This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 32018R0842
Opatření v oblasti klimatu – závazné každoroční snižování emisí skleníkových plynů (2021–2030)
- Datum poslední revize:
- 11/12/2023
- Počáteční datum vzniku:
- 31/01/2022
- Kód shrnutí:
-
- 20.01.01.02 Snížení emisí skleníkových plynů
- 20.01.02.00 Ekologická, účinně využívaná energie
- 20.01.01.02 Snížení emisí skleníkových plynů
- Deskriptor EUROVOC:
- Kód oblastí:
- Shrnuté dokumenty:
- Autor:
- Úřad pro publikace Evropské unie
- Odpovědné subjekty:
- Generální ředitelství pro oblast klimatu
Opatření v oblasti klimatu – závazné každoroční snižování emisí skleníkových plynů (2021–2030)
PŘEHLED DOKUMENTŮ:
CO JE CÍLEM NAŘÍZENÍ?
- Cílem nařízení, známého jako nařízení o „sdílení úsilí“, ve znění nařízení (EU) 2023/857, je snížit emise skleníkových plynů1 z těchto odvětví: vnitrostátní doprava (kromě letecké), budovy, zemědělství, drobný průmysl a odpady. Tato odvětví představují téměř 60 % emisí v Evropské unii (EU).
- Za tímto účelem nařízení stanoví cíle pro snížení emisí skleníkových plynů v členských státech EU do roku 2030. Stanovuje také pravidla pro stanovení ročních emisních limitů skleníkových plynů vyjádřených v ročních emisních přídělech pro roky 2021–2030, které postupně vedou k výše uvedeným cílům. Nařízení o „sdílení úsilí“ je součástí souboru politik a opatření, jejichž cílem je snížit emise v EU do roku 2030 alespoň o 55 %, jak požaduje nařízení (EU) 2021/1119, evropský zákon o klimatu (viz shrnutí), který učinil cíl klimatické neutrality EU do roku 2050 právně závazným.
KLÍČOVÉ BODY
Ne všechny členské státy mají stejný cíl pro rok 2030. Nařízení o „sdílení úsilí“ rozděluje břemeno snižování emisí skleníkových plynů v souladu s hledisky spravedlnosti a nákladové efektivnosti.
Do roku 2030 musí členské státy snížit své emise skleníkových plynů z roku 2005 v souladu s procentními podíly stanovenými ve sloupci 2 přílohy I, které se pohybují od 10 % (Bulharsko) do 50 % (Dánsko, Německo, Lucembursko, Finsko a Švédsko).
Evropská komise je zmocněna přijímat prováděcí akty, kterými stanoví individuální roční emisní příděly (AEA) pro členské státy na období 2021–2030, vyjádřené v tunách ekvivalentu CO2, v souladu s lineárními trajektoriemi stanovenými v nařízení. Vzhledem k tomu, že cíle pro rok 2030 a systém trajektorií, které k nim vedou, byly v roce 2023 změněny, změní Komise v roce 2023 prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2020/2126, aby aktualizovala počet AEA přidělených členským státům v letech 2023–2030.
Pravidla flexibility v pozměněném nařízení umožňují členským státům:
- vypůjčit si v rámci určitých limitů AEA z následujícího roku na pokrytí nadměrných emisí v daném roce,
- za určitých podmínek započítat přebytek AEA pro použití v následujícím roce,
- převést až 10 % (v letech 2021–2025) a 15 % (v letech 2026–2030) svých ročních přídělů jinému členskému státu,
- za určitých podmínek kompenzovat přebytek svých emisí pohlcováním skleníkových plynů z využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (řídí se nařízením LULUCF).
Devět členských států (uvedených v příloze II: Belgie, Dánsko, Irsko, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Finsko a Švédsko) mohou zrušit omezené procento svých povolenek v systému obchodování s emisemi až do celkové maximální výše 100 milionů tun ekvivalentu CO2, aby kompenzovaly přebytek emisí v odvětvích nařízení o „sdílení úsilí“. Členské státy musí do oznámit Komisi, zda hodlají využít nebo dále využívat omezené zrušení povolenek v systému obchodování s emisemi.
Komise provede kontroly souladu v roce 2027 (zahrnující emise v letech 2021–2025) a 2032 (zahrnující emise v letech 2026–2030). Pokud tyto kontroly ukáží, že v daném roce po využití výše uvedených flexibilit nemá členský stát dostatek emisních povolenek na pokrytí všech svých emisí skleníkových plynů, bude množství nadbytečných emisí vynásobeno koeficientem 1,08 a výsledek bude přičten k emisím vyprodukovaným v následujícím roce.
Členské státy, které splňují určitá kritéria hrubého domácího produktu a emisí skleníkových plynů, mohou obdržet omezený počet přídělů z bezpečnostní rezervy obsahující až 105 milionů tun ekvivalentu CO2 jako kompenzaci za emise, které mohou vyprodukovat nad rámec svých cílů pro rok 2030.
Komise:
- přizpůsobuje a zveřejňuje roční emisní příděly pro každý členský stát,
- zajišťuje přesné započítávání souladu s pravidly nařízení prostřednictvím registru Unie,
- zachovává přezkoumávané nařízení a do šesti měsíců po každém globálním hodnocení podle Pařížské dohody předloží Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie zprávu (viz shrnutí); tato zpráva bude obsahovat zejména posouzení potřeby dalších politik a opatření EU s ohledem na nezbytné snížení emisí skleníkových plynů v období po roce 2030 a může být případně doplněna legislativními návrhy.
Nařízení (EU) 2018/842 rovněž mění nařízení (EU) č. 525/2013, které bylo následně zrušeno a nahrazeno nařízením (EU) 2018/1999 – viz shrnutí).
ODKDY JE NAŘÍZENÍ V PLATNOSTI?
Nařízení (EU) 2018/842 se používá ode dne .
Pozměňující nařízení (EU) 2023/857 se používá ode dne .
KONTEXT
Nařízení je dalším krokem ke splnění předchozího závazku EU v rámci Pařížské dohody snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů nejméně o 40 % ve srovnání s rokem 1990.
Odvětví, na něž se nařízení vztahuje, pokrývají téměř 60 % celkových domácích emisí v EU.
Další informace viz:
- Sdílení úsilí 2021–2030: cíle a flexibilita (Evropská komise).
KLÍČOVÉ POJMY
- Emise skleníkových plynů. Emise oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusného, částečně fluorovaných uhlovodíků, zcela fluorovaných uhlovodíků, fluoridu dusitého a fluoridu sírového.
HLAVNÍ DOKUMENT
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 ze dne o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 přispívajícím k opatřením v oblasti klimatu za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 156, , s. 26–42).
Následné změny nařízení (EU) 2018/842 byly začleněny do původního znění. Toto konsolidované znění má pouze dokumentární hodnotu.
Poslední aktualizace