1)

Vyplývá z unijního práva, konkrétně z čl. 4 odst. 3 SEU, čl. 288 odst. 3 SFEU a čl. 260 odst. 1 SFEU, že čl. 15 odst. 1, odst. 2 písm. g) a odst. 3 směrnice 2006/123/ES (1) (dále jen „směrnice o službách“) zakládá v rámci probíhajícího soudního řízení mezi jednotlivci přímý účinek, takže již nelze použít vnitrostátní ustanovení, která jsou v rozporu s touto směrnicí, obsažená v § 4 německého nařízení o odměnách architektů a inženýrů z roku 1996, ve znění z roku 2002 (dále jen „HOAI 2002“), podle něhož jsou minimální sazby za projektové a dozorčí služby architektů a inženýrů kromě určitých výjimečných případů závazné, a podle kterého je ujednání o odměně ve smlouvách uzavřených s architekty nebo inženýry, jež nedosahuje výše minimální sazby, neúčinné, a to i v případě nároků vyplývajících ze smlouvy o architektonické dílo uzavřené v roce 2004, tedy před přijetím směrnice o službách?“

2)