Čtvrtek 7. května 2009
P6_TC1-COD(2008)0244

Postoj evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 7. května 2009 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/…/ES kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl (přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 63 první pododstavec bod 1 písm. b) této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Ve směrnici Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl (4), by mělo být provedeno několik podstatných změn. Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by uvedená směrnice měla být přepracována.

(2)	Společná azylová politika včetně společného evropského azylového systému je nedílnou součástí cíle Evropské unie spočívajícího v postupném vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva otevřeného těm, kteří donuceni okolnostmi oprávněně hledají ochranu ve Společenství.

(3)

Evropská rada se na zvláštním zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 dohodla, že bude pracovat na vytvoření společného evropského azylového systému, založeného na úplném uplatňování a začlenění Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967, a tedy na zásadě nenavracení.

(4)	Podle závěrů z Tampere by měl společný evropský azylový systém v krátké době upravit společné minimální podmínky pro přijímání žadatelů o azyl.

(5)	Stanovení minimálních norem pro přijímání žadatelů o azyl je dalším krokem k vytvoření evropské azylové politiky.

(6)

Byla završena první fáze vytváření společného evropského azylového systému, jenž by měl v dlouhodobém horizontu vést ke společnému azylovému řízení a k jednotnému právnímu postavení osob, jimž byl udělen azyl, s platností po celé Unii. Evropská rada přijala dne 4. listopadu 2004 Haagský program, jenž stanoví cíle v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti pro období 2005–2010. V této souvislosti vyzval Haagský program ║ Komisi, aby ukončila hodnocení právních nástrojů první fáze a předložila Radě a Evropskému parlamentu nástroje a opatření pro druhou fázi s cílem jejich přijetí do roku 2010.

(7)	Na základě výsledků provedených hodnocení by měly být v této fázi stvrzeny zásady, na nichž je směrnice 2003/9/ES založena, s cílem zlepšit podmínky přijímání žadatelů o azyl.

(8)	K zajištění rovného zacházení s žadateli o azyl po celé Unii by měla být tato směrnice uplatňována během všech fází řízení o žádostech o mezinárodní ochranu, na všechny druhy uvedených řízení a ve všech místech a zařízeních, v nichž se žadatelé o azyl zdržují.

(9)	Členské státy by měly při uplatňování této směrnice usilovat o to, aby byly v souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte z roku 1989 a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod plně respektovány zásady nejlepších zájmů dítěte a celistvosti rodiny.

(10)	Při zacházení s osobami, na které se vztahuje tato směrnice, jsou členské státy vázány závazky vyplývajícími z nástrojů mezinárodního práva, ke kterým přistoupily.

(11)	Měly by být stanoveny takové minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl, které budou obvykle postačovat k zajištění důstojné úrovně života a srovnatelných životních podmínek ve všech členských státech.

(12)	Harmonizace podmínek pro přijímání žadatelů o azyl by měla napomoci omezení druhotného pohybu žadatelů o azyl způsobeného rozdílnostmi v podmínkách přijímání.

(13)

K tomu, aby bylo zajištěno rovné zacházení se všemi žadateli o mezinárodní ochranu a byl zaručen soulad se stávajícím acquis EU týkajícím se azylu, zejména se směrnicí Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (5), je zapotřebí rozšířit oblast působnosti této směrnice tak, aby se vztahovala i na žadatele o podpůrnou ochranu.

(14)	Je nezbytné stanovit jasná pravidla pro přístup žadatelů o azyl na trh práce, aby byla podpořena soběstačnost těchto žadatelů a byly omezeny významné odlišnosti mezi členskými státy.

(15)	Prvořadým záměrem vnitrostátních orgánů by měla být neprodlená identifikace a sledování osob se zvláštními potřebami tak, aby podmínky přijetí těchto osob odpovídaly jejich zvláštním potřebám.

(16)

Zadržení žadatelů o azyl by mělo být uplatňováno v souladu s hlavní zásadou, podle níž nelze nikoho zadržet pouze proto, že žádá o mezinárodní ochranu, jmenovitě v souladu s mezinárodními závazky členských států a zejména s článkem 31 Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951. Členské státy by zejména neměly žadatelům o azyl ukládat tresty z důvodu nelegálního vstupu či pobytu na jejich území a omezení pohybu by jim měly ukládat pouze v případě nutnosti. V této souvislosti by mělo být zadržení žadatelů o azyl možné pouze v jednoznačně definovaných výjimečných případech stanovených touto směrnicí a v souladu se zásadou nezbytnosti a přiměřenosti, pokud jde o způsob i účel zadržení. Zadržení žadatelé o azyl by měli mít právo na opravné prostředky před vnitrostátním soudem.

(17)	Se zadrženými žadateli by mělo být zacházeno tak, aby byla plně respektována jejich lidská důstojnost, a podmínky jejich přijetí by měly odpovídat potřebám, které mají žadatelé v této situaci. Členské státy by měly zejména zajistit uplatňování článku 37 Úmluvy OSN o právech dítěte z roku 1989.

(18)	Za účelem splnění minimálních procesních záruk, tj. možnosti styku s organizacemi nebo skupinami osob poskytujících právní pomoc, by měly být poskytovány informace o těchto organizacích a skupinách osob.

(19)	Specifikací případů, kdy lze žadatelům o azyl omezit nebo odejmout podmínky přijetí, a současným zajištěním důstojné životní úrovně pro všechny žadatele o azyl by měla být omezena možnost zneužívání přijímacího systému.

