dochází zejména u dětí pocházejících z chudého a znevýhodněného prostředí a z migrantských rodin a že je často spojeno s chudobou a sociálním vyloučením;

3.

doporučuje podporu jazykového vzdělávání pro studenty z rodin migrantů;

4.

v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba přijmout opatření, které umožní přístup do školy romským dětem a dětem, které nemají žádné doklady;

5.

konstatuje, že mezi romskými dětmi není 20 % do školy zapsáno a 30 % ukončuje školní docházku předčasně; zdůrazňuje, že ačkoli je předčasné ukončení školní docházky obvyklejší u chlapců než u dívek, tradiční romské komunity jsou zvláštním případem, protože v nich je předčasné ukončení školní docházky kvůli zvyku brzkých sňatků častější u mladých dívek a dochází k němu ve věku kolem 12–13 let, přičemž u chlapců až kolem 14–15 let; poukazuje na to, že v případě tradičních romských komunit je třeba zavést další pozitivní opatření s cílem překonat předčasné ukončování školní docházky coby důsledek těchto tradičních škodících praktik;

6.

konstatuje, že neúčinné politiky v oblasti rovnováhy mezi pracovním a osobním životem zvyšují počet případů předčasného ukončení školní docházky a neúspěšného studia obecně a že je nutné zintenzivnit snahy o zlepšení těchto politik;

7.

bere na vědomí existenci vícegeneračního cyklu, což znamená, že děti osob, které předčasně ukončily školní docházku, mají silnou tendenci se chovat stejně; zdůrazňuje, že rodinná struktura má značný vliv na schopnost a motivaci dětí uspět ve škole;

8.

pokud jde o péči v raném věku, konstatuje, že úloha rodiny a úzkých vztahů mezi dětmi a rodiči má v prvních letech života zásadní význam pro úspěšné začlenění do školního prostředí;

9.

upozorňuje na dopad specifických těžkostí s učením a s tím souvisejících problémů, což zvyšuje riziko předčasného ukončení školní docházky u dětí, které těmito problémy trpí;

10.

vybízí členské státy k zajišťování mimoškolních aktivit a kroužků pro žáky s poruchami učení, které jim umožní rozvíjet klíčové dovedností, které jsou naprosto nezbytné pro uplatnění se na trhu práce;

11.

poukazuje na to, že předčasné ukončení školní docházky může mít nepříznivý dopad na přístup k vysoce kvalitnímu celoživotnímu učení;

12.

poukazuje v této souvislosti na studie organizace OECD a programu PISA, které ukazují, že u studentů ve vzdělávacích systémech s nižší mírou vertikální a horizontální diferenciace je menší pravděpodobnost, že budou muset opakovat ročník či že budou vyloučeni ze studia; poukazuje na zjištění OECD, že riziko opakování ročníku školy nebo vyloučení ze studia hrozí v největší míře studentům ze sociálně znevýhodněného prostředí;

13.

poukazuje na zjištění OECD, že rozdělení studentů do škol poskytujících různý typ vzdělání již v rané fázi zvyšuje socioekonomické nerovnosti, pokud jde o vzdělávací příležitosti, aniž by vedlo k jakémukoli zlepšení průměrných výsledků v rámcích daných vzdělávacích systémů;

14.

poukazuje v této souvislosti na zjištění OECD, že srovnávací výsledky školských systémů ve studiích programu PISA jsou negativně ovlivněny tím, že jsou studenti přemísťováni z jedné školy do druhé z důvodu špatných výsledků, problémů s chováním či specifických poruch učení a z důvodu dělení studentů v rámci předmětů na základě jejich schopností;

15.

zdůrazňuje v této souvislosti, že podle OECD trpí socioekonomicky znevýhodnění studenti často dvojím znevýhodněním, protože navštěvují školy, které se vyznačují různými typy socioekonomických znevýhodnění a kde navíc pracuje menší počet učitelů s nižší kvalifikací;

16.

konstatuje, že při vytváření spravedlivější, rovnoprávnější a inkluzivnější společnosti, která je dynamická, inovativní a soudržná, je naprosto rozhodující rovnost příležitostí a volby ve vzdělávání a přístup k vysoce kvalitnímu vzdělání pro jednotlivce ze všech sociálních, etnických a náboženských skupin bez ohledu na pohlaví nebo postižení; v této souvislosti zdůrazňuje úlohu veřejných služeb;

