Evropský parlament

Evropský parlament (EP) je jediným přímo voleným orgánem EU a jedním z největších demokratických shromáždění na světě. Jeho 705 členů zastupuje 450 milionů občanů EU. Členové jsou voleni každých pět let voliči z 27 členských států EU. Osoby zvolené do EP se nazývají poslanci Evropského parlamentu.

Počet poslanců EP volených v každém členském státu EU je v zásadě určen počtem jeho obyvatel. Rozdělení mandátů do konce volebního období 2019–2024 je následující: Belgie: 21, Bulharsko: 17, Česko: 21, Dánsko: 14, Německo: 96, Estonsko: 7, Irsko: 13, Řecko: 21, Španělsko: 59, Francie: 79, Chorvatsko: 12, Itálie: 76, Kypr: 6, Lotyšsko: 8, Litva: 11, Lucembursko: 6, Maďarsko: 21, Malta: 6, Nizozemsko: 29, Rakousko: 19, Polsko: 52, Portugalsko: 21, Rumunsko: 33, Slovinsko: 8, Slovensko: 14, Finsko: 14 a Švédsko: 21.

Rozdělení křesel pro volební období 2024–2029 bude aktualizováno v souladu s rozhodnutím Evropské rady (EU) 2023/2061 a celkový počet volených poslanců Evropského parlamentu bude 720.

Přibližně 40 % poslanců EP jsou ženy. Poslanci EP mohou tvořit skupiny na základě příslušnosti k politickým frakcím, ne na základě jejich státní příslušnosti.

Dne 15. března 2024 byla křesla rozdělena mezi sedm politických skupin takto:

• poslanecký klub Evropské lidové strany (178 poslanců EP),
• skupina Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu (140),
• skupina Renew Europe (102),
• skupina Zelených / Evropské svobodné aliance (71),
• skupina Evropských konzervativců a reformistů (68),
• skupina Identita a demokracie (59),
• Levice v Evropském parlamentu / GUE/NGL (37).

K tomuto datu 49 poslanců EP nemělo příslušnost k žádné politické skupině.

K hlavním funkcím EP patří níže uvedené.

• Legislativní pravomoc: u většiny právních aktů EU sdílí EP legislativní pravomoc s Radou Evropské unie, a to v rámci řádného legislativního postupu.
• Rozpočtová pravomoc: EP sdílí rozpočtové pravomoci s Radou při hlasování o ročním rozpočtu, který se stává vymahatelným prostřednictvím podpisu předsedy EP, a dohlíží na jeho provádění.
• Dozorčí pravomoc nad orgány EU, zejména Evropskou komisí: EP může udělit či odvolat souhlas se jmenováním komisařů a má pravomoc rozpustit Komisi jako orgán předložením návrhu na vyslovení nedůvěry. Rovněž vykonává dohled nad činnostmi EU předkládáním písemných a ústních dotazů Komisi a Radě. Ustavuje zvláštní výbory a vyšetřovací výbory, jejichž náplň práce není nezbytně omezena na činnosti orgánů EU, ale může být rozšířena na činnosti členských států při provádění politik EU.

Lisabonská smlouva posílila úlohu EP tím, že jej postavila na roveň Radě, a to:

• rozšířením řádného legislativního postupu na 40 nových oblastí včetně zemědělství, energetické bezpečnosti, přistěhovalectví, spravedlnosti a vnitřních věcí, zdraví a strukturálních fondů;
• posílením úlohy EP při přijímání rozpočtu EU – EP společně s Radou odpovídá za přijetí celého rozpočtu;
• umožněním poslancům EP vyjadřovat souhlas s širokou řadou mezinárodních dohod sjednaných ze strany EU, k nimž patří mezinárodní obchodní dohody;
• zavedením nových práv týkajících se informovanosti o činnostech Evropské rady, rotujícím předsednictví Rady a Evropské služby pro vnější činnost;
• poskytnutím práva EP na navrhování změn smlouvy;
• rozšířením kontrolní pravomoci EP při volbě předsedy Evropské komise a schvalováním členů Komise vyslovením důvěry.

Poslanci EP se účastní plenárních zasedání ve Štrasburku a Bruselu a schůzí výborů a politických skupin v Bruselu.

Čl. 223 odst. 2 Smlouvy o fungování EU (SFEU) vyžaduje, aby EP přijal statut pro poslance EP. Ten stanoví pravidla, jimiž se řídí výkon funkcí poslanců EP.

Kodex chování vyžaduje, aby poslanci EP jednali pouze ve veřejném zájmu a aby svou práci vykonávali v souladu se zásadou nestrannosti, integrity, otevřenosti, pečlivosti, poctivosti, odpovědnosti a s respektem k reputaci EP.

Článek 232 Smlouvy o fungování EU vyžaduje, aby EP přijal jednací řád – interní organizační a operativní pravidla EP.