(20)	Měla by být zajištěna účinnost vnitrostátních přijímacích systémů a spolupráce členských států v oblasti přijímání žadatelů o azyl.

(21)	Je třeba povzbuzovat vhodnou spolupráci příslušných orgánů při přijímání žadatelů o azyl, a tím i harmonické vztahy mezi místními společenstvími a ubytovacími středisky.

(22)	Z povahy minimálních norem přirozeně vyplývá, že členské státy jsou oprávněny přijmout nebo zachovat výhodnější ustanovení pro státní příslušníky třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti žádající členský stát o mezinárodní ochranu.

(23)	V tomto duchu jsou členské státy vyzývány, aby uplatňovaly tuto směrnici i v souvislosti s postupy rozhodování o žádostech o jiné formy ochrany, než jaké se uplatňují podle směrnice 2004/83/ES.

(24)

Aby bylo možno provést všechna zlepšení minimálních norem pro přijímání žadatelů o azyl, měly by se přiměřeně navýšit finanční prostředky poskytované Evropskou unií, a to za účelem pokrytí nákladů na tato zlepšení, zejména v případě členských států, které čelí specifickému a neúměrnému tlaku na své vnitrostátní azylové systémy zejména v důsledku své zeměpisné nebo demografické situace.

(25)	Je třeba pravidelně vyhodnocovat provádění této směrnice.

(26)

Jelikož cíle této směrnice, totiž stanovení minimálních norem pro přijímání žadatelů o azyl v členských státech, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a může jej být proto, z důvodu rozsahu a účinků této akce, lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(27)

Tato směrnice dodržuje základní práva a zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie. Tato směrnice si klade za cíl především zajistit plné respektování lidské důstojnosti a podpořit používání článků 1, 4, 6, 7, 18, 24 a 47 uvedené listiny a měla by být odpovídajícím způsobem provedena.

(28)	Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s předchozí směrnicí představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení totiž vyplývá z předchozí směrnice.

(29)	Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro provedení směrnice ve vnitrostátním právu uvedené v části B přílohy II,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

ÚČEL, DEFINICE A OBLAST PŮSOBNOSTI

Článek 1

Účel

Účelem této směrnice je stanovení minimálních norem pro přijímání žadatelů o azyl v členských státech.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

a)	‘žádostí o mezinárodní ochranu’ žádost o mezinárodní ochranu ve smyslu čl. 2 písm. g) směrnice 2004/83/ES;

b)	‘žadatelem’ nebo ‘žadatelem o azyl’ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, kteří podali žádost o mezinárodní ochranu, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto;

c)

‘rodinnými příslušníky’ tito členové rodiny žadatele zdržující se v souvislosti s žádostí o mezinárodní ochranu ve stejném členském státě, pokud tato rodina existovala již v zemi původu: i) manžel či manželka žadatele o azyl nebo jeho nesezdaný partner či partnerka, se kterým/kterou žije v trvalém vztahu, pokud se k nesezdaným párům v právních předpisech nebo praxi členského státu přistupuje podle jeho právních předpisů o cizincích podobně jako k párům sezdaným, ii) nezletilé děti párů uvedených v bodě i) nebo žadatele, pokud jsou svobodné , bez ohledu na to, zda se jedná o děti manželské, nemanželské nebo osvojené ve smyslu vnitrostátního práva; iii) ženaté či vdané nezletilé děti párů uvedených v bodě i) nebo žadatele bez ohledu na to, zda se jedná o děti manželské, nemanželské nebo osvojené ve smyslu vnitrostátního práva, a pokud je nedoprovázejí jejich manželé či manželky a je v jejich nejlepším zájmu bydlet společně s žadatelem; iv) otec, matka nebo opatrovník žadatele, jedná-li se v případě žadatele o nezletilou a svobodnou osobu nebo jedná-li se o nezletilou a ženatou či vdanou osobu. kterou nedoprovází její manžel či jeho manželka a je v jejím nejlepším zájmu bydlet společně se svým otcem, matkou nebo opatrovníkem; v) nezletilí svobodní sourozenci žadatele, jedná-li se v případě žadatele o nezletilou a svobodnou osobu nebo jedná-li se v případě žadatele nebo jeho sourozenců o nezletilé a ženaté či vdané osoby, které nedoprovázejí jejich manželé či manželky a je v nejlepším zájmu alespoň jedné z těchto osob bydlet společně; vi) závislé dospělé osoby se zvláštními potřebami.

d)	‘řízením’ a ‘opravnými prostředky’ řízení a opravné prostředky stanovené vnitrostátním právem členských států;

e)	‘nezletilou osobou’ státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti mladší 18 let;

f)

‘nezletilou osobou bez doprovodu’ nezletilá osoba, jež vstupuje na území členských států bez doprovodu dospělé osoby, která za ni podle práva nebo zvyklostí odpovídá, a to po dobu, po kterou se skutečně nenachází v péči takové osoby; tato definice zahrnuje i nezletilou osobu, jež je ponechána bez doprovodu po vstupu na území členských států;

g)	‘podmínkami přijetí’ veškerá opatření, která členské státy v souladu s touto směrnicí uplatňují ve prospěch žadatelů o azyl;

h)	‘materiálními podmínkami přijetí’ takové podmínky přijetí, mezi které patří ubytování, strava a ošacení, poskytované ve formě věcného plnění, peněžitých dávek nebo poukázek, jakož i kombinace uvedených forem, a dále denní příspěvek;

i)	‘zadržením’ zadržení žadatele o azyl členským státem na určitém místě, kde je žadatel zbaven svobody pohybu;

j)	‘ubytovacím střediskem’ jakékoliv zařízení sloužící k hromadnému ubytování žadatelů o azyl.