17.

konstatuje, že školní vzdělání je jedním z nejlepších způsobů, jak poskytnout každému stejnou příležitost k dosažení úspěchu a možnost získat znalosti a dovednosti, které umožní integraci do profesního světa tím, že přetrhává vícegenerační cyklus; vyzývá k lepší koordinaci nabídky podpory ve vzdělávání, ke zvýšení její dostupnosti a k rozšíření poskytování sociálních služeb a pomoci rodině;

18.

požaduje individuální a inkluzivní přístup ke vzdělání, který začíná předškolním vzděláváním a péčí a v případě potřeby zahrnuje cílenou podporu pro osoby čelící předčasnému ukončení školní docházky, především pro postižené děti a mladé lidi;

19.

žádá, aby se více usilovalo o to, aby tento individuální přístup umožnil věnovat zvláštní pozornost žákům trpícím poruchami učení, jako je dyslexie, dyspraxie a dyskalkulie, nebo poruchami pozornosti a hyperaktivitou;

20.

zdůrazňuje, že problémy vedoucí k předčasnému ukončení školní docházky mají často původ mimo školu a že je na místě zjistit a řešit jejich příčiny;

21.

navrhuje, aby střední a odborné školy zajistily pracovníky pro poskytování poradenství, kteří budou oddělení od učitelských sborů, aby studenti potýkající se s problémy mohli o nich důvěrně hovořit; zdůrazňuje, že pracovníci poskytující poradenství musí mít odpovídající odbornou průpravu a za tímto účelem i možnosti trvalé odborné přípravy ve specifických dovednostech;

22.

vyzývá k rychlé reakci na objevující se problémy s učením a navrhuje zavedení účinných mechanismů včasného varování a následných opatření, aby se zabránilo zhoršování problémů; poukazuje na to, že pro dosažení tohoto cíle je naprosto zásadní vícestranná komunikace a užší spolupráce mezi školou a rodiči a vedoucími představiteli komunity, jako jsou místní sítě poskytující podporu, a v případě potřeby se zapojením školních mediátorů;

23.

domnívá se, že vzhledem ke vlivu rodinného prostředí na vzdělanostní a sociální rozvoj žáků je potřeba nabídnout poradenskou službu pro rodiče;

24.

zdůrazňuje, že častou příčinou neúspěchu dětí a mladých lidí je nesoulad náplně školních osnov s životními potřebami dětí a jejich sociálně podmíněnými zájmy; poukazuje na to, že příliš rigidní a jednotná povaha vzdělávacího systému ztěžuje individualizaci práce s žáky a brání sladění školního vzdělávání s každodenními potřebami;

25.

obhajuje lepší poradenství pro volbu povolání a programy pro získávání kvalitní odborné praxe na školách, jakož i kulturní a vzdělávací návštěvy a výměny organizované školami, včetně kontaktu s podnikateli, aby se studentům přiblížil svět práce a aby získali možnost informovaně se rozhodovat o volbě povolání; zdůrazňuje, že poradci ohledně profesního směřování musí absolvovat vhodné a soustavné vzdělávání, aby mohli vést aktivní dialog s mladými lidmi, kteří by mohli předčasně ukončit školní docházku;

26.

uznává potřebu jednoznačných politik pro začlenění studentů se smyslovým postižením do běžných škol a vyzývá členské státy, aby opustily politiku založenou na odděleném zvláštním vzdělávání;

27.

opakovaně zdůrazňuje klíčovou úlohu dobrovolnictví při podpoře sociálního začlenění a vyzývá členské státy, aby co nejvíce rozšířily využívání Evropské dobrovolné služby jakožto faktoru osobního, vzdělávacího a profesního rozvoje;

28.

doporučuje, aby byly na školách zavedeny poradenské programy, které žákům poskytnou kontakt s bývalými žáky zejména s cílem umožnit výměnu informací o různých možných zaměřeních a příležitostech;

29.

připouští, že opakování ročníku může slabé žáky stigmatizovat a nevede nezbytně k lepším výsledkům; zdůrazňuje, že omezení opakování ročníku v členských státech, kde je hojně uplatňováno, a jeho nahrazení individuální flexibilní podporou představuje účinnější způsob řešení problému předčasného ukončování školní docházky;

30.

