14.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 419/27

1)

Má se čl. 4 odst. 2 směrnice 2000/78/ES (1) vykládat tak, že zaměstnavatel, jako je žalovaný v předloženém případě, – příp. církev za něj – může sám závazně stanovit, zda určité náboženské vyznání uchazeče o pracovní místo představuje dle povahy dotyčné pracovní činnosti nebo podmínek jejího výkonu podstatný, legitimní a odůvodněný profesní požadavek se zřetelem k etice organizace?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku:

Musí ustanovení vnitrostátního práva – jako zde § 9 odst. 1 první alternativa zákona o rovném zacházení (Allgemeines Gleichbehandlungsgesetz, dále jen AGG) –, dle kterého je rozdílné zacházení z důvodu vyznání při zaměstnávání prostřednictvím církevních společenství a jím podřízených institucí přípustné i tehdy, když určité vyznání představuje odůvodněný profesní požadavek s ohledem na právo církevního společenství na sebeurčení při dodržení nezávislosti církví, ve sporu jako je tento zůstat nepoužité?

3)

Dále v případě záporné odpovědi na první otázku:

Jaké požadavky mají být kladeny na povahu pracovní činnosti nebo podmínky jejího výkonu podle čl. 4 odst. 2 směrnice 2000/78/ES jako podstatný, legitimní a odůvodněný profesní požadavek se zřetelem k etice organizace?