Článek 3

Oblast působnosti

1.   Tato směrnice se vztahuje na všechny státní příslušníky třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti, které na území včetně hranice nebo v tranzitních zónách členského státu podají žádost o mezinárodní ochranu, po dobu, po kterou jsou oprávněni zůstat na území členského státu jako žadatelé o azyl, jakož i na jejich rodinné příslušníky, na něž se taková žádost o mezinárodní ochranu vztahuje podle použitelného vnitrostátního práva.

2.   Tato směrnice se nevztahuje na žádosti o diplomatický nebo územní azyl podané u zastupitelských úřadů členských států.

3.   Tato směrnice se nevztahuje na případy, ve kterých se použije směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (6).

4.   Členské státy mohou rozhodnout o použití této směrnice i v souvislosti s postupy rozhodování o žádostech o jiné formy ochrany, než jaké se uplatňují podle směrnice 2004/83/ES.

Článek 4

Příznivější úprava

Členské státy mohou zavést nebo zachovat příznivější úpravu podmínek přijetí žadatelů o azyl a ║blízkých příbuzných žadatelů o azyl, kteří se nacházejí ve stejném členském státě, pokud jsou na žadateli o azyl závislí nebo z humanitárních důvodů, za předpokladu, že je tato úprava slučitelná s touto směrnicí.

KAPITOLA II

OBECNÁ USTANOVENÍ O PODMÍNKÁCH PŘIJETÍ

Článek 5

Informace

1.   Členské státy informují žadatele o azyl v přiměřené lhůtě, nejpozději však do patnácti dnů po podání žádosti o mezinárodní ochranu u příslušného orgánu, přinejmenším o výhodách, jichž mohou požívat, a o povinnostech týkajících se podmínek přijetí, jež jsou povinni dodržovat.

Členské státy zajistí, aby žadatelé získali informace o organizacích či skupinách osob poskytujících zvláštní právní pomoc a o organizacích, jež jim mohou pomoci nebo poskytnout informace ohledně podmínek přijetí, které mohou využívat, včetně zdravotní péče.

2.   Členské státy zajistí, aby informace uvedené v odstavci 1 byly poskytovány písemně a v jazyce, kterému žadatelé rozumějí nebo o kterém se lze důvodně domnívat , že mu ║rozumějí. V případě potřeby mohou být tyto informace sděleny i ústně.

Článek 6

Doklady

1.   Členské státy zajistí, aby bylo žadateli do tří dnů od podání žádosti u příslušného orgánu vystaven doklad znějící na jeho jméno, který potvrzuje jeho postavení žadatele o azyl nebo skutečnost, že je oprávněn pobývat na území členského státu po dobu, po kterou je jeho žádost vyřizována či posuzována.

Pro přístup k právům a výhodám, jež jsou poskytovány žadatelům o azyl podle této směrnice, nejsou požadovány žádné další doklady .

Pokud držitel dokladu uvedeného v prvním pododstavci není oprávněn volně se pohybovat na území členského státu nebo jeho části, uvede se v osvědčení také tato skutečnost.

2.   Členské státy mohou vyloučit uplatňování tohoto článku, je-li žadatel o azyl zadržen a během posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané na hranici nebo během řízení o právu žadatele na oprávněný vstup na území členského státu. Během posuzování žádosti o mezinárodní ochranu mohou členské státy ve výjimečných případech vystavit žadateli jiná osvědčení rovnocenná dokladu uvedenému v odstavci 1.

3.   Doklad uvedený v odstavci 1 nemusí prokazovat totožnost žadatele o azyl.

4.   Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby byl žadateli o azyl poskytnut doklad uvedený v odstavci 1, který je platný po celou dobu, po kterou je žadatel oprávněn pobývat na území daného členského státu nebo na jeho hranici.

5.   Nastanou-li vážné humanitární důvody vyžadující přítomnost žadatele o azyl v jiném státě, mohou mu členské státy vydat cestovní doklad.

Článek 7

Pobyt a svoboda pohybu

1.   Žadatelé o azyl se mohou volně pohybovat na území hostitelského členského státu nebo na území, které jim tento stát vymezí. Vymezené území nesmí narušovat nedotknutelnost soukromí a musí poskytovat dostatečný prostor pro zajištění přístupu ke všem výhodám vyplývajícím z této směrnice.

2.   Členské státy mohou z důvodů veřejného zájmu nebo veřejného pořádku, nebo je-li to nutné pro účely rychlého vyřízení a účinného prověření žádosti, stanovit místo pobytu žadatele o azyl.

3.   Členské státy mohou podmínit poskytování materiálních podmínek přijetí setrváním žadatelů v konkrétním místě pobytu určeném členskými státy. Toto rozhodnutí může být obecné povahy, avšak musí být přijato vždy v jednotlivém případě a v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

4.     Je-li to nezbytné, například z právních důvodů nebo z důvodu veřejného pořádku, mohou členské státy v souladu s vnitrostátním právem nařídit žadateli, aby se zdržoval na určitém místě.

5.   Členské státy stanoví možnost poskytnout žadateli dočasné povolení k opuštění místa pobytu uvedeného v odstavcích 2 a 3 nebo vymezeného území uvedeného v odstavci 1. Tato rozhodnutí musí být přijímána vždy v jednotlivém případě, objektivně a nestranně a u zamítavých rozhodnutí musí být uvedeno odůvodnění.