připomíná, že informační a komunikační technologie mohou mít pozitivní dopad z hlediska pedagogického plánování a mohou podporovat motivaci a učení; navrhuje, aby členské státy podporovaly a posilovaly přístup žáků k těmto technologiím od prvních let školní docházky a aby vytvořily školící programy pro učitele;

31.

konstatuje, že sociální a finanční problémy znevýhodněných rodin mohou nutit studenty k tomu, aby opustili školu předčasně a aby vstoupili na trh práce a doplnili rodinné příjmy; vyzývá členské státy, aby zvážily zavedení systému finanční podpory podle majetkových poměrů pro ty, kteří ji potřebují pro vyřešení tohoto problému; naléhavě žádá členské státy, aby finančně podporovaly rodiče, které věnují svou lásku a čas dětem v prvních letech jejich života, a zajišťují tak budoucí přínos pro společnost investováním do lidského kapitálu, který je velmi často podceňován;

32.

navrhuje zavedení dalších přerozdělovacích opatření, např. poskytování bezplatných školních jídel, učebnic a základního sportovního vybavení, aby se snížil dopad sociální nerovnosti a zároveň řešil problém stigmatizace těchto žáků;

33.

poukazuje na nutnost poskytovat dodatečnou podporu zdravotně postiženým osobám s cílem snížit riziko jejich předčasného ukončení školní docházky a zajistit, aby získaly patřičnou kvalifikaci;

34.

zdůrazňuje zásadní význam státních vzdělávacích systémů nejvyšší kvality, které poskytují bezplatné vzdělávání dostupné pro všechny, a to v bezpečném a příznivém prostředí;

35.

žádá, aby bylo vynaloženo zvláštní úsilí na zabránění šikany a násilí ve škole a na řešení tohoto jevu;

36.

připomíná, že je důležité zvýšit počet žáků, kteří dokončí první část středního vzdělání, což podpoří získání základních dovedností;

37.

zdůrazňuje, že subjektů, které se mohou podílet na řešení problému předčasného ukončování školní docházky dětí, je mnoho: upozorňuje na to, že k nim patří nejen rodiče a veškeré vzdělávací instituce, ale i celostátní a místní veřejné orgány, a vyzývá k užší spolupráci mezi všemi těmito subjekty i místními zdravotními a sociálními službami; konstatuje, že společný přístup může dotčeným jednotlivcům účinně pomoci překonat vícenásobné překážky při dosahování vzdělání a získávání zaměstnání; v této souvislosti zdůrazňuje význam studijních stipendií, jež dětem ze znevýhodněného prostředí zajišťují stejné příležitosti jako dětem ostatním;

38.

vybízí členské státy, aby přijaly opatření pro boj proti stereotypům existujícím v nejvíce znevýhodněném společensko-kulturním prostředí, které nutí rodiče k předčasnému směřování ke krátkému odbornému vzdělání, bez ohledu na výsledky jejich dětí ve škole;

39.

navrhuje, aby strategie týkající se předčasného ukončování školní docházky přijaly za výchozí bod analýzu hlavních příčin předčasného ukončování školní docházky, kterou mají povinnost vypracovat příslušné místní a regionální orgány a která pokrývá různé skupiny žáků, školy, regiony a obce;

40.

zdůrazňuje nutnost posílit specifickou vazbu mezi rodiči a dětmi, neboť je nezbytná pro vývoj a budoucí rovnováhu dětí a pro hladký průběh jejich školní docházky; zdůrazňuje přidanou hodnotu, kterou pro společnost znamená doprovázení dítěte v jeho prvních letech růstu, protože vede k nižším nákladům způsobeným zločinností mládeže, kriminalitou, depresemi či dalšími problémy způsobenými ztrátou stability, což vede děti k předčasnému ukončení školní docházky;

41.

zdůrazňuje, že mladí lidé, včetně těch, kteří předčasně ukončili školní docházku, musí být zapojeni do diskusí o vytváření a provádění politik a programů týkajících se předčasného ukončení školní docházky; konstatuje, že aktivní účast studentů, například přes studentské rady, je může motivovat posílením jejich pocitu zapojení do diskusí souvisejících s otázkou jejich vlastního akademického úspěchu;

42.

zdůrazňuje, že je důležité podrobně přezkoumat účinnost současných vnitrostátních strategií jako možného zdroje informací, které lze využít pro výměnu zkušeností a osvědčených postupů mezi členskými státy;

