15.9.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 315/35

—

Zrušit v souladu s článkem 56 Statutu Soudního dvora rozsudek Tribunálu Evropské unie vydaný dne 28. května 2014, věc T-117/10, jehož předmětem byla žaloba podaná italskou vládou na základě článků 263 a 264 SFEU, znějící na zrušení rozhodnutí Evropské komise C(2009)10350 ze dne 22. prosince 2009, oznámeného dne 23. prosince 2009, o částečném snížení pomoci z Evropského fondu pro regionální rozvoj poskytnuté Italské republice na regionální operační program POR Puglia, 2000-2006, cíl I 2000-06;

—

v důsledku toho zrušit na základě článku 61 Statutu Soudního dvora výše uvedené rozhodnutí Evropské komise a uložit posledně uvedené náhradu nákladů řízení.

První důvod kasačního opravného prostředku: porušení zásady kontradiktornosti a nedostatek odůvodnění.

Tribunál zamítl po jejich společném přezkumu první dva žalobní důvody, které se týkaly výtek uplatněných Komisí vůči kontrolám na prvním a druhém stupni. Podle navrhovatelky se však obě zmíněné otázky značně lišily, neboť každá z nich vedla k samostatné výtce ohledně efektivity a spolehlivosti kontrol. Napadené rozhodnutí vyjmenovávalo jednotlivé výtky vůči regionálním kontrolám jako „důvody obvinění“, které všechny vedly k jednotnému a konečnému závěru o nespolehlivosti regionálních kontrol a riziku škody pro unijní rozpočet, jež odůvodňovaly paušální opravu ve výši 10 %. Jednotlivé „důvody obvinění“ bylo proto třeba zkoumat odděleně, neboť případné vyloučení nebo omezení jednoho nebo více těchto důvodů by se odrazilo na jejich celku. Smíšený a společný přezkum natolik rozdílných argumentů, který provedl Tribunál, je tudíž v rozporu s náležitým posouzením skutkových a právních otázek vznesených italskou vládou a představuje též zjevně nedostatečné odůvodnění: Tribunál tímto postupem plně neobjasnil důvod, proč dospěl k závěru o neopodstatněnosti uplatněných výtek.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku: porušení čl. 39 odst. 2 písm. c) a čl. 39 odst. 3 nařízení č. 1260/99 (1); porušení článku 4 nařízení č. 438/2001 (2); porušení zásady o důkazním břemenu; věcná nesprávnost skutkových zjištění oproti zjištěním plynoucím z dokumentů ve spise předaném Tribunálu, zkreslení důkazů předložených u Tribunálu.

Navrhovatelka tvrdí, že Tribunál zkreslil nesporné skutečnosti a důkazy plynoucí ze spisu, zejména skutečnost, že italské orgány provedly samostatnou analýzu jednotlivých výtek vznesených auditory Komise ohledně nesrovnalostí zjištěných v rámci devíti kontrol na prvním stupni. Tribunál měl podle navrhovatelky uznat, že napadené rozhodnutí bylo chybné v části týkající se zmíněných devíti kontrol, takže měl přijmout důvody, v nichž italská vláda tvrdila, že Komise porušila čl. 39 odst. 2 a 3 nařízení č. 1260/1999, tím, že přijala rozhodnutí o paušální opravě ve výši 10 % , aniž ze vzorku kontrol na prvním stupni vyplynuly nesrovnalosti a (i připustí-li se ostatní nesrovnalosti) naprosto nepřiměřeně ve vztahu k pravidlu přiměřenosti zakotvenému v uvedeném článku 39.

Tribunál nezohlednil výsledky plynoucí ze spisu ohledně rekonstrukce skutečností týkajících se vývoje kontrol, neboť nepřihlédl ke skutečnému kvantitativnímu (prahová hodnota sjednaná s Komisí) a kvalitativnímu vývoji kontrol na prvním a druhém stupni provedených v průběhu roku 2009.

Konečně Tribunál zkreslil nesporné skutečnosti a důkazy plynoucí ze spisu a porušil výše uvedené články tím, že napadené rozhodnutí shledal odůvodněným, jelikož italské orgány neprokázaly pokroky na straně platební agentury.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku: porušení čl. 39 odst. 2 písm. c) a čl. 39 odst. 3 nařízení č. 1260/1999, jakož i článku 10 nařízení č. 438/2001; porušení zásady o důkazním břemenu; věcná nesprávnost skutkových zjištění oproti zjištěním plynoucím ze spisu předloženého Tribunálu; zkreslení důkazů předložených u Tribunálu.

Tvrzení Tribunálu se podle navrhovatelky zakládají na zcela abstraktní rekonstrukci skutečného stavu vývoje a rozdělení kontrol na druhém stupni. Tribunál měl zrušit tu část rozhodnutí, která se týkala analýzy provedené Komisí ohledně kontrol na druhém stupni a jejich nespolehlivosti, neboť tato analýza nebyla nijak podložena platnými důkazy o existenci a podloženosti skutečného rizika pro EFRR.