Žadatel nepotřebuje povolení k tomu, aby se dostavil na úřad nebo k soudu, je-li jeho přítomnost nutná.

6.   Členské státy uloží žadatelům povinnost ohlásit příslušnému orgánu svou současnou adresu a oznámit mu co nejdříve každou její změnu.

Článek 8

Zadržení

1.   Členské státy nesmějí nikoho zadržet pouze proto, že se jedná o žadatele o mezinárodní ochranu v souladu se směrnicí Rady 2005/85/ES ze dne 1. prosince 2005 o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka  (7).

2.   V případě nutnosti a na základě individuálního posouzení daného případu mohou členské státy v souladu s vnitrostátními právními předpisy nařídit žadateli, aby se zdržoval na určitém místě, nelze-li účinně uplatnit jiná, mírnější donucovací opatření. Žadatele lze nařídit, aby se zdržoval na určitém místě pouze:

(a)	za účelem zjištění, potvrzení nebo ověření jeho totožnosti nebo státní příslušnosti;

(b)	za účelem zajištění důkazů, na nichž je jeho žádost o mezinárodní ochranu založena a jež by se jinak mohly ztratit;

(c)	během příslušného řízení za účelem rozhodnutí o jeho právu na vstup na území;

(d)	vyžaduje-li to ochrana národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku.

Tímto odstavcem není dotčen článek 11.

3.   Členské státy zajistí, aby vnitrostátní právní předpisy upravovaly alternativy k zadržení, jako např. pravidelné hlášení u příslušných orgánů, složení finanční záruky či povinnost zdržovat se na určeném místě.

Článek 9

Záruky pro zadržené žadatele o azyl

1.   Zadržení lze nařídit pouze na nejkratší možnou dobu. Zejména nesmí doba zadržení podle čl. 8 odst. 2 písm. a), b) nebo c) trvat déle než přiměřená doba nezbytná k provedení správních řízení k získání údajů o státní příslušnosti nebo identitě žadatele o azyl nebo o důkazech, na nichž se jeho žádost zakládá, nebo k provedení příslušného řízení s cílem rozhodnout o právu žadatele na vstup na území.

Tyto postupy by měly být prováděny s náležitou spěšností. Zpoždění, k nimž dojde během tohoto ▐ řízení a jež nejsou přičitatelná žadateli o azyl, nejsou důvodem pro to, aby byl žadatel o azyl nadále zadržován.

2.   Zadržení nařizují soudní orgány. V naléhavých případech mohou zadržení nařídit správní orgány, přičemž v takovém případě musí příkaz k zadržení potvrdit do 72 hodin od zadržení soudní orgány. Shledá-li soudní orgán, že je zadržení protiprávní, nebo nevydá-li rozhodnutí během tohoto 72 hodinového období, musí být žadatel o azyl neprodleně propuštěn.

3.   Zadržení se nařizuje v písemné formě. Příkaz k zadržení musí obsahovat odůvodnění po skutkové i právní stránce a specifikovat maximální dobu trvání zadržení.

4.   Zadržení žadatelé o azyl musí být neprodleně informováni o důvodech svého zadržení, maximální době trvání zadržení a o postupech pro napadení příkazu k zadržení podle vnitrostátního práva, a to v jazyce, kterému rozumějí, nebo o němž se lze důvodně domnívat , že mu rozumějí.

5.   Důvody pro trvání zadržení přezkoumává v přiměřených časových odstupech soudní orgán, a to buď na žádost dotyčného žadatele o azyl nebo z úřední povinnosti.

Zadržení nesmí být neoprávněně prodlužováno.

6.   Členské státy zajistí, aby měl žadatel o azyl na požádání k dispozici nezbytnou bezplatnou právní pomoc nebo nezbytné bezplatné zastoupení v souladu s čl. 15 odst. 3 až 6 směrnice 2005/85/ES.

Vnitrostátní právo stanoví postupy, kterými se přístup k právní pomoci či zastoupení v těchto případech řídí.

Článek 10

Podmínky zadržení

1.   Členské státy nesmějí zadržovat žadatele o azyl ve věznicích. Zadržení musí probíhat pouze ve zvláštních zajišťovacích zařízeních.

Zadržení žadatelé o azyl musí být ubytováni odděleně od jiných státních příslušníků třetích zemí, kteří nepodali žádost o mezinárodní ochranu, pokud to není nezbytné k zachování celistvosti rodiny a pokud s tím žadatel nevysloví souhlas.

2.   Členské státy zajistí, aby měli zadržení žadatelé o azyl příležitost navázat kontakt s právními zástupci , rodinnými příslušníky a se sociálními a církevními pracovníky a aby měly uvedené osoby právo žadatele o azyl navštěvovat. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (dále jen ‘UNHCR’) a další příslušné vnitrostátní, mezinárodní a nevládní organizace a subjekty musí mít rovněž možnost komunikovat s žadateli a navštěvovat je v areálech, v nichž jsou zadržováni║.

3.     Členské státy zajistí, aby zadržení žadatelé o azyl měli podle potřeby přístup k odpovídající zdravotní péči a psychologickému poradenství.

4.   Členské státy zajistí, aby byly zadrženým žadatelům o azyl neprodleně poskytnuty aktualizované informace o řádu daného zařízení, který stanoví jejich práva a povinnosti, v jazyce, kterému rozumějí , nebo o němž se lze důvodně domnívat , že mu rozumějí.

