1.

Musí být směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí (1) vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby právní úprava členského státu v zájmu prosazení morálních zásad v oblasti zadávání veřejných zakázek neposkytovala hospodářskému subjektu, který byl pravomocně odsouzen za zvlášť závažný trestný čin a z tohoto důvodu je vyloučen z účasti v koncesním řízení po dobu pěti let, žádnou možnost poskytnout důkazy o tom, že jím přijatá opatření postačují k prokázání jeho spolehlivosti veřejnému zadavateli navzdory existenci tohoto důvodu pro vyloučení?

2.

Jestliže směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 ponechává členským státům možnost svěřit úkol spočívající v posouzení opatření směřujících k zajištění souladu jiným orgánům než dotčenému veřejnému zadavateli, lze na základě tohoto oprávnění svěřit uvedený úkol soudním orgánům? Pokud ano, lze takové mechanismy, jako je zproštění zákazu, zahlazení trestu soudem a neuvedení záznamu o odsouzení v rubrice č. 2 trestního rejstříku podle francouzského práva, považovat za obdobná opatřením směřujícím k zajištění souladu ve smyslu uvedené směrnice?