43.

navrhuje, aby členské státy učinily rodiče odpovědnými za vzdělávání svých dětí až do dovršení osmnácti let věku, aby tak povinná školní docházka byla o dva roky prodloužena až do dovršení osmnácti let věku dítěte namísto šestnácti, nebo až do doby ukončení středoškolského vzdělání;

44.

uznává, že mapování intervencí poskytnutých v členských státech rozličnými subjekty může být obtížné, ale bylo by potřeba je podpořit za účelem výměny osvědčených postupů; zdůrazňuje potřebu jak lepší koordinace těchto různých služeb na úrovni EU, tak lepší koordinace v rámci členských států mezi celostátními, regionálními a místními orgány;

45.

vyzývá Komisi a členské státy, aby formulovaly a vypracovaly politiky umožňující v rané fázi určit osoby, jež jsou nejvíce náchylné k předčasnému ukončení školní docházky;

46.

konstatuje, že cílené poskytování kvalitního vzdělávání a péče v raném věku kvalifikovanými odborníky vede ke snížení míry předčasného ukončování školní docházky;

47.

vybízí členské státy, aby investovaly do vzdělávání učitelů a do kvalifikovaných pracovníků pro předškolní a povinné vzdělávání a aby přezkoumaly a pravidelně aktualizovaly své vzdělávací systémy a programy trvalého rozvoje dovedností vyučujících; zdůrazňuje, že je důležité, aby děti vstupovaly do školního prostředí v raném věku, a navrhuje zaměstnávat ve školách pedagogické asistenty, kteří by pracovali s hůře prospívajícími žáky a pomáhali učitelům při jejich práci, a pomocný personál, který by pomáhal zdravotně postiženým žákům s jejich školní docházkou v běžných školních zařízeních nebo v zařízeních, které jsou přizpůsobeny jejich postižení;

48.

zdůrazňuje zásadní význam doplňkového speciálního vyučování jako pomoc žákům, kteří mají problémy s učením, a motivaci a podporu žákům, kteří se cítí být zklamáni a zanedbáváni školou a rodinou; naléhavě vyzývá členské státy, aby investovaly do vzdělávání a sociální pomoci pro rodiče, kteří se rozhodnou zůstat v domácnosti a pečovat o své děti v prvních letech jejich života;

49.

připomíná členským státům, že mají povinnost předložit vnitrostátní akční plány, a žádá Komisi, aby mu ve lhůtě jednoho roku předložila přehled, posouzení a vyhodnocení těchto akčních plánů;

50.

zdůrazňuje, že pokud chceme podnítit mladé lidi v procesu učení, jsou nezbytné pozitivní vztahy mezi učiteli a žáky; vybízí tudíž členské státy, aby investovaly do náležitého vzdělávání učitelů s cílem vybavit je dovednostmi nezbytnými pro podnícení a motivaci jejich žáků;

51.

vyzývá pedagogické vzdělávací instituce, aby vypracovaly programy pro trvalý rozvoj dovedností učitelů, které by do pedagogických, psychologických a metodologických činností začlenily práci s rizikovou skupinou žáků s vysokou mírou neomluvené absence a nedostatečnou motivací k učení, a aby nabídly více metodologických publikací určených pro učitele a rodiče;

52.

poukazuje na potřebu zavést pedagogickou terapii a zabývat se za pomoci vzdělávacích a didaktických opatření příčinami a příznaky problémů, s nimiž se děti v procesu vzdělávání potýkají, s cílem zabránit školním neúspěchům a jejich důsledkům;

53.

připouští, že učitelé potřebují sociální dovednosti a čas, které jsou nezbytné pro posouzení a rozvoj různých stylů učení, jakož i svobodu a prostor pro přijetí různých metod výuky a učení ve shodě s žáky;

54.

konstatuje, že je třeba co nejdříve vybudovat povědomí studentů o široké škále možností povolání, jež mají k dispozici, a navrhuje, aby školy a univerzity navázaly partnerství s místními orgány, organizacemi a sdruženími a umožnily tímto způsobem žákům setkat se s odborníky z různých oblastí a také dozvědět se více o podnikání;

55.

zdůrazňuje, že pro mladé lidi jsou důležité třídy a skupiny přiměřené velikosti a stimulující učební prostředí podporující začlenění všech;