Článek 11

Zadržení zranitelných skupin a osob se zvláštními potřebami

1.   Nezletilé osoby nesmějí být zadrženy, ledaže je zadržení v jejich nejlepším zájmu podle čl. 23 odst. 2 a pouze po přihlédnutí k výsledku individuálního posouzení jejich situace v souladu s odstavcem 5 tohoto článku.

Nezletilé osoby bez doprovodu nesmějí být zadrženy za žádných okolností.

2.   Jsou-li nezletilé osoby zadrženy, musejí mít možnost věnovat se volnočasovým aktivitám včetně her , rekreačních aktivit přiměřených jejich věku a aktivit v otevřeném prostoru .

3.   Zadrženým rodinám musí být poskytnuto oddělené ubytování, jež jim zajistí odpovídající soukromí.

4.   Jedná-li se v případě zadržených žadatelů o azyl o ženy, členské státy zajistí, aby byly ubytovány odděleně od žadatelů o azyl mužského pohlaví, ledaže se jedná o rodinné příslušníky a všechny dotyčné osoby vysloví se společným ubytováním souhlas.

5.   Osoby se zvláštními potřebami nesmějí být zadrženy, pokud individuální posouzení jejich situace za strany kvalifikovaného a nezávislého odborníka neosvědčí, že jejich zdraví včetně zdraví duševního a blaho neutrpí v důsledku zadržení výraznou újmu.

Jsou-li zadrženy osoby se zvláštními potřebami, členské státy zajistí, aby byly tyto osoby pravidelně sledovány a aby se jim dostávalo odpovídající podpory.

Článek 12

Rodiny

Členské státy přijmou vhodná opatření, aby v případě, že žadatelům o azyl poskytují ubytování, byla v co největší míře zachována celistvost jejich rodin zdržujících se na území těchto členských států. Tato opatření mohou být prováděna pouze se souhlasem dotyčných žadatelů.

Článek 13

Lékařské vyšetření

Členské státy mohou z důvodů ochrany veřejného zdraví nařídit lékařské vyšetření žadatele.

Článek 14

Školní docházka a vzdělávání nezletilých osob

1.   Členské státy zaručí nezletilým dětem žadatelů o azyl a nezletilým žadatelům o azyl přístup ke vzdělávacímu systému za podobných podmínek jako státním příslušníkům hostitelského členského státu až do okamžiku výkonu rozhodnutí o jejich vyhoštění nebo vyhoštění jejich rodičů. Toto vzdělání může být poskytováno i v ubytovacích střediscích.

Členské státy nesmějí odepřít přístup ke středoškolskému vzdělání z pouhého důvodu, že nezletilá osoba dosáhla zletilosti.

2.   Přístup ke vzdělávacímu systému musí být zaručen co nejrychleji po podání žádosti o mezinárodní ochranu nezletilou osobou nebo jejími rodiči a v každém případě musí být umožněn nejpozději do tří měsíců ode dne podání žádosti o mezinárodní ochranu║.

V případě potřeby jsou pro nezletilé osoby k usnadnění jejich přístupu k národnímu vzdělávacímu systému zajišťovány přípravné kurzy včetně jazykových kurzů či zvláštní vzdělávání na podporu jejich integrace do tohoto systému.

3.   Není-li přístup ke vzdělávacímu systému uvedený v odstavci 1 možný vzhledem ke zvláštní situaci nezletilé osoby, je členský stát povinen jí nabídnout jiné formy výuky v souladu s vnitrostátním právem a postupy.

Článek 15

Zaměstnání

1.   Členské státy zajistí, aby měli žadatelé nejpozději do šesti měsíců ode dne podání žádosti o mezinárodní ochranu přístup na trh práce.

2.   Členské státy stanoví v souladu s vnitrostátními právními předpisy podmínky, za kterých je žadatelům umožněn přístup na trh práce, aniž by přístup těchto žadatelů o azyl na trh práce neoprávněně omezovaly.

3.   Má-li odvolání proti zamítavému rozhodnutí v řádném řízení odkladný účinek, nesmí být přístup na trh práce pozastaven po dobu odvolacího řízení, dokud není doručeno rozhodnutí o zamítnutí odvolání.

Článek 16

Odborné vzdělávání

Členské státy mohou žadatelům o azyl umožnit přístup k odbornému vzdělávání bez ohledu na to, zda mají přístup na trh práce.

Přístup k odbornému vzdělávání související s pracovní smlouvou závisí na tom, do jaké míry má žadatel přístup na trh práce podle článku 15.

Článek 17

Obecná ustanovení o materiálních podmínkách přijetí a zdravotní péči

1.   Členské státy zajistí, aby žadatelům byly dány k dispozici materiální podmínky přijetí, jakmile podají žádost o mezinárodní ochranu.

2.   Členské státy zajistí, aby materiální podmínky přijetí umožňovaly odpovídající životní úroveň žadatelů║, která jim zaručí živobytí a ochranu jejich tělesného a duševního zdraví.

Členské státy zajistí, aby tato ║ životní úroveň byla zajištěna i osobám se zvláštními potřebami, které se nacházejí ve zvláštních situacích ve smyslu článku 22, a zadrženým osobám.

3.   Členské státy mohou vyhradit poskytování všech nebo některých materiálních podmínek přijetí a zdravotní péče těm žadatelům, kteří nemají dostatečné vlastní prostředky k dosažení odpovídající životní úrovně pro zajištění zdraví a živobytí.

4.   Členské státy mohou po žadatelích podle odstavce 3 požadovat částečnou nebo úplnou úhradu nákladů na materiální podmínky přijetí a zdravotní péči ve smyslu této směrnice, mají-li dostatečné prostředky, například pokud po přiměřenou dobu pracovali.

