Evropský právní rámec pro klima

KLÍČOVÉ BODY

Orgány EU a členské státy EU musí přijmout veškerá nezbytná opatření ke splnění cílů nařízení, přičemž zohlední spravedlnost, solidaritu a nákladovou efektivnost.

Nařízení zřizuje nezávislý Evropský vědecký poradní výbor pro změnu klimatu. Mezi úkoly výboru patří například posuzování nejnovějších vědeckých zjištění uvedených ve zprávách Mezivládního panelu pro změnu klimatu a vědeckých údajů o klimatu, zejména pokud jde o informace důležité z hlediska EU, poskytování vědeckého poradenství a vydávání zpráv.

Členské státy se vyzývají, aby zřídily poradní orgán pro oblast klimatu, který bude poskytovat odborné vědecké poradenství příslušným vnitrostátním orgánům.

Nařízení vymezuje tato průběžná opatření EU, jejichž cílem je napomoci EU při plnění jejího cíle klimatické neutrality do roku 2050.

• Snížení čistých emisí skleníkových plynů v EU o alespoň 55 % (ve srovnání s úrovní z roku 1990) do roku 2030; v roce 2023 přijala EU balíček „Fit for 55“, který aktualizuje stávající právní předpisy EU a zahrnuje nové iniciativy zaměřené na naplnění tohoto nového cíle.
• Omezení příspěvku čistého pohlcení na maximálně 225 milionů tun ekvivalentu CO₂, aby se zajistilo, že do roku 2030 bude vynaloženo dostatečné úsilí o zmírnění změny klimatu. Za účelem zvýšení propadu² uhlíku v EU v souladu s cílem klimatické neutrality na rok 2050 nařízení rovněž stanoví, aby EU do roku 2030 usilovala o vyšší objem čistého propadu uhlíku.
• Stanovení závazného klimatického cíle pro rok 2040, kterým je snížení čistých emisí skleníkových plynů (emisí po odečtení pohlcení) o 90 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990.
• Požadující, aby Evropská komise s ohledem na období po roce 2030 přezkoumala příslušné právní předpisy EU na základě podrobných posouzení dopadů s cílem umožnit dosažení cíle pro rok 2040 a cíle klimatické neutrality a aby dále posilovala podpůrný rámec na podporu dotčených právnických a fyzických osob během transformace.
• Požadavek, aby Komise zajistila, že legislativní návrhy na období po roce 2030 budou náležitě zohledňovat řadu stanovených prvků, včetně:
  • odpovídající podíl vysoce kvalitních mezinárodních kreditů podle článku 6 Pařížské dohody (až do výše 5 % čistých emisí EU z roku 1990 od roku 2036);
  • úlohu domácích trvalých odstraňování v systému EU pro obchodování s emisemi (ETS);
  • vyšší flexibilita v rámci jednotlivých odvětví a nástrojů i mezi nimi;
  • potřebu spravedlivé, nestranné, pragmatické, nákladově efektivní a sociálně vyvážené transformace;
  • technologická neutralita a nákladová účinnost;
  • dostupnost energie, její cenová dostupnost, bezpečnost dodávek a energetická účinnost; a
  • investiční potřeby a příležitosti.
• Požadovat, aby Komise každé dva roky posuzovala provádění průběžných cílů a trajektorií dekarbonizace a podávala o něm zprávy, a to s přihlédnutím k nejnovějším vědeckým poznatkům, technologickému pokroku a vyvíjejícím se výzvám a příležitostem pro globální konkurenceschopnost EU. Posouzení může být případně doplněno legislativními návrhy.

• Požadavek, aby Komise do 6 měsíců od každého globálního hodnocení podle Pařížské dohody podávala Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie zprávu o provádění tohoto nařízení. V této zprávě má Komise zohlednit prvky, jako jsou konkurenceschopnost evropských průmyslových odvětví, vývoj cen energie, socioekonomické dopady, technologický pokrok, odhadovaná úroveň čistých pohlcení na úrovni EU, pokrok při plnění průběžných cílů a flexibilita členských států využívat vysoce kvalitní mezinárodní kredity až do výše 5 % jejich cílů a úsilí po roce 2030.

• Odložení zavedení systému obchodování s emisemi pro budovy, silniční dopravu a další odvětví (ETS2), stanoveného v kapitole IVa směrnice 2003/87/ES, do roku 2028 (viz konsolidované znění). Použijí se pravidla stanovená v čl. 30k odst. 2 písm. a) až e) směrnice 2003/87/ES (viz shrnutí). Ustanovení čl. 10a odst. 8b směrnice 2003/87/ES se použijí rovněž v roce 2026.

Přizpůsobení se změně klimatu vyžaduje:

• aby orgány EU a členské státyzvyšovaly adaptační kapacitu, posilovaly odolnost a snižovaly zranitelnost vůči změně klimatu, a aby zajistily, že politiky v oblasti přizpůsobení se změně klimatu byly provázané, aby se vzájemně podporovaly, aby měly přínosy pro odvětvové politiky, aby napomohly začlenit tato opatření do všech oblastí politik a aby se zaměřovaly zejména na nejzranitelnější osoby a odvětví;
• aby Komise přijala strategii EU pro přizpůsobení se, do 30. července 2022 pokyny, v nichž stanoví společné zásady a postupy k určování, klasifikaci a řízení klimatických rizik při plánování, vypracovávání, provádění a sledování projektů a programů;
• aby členské státy přijaly a provedly vnitrostátní strategie a plány pro přizpůsobení se, přičemž zohlední zejména zranitelná odvětví, jako jsou zemědělství, vodohospodářské a potravinové systémy a potravinové zabezpečení, a to spolu s potřebou prosazovat řešení blízká přírodě a založená na ekosystémech.

Posouzení unijního a vnitrostátního pokroku vyžaduje, aby Komise:

• do 30. září 2023 a poté každých 5 let posoudila pokrok, kterého EU a členské státy dosáhly při plnění cílů pro rok 2050 a cílů v oblasti přizpůsobení se změně klimatu, a zda jsou opatření EU a vnitrostátní opatření směřující k těmto cílům v souladu;
• vyhodnotila, zda jsou návrhy opatření a právních předpisů EU, včetně rozpočtových návrhů, v souladu s cíli pro roky 2030 a 2040 a s cílem dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality, a zda přispívají k zajištění pokroku v oblasti přizpůsobení se změně klimatu;
• pravidelně posuzovala soulad příslušných vnitrostátních opatření a vydávala doporučení členskému státu, pokud zjistí nesoulad s cílem klimatické neutrality nebo s pokrokem při zvyšování adaptační schopnosti, posilování odolnosti a snižování zranitelnosti vůči změně klimatu.

Nařízením se mění:

• nařízení (ES) č. 401/2009 o Evropské agentuře pro životní prostředí a Evropské informační a pozorovací síti pro životní prostředí (viz shrnutí) a nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie (viz shrnutí).