56.

poukazuje dále na to, že častá změna třídních učitelů, dvoukolejnost práce ve škole a chybná koncepce rozvrhů se rovněž nepříznivě odráží na účinnosti osvojení znalostí studenty a podporuje negativní postoj k povinné školní docházce;

57.

uznává nárok všech na celoživotní učení, které zahrnuje nejen formální, ale i neformální a neoficiální učení;

58.

vyzývá členské státy a příslušné regionální správní orgány v oblasti vzdělávání, aby uznaly a zúročily znalosti získané prostřednictvím neformálního a neoficiálního vzdělávání, což usnadní lidem návrat do vzdělávacího systému;

59.

uznává výhody, které představuje sport, kulturní činnosti, dobrovolnictví a aktivní občanství při zajišťování rámce pro neformální vzdělávání a celoživotní učení;

60.

zdůrazňuje význam rozličných možností průběhu vzdělávání žáků, kombinujících všeobecné a odborné vzdělávání, a je přesvědčen, že nejvíce šancí získat kvalitní zaměstnání mají žáci v případě správné kombinace obojího vzdělávání, v závislosti na věku a zaměření žáků; připomíná v tomto ohledu důležitost podpory vazeb mezi vzdělávacím systémem a profesním světem, jakož i mezi systémy odborného vzdělávání; zdůrazňuje dále význam možnosti studia druhého evropského jazyka pro podporu pohybu mládeže a pro motivaci mladých lidí k rozvoji svých center zájmu a perspektiv mimo své vlastní prostředí;

61.

zdůrazňuje přidanou hodnotu iniciativ a programů určených pro rodiče, které jim umožňují zvolit přístup celoživotního učení vhodný pro zlepšení jejich vzdělání, a zlepšit tak vyučování a učení v domácnosti s jejich dětmi;

62.

požaduje, aby se modernizovaly školní zdroje s cílem využít potenciální přínosy digitalizovaných učebních metod a aby se pozornost věnovala takové kvalifikaci, jako je znalost jazyků nebo digitální gramotnost, které jsou nezbytné pro „pracovní místa zítřka“;

63.

vyzývá členské státy, aby vzaly v úvahu požadavky trhu práce a přijaly opatření ke zvýšení prestiže odborné kvalifikace, a posílily tak zároveň spolupráci mezi institucemi poskytujícími odborné vzdělání a podniky, protože pak budou studenti všech zaměření pohlížet na tyto instituce jako na reálnou možnost volby;

64.

zdůrazňuje, že základem všech učebních osnov by měla být zásada „naučit se učit“; konstatuje, že aktivní učební metody jsou zásadní pro zapojení více mladých lidí do vzdělávacího procesu a pro podporu rozšiřování jejich znalostí, a doporučuje do nich začlenit nové technologické aplikace, jako jsou ty, které nabízí internet věcí, s cílem zvýšit motivaci a zlepšení výsledků;

65.

zdůrazňuje význam rozvíjení a podporování mimoškolních aktivit; domnívá se, že přístup ke všem mimoškolním aktivitám – ať sportovním, kulturním nebo volnočasovým – může snížit míru záškoláctví a předčasného ukončení školní docházky a je velmi důležitý pro rozvoj dětí;

66.

zdůrazňuje, že je potřeba ve školách rozvíjet mimoškolní aktivity, neboť to přispívá k vytvoření „pozitivního“ obrazu školního prostředí; uznává skutečnost, že větší podnícení žáků k chození do školy je způsobem, jak zabránit předčasnému ukončování školní docházky;

67.

oceňuje úlohu, jež hrají organizace mládeže při předcházení předčasnému ukončování školní docházky nabízením možností neformálního vzdělávání, jež mladým lidem poskytuje důležité dovednosti, smysl pro odpovědnost a větší sebeúctu;

68.

uznává, že uspokojivá úroveň čtení, psaní a počítání je ve všech členských státech EU jen zřídka dosahována u všech žáků, což přispívá k předčasnému ukončování školní docházky; zdůrazňuje, že by členské státy měly naléhavě stanovit cíle, aby všichni žáci ukončili základní školu se schopností číst, psát a počítat na úrovni přiměřené jejich věku; navíc se domnívá, že by členské státy měly také vypracovat plány dovedností v oblasti čtení, psaní a počítání, jež žákům, kteří tyto dovednost během formálního vzdělávání nezískali, umožní co nejrychleji dohnat jejich zpoždění;