Ukáže-li se, že žadatel měl dostatečné prostředky na úhradu nákladů na materiální podmínky přijetí a zdravotní péči v době, kdy byly tyto základní potřeby hrazeny, mohou po něm členské státy požadovat náhradu.

5.     Materiální podmínky přijetí mohou být poskytovány ve formě peněžitých dávek nebo poukázek, případně kombinací těchto forem.

Poskytují-li členské státy materiální podmínky přijetí ve formě peněžitých dávek nebo poukázek, určí se jejich výše v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.

Článek 18

Další ustanovení o materiálních podmínkách přijetí

1.   V případech, kdy je ubytování poskytováno přímo, mělo by mít jednu z těchto forem nebo by mělo být kombinací těchto forem:

(a)	prostory k ubytování žadatelů po dobu posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané na hranici státu;

(b)	ubytovací střediska zaručující přiměřenou životní úroveň;

(c)	soukromé domy, byty, hotely nebo jiné prostory vhodné k ubytování žadatelů.

2.   Členské státy poskytují potřebnou lékařskou a jinou pomoc žadatelům se zvláštními potřebami, včetně odpovídající potřebné psychologické péče ▐:

(a)	ochrana jejich rodinného života;

(b)	možnost komunikace s příbuznými, právními poradci a zástupci ║ UNHCR ║ a nevládních organizací uznávaných členskými státy.

V případě ubytování žadatelů v prostorách a ubytovacích střediscích uvedených v odst. 1 písm. a) a b) přihlížejí členské státy k jejich pohlaví a věku, jakož i k situaci osob se zvláštními potřebami.

Členské státy přijmou vhodná opatření k předcházení násilí a sexuálně motivovanému násilí včetně sexuálních útoků v prostorách a ubytovacích střediscích uvedených v odst. 1 písm. a) a b).

3.   Členské státy zajistí, aby nezletilé děti žadatelů nebo nezletilí žadatelé byli ubytováni se svými rodiči nebo s dospělým rodinným příslušníkem, který za ně podle práva nebo zvyklostí odpovídá, pokud je to v nejlepším zájmu dotyčných nezletilých osob.

4.   Členské státy zajistí, aby se žadatelé stěhovali z jednoho bydliště do druhého jen v nezbytných případech. Členské státy umožní žadatelům, aby vyrozuměli své právní poradce o změně bydliště a o své nové adrese.

5.   Personál ubytovacích středisek musí být vhodně vyškolený a ve vztahu k informacím, které se při své práci dozví, je vázán mlčenlivostí ve smyslu vnitrostátního práva.

6.   Členské státy mohou prostřednictvím poradního orgánu nebo rady zastupující ubytované osoby zapojit žadatele do řízení hmotných zdrojů i nemateriálních aspektů života v ubytovacím středisku.

7.   Právním zástupcům nebo poradcům žadatelů o azyl a zástupcům UNHCR nebo nevládních organizací jednajících ║ jménem UNHCR, které jsou uznávány členským státem, musí být umožněn přístup do ubytovacích středisek a ostatních prostor k ubytování žadatelů za účelem pomoci ║ žadatelům o azyl. Tento přístup může být omezen výhradně z důvodu bezpečnosti ubytovacích středisek a prostor nebo žadatelů o azyl.

8.   V řádně odůvodněných případech mohou členské státy výjimečně stanovit pravidla o materiálních podmínkách přijetí, která jsou odchylná od tohoto článku, jež se použijí po přiměřenou dobu, která musí být co nejkratší, pokud

(a)	je nejdříve nutné zhodnocení zvláštních potřeb žadatele;

(b)	běžně dostupná ubytovací kapacita je dočasně vyčerpána;

(c)	žadatel o azyl je zadržen nebo se nachází na hraničním přechodu v prostoru, který nesmí opustit.

Tyto odchylné podmínky musí zajišťovat základní potřeby žadatele.

Článek 19

Zdravotní péče

1.   Členské státy zajistí, aby byla žadatelům poskytnuta potřebná zdravotní péče, a to přinejmenším nutná a neodkladná péče v případě onemocnění či duševní poruchy.

2.   Členské státy poskytují potřebnou lékařskou a jinou pomoc žadatelům se zvláštními potřebami, včetně odpovídající potřebné psychologické péče ▐.

Článek 20

Oběti mučení

Členské státy zajistí, aby oběti mučení byly rychle posílány do střediska péče vhodného pro jejich situaci.

KAPITOLA III

OMEZENÍ NEBO ODNĚTÍ ║MATERIÁLNÍCH PODMÍNEK PŘIJETÍ

Článek 21

Omezení nebo odnětí ║materiálních podmínek přijetí

1.   Členské státy mohou omezit materiální podmínky přijetí, pokud žadatel o azyl:

(a)	opustí místo pobytu stanovené příslušným orgánem, aniž by jej o tom vyrozuměl anebo aniž by získal povolení, je-li nezbytné;

(b)	v přiměřené lhůtě určené vnitrostátním právem nesplní ohlašovací povinnost, neposkytne požadované informace nebo se nedostaví na osobní pohovor týkající se azylového řízení; nebo

(c)	již ve stejném členském státě podal jinou žádost o azyl.

Je-li žadatel nalezen nebo přihlásí-li se dobrovolně příslušnému orgánu, přijme se s přihlédnutím k důvodům, proč místo opustil, řádně odůvodněné rozhodnutí o opětovném přiznání některých nebo všech omezených║ materiálních podmínek přijetí.

2.   Členské státy mohou omezit nebo odejmout materiální podmínky přijetí, pokud žadatel zatajil, že disponuje peněžními prostředky, a proto neoprávněně požíval materiálních podmínek přijetí.

3.   Členské státy mohou stanovit sankce za závažné porušení řádu ubytovacích středisek nebo za použití hrubého násilí.

4.   Rozhodnutí o omezení nebo odnětí ║ materiálních podmínek přijetí a o sankcích ve smyslu odstavců 1, 2 nebo 3 se přijímá vždy v jednotlivém případě, objektivně a nestranně a musí obsahovat odůvodnění. Rozhodnutí se činí na základě konkrétní situace dotyčné osoby, zejména s ohledem na osoby uvedené v článku 22, a řídí se zásadou přiměřenosti. Za všech okolností musí členské státy zajistit živobytí, přístup k nutné zdravotní péči a k neodkladné péči v případě onemocnění či duševní poruchy.

5.   Členské státy zajistí, aby materiální podmínky přijetí nebyly odejmuty ani omezeny před přijetím zamítavého rozhodnutí.

KAPITOLA IV

USTANOVENÍ O OSOBÁCH SE ZVLÁŠTNÍMI POTŘEBAMI

Článek 22

Obecná zásada

1.   Ve vnitrostátních právních předpisech provádějících tuto směrnici členské státy zohlední zvláštní situaci osob se zvláštními potřebami. Za osoby se zvláštními potřebami se vždy považují zranitelné osoby, například nezletilé osoby, nezletilé osoby bez doprovodu, invalidní osoby, staré osoby, těhotné ženy, osamělí rodiče s nezletilými dětmi, oběti obchodování s lidmi, oběti mrzačení ženských pohlavních orgánů, osoby s psychickými problémy a osoby, které byly podrobeny mučení, znásilnění nebo jiným formám hrubého psychického, fyzického nebo sexuálního násilí.

2.   Členské státy stanoví ve vnitrostátních právních předpisech postupy, jimiž se bude při podání žádosti o mezinárodní ochranu zjišťovat, má-li žadatel zvláštní potřeby, a určovat povaha těchto potřeb. Členské státy zajistí, aby se osobám se zvláštními potřebami dostávalo po celou dobu azylového řízení náležité podpory a aby byla jejich situace odpovídajícím způsobem sledována.

Článek 23

Nezletilé osoby

1.   Při provádění ustanovení této směrnice týkajících se nezletilých osob se členské státy řídí v první řadě nejlepším zájmem dítěte. Členské státy zajistí dítěti životní úroveň, jež bude přiměřená jeho fyzickému, duševnímu, duchovnímu, morálnímu a sociálnímu rozvoji.

2.   Při posuzování nejlepšího zájmu dítěte členské státy náležitě přihlížejí zejména k následujícím faktorům:

(a)	možnostem opětovného spojení rodiny;

(b)	blahu a sociálnímu rozvoji nezletilé osoby, kdy se přihlédne zejména k jejímu původnímu etnickému, náboženskému, kulturnímu a jazykovému prostředí;

(c)	otázkám bezpečnosti a ochrany, zejména pokud existuje riziko, že je dítě obětí obchodování s lidmi;

(d)	názorům nezletilé osoby úměrně jejímu věku a zralosti.

3.   Členské státy zajistí, aby měly nezletilé osoby v prostorách a ubytovacích střediscích podle čl. 18 odst. 1 písm. a) a b) přístup k volnočasovým aktivitám včetně her a rekreačních aktivit, jež jsou přiměřené jejich věku.

4.   Členské státy zajistí přístup k rehabilitačním službám pro nezletilé osoby, které se staly obětí jakékoliv formy zneužívání, zanedbávání, vykořisťování, mučení nebo krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trpěly v ozbrojených konfliktech, a zajistí, aby jim v případě potřeby byla nabídnuta vhodná psychologická péče a kvalifikované poradenství.

Článek 24

Nezletilé osoby bez doprovodu

1.   Členské státy přijmou ▐ opatření k zajištění potřebného zastoupení nezletilých osob bez doprovodu zákonným poručníkem . Poručník je jmenován, aby poskytoval dítěti poradenství a ochranu a aby zajistil, že všechna rozhodnutí jsou přijímána v nejlepším zájmu dítěte. Poručník by měl mít nezbytné odborné znalosti v oblasti péče o dítě, aby zajistil, že jsou chráněny zájmy dítěte a že jsou odpovídajícím způsobem zajišťovány právní, sociální, zdravotní, psychologické, materiální a vzdělávací potřeby dítěte. Subjekty nebo jedinci, jejichž zájmy mohou být potenciálně v rozporu se zájmy dítěte, nejsou způsobilé stát se poručníky. Příslušné orgány provádějí pravidelná hodnocení situace těchto nezletilých osob.

2.   Nezletilé osoby bez doprovodu, které požádají o mezinárodní ochranu, se od chvíle, kdy jsou přijaty na území hostitelského státu, ve kterém byla žádost o mezinárodní ochranu podána nebo je posuzována, až do okamžiku, kdy jsou jej nuceny opustit, umísťují

(a)	ke zletilým příbuzným;

(b)	do pěstounské rodiny;

(c)	do ubytovacích středisek se zvláštními zařízeními pro nezletilé osoby;

(d)	do jiného ubytování vhodného pro nezletilé osoby.