69.

vyzývá členské státy, aby nalezly způsob opětovného začlenění osob, které předčasně ukončily školní docházku, do školního systému, např. provedením vhodných programů tzv. škol druhé šance, které nabízejí uzpůsobené učební prostředí a zároveň pomáhají mladým lidem nalézt důvěru v sebe sama i v jejich schopnost učit se;

70.

konstatuje, že aby měla tato opatření pro opětovně začlenění dopad na ty, kteří to nejvíce potřebují, je potřeba přijmout odpovídající opatření pro identifikaci a sledování dotčených žáků, zvyšovat informovanost a měřit výsledky;

71.

zdůrazňuje, že nejvyšší míry opětovného začlenění je dosaženo v rámci programů, jež se zaměřují na individuální potřeby žáků a studentů, kteří ukončují školní docházku předčasně; vyzývá vzdělávací zařízení, aby při rozvoji programů, které jsou na tyto osoby zaměřeny, respektovala potřeby a dodržovala práva jednotlivců;

72.

zdůrazňuje, že je třeba organizovat akce na místní úrovni s cílem podpořit lidi v tom, aby se vrátili do škol, a vytvářet pozitivní prostředí pro osoby, které opustily školu předčasně a mají v úmyslu se vrátit;

73.

konstatuje, že se v členských státech provedlo velmi málo hodnocení různých opatření pro opětovné začlenění; vyzývá proto členské státy, aby sledovaly a hodnotily své programy pro opětovné začlenění a aby stanovily cíle ke zlepšení;

74.

zdůrazňuje, že je třeba analyzovat otázku opakování ročníku a dopad tohoto jevu na míru výskytu předčasného ukončování školní docházky, přičemž klade důraz na význam individuálních programů zaměřených na jednotlivé žáky;

75.

naléhavě vyzývá členské státy, aby více zřizovaly tzv. školy druhé šance, a posilovaly jak obsah jejich osnov, tak jejich materiální a technické vybavení a zvyšovaly kapacitu pedagogických pracovníků, kteří jsou k dispozici, a to vzhledem k tomu, že se tyto školy začínají ukazovat jako významný nástroj opětovného začleňování jednotlivců, kteří propadli sítí formálního vzdělávacího systému;

76.

poukazuje na to, že už maximálně 10 % pokles předčasného ukončování školní docházky, který představuje splnění hlavního cíle strategie Evropa 2020, má vliv na snížení nezaměstnanosti mladých lidí a na zvýšení míry zaměstnanosti, neboť v současnosti je bez práce 52 % osob s neukončenou povinnou školní docházkou, přičemž podle odborných odhadů bude počet pracovních míst pro osoby s nízkou kvalifikací nebo bez kvalifikace v nastávajících letech dále klesat; zdůrazňuje, že při snížení míry předčasného ukončování školní docházky o pouhé 1 % by se dalo získat 500 000 kvalifikovaných potenciálních zaměstnanců;

77.

zastává názor, že předčasné ukončování školní docházky vede k promarnění příležitostí mladých lidí a plýtvání sociálním a hospodářským potenciálem EU jako celku; poukazuje na skutečnost, že spolu s dopadem současných demografických změn si evropské země nemohou dovolit takové obrovské plýtvání talenty, a zdůrazňuje, že na tento trend je nutno pohlížet s ohledem na trh práce a úroveň konkurenceschopnosti EU, protože oboje bude vyžadovat spíše osoby s vyšším vzděláním a kvalifikací; poukazuje na to, že zlepšení úrovně vzdělání tak pomůže zvrátit tento trend, protože vyšší úrovně dovedností jsou předpokladem pro „inteligentní růst“, a že řešení jednoho z hlavních rizikových faktorů typických pro nezaměstnanost a chudobu povede k „růstu podporujícímu začlenění“;

78.

upozorňuje na souvislost mezi předčasným ukončením školní docházky a nezaměstnaností mladých lidí; konstatuje, že více než polovina mladých lidí, kteří ukončili školní docházku v EU předčasně, byla v roce 2009 bez zaměstnání a že předčasné ukončení školní docházky může vést k nepřiměřené závislosti na nejistém zaměstnání a zhoršit problém strukturální nezaměstnanosti v širší populaci;

79.

konstatuje menší pravděpodobnost, že se osoby, které předčasně ukončily školní docházku, aktivně zapojí do sociálního a ekonomického podnikání, což má negativní dopady na hospodářství a společnost;

80.

zdůrazňuje význam boje s předčasným ukončováním školní docházky, především s ohledem na demografický vývoj v EU;

81.

poznamenává, že dlouhodobé hospodářské a sociální dopady předčasného ukončování školní docházky představují významné riziko chudoby a že boj proti němu je způsob, jak zabránit sociálnímu vyloučení mladých lidí; považuje proto snížení počtu osob s neukončenou školní docházkou za hlavní opatření pro splnění cíle snížit v rámci strategií na vnitrostátní i evropské úrovni počet osob ohrožených chudobou alespoň o 20 milionů a vyzývá členské státy, aby nesnižovaly horní věkovou hranici povinné školní docházky;

82.

vyzývá zaměstnavatele, aby v rámci možností a prostřednictvím uplatňování politik vnitřního řízení, jejichž cílem je umožnit zaměstnancům skloubit studium a práci, podnítili mladé pracovníky, kteří nemají vyšší středoškolské vzdělání, aby toto vzdělání získali; připomíná v tomto ohledu nutnost podpořit účast studujících na programu Leonardo da Vinci;

83.

vyzývá proto členské státy, aby co nejdříve vypracovaly strategie s cílem vytvořit nová pracovní místa založená na nových dovednostech;

84.

zdůrazňuje nutnost přizpůsobit vzdělávací systémy požadavkům trhu práce; upozorňuje, že v situaci, kdy bude v budoucnu neobvyklé trávit celý svůj profesní život v jednom odvětví, si žáci musí osvojit širokou škálu schopností, jako je tvořivost, tvořivé myšlení, obecné dovednosti a schopnost rychle a pružně se přizpůsobit měnícím se podmínkám a požadavkům;

85.

naléhavě vyzývá členské státy, aby za pomoci Komise přistoupily k potřebným krokům s cílem zaznamenat podíl mladých lidí, kteří nepracují ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a tuto problematiku řešit;

86.

navrhuje rozšířit prostor pro možnost stáží v podnicích, které by probíhaly současně se školním vzděláváním;

87.

zdůrazňuje, že by členské státy měly dále zdokonalovat systémy vzdělávání a odborné přípravy, aby se tak lépe sladily potřeby jednotlivců a trhu práce, včetně řešení problému základních dovedností (čtení, psaní, počítání), podpory odborného vzdělávání a odborné přípravy a přijímání opatření na usnadnění přechodu mezi vzděláváním a trhem práce;

88.

konstatuje, že chlapci často opouštějí školu dříve a tudíž hrozí, že vytvoří nižší třídu mladých nezaměstnaných mužů s nízkým či žádným vzděláním, kteří mají jen velmi malé šance začlenit se na pracovní trh a do společnosti obecně; naléhavě vyzývá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost chlapcům, kteří mají problémy přizpůsobit se školnímu prostředí, a aby nesnižovaly věk pro ukončení povinné školní docházky;

89.

vzhledem k tomu, že případy krátkodobého a nejistého zaměstnání jsou pravděpodobnější mezi osobami s nízkým vzděláním, vyzývá Komisi, aby zajistila, že úsilí o to, aby se osobám s neukončenou školní docházkou poskytla možnost návratu na pracovní trh, bude doplněno programy dodatečného vzdělávání s cílem zlepšit jejich vyhlídky na získání zaměstnání;

90.

zdůrazňuje, že investice do rekvalifikace a do modernizace kurzů odborné přípravy mají zásadní význam pro to, aby se pomohlo osobám s neukončenou povinnou školní docházkou začlenit se na pracovní trh;

91.

zdůrazňuje, že je třeba zvýšit dovednosti získávané v rámci technické odborné přípravy a účinněji sladit nabízené specializace s požadavky pracovního trhu, neboť vytvoření vazby mezi vzděláním a zaměstnaností je nedílnou součástí řešení problému předčasného ukončování školní docházky;

92.