Členské státy mohou umístit nezletilé osoby bez doprovodu starší šestnácti let v ubytovacích střediscích pro dospělé žadatele o azyl.

Sourozenci mají pokud možno zůstat spolu, přičemž se přihlíží k nejlepšímu zájmu dotyčné nezletilé osoby, a zejména k jejímu věku a stupni zralosti. Změny místa pobytu nezletilých osob bez doprovodu musí být omezeny na minimum.

3.   Členské státy stanoví ve vnitrostátních právních předpisech postupy pro nalezení rodinných příslušníků nezletilé osoby bez doprovodu. S hledáním rodinných příslušníků nezletilé osoby bez doprovodu začnou členské státy s ohledem na nejlepší zájem této osoby co nejdříve od podání žádosti o mezinárodní ochranu. Při riziku ohrožení života nebo fyzické integrity nezletilé osoby nebo jejích blízkých příbuzných, zejména pokud tito příbuzní zůstali v zemi původu, musí být dbáno na důvěrnost shromažďování, zpracování a výměnu informací o těchto osobách, aby nebyla ohrožena jejich bezpečnost.

4.   Osoby pečující o nezletilé osoby bez doprovodu musí mít vhodné odborné vzdělání a být vhodně proškolovány o jejich potřebách a ve vztahu k informacím, které se při své práci dozvědí, jsou vázány mlčenlivostí ve smyslu vnitrostátního práva.

Článek 25

Oběti mučení a násilí

1.   Členské státy zajistí, aby osobám, které byly podrobeny mučení, znásilnění nebo jinému hrubému násilí, byla poskytnuta nezbytná léčba poškození způsobených těmito činy, zejména přístup k rehabilitačním službám, které by měly těmto osobám umožňovat lékařskou a psychologickou péči.

2.   Osoby pečující o oběti mučení, znásilnění a jiných závažných násilných činů musí mít vhodné odborné vzdělání a být vhodně proškolovány o jejich potřebách a ve vztahu k informacím, které se při své práci dozvědí, jsou vázány mlčenlivostí ve smyslu příslušných vnitrostátních právních předpisů.

KAPITOLA V

OPRAVNÉ PROSTŘEDKY

Článek 26

Opravné prostředky

1.   Členské státy zajistí, aby bylo možné podat opravný prostředek v souladu s postupy vnitrostátního práva proti rozhodnutím ohledně přiznání, odnětí nebo omezení dávek podle této směrnice a proti rozhodnutím podle článku 7, jimiž jsou dotčeny zájmy jednotlivého žadatele o azyl. Právo podat opravný prostředek k soudu nebo právo na soudní přezkum rozhodnutí po skutkové i právní stránce musí být zaručena alespoň v posledním stupni

2.   Členské státy zajistí, aby měl žadatel o azyl na požádání k dispozici nezbytnou bezplatnou právní pomoc nebo nezbytné bezplatné zastoupení v souladu s čl . 15 odst. 3 až 6 směrnice 2005/85/ES..

Vnitrostátní právo stanoví postupy, kterými se řídí přístup k právní pomoci či zastoupení v těchto případech.

KAPITOLA VI

OPATŘENÍ KE ZVÝŠENÍ ÚČINNOSTI PŘIJÍMACÍHO SYSTÉMU

Článek 27

Příslušné orgány

Každý členský stát oznámí Komisi, které orgány odpovídají za plnění povinností plynoucích z této směrnice. Členské státy Komisi vyrozumí o změnách těchto orgánů.

Článek 28

Systém řízení, sledování a dozoru

1.   S patřičným ohledem na své ústavní struktury členské státy zavedou vhodný mechanismus, jenž zajistí řízení a sledování podmínek přijetí a dozoru nad jejich kvalitou.

2.   Členské státy předkládají Komisi každým rokem, počínaje […], příslušné informace podle formuláře v příloze I.

Článek 29

Personál a prostředky

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby úřady a jiné organizace provádějící tuto směrnici obdržely nezbytné základní školení o potřebách žadatelů a žadatelek o azyl.

2.   Členské státy přidělí potřebné prostředky na uplatňování vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice.

KAPITOLA VII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 30

Zprávy

Komise předloží do […] Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice a popřípadě navrhne nezbytné změny.

Členské státy předají Komisi do […] veškeré informace nezbytné pro sestavení této zprávy, včetně statistických údajů ve smyslu čl. 28 odst. 2.

Po předložení zprávy podává Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice nejméně každých pět let.

Článek 31

Provedení

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články […] [články, jež byly oproti předchozí směrnici podstatně změněny] a přílohou I do […]. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnici zrušenou touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 32

Zrušení

Směrnice 2003/9/ES se zrušuje s účinkem ode dne [den následující po dni stanoveném v čl. 31 odst. 1 prvním pododstavci této směrnice], aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůty pro provedení směrnice ve vnitrostátním právu uvedené v části B přílohy II.

Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

Článek 33

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Články […] [články nezměněné oproti předchozí směrnici] a příloha I se použijí ode dne [den následující po dni uvedeném v čl. 31 odst. 1 prvním pododstavci].

Článek 34

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

---

(1)  Úř. věst. C […], […], s. […].

(2)  Úř. věst. C […], […], s. […].

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 7. května 2009.

(4)  Úř. věst. L 31, 6.2.2003, s. 18.

(5)  Úř. věst. L 304, 30.9.2004, s. 12.

(6)  Úř. věst. L 212, 7.8.2001, s. 12.

(7)  Úř. věst. L 326, 13.12.2005, s. 13.