domnívá se, že má-li vzdělávací politika řešit problém předčasného ukončování školní docházky, musí být provázána s politikou zaměřenou na hospodářské oživení a tedy na vytváření trvalých pracovních míst a musí se zaměřit na to, aby se předcházelo předčasnému ukončování školní docházky, krátkodobé a nejisté zaměstnanosti a zrychlování odlivu mozků;

93.

doporučuje, aby vzdělávání v oblasti nových informačních a komunikačních technologií a také technologií v oblasti jazyků začínalo již v raném věku, a to s ohledem na skutečnost, že tyto dovednosti, které jsou mladí lidé schopni nabýt velice rychle, patří k mimořádně užitečným způsobům komunikace;

94.

vítá návrh Komise na doporučení Rady o politikách ke snížení míry předčasného ukončování školní docházky, v němž navrhuje rámec pro komplexní politiku v této oblasti, analýzu faktorů, jež vedou v každém členském státě na celostátní i místní úrovni k předčasnému ukončování školní docházky, posouzení účinnosti stávajících opatření a zahrnutí opatření na prevenci, intervenci a kompenzace do boje proti tomuto jevu;

95.

je přesvědčen, že při zachování zásady subsidiarity by evropský rámec ucelených strategií zaměřených na řešení problému předčasného ukončování školní docházky mohl členským státům poskytnout užitečné pokyny pro zajištění správného přístupu k aktualizaci stávajících opatření a rozvoji vnitrostátních programů reforem;

96.

varuje, že možné škrty ve veřejných výdajích v oblasti vzdělávání z důvodů hospodářské krize a úsporné rozpočtové politiky.uplatňované členskými státy budou mít negativní dopad, neboť dále zvýší počet osob s neukončenou školní docházkou;

97.

zdůrazňuje, že větší investice do boje s předčasným ukončováním školní docházky mohou mít dlouhodobý účinek v tom smyslu, že zabrání závislosti mladých lidí na sociálním zabezpečení;

98.

podporuje v rámci rozpočtu EU na rok 2012 navržený pilotní projekt pro mládež, jehož cílem je poskytnout záruku pro integraci mladých lidí, zejména těch, kteří předčasně ukončili školní docházku, na pracovní trh;

99.

vyslovuje se pro cílené, účinné a promyšlené využívání strukturálních fondů, zejména Evropského sociálního fondu, za účelem plné realizace strategií pro mládež, především pro osoby předčasně ukončující školní docházku s cílem podpořit jejich sociální začleňování v rámci specifických programů v jednotlivých členských státech, aby bylo zajištěno kvalitní vzdělání pro všechny a aby se zabránilo předčasnému ukončování školní docházky a záškoláctví;

100.

konstatuje, že povaha problému předčasného ukončování školní docházky se v jednotlivých zemích i regionech liší a že tedy neexistuje jedno řešení pro všechny situace;

101.

vítá a schvaluje ohlášené plány Rady týkající se sociálního mapování osob, které předčasně končí školní docházku, a to prostřednictvím shromažďování údajů ze všech členských států; vyzývá Komisi, aby tuto iniciativu podpořila;

102.

naléhavě vyzývá členské státy, aby provedly důkladnou analýzu problematiky předčasného ukončování školní docházky a náležitě přitom zohlednily požadavky na ochranu údajů s cílem určit její příčiny na celostátní, regionální a místní úrovni;

103.

konstatuje však, že pro analýzu základních příčin předčasného ukončování školní docházky jsou zapotřebí obsáhlejší, konzistentnější a ucelenější údaje z členských států;

104.

žádá více finančních prostředků pro programy EU týkající se celoživotního učení a zlepšení dostupnosti tohoto programu, což zvýší mobilitu žáků a učitelů, rozšíří výměnu osvědčených postupů a přispěje ke zlepšení metod výuky a učení; vyzývá k účinnějšímu využívání finančních prostředků ze strukturálních fondů EU na provádění opatření pro prevenci zanedbávání školní docházky;

105.

zdůrazňuje význam evropského programu celoživotního učení a jeho čtyř okruhů, kterými jsou Comenius, Erasmus, Leonardo da Vinci a Grundtvig, přičemž program Comenius hraje zásadní úlohu při řešení problému předčasného ukončování školní docházky;

106.

vyzývá Komisi, aby podpořila zviditelnění akčního programu Comenius na individuální mobilitu žáků, což může přispět ke snížení míry předčasného ukončení školní docházky